47 Co 44/2025-527 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému do tří dnů od právní moci zaplatit žalobkyni částku , částka, se specifikovaným příslušenstvím a náklady spojené s uplatněním pohledávky , částka, (výrok I). Dále žalovanému uložil v téže lhůtě nahradit žalobkyni k rukám advokátky náklady řízení ve výši , částka, (výrok II).2. Vyšel ze zjištění, že účastníci dne , datum, uzavřeli smlouvu o účelové zápůjčce na provedení stavebně technických úprav předmětu nájmu vypočtených v Příloze č. , hodnota, ve výši , částka, (dále jen „Smlouva“). Žalobkyně poskytla celou zápůjčku ve dvou platbách dne , datum, . Žalovaný se zavázal zápůjčku splácet ve stanovených pololetních splátkách počínaje , datum, . Splácel však nepravidelně, a proto žalobkyně v souladu s odst. 4.1.1 Smlouvy požádala dne , datum, o vrácení celé zápůjčky pro prodlení s úhradou části čtvrté splátky, jež měla být ve výši , hodnota, Kč uhrazena dne , datum, . K celkové úhradě poskytla žalovanému lhůtu do tří dnů od doručení výzvy, tedy do , datum, . Žalovaný na zápůjčku splatil celkem , hodnota, Kč. Na jistině tak dosud dluží , částka, .3. Jelikož se zavázal v odst. 4.1.2 Smlouvy zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení (tj. 18,25 % ročně) až do úplného zaplacení, uplatnila žalobkyně rovněž nárok na smluvní pokutu v kapitalizované výši , částka, (§ 2048 a násl. o. z.). Okresní soud shledal smluvní pokutu se smíšenou funkcí platně sjednanou a přiměřenou a k její moderaci nepřistoupil (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Dále žalobkyně důvodně uplatnila smluvní úrok 3 % ročně (čl. 2.6. Smlouvy) a též zákonný úrok z prodlení v sazbě 15 % ročně z dlužné splátky či její části resp. z příslušné dlužné části jistiny.4. Žalovaný nebrojil proti výši dluhu ze zápůjčky. Jeho procesní obrana spočívala v tom, že předmět nájmu zhodnotil dle posudku znalce o , hodnota, Kč. Tuto pohledávku započetl proti pohledávce uplatněné žalobou, jež tím měla zaniknout.5. Okresní soud ze Smlouvy o nájmu prostor sloužícího k podnikání ze dne , datum, zjistil, že žalobkyně pronajala žalovanému označené nemovitosti v obci , Jméno žalovaného B, za účelem provozování ubytovacího zařízení na dobu 20 let. Původně bylo ujednáno, že po skončení nájmu uplynutím doby nájmu, na niž byl sjednán, nemá nájemce právo na náhradu jakýchkoliv nákladů vynaložených na předmět nájmu, ani na náhradu zhodnocení předmětu nájmu. V Dodatku č. 3 ze dne , datum, strany pro odstranění pochybností ujednaly, že nájemce nemá právo na jakoukoliv náhradu nákladů na provedení stavebně technických úprav předmětu nájmu, a to ani po skončení nájmu, bez ohledu na důvod, pro jaký byl nájem ukončen. Tedy nájemní smlouva ve znění tohoto dodatku obsahovala ustanovení, jimiž bylo explicitně vyloučeno právo žalovaného na jakékoli náklady investované do předmětu nájmu, jakož i na vyrovnání za zhodnocení předmětu nájmu. Tím došlo společnou vůlí účastníků k odchýlení od dispozitivní úpravy ust. § 2220 odst. 1 o. z. Proti pohledávce žalovaného ve stejné výši z titulu bezdůvodného obohacení žalobkyně zhodnocením předmětu pronájmu tak nelze přisvědčit. V posuzovaném případě pak se nejednalo o smlouvy adhezního typu, v nichž by žalovaný byl slabší stranou; kontraktační proces byl postupný a oboustranný. Proto ujednání, na nichž žalobkyně staví svůj nárok, nelze hodnotit jako neplatná.6. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. Navrhl jej změnit a žalobu zamítnout, popř. zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. Okresní soud neprovedl důsledný výklad ustanovení nájemní smlouvy ve znění dodatků, jemuž každé právní jednání zásadně podléhá, a nelišil pojmy náhrada za zhodnocení předmětu nájmu a náhrada za vynaložené náklady. Právo nájemce (žalovaného) na vyrovnání za zhodnocení předmětu nájmu bylo vyloučeno pro zcela odlišné případy skončení nájmu než nastal. Nájemní smlouvu koncipovala žalobkyně, žalovaný byl slabší smluvní stranou. Zejména znění Dodatku č. , hodnota, neměl možnost jakkoli ovlivnit. Přitom právě z něj se dovozuje vyloučení nároku za zhodnocení. Okresní soud bez vysvětlení neprovedl důkazy k prokázání tvrzení žalovaného k jeho skutečnému úmyslu nevzdát se pro případ předčasného skončení nájmu práva na náhradu za zhodnocení předmětu nájmu, který byl žalobkyni znám. Se souhlasem žalobkyně provedl žalovaný na své náklady kompletní rekonstrukci pronajaté nemovitosti. Její nájem měl trvat 20 let, avšak skončil již po třech a půl letech. Okresní soud se rovněž řádně nezabýval obranou žalovaného spočívající v rozporu uplatněného nároku žalobkyně s dobrými mravy.7. Žalobkyně navrhla rozsudek potvrdit. Okresní soud z čl. 3. 4. Dodatku č. 3 nájemní smlouvy správně dovodil, že žalovaný nemá nárok na náhradu za investované náklady, ani za zhodnocení předmětu nájmu. Obrana žalovaného je v přímém rozporu s textem nájemní smlouvy. Smlouvy byly výsledkem jednání mezi účastníky, žalovaný byl při uzavření nájemní smlouvy zastoupen. S Dodatkem č. 3 bez výhrad souhlasil.8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání a neshledal odvolání důvodným.9. Odvolací soud sdílí závěry okresního soudu, pokud jde o existenci a výši žalobou uplatněné pohledávky. Ostatně odvolací námitky žalovaného vůči nim nesměřovaly. Proti této pohledávce však žalovaný uplatnil k započtení svou vlastní pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení, jež mělo žalobkyni vzniknout za dobu trvání nájemního poměru mezi účastníky tím, že žalovaný na své náklady výrazně zhodnotil nemovitost žalobkyně provedením kompletní rekonstrukce. Zápočet provedl žalovaný již v rámci svého vyjádření k žalobě ze dne , datum, . Okresní soud zápočet zhodnotil jen jako procesní obranu a tu shledal nedůvodnou s tím, že žalovanému žádná pohledávka z tohoto titulu nenáleží.10. Odvolací soud má naopak za to, že pohledávka žalovaného použitá k započtení principiálně Dodatkem č. 3 nájemní smlouvy vyloučena není, avšak v době provedení započítávacího úkonu byla co do základu rozhodně nejistá, a tudíž ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. k započtení nezpůsobilá. Její uplatnění vůči žalobkyni formou námitky započtení vyvolalo spor o existenci pohledávky žalovaného.11. Podle § 1987 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem (odst. 1). Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (odst. 2).12. Předmětem daného řízení není odstraňovat tuto nejistotu dalším dokazováním. Žalobkyně konkrétním způsobem popřela samotnou existenci započítávané pohledávky žalovaného. Právo žalovaného na zhodnocení mělo vyloučit zcela jednoznačné slovní znění předmětné nájemní smlouvy a zejména jejího Dodatku č. 3, který byl podepsán téhož dne jako smlouva o zápůjčce poskytnuté žalobkyní za účelem financování té části rekonstrukce, na niž žalovanému již nezbývaly vlastní finanční prostředky. Žalovaný tvrdil, že měl zcela odlišný úmysl a že tento úmysl byl žalobkyni znám. Pro případ předčasného skončení nájmu se nemínil vzdát práva na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v náhradě za zhodnocení pronajatých nemovitostí. Předložil k důkazu znalecký posudek, dle jehož závěrů výše zhodnocení představuje přibližně trojnásobek zažalované pohledávky. Vzhledem k okolnostem daného případu se též dovolával korektivu dobrých mravů.13. Krajský soud na základě dosavadních výsledků provedeného dokazování došel k závěru, že žalobkyně se dovolala vůči žalovanému neplatnosti jednostranného započtení co do vzniku nejisté pohledávky žalovaného, a proto účinky započtení nenastaly a pohledávka žalobkyně nezanikla. Započtení má přitom sledovat odstranění vzájemných pohledávek zúčastněných osob, nikoli vyvolání nejasností. V daném případě nelze bez dalšího rozsáhlého dokazování učinit závěr o tom, zda pohledávka žalovaného z jiného právního vztahu se žalobkyní vůbec existuje. Míra nejistoty je tak vysoká, že se nejedná o pohledávku způsobilou k započtení. Jelikož nemohlo dojít k zániku uplatněné pohledávky žalobkyně započtením dle § 1982 odst. 2 o. z., okresní soud podané žalobě správně vyhověl.14. S přihlédnutím k výše uvedenému krajský soud prvoinstanční rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).15. Podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. má procesně úspěšná žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, včetně 21% daně z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Ty sestávají z odměny advokátky za dva úkony právní služby po , částka, (vyjádření k odvolání, účast u jednání) se dvěma režijními paušály po , částka, (§ 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. g/, k/, § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění). Součást nákladů tvoří rovněž náhrada cestovních výdajů ve výši , částka, , parkovného , částka, a náhrada za promeškaný čas v rozsahu osm započatých půlhodin po , částka, (§ 13 odst. 5, § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 cit. vyhlášky; ujeto celkem 232 km při průměrné spotřebě 8,8 l benzínu , hodnota, , základní sazbě náhrady 5,80 Kč/km a ceně paliva 40,