47 Co 58/2025-137 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci (výrok I). Žalobu zamítl v části o zaplacení: a) , částka, , b) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , c) kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , d) zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, e) úroku ve výši 10,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok II). Žalovanému též uložil nahradit žalobkyni k rukám zástupce náklady řízení ve výši , částka, (výrok III).2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu poskytla částku , částka, a žalovaný ve splátkách uhradil pouze , částka, . Tedy žalovaný platební povinnosti řádně neplnil, pročež právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr ke dni , datum, zesplatnila a poté pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni. Okresní soud dále zjistil, že v době poskytnutí úvěru nebyla právní předchůdkyní žalobkyně dostatečně pečlivě posouzena úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. Takto zjištěný skutkový stav posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je z důvodu absence řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného neplatná. Plnění poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně tak bylo poskytnuto bez právního důvodu a představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Žalovaný je povinen toto plnění žalobkyni vrátit. V řízení neprokázal, že by se tak v rozsahu , částka, stalo. Okresní soud z těchto důvodů uvedenou částku uložil žalovanému zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu naopak žalobu zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani úroky z prodlení s odůvodněním, že splatnost dluhu se stanoví až jeho rozhodnutím. Dříve se žalovaný v prodlení neocitl.3. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalobkyně. Její odvolání směřovalo pouze do zákonného úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně měla za to, že na věc je třeba vztáhnout obecnou úpravu občanského zákoníku, podle níž byl žalovaný v prodlení od doručení výzvy k plnění. Žalovaný se dostal do prodlení se splněním dluhu nejpozději uplynutím lhůty uvedené ve výzvě k plnění ze dne , datum, , která mu byla zaslána zároveň s oznámením o postoupení pohledávky. Povinnost vrátit jistinu tedy nevznikla žalovanému až rozhodnutím soudu. Žalovaný navíc netvrdil ani neprokázal, že by nebylo v jeho možnostech dluh uhradit. Jednalo se o jeho břemeno tvrzení a důkazní. Žalobkyně má proto právo na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II tak, že jí právo na úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.4. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v rozsahu dotčeném odvoláním a shledal odvolání částečně důvodným. Jednání odvolacího soudu se dne , datum, konalo v nepřítomnosti obou stran (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. A advokát žalobkyně, jenž nesouhlasil s rozhodnutím o věci bez nařízení jednání a předvolání obdržel již , datum, , požádal dne , datum, o odročení. S tím, že se mu nepodařilo zajistit substituci advokátů z , adresa, . Krajský soud neshledal žádost o odročení důvodnou, neboť předvolaný zástupce žalobkyně žádný vlastní důvod pro odročení netvrdil.6. Odvolací soud považuje za správný pečlivě odůvodněný závěr okresního soudu o tom, že v daném případě nebyla řádně poskytovatelem úvěru posouzena úvěruschopnost žalovaného a posuzovaná úvěrová smlouva je z tohoto důvodu ve smyslu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru neplatná. Proti tomuto závěru okresního soudu ostatně nebrojila v rámci svého odvolání ani žalobkyně.7. Žalovaný tedy je povinen podle výše citovaného ustanovení dluh vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Odvolací soud souhlasí s názorem žalobkyně, že obecně je věcí žalovaného spotřebitele, aby poskytl ohledně svých možností splácet dluh soudu potřebné informace a aby případně takto tvrzené možnosti též věrohodně doložil. K tomu však v daném případě nedošlo. Soud neměl ohledně možností žalovaného zaplatit dluh žádné informace, neboť žalovaný byl v řízení procesně zcela nečinný a se soudem nikterak nekomunikoval. Odvolací soud je toho názoru, že pokud soud možnosti žalovaného splatit dluh nezná, nemá důvod se při stanovení lhůty k plnění odchýlit od její obvyklé, zákonem předpokládané délky 3 dnů ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.8. I takto určená lhůta je však lhůtou stanovenou podle § 87 cit. zák., tedy lhůtou novou, před jejímž uplynutím se spotřebitel neocitá v prodlení. V tomto směru lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož se podává, že uvedené ustanovení (§ 87 zák. o spotřebitelském úvěru) upravuje dobu vrácení nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tedy splatnost dluhu. Jde o ustanovení, které je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Upravuje novou dobu splatnosti, a to buď mezi účastníky dohodnutou, nebo určenou soudem. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Doba splatnosti, kterou takto určí, neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době stanovené podle § 87 cit. zák. Do té doby není dlužník v prodlení.9. Nebylo proto možné přisvědčit názoru žalobkyně, že žalovaný byl v prodlení se splněním dluhu již ode dne následujícího po doručení výzvy k plnění. Žalovaný v prodlení nebyl a nemohl se do něj dostat dříve, než marně uplynula okresním soudem stanovená lhůta k plnění podle § 87 cit. zák.10. Okresní soud rozhodl o vrácení zbylé části jistiny ve výroku I rozsudku, v němž určil lhůtu do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrok I nebyl odvoláním dotčen a samostatně nabyl právní moci dne , datum, . Doručen byl žalobkyni , datum, a žalovanému pak dne , datum, uplynutím desetidenní lhůty od uložení u soudu (§ 50m o. s. ř.). Žalovanému počala běžet třídenní lhůta k plnění od právní moci výroku I a marně uplynula dnem , datum, (tj. pondělí; § 57 o. s. ř.). Žalovaný v řízení netvrdil, že by dlužnou jistinu vrátil. Vzhledem k této procesní situaci lze v řízení vyjít z toho, že jistina nebyla vrácena a žalovaný se ocitl v prodlení s jejím vrácením od , datum, . Podle § 1970 o. z. má žalobkyně od tohoto data nárok na zaplacení úroku z prodlení. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá jejich výše roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. Jelikož k prodlení žalovaného došlo v prvém pololetí roku 2025, činí úroková sazba 12 % ročně. Proto bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši jí požalované (8,25 %) od , datum, do zaplacení (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).11. V části, jíž byla žaloba zamítnuta ohledně zákonných úroků z prodlení z téže částky za dobu předcházející od , datum, do , datum, naopak byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).12. V souladu s ust. § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem. Procesní obou úspěch obou účastnic zůstal i po částečné změně prvoinstančního rozsudku jen částečný, resp. na straně žalobkyně se vzhledem ke zčásti přiznanému příslušenství zvýšil na 55 %. Náleží jí tak náhrada 10 % z účelně vynaložených nákladů, jejichž celkovou výši okresní soud správně vypočetl na , částka, (viz bod 19 odůvodnění).13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. K datu vyhlášení rozsudku žalobkyně požadovala , částka, , uspěla co do , částka, . V tomto stupni procesně úspěšnějšímu žalovanému však žádné náklady nevznikly.