47 Co 66/2025-83 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Výrokem I napadeného rozsudku okresní soud uložil žalované zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem 6,49 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z téže částky za totéž období, to vše do tří dnů od právní moci. Dále žalované uložil nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, v téže lhůtě (výrok II).2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že , právnická osoba, . jako právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne , datum, se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jí poskytla peněžní prostředky ve výši , částka, . Peněžní prostředky měly být použity na konsolidaci jiných tří úvěrů žalované v celkové výši , částka, . Ve zbývajícím rozsahu byly poskytnuté prostředky ponechány pro potřeby žalované. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit v 96 měsíčních splátkách po , částka, spolu s dohodnutým úrokem 6,49 % p.a. Žalovaná splácela úvěr řádně do konce roku , rok, , poté se dostala do prodlení s úhradou splátek. Práva a povinnosti z předmětné smlouvy nabyla koupí závodu , právnická osoba, . v likvidaci dne , datum, žalobkyně. Žalobkyně po výzvě k úhradě prohlásila , datum, úvěr za splatný s tím, že k tomuto dni zbývalo uhradit celkem , částka, . Při poskytnutí úvěru předchůdkyně žalobkyně v rámci prověřování úvěruschopnosti žalované zjistila, že příjem žalované činí , částka, měsíčně, výdaje žalované na domácnost jsou ve výši , částka, měsíčně a na dosavadní splátky žalovaná plní , částka, měsíčně, z čehož na konsolidované úvěry , částka, . Okresní soud posoudil takto zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že smlouvu o úvěru lze považovat za platnou ve smyslu § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně v době poskytnutí úvěru posoudila schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet s náležitou odbornou péčí. Příjem žalované dostačoval ke hrazení všech jejích závazků. Nad rámec konsolidovaných úvěrů bylo žalované poskytnuto méně než , částka, . Měsíční splátkové zatížení žalované se snížilo.3. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalovaná. Navrhla jej změnit a žalobu zamítnout, nebo zrušit a věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení. Uvedla, že její úvěruschopnost nebyla řádně zkoumána, zejména pak výdajová stránka; tehdy měla ještě další závazek. Poskytnutí konsolidačního úvěru nezbavilo věřitelku dané povinnosti. Nedostačuje pouhé doložení příjmů bez zkoumání a ověření výdajů žadatele či využití interního statistického modelu. Dále žalovaná namítla, že dle výpisu k , datum, činil zůstatek úvěru , částka, .4. Žalobkyně navrhla rozsudek potvrdit. Připomněla, že v protokolu o prověření úvěruschopnosti (č. l. 11 spisu) byl „další“ závazek žalované zohledněn. Žalovaná úvěr řádně splácela až do konce roku , rok, , tedy byla schopna dluh splácet. A využití interního ekonomického modelu pro hodnocení výdajové stránky připouští judikatura (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 2025, č. j. 104 VSPH 503/2025-95).5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání a neshledal odvolání důvodným.6. Žalovaná po celé řízení namítá, že právní předchůdkyně žalobkyně jí poskytla úvěr, aniž by předtím dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované, a úvěrová smlouva je proto neplatná.7. Shodně jako okresní soud ani odvolací soud tomuto názoru žalované nepřisvědčil.8. Především je nutné zdůraznit, že v posuzovaném případě nešlo o prostý úvěr, nýbrž o úvěr konsolidační. Jednalo se tedy o zvláštní typ úvěru, kdy podmínky poskytnutí úvěru nebylo možné hodnotit izolovaně, nýbrž v návaznosti na právní postavení žalované, v němž se jako dlužnice z předchozích a dosud nesplacených úvěrů v době poskytnutí konsolidačního úvěru nacházela. Při hodnocení úvěruschopnosti dlužníka podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v případě poskytnutí tzv. konsolidačního úvěru není rozhodné, zda byl dlužník schopen plnit své závazky před poskytnutím konsolidačního úvěru, ale zda je tohoto schopen po jeho poskytnutí.9. Účelem konsolidačního úvěru je z podstaty věci vytvoření úvěrového prostředí pro dlužníka příznivějšího, než jak tomu bylo doposud. Obvykle platí menší splátku, než při souhrnu všech dosavadních plateb a někdy konsolidace spočívá i v možnosti individuálního nastavení jiných parametrů úvěru (doba splácení, den splatnosti jednotlivých splátek atd.). Vždy se tedy předpokládá určitá míra potřebnosti dlužníka, tedy to, že není aktuálně dost dobře schopen své dosavadní úvěry podle podmínek nastavených ve smlouvách splácet. Bylo tedy nutné zabývat se otázkou, zda se ekonomická situace žalované poskytnutím konsolidačního úvěru nějakým způsobem změnila, případně jak.10. Z rozhodnutí okresního soudu vyplývá, že zatímco dříve činily splátky všech úvěrů žalované , částka, , z toho konsolidovaných , částka, , po poskytnutí konsolidačního úvěru se splátky snížily na , částka, celkem, z toho činila splátka , částka, na úvěr nový (konsolidační). Žalované tak každý měsíc zbylo navíc , částka, , které mohla použít na všechny své ostatní potřeby. I kdyby měsíční splátky na tři konsolidované úvěry byly o něco nižší podle údajů samotné žalované v doplnění žádosti o úvěr, činily by celkem , částka, a žalované by pak zbylo navíc , částka, měsíčně.11. Žalovaná spatřovala neplatnost úvěrové smlouvy především v tom, že jí nový úvěr byl poskytnut za situace, kdy řádně nedoložila jednotlivé ostatní výdaje v tvrzené výši , částka, měsíčně (bydlení, strava atd.). K tomu předně třeba uvést, že tuto výši konkrétních výdajů přesně potvrdil při svědeckém výslechu syn žalované , jméno FO, , který tehdy žil s matkou ve společné domácnosti a byl přítomen při sjednání předmětného úvěru. Jestliže tehdejší příjem žalované nepostačoval k úhradě všech jejích závazků, poskytnutím konsolidačního úvěru se to změnilo. Měsíční splátka žalované se snížila přibližně o třetinu a žalované každý měsíc z jejího příjmu zůstala navíc výše uvedená částka. Pokud před poskytnutím konsolidačního úvěru nebyla schopna splácet své splatné závazky, po jeho poskytnutí již toho schopna byla. Ekonomické postavení žalované se tak v důsledku poskytnutí konsolidačního úvěru zlepšilo. Za této situace nelze spatřovat v okolnosti, že úvěr byl žalované poskytnut v době, kdy nebyla schopna plnit všechny své závazky, rozpor se zákonným požadavkem na úvěruschopnost dlužníka. Žalovaná poskytovatelku úvěru sama kontaktovala za účelem zlepšení své úvěrové situace, přičemž nedoložila jednotlivé složky měsíčních výdajů domácnosti, jinak ovšem v obvyklé celkové výši. Lze naopak konstatovat, že právě poskytnutím konsolidačního úvěru se stala žalovaná dlužnicí schopnou svůj dluh splácet. Neodpovídalo by smyslu zákona, pokud by měla být za těchto okolností považována smlouva za neplatnou.12. Přihlédnout bylo třeba též k tomu, že žalovaná po dobu déle, než pěti let úvěr v dohodnutých splátkách hradila. I tato skutečnost hovoří pro závěr, že její majetková situace v době poskytnutí úvěru jí splácení úvěru umožňovala, tedy že byla úvěruschopná. Lze v této souvislosti poukázat i na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, v němž Nejvyšší soud vyjádřil názor, že z hlediska posuzování platnosti smlouvy ve smyslu § 87 zák. o spotřebitelském úvěru není podstatné, zda byla úvěruschopnost dlužníka řádně posouzena, nýbrž zda byla dána. I když by úvěruschopnost řádně posouzena nebyla, nelze považovat smlouvu za neplatnou, pokud dlužník v době poskytnutí úvěru úvěruschopný byl. Jak též vyplývá z citovaného rozhodnutí, důležitým kritériem pro posouzení úvěruschopnosti je i následné chování dlužníka ve vztahu k úhradě dluhu. V nyní posuzovaném případě sice žalovaná celý dluh nesplatila, ale po dobu několika let tak činila. Podle názoru odvolacího soudu je třeba i v této skutečnosti spatřovat důkaz toho, že v době uzavření smlouvy byla schopna úvěr v dohodnutých splátkách splácet.13. Odvolací soud tak dospěl v otázce platnosti úvěrové smlouvy ke shodnému závěru jako okresní soud. A sice, že žalovaná v době poskytnutí úvěru úvěruschopná byla. Úvěrovou smlouvu je proto třeba považovat za platnou, neboť to, že by ji činila neplatnou neschopnost žalované úvěr splácet, zjištěno nebylo a ani žádný jiný důvod její neplatnosti nevyšel v průběhu řízení najevo.14. Pokud jde o samotnou výši dluhu, vyšel odvolací soud z podkladů žalobkyně na č. l. 33 spisu a z výpisů z úvěrového účtu žalované na č. l. 28, 29 spisu, z čehož se podává, že žalovaná částka představuje dluh na jistině ve výši , částka, vyčíslené k datu , datum, , z níž žalobkyně žádá smluvený úrok a zákonný úrok z prodlení za dobu od , datum, do zaplacení. Do data , datum, též vyčíslila dlužný smluvní úrok na , částka, , dále zákonný úrok z prodlení s placením dlužné jistiny na , částka, (od , datum, ) a dále poplatky na , částka, (viz spolu s jistinou celkem uplatněná částka , částka, ). Na správnosti uvedeného ničeho nemění námitka žalované, že na výpisu k dřívějšímu datu , datum, (č. l.