47 Co 70/2025-80 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 40 720,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od , datum, 2021 do zaplacení a dále 1 200 Kč (výrok I) a uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 22 708 Kč (výrok II).2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaná si objednala u žalobkyně provedení speciálních efektů při natáčení celovečerního filmu s názvem , název, . Původně mělo jít o 18 natáčecích dnů v rozmezí , datum, 2021. Celková odměna byla stanovena na 436 108 Kč. Natáčení ve skutečnosti trvalo jen jeden den, poté bylo ukončeno. Žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou č. , číslo, za uskutečněné natáčení celkem 90 720,96 Kč, od čehož však odečetla již dříve zaplacenou zálohu 50 000 Kč. Nadále se proto domáhala jen částky 40 720,96 Kč. Faktura byla splatná dne , datum, 2021. Okresní soud na tomto základě žalobě vyhověl. Vyúčtovanou částku shledal souladnou s rozsahem žalobkyní poskytnutého plnění i s údaji uvedenými v rozpočtu. Nepřisvědčil námitce promlčení vznesené žalovanou. Měl za to, že žalovaná dluh v této výši uznala, a to prostřednictvím dopisů, v nichž opakovaně žalobkyni přislíbila dlužnou částku uhradit. Následkem uznání dluhu se promlčecí lhůta prodloužila na dobu deset let od uznání dluhu a tato lhůta nestačila do podání žaloby proběhnout.3. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalovaná. Namítala, že v daném případě nešlo o smlouvu o dílo, nýbrž jen o smlouvu o poskytnutí služeb. Žádné dílo ani nebylo žalované předáno, což je podmínkou nároku na zaplacení ceny díla. Rozpočet týkající se prvního natáčecího dne byl žalované zaslán týden po ukončení natáčení a činil 50 000 Kč. Tuto částku zaplatila žalovaná žalobkyni jako zálohu ještě před vlastním natáčením. Zaplacení této částky proto nemohlo představovat uznání dluhu. K zaplacení došlo předtím, než byla žalované doručena faktura za první natáčecí den. Žalovaná ani jinak nikdy dluh vůči žalobkyni neuznala. Za žalovanou byla oprávněna jednat jen její jednatelka, jakákoliv komunikace pana , jméno, se žalobkyní žalovanou nezavazovala. Uplatněné právo je proto promlčeno. Odměna ve výši 90 720,96 Kč za jeden den natáčení nikdy nebyla sjednána. Pokud by měl být vztah mezi účastnicemi posouzen jako smlouva o dílo, pak byla žalobkyně oprávněna požadovat cenu díla 436 108 Kč až po jeho dokončení, tj. po proběhnutí 18 natáčecích dnů. Pokud soud uvedl, že fakturovaná částka se týká natáčecího týdne od , datum, 2021, pak by žalobkyni vzniklo právo jen na 1/7 z této částky, neboť natáčení probíhalo jen jeden den. Správný není ani závěr, že fakturované částky odpovídají jednotlivým položkám z původního rozpočtu. Požadovaná částka neodpovídá ani průměru sjednané odměny na jeden natáčecí den. Žalovaná ve skutečnosti zaplatila žalobkyni dvojnásobek průměrné denní odměny počítané z celkově dohodnuté odměny a počtu natáčecích dnů. To by bylo možné vysvětlit vyšší ekonomickou náročností prvního natáčecího dne. Není ale důvod, aby žalobkyně požadovala téměř čtyřnásobek průměrné denní odměny. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl.4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že odvolání žalované obsahuje nová tvrzení a důkazy, které jsou v systému neúplné apelace nepřípustné a nelze k nim proto přihlížet. Pokud jde o pana , jméno, , ten běžně za žalovanou s žalobkyní jednal. Jednatelka žalované se od jeho jednání navíc nikdy nedistancovala. Jednání pana , jméno, proto žalovanou zavazovalo. Platbu 50 000 Kč sama žalovaná označila za zálohu. Tato platba tedy představuje uznání dluhu. Zavázala-li se žalovaná ve vzájemné komunikaci s žalobkyní k zaplacení doplatku odměny, pak se nemohl tento její projev vůle týkat jiné než vyúčtované částky. Jiný dluh žalovaná vůči žalobkyni nemá. Co se týče rozsahu poskytnutých služeb, žalovaná obdržela od žalobkyně jejich přesný rozpis, který až do podaného odvolání nerozporovala. Okresní soud proto ani neprovedl důkaz, který k tomuto svému tvrzení žalobkyně navrhla. Nesprávná je i úvaha, že odměna měla být vypočtena aritmetickým průměrem z celkové odměny připadající na jeden natáčecí den. Rozsah služeb, jejich náročnost i náročnost přípravy, včetně přípravy materiálové, se každý den lišil. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání a shledal odvolání důvodným.6. Rozhodnutí okresního soudu stojí zejména na závěru, že žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni uznala. Tím došlo mj. k prodloužení promlčecí lhůty o deset let, a právo uplatněné žalobou tudíž není promlčeno.7. Odvolací soud nepovažuje závěr okresního soudu, že došlo k uznání dluhu, za správný. Okresní soud jej učinil na základě vzájemné korespondence účastníků, v jejímž rámci žalovaná opakovaně ujišťovala žalobkyni, že dluh v blíže uvedených termínech uhradí, a to jakmile bude mít k dispozici potřebné finanční prostředky. Jednalo se o elektronicky psané dopisy (e-maily) ze dne , datum, , , datum, a , datum, 2021. Žádný z těchto dopisů však nesplňuje nároky, které zákon, odborná (komentářová) literatura i judikatura Nejvyššího soudu na úkon uznání dluhu klade.8. Podmínkou platného uznání dluhu je totiž uvedení jeho důvodu a výše (§ 2053 obč. zák.). V žádném ze zmíněných dopisů není ohledně důvodu a výše dluhu ani zmínka. Není v nich dokonce označena ani faktura, jíž byl dluh žalobkyní žalované vyúčtován, a z níž by eventuálně mohly být důvod a výše dluhu, k nimž se uznání vztahuje, vyvozeny. Pouze obecné použití výrazu faktura, bez jejího bližšího označení, nemohlo požadavek určitosti uznání (důvodu a výše dluhu) naplnit.9. Není přitom rozhodné, zda samotným účastníkům řešeného právního vztahu byly oba zmíněné parametry známy. Jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, důvod a výše dluhu musí být v uznání explicitně vyjádřeny tak, aby byly seznatelné pro každého, kdo se s listinou, na níž je uznání zachyceno, seznámí. Nestačí proto, jsou-li účastníkům právního vztahu důvod dluhu a jeho výše známy, pokud zároveň nevyplývají z vlastního uznávacího projevu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1251/2006, 33 Odo 779/2002 nebo 23 Cdo 4603/2009).10. Písemnosti, z nichž okresní soud uznání dluhu v nyní souzeném případu dovodil, těmto nárokům nevyhovují, jak již bylo uvedeno výše. K platnému uznání dluhu již z tohoto důvodu nedošlo. Nebylo proto ani třeba blíže se zabývat otázkou, zda jednání osob píšících dopisy bylo možné považovat za jednání samotné žalované, ani zda vlastní obsah sdělení, jehož podstatou byl příslib úhrady dluhu, naplňuje znaky jeho uznání.11. Skutečnost, že k uznání dluhu nedošlo, má pak bezprostřední vliv na posouzení otázky promlčení uplatněného práva. Nedošlo totiž k prodloužení promlčecí lhůty o dalších 10 let ve smyslu § 639 obč. zák. a promlčecí lhůta zůstala ve smyslu § 629 odst. 1 obč. zák. toliko tříletá. I kdyby její běh započal až datem splatnosti uvedeným na faktuře vystavené žalobkyní, tedy , datum, 2021, skončil by běh promlčecí lhůty , datum, 2024. Žaloba však byla podána až , datum, 2024, tedy po marném uběhnutí promlčecí lhůty. Žalobou uplatněné právo tedy bylo promlčeno a námitka promlčení byla vznesena oprávněně. Žalovaná za daných okolností nebyla povinna plnit, a soud proto nemohl žalobě vyhovět (§ 609, § 610 odst. 1 obč. zák.).12. Názoru žalobkyně, že námitka promlčení byla s ohledem na předchozí chování žalované vznesena v rozporu s dobrými mravy a jako k takové k ní nelze tudíž přihlížet, odvolací soud přisvědčit nemohl. Judikatura sice připustila, že i námitku promlčení lze posuzovat z hlediska dobrých mravů (25 Cdo 4579/2008, II. ÚS 2062/14), avšak závěr, že k promlčení nelze přihlédnout, protože dovolání se promlčení odporuje dobrým mravům, může být učiněn jen zcela výjimečně, odůvodňují-li to mimořádné okolnosti případu. Žádné takové však nebyly v nyní posuzovaném případě shledány. Žalovaná v průběhu roku 2021 několikrát žalobkyni přislíbila plnění, nikdy však svůj slib nedodržela. Není známo, že by takový slib vůči žalobkyni zopakovala kdykoli v následujících letech. Žalobkyně tedy měla a mohla na danou situaci příslušným způsobem reagovat. Na podání žaloby měla čas téměř další tři roky. Pokud tak do skončení promlčecí lhůty neučinila, nelze to přičítat jednání žalované motivované zastřeným úmyslem dosáhnout promlčení, nýbrž jen liknavosti žalobkyně při ochraně jejího práva. Za těchto okolností nelze žalované právo uplatnit námitku promlčení upřít.13. Odvolací soud nemohl přisvědčit žalobkyni ani v jejím názoru, že mezi účastnicemi byla uzavřena ve smyslu § 647 obč. zák. dohoda o mimosoudním jednání, v jejímž důsledku došlo ke stavení promlčecí lhůty. Z žádného konkrétního údaje obsaženého ve spise existence takové dohody nevyplývá. Podstatou výše zmíněných e-mailů žalované není nic jiného než sdělení, že žalovaná aktuálně nemá dostatek finančních prostředků na úhradu dluhu, včetně příslibu úhrady dluhu poté, co jí budou potřebné pen