19 Co 335/2025-78 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal stanovení povinnosti žalované vydat mu 10 zlatých investičních slitků á 50 g (výrok I), a žalovanému uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 69 360 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované (výrok II).2. Okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, že žalobce se domáhá vrácení 10 zlatých investičních slitků po 50 g, které, podle žalobních tvrzení, svěřil své dceři (žalované) a ta mu je odmítá vrátit. Naopak žalovaná trvala na tom, že je vlastnicí předmětného zlata, a proto není povinna ho žalobci vydat. Okresní soud vycházel ze smlouvy o jednorázovém nákupu zlata ze dne 12. 5. 2021, smlouvy o úschově ze dne 31. 5. 2023, z usnesení Policie ČR – Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 16. 2. 2024 (kterým byla odložena věc podezření ze spáchání přečinu zpronevěry, kterého se měla dopustit žalovaná, neboť je, podle závěru policejního orgánu, vlastnicí předmětného zlata) a předložené korespondence mezi účastníky. Okresní soud dále vycházel z výpovědí svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, a z účastnických výpovědí žalobce a žalované. Uzavřel, že žalobce neprokázal, že je vlastníkem zlata, jehož vydání se domáhá, tudíž mu nepřísluší ochrana podle § 1042 o. z. Okresní soud odkázal na výpověď svědka , jméno FO, a vyzdvihl, že tento svědek nemá k účastníkům řízení ani k věci žádný vztah a jeho výpověď proto okresní soud považoval za věrohodnou. Svědek potvrdil, že v obou smlouvách na nákup zlata, které žalobce podepsal, byla uvedena poznámka, že zlato je určeno pro žalovanou. Také uvedl, že žalobce předal zlato žalované s tím, že je pro ni. Výpověď manželky žalobce, která uváděla jiné skutečnosti, měl okresní soud s přihlédnutím k jejímu vztahu k věci a k žalobci za méně důvěryhodnou. Okresní soud měl za prokázané, že smlouva o úschově zlata ze dne 31. 5. 2023 byla uzavřena již jen mezi žalovanou a uschovatelem. Podle okresního soudu provedené důkazy tvoří ucelený logický řetězec svědčící pro závěr, že žalobce zlato žalované daroval a není tak jeho vlastníkem. V návaznosti na výsledek řízení rozhodl okresní soud o náhradě nákladů řízení a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil žalobci zaplatit k rukám zástupkyně žalované 69 360 Kč. Při výpočtu odměny za právní zastoupení vycházel z ceny zlata uvedené ve smlouvě o jeho koupi, která činila 687 500 Kč.3. Proti rozsudku se odvolal žalobce, který okresnímu soudu vytkl, že dospěl na základě provedených důkazů k chybnému skutkovému závěru. Zopakoval svoje vylíčení důvodů, pro které předmětné zlaté slitky předal žalované a nyní je žádá vrátit. Okresnímu soudu vytkl, že vycházel z výpovědi svědka , jméno FO, a naopak nepřihlédl ke svědecké výpovědi manželky žalobce, zejména k jí uvedenému údaji, že na první verzi smlouvy o nákupu zlata nebylo uvedeno, že by šlo o zlato určené pro žalovanou. Dodal, že neměl logický důvod, aby žádal o změnu v označení kupujícího ve smlouvě o nákupu zlata, pokud by ho hodlal darovat žalované. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil odvoláním napadený rozsudek a žalobě vyhověl.4. Žalovaná setrvala na své obraně, že předmětné zlaté slitky jí žalobce daroval, není proto povinna mu je vydat. Odkázala na dokazování před okresním soudem, které podle ní jednoznačně prokázalo, že žalobce zlato zakoupil pro žalovanou, tomu odpovídala poznámka na kupní smlouvě i skutečnost, že žalobce žalované zlato předal a ta ho poté na vlastní jméno uložila do úschovy. Žalovaná navrhla rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit.5. Odvolací soud nejprve uzavřel, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a bylo podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.). Přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se odvolatel domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.), a i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Dovodil, že odvolání není důvodné.6. V první řadě je třeba zdůraznit, že rozhodnutí v této věci závisí především na posouzení skutkové stránky, protože každý z účastníků předkládá vlastní verzi a vylíčení důvodů, které vedly k předání předmětných zlatých slitků žalované. Žalobce podal tzv. reivindikační žalobu (žalobu na vydání věci) ve smyslu § 1040 odst. 1 o. z. Touto žalobou uplatňuje vlastník ochranu svého vlastnického práva tak, že požaduje vydání věci, kterou mu žalovaný neoprávněně zadržuje. Bylo tedy na žalobci, aby v první řadě prokázal, že je vlastníkem věcí, které žádá vydat, tj. 10 zlatých investičních slitků po 50 g.7. Ve sporném civilním řízení platí, že účastníky tíží břemeno tvrzení i důkazní břemeno v tom smyslu, že musí soudu přednést rozhodné skutečnosti a současně k nim navrhnout důkazy. Občanský soudní řád účastníkům ukládá povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a zároveň plnit důkazní povinnost (srov. § 101 odst. 1 o. s. ř.). Na tuto povinnost navazuje pravidlo, že účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení, přičemž každý z účastníků musí prokazovat zejména ty skutečnosti, které uvádí na podporu svého návrhu nebo na svou obranu proti tvrzením protistrany. Soud při zjišťování skutkového stavu vychází z toho, co bylo v řízení tvrzeno a prokázáno provedenými důkazy (srov. § 120 odst. 2 o. s. ř.).8. Okresní soud provedl k tvrzením účastníků dokazování navrženými důkazy; na závěry dokazování uvedené v odůvodněné napadeného rozsudku lze pro stručnost odkázat. Z dokazování okresní soud dovodil správný závěr, že žalovaná svoji skutkovou verzi prokazuje lépe. Ani odvolací soud nepochybuje o tom, že předmětné zlaté slitky žalobce zakoupil od společnosti , právnická osoba, ze svých prostředků na základě kupní smlouvy ze dne 12. 5. 2021, to žalovaná ani nesporuje. Hlavním skutkovým základem sporu je až to, zda následně žalobce tyto zlaté slitky daroval žalované či nikoliv. Pro tvrzení žalované, že došlo k daru a tím i převodu vlastnictví, svědčí poznámka v kupní smlouvě, že je uzavírána pro žalovanou. Tvrdí-li žalobce, že v původní verzi smlouvy (následně upravené ohledně označení osoby kupujícího, což také není mezi účastníky sporné) tato poznámka nebyla, bylo jeho povinností to soudu prokázat. Žalobce tak neučinil, tedy neunesl v tomto směru důkazní břemeno. Původní listinu nemá k dispozici on ani nikdo jiný (svědek , jméno FO, svůj stejnopis smlouvy skartoval) a svědek , jméno FO, k tomu jednoznačně vypověděl, že předmětná poznámka byla i v prvotní verzi smlouvy, kterou na žádost žalobce změnili (vyhotovili upravenou verzi) jen ohledně označení kupujícího, kdy namísto původních kupujících – žalobce a jeho manželky – byl v upravené verzi uveden jako kupující jen žalobce. Svědek navíc popsal průběh schůzky dne 31. 3. 2023, na které žalobce před svědkem zlato předal žalované s tím, že je pro ni. Svědek vnímal vztah žalobce a žalované jako hezký. Právě okolnost, že určení zlata pro žalovanou bylo poznačeno v kupní smlouvě a že darování zlata žalované potvrdil i svědek , jméno FO, , vedou soudy k závěru, že vlastnické právo k předmětu řízení přešlo na žalovanou. Žalobce sice namítl nedostatek nestrannosti svědka a dokonce tvrdil, že svědek , jméno FO, jedná ve shodě s žalovanou, ale ani toto tvrzení neprokázal. Svědek , jméno FO, na výslovnou otázku sdělil, že se žalovanou se setkal prvně až při schůzce dne 31. 3. 2023 a blíže ji nezná.9. Odvolací soud se shoduje s okresním soudem i v tom, že při prokazování, k čemu došlo při schůzce dne 31. 3. 2023, je na místě upřednostnit výpověď svědka , jméno FO, před svědeckou výpovědí manželky žalobce. Ta se této schůzky nezúčastnila, takže informace o jejím průběhu má jen zprostředkovaně od žalobce. Stejně tak nebyla manželka žalobce u sjednávání smlouvy o koupi zlata (ani u jedné z jejích verzí), zatímco svědek , jméno FO, smlouvy nejen sjednával, ale i sepisoval. Nad to nelze přehlédnout, že jako manželka žalobce je na výsledku sporu více zainteresovaná než svědek , jméno FO, , který se děje účastnil jen jako zaměstnanec prodejce zlata a nemá k účastníkům ani věci žádný poměr ani osobní zájem na výsledku sporu.10. Pro úplnost odvolací soud dodává k poukazům žalobce na údajnou nelogičnost v tvrzeních žalované, že soudní rozhodnutí se musí opírat o prokázané skutečnosti, nikoliv o nepodložené úvahy. Odvolací soud postup účastníků jako nelogický ani neshledal, naopak prokázané jednání žalované (zejména úschova zlata u společnosti , právnická osoba, na její jméno a bezprostředně poté, co jí ho za přítomnosti svědka , jméno FO, žalobce daroval) svědčí ve prospěch její procesní obrany. Žalobce si důkazní deficit zavinil sám, protože si neschoval listiny, na které nyní odkazuje (zejména první verzi kupní smlouvy na zlato), ani nezachytil ujednání se žalovanou v písemné podobě (byť odvolací soud chápe, že v rodinných vztazích bývají jen ústní dohody zcela běžné).11. Souhrnně lze tedy uzavřít, že žalovaná