47 Co 153/2025-206 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované do tří dnů od právní moci vydat žalobkyni automobil , značka, blíže označený ve výroku I (dále jen „vozidlo“). Dále žalované uložil nahradit žalobkyni k rukám advokáta náklady řízení ve výši , částka, v téže lhůtě (výrok II).2. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně pořídila předmětné vozidlo na základě smlouvy o finančním leasingu s následnou koupí najaté věci uzavřenou s , právnická osoba, dne , datum, . Provozovatelem vozidla se stala od , datum, . Dne , datum, došlo k ukončení leasingové smlouvy a nabytí vozidla do vlastnictví žalobkyně. Kupní cenu ve výši , částka, včetně DPH žalobkyně splatila v 54měsíčních splátkách po , částka, . Vozidlo bylo po dobu trvání leasingu přenecháno k užívání žalované za úplatu ve výši skutečných nákladů žalobkyně za vozidlo, což žalovaná hradila až do prosince , rok, . Dle dokumentu „Vyrovnání leasing + pojištění , značka, “ ze dne , datum, došlo k vyrovnání vzájemných pohledávek a závazků účastnic. Vyplynulo z něj, že žalovaná poskytla žalobkyni celkem , částka, ve splátkách, jež byly hrazeny formou slevy z částek hrazených žalobkyní za ustájení a trénink koní u žalované. Žalovaná též hradila pojistné a opravy vozidla. Žalobkyně do vypořádání mj. zohlednila 54 splátek žalované po , částka, , což odpovídalo výši jejích splátek leasingových (k tomu viz č. l. 31, 35 spisu). Následně došlo ke zhoršení vztahů účastnic. Obsah smlouvy uzavřené mezi účastnicemi byl sporný. Žalobkyně tvrdila uzavření ústní nájemní smlouvy k vozidlu. Naproti tomu žalovaná tvrdila ústní smlouvu s povahou finančního leasingu s následným převodem vlastnického práva k vozidlu na ni – v tomto ohledu nesla břemeno tvrzení a důkazní.3. Okresní soud pokládal za nepravděpodobné, že by strany v postavení podnikatelek přistoupily k uzavření smlouvy o finančním leasingu ústní, popř. konkludentní formou. A po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalované se nezdařilo prokázat uzavření tvrzené smlouvy, jejíž součástí by byl následný převod vlastnického práva k vozidlu na žalovanou. Podle názoru okresního soudu se jednalo o smlouvu podnájemní sjednanou na dobu trvání smlouvy o finančním leasingu žalobkyně (§ 2215 odst. 1 o. z.). Poté po nabytí vozidla do vlastnictví žalobkyně by se případně mohlo jednat o smlouvu nájemní (§ 2201 an. o. z.). Jelikož z dokazování nevyplynulo, kdy a jakým způsobem smluvní vztah účastnic skončil, okresní soud pokládal za výpověď nájmu žalované předžalobní výzvu a od ní odvodil den skončení nájmu , datum, . Jelikož žalované k datu vydání rozhodnutí již žádný užívací titul k předmětnému vozidlu nesvědčí a zadržuje jej neprávem, žalobu shledal zcela důvodnou (§ 1040 odst. 1 o. z.).4. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná. Navrhla jej změnit a žalobu zamítnout, popř. zrušit a věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení. Vytýkala vady prvoinstančního řízení. Okresní soud v závěru prvého jednání po dokazování předestřel svůj předběžný právní názor o uzavření smlouvy o leasingu mezi účastnicemi s následným převodem vlastnického práva k vozidlu na žalovanou. Po změně tohoto názoru žalovanou již nepoučil a rozhodl v rozporu se zásadou předvídatelnosti soudního postupu tak, že žalovaná dohodu stran o následném převodu vozidla neprokázala. Některé důkazy okresní soud bez řádného zdůvodnění neprovedl – výslech svědkyně , jméno FO, , dále faktura z období , datum, . Právě kvůli absenci procesního poučení žalovaná výslovně nežádala provést důkaz výslechem bývalého partnera , jméno FO, . A jde-li o ekonomický smysl transakce, žalovaná ve splátkách uhradila žalobkyni celou cenu vozidla včetně nákladů na opravy, servis a pojištění. Jakožto drobný živnostník poskytuje služby spojené s tréninkem koní, nevlastní žádný hodnotný majetek a podmínky pro poskytnutí vozidla na leasing přímo jí by nesplnila (na rozdíl od žalobkyně). Okresní soud rovněž pominul vývoj a souvislosti konverzace účastnic. Ještě dne , datum, prokurista žalobkyně , jméno FO, ve zprávě uvedl, že vozidlo na žalovanou přepíše. Poté od , datum, původní dohodu změnil a začal psát o „holém“ nájmu vozidla od počátku.5. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku. Námitku žalované spočívající v absenci procesního poučení měla za zcela účelovou. Výpověď bývalého partnera žalovaná zmínila, avšak nenavrhla k důkazu. Ve smluvním vztahu vystupovala jako fyzická osoba podnikající, od níž lze očekávat vyšší míru profesionality a opatrnosti. Veškeré záležitost řešila výlučně s prokuristou žalobkyně, tudíž výslechu jeho manželky nebylo pro rozhodnutí o věci třeba.6. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jeho vydání předcházející, při nařízeném jednání a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.7. S přihlédnutím k odvolacím námitkám se z obsahu spisu podávalo, že první jednání dle § 118b odst. 1 o. s. ř. bylo skončeno dne , datum, , neboť při něm bylo přistoupeno k zahájení dokazování listinami. Poučení o koncentraci řízení dle § 118b o. s. ř. bylo okresním soudem účastníkům poskytnuto před skončením jednání poté, co jim byl sdělen předběžný právní názor o prokázání smlouvy o leasingu s výhradou jeho změny po doplnění dokazování (č. l. 44 p.v. spisu). Obsahem prvního jednání musí být takové úkony, které je soud povinen při jednání provést dříve, než přistoupí k dokazování o věci samé; tedy úkony uvedené v § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Po provedení úkonů podle odstavce 1 (§ 118 o. s. ř.) předseda senátu sdělí výsledky přípravy jednání a podle dosavadních výsledků řízení uvede, která právně významná skutková tvrzení účastníků lze považovat za shodná, která právně významná skutková tvrzení zůstala sporná a které z dosud navržených důkazů budou provedeny, popřípadě které důkazy soud provede, i když je účastníci nenavrhli (odst. 2). Jelikož obsahem tohoto prvního jednání okresního soudu předepsané úkony dle citovaného odstavce 2 nebyly, koncentrace řízení v dané věci nenastala a odvolací soud mohl zohlednit nové skutečnosti a důkazy žalované. Proto vyzval žalovanou k označení veškerých důkazů k prokázání tvrzení o tom, že se žalobkyní uzavřely ústní smlouvu o užívání předmětného vozidla s následným převodem vlastnického práva, popř. aby k tomuto tvrzení předložila chybějící listinné důkazy ve stanovené lhůtě (viz č. l. 174 spisu).8. Žalovaná navrhla provedení důkazu svědeckou výpovědí , jméno FO, (bývalý partner žalované, dostihový jezdec), který ji doprovázel při převzetí vozidla od žalobkyně. Z výpovědi tohoto svědka vyplynulo, že se žalovaná s prokuristou žalobkyně , jméno FO, dohodli, že žalovaná bude vozidlo užívat po dobu pěti let za splátku , částka, měsíčně + náklady, což se bude odečítat z částek za ustájení a trénink koní žalobkyně, a že po pěti letech žalobkyně na žalovanou vozidlo přepíše. Pokud by ustájení koní v mezidobí skončilo, vůz by vrátila. V té době svědek žil se žalovanou a auto potřebné pro přepravu na dostihy společně vybrali v autosalonu. Společně také pečovali o svěřené koně nejen žalobkyně, zajišťovali trénink a dostihovou účast. Pak došlo k neshodě s panem , jméno FO, , avšak nikoli ke změně dohody o vozidle. Vyzývali jej k přepisu, který nejprve odkládal a posléze odmítl.9. Krajský soud doplnil dokazování rovněž výslechem svědkyně , jméno FO, (manželka prokuristy a účetní žalobkyně), který žalovaná navrhovala již v prvoinstančním řízení. Ta uvedla, že ač je účetní žalobkyně od roku , rok, , neví nic o koupi a užívání vozidla ani o vztahu účastnic. Vozidlo bylo určeno na převoz koní žalobkyně na dostihy, ale žalovaná jej mohla používat i jinak. Každý měsíc žalovaná fakturovala částku za koně, od níž byla odečtena částka cca , částka, za užívání vozu. Podle pokynu manžela zpracovala dne , datum, listinu o konečném vyrovnání po skončení leasingu (č. l. 31 spisu). Žalované vznikl přeplatek a auto jí k užívání zůstalo. Se žalovanou se viděla cca 10 – 20x. Žalobkyně účetně neeviduje žádný závazek žalované.10. Po doplnění dokazování výslechy svědků, jež měly potvrdit, že se žalovaná po skončení leasingové smlouvy žalobkyně měla stát vlastnicí užívaného vozidla, za jehož užívání žalobkyni pět let řádně platila, investovala do oprav a pojištění a vnímala to jako postupné splácení ceny, se odvolací soud ztotožnil se závěrem okresního soudu, že závazek žalobkyně přepsat vozidlo na žalovanou nebyl žalovanou dostatečně konkrétně tvrzen, ani zjištěn, natož prokázán.11. I pokud by byl zvažován pronájem vozidla s možností jej vlastnit či případně předkupní právo žalované na koupi vozidla, žalovaná nebyla schopna specifikovat podmínky ani dobu, za kterých a kdy mohla danou možnost využít – zda po ukončení leasingu žalobkyně či doby ustájení koní žalobkyně u žalované, za jakou kupní resp. zůstatkovou cenu měla vozidlo nabýt, kterak měly být do této ceny započteny její splátky (nájemné) ani kdy mělo dojít k přechodu vlastnického práva na žalovanou a k přepisu vozidla. Proto obrana žalovan