47 Co 23/2026-96 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud označeným rozsudkem uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 79 315,10 Kč, úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně jdoucí z částky 52 343,40 Kč od 18. 2. 2025 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky 1 200 Kč a nahradit jí k rukám zástupce náklady řízení ve výši 17 814 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 7 000 Kč splatných vždy do posledního dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.2. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně dne 30. 12. 2024 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru na podporu a rozvoj podnikání (nákup zařízení), na základě níž mu poskytla 35.000 Kč (§ 2395 a násl. o.z.). Žalovaný se zavázal úvěr včetně příslušenství splatit ve čtyřech splátkách po 13.010,85 Kč počínaje únorem 2025; celková částka ke splacení 52.343,40 Kč. Dále byly sjednány úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky do zaplacení, náhrada účelně vynaložených nákladů pro případ prodlení dle ceníku (nedílná součást smlouvy) a smluvní pokuta ve výši 50 % z celkové dlužné částky pro případ marného uplynutí patnáctého dne kalendářního měsíce od počátku prodlení dlužníka (§ 1970, § 2048 a násl. o.z.). Čl. XI. bod 2 smlouvy obsahoval prohlášení žalovaného, že mu byla dána možnost navrhnout změny smluvní dokumentace, jíž však nevyužil. Jelikož neuhradil již první splátku, žalobkyně zesplatnila zůstatek dluhu 52 343,40 Kč (jistinu ve výši 35.000 Kč s poplatkem 17.043,40 Kč; čl. VIII bod 6 smlouvy).3. Okresní soud žalobě zcela vyhověl. Neměl za prokázané, že žalovaný předmětnou smlouvu uzavřel v postavení slabší strany. Konstatoval, že z titulu podnikání v oblasti pojišťovnictví musel disponovat dostatečnou finanční gramotností pro pochopení smluvních ujednání. Úvěrová smlouva byla koncipována zcela srozumitelně a jednoznačně. Úvěr sice byl „drahý“, nicméně úvěrové podmínky okresní soud neshledal nemravnými (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 ICdo 56/2019). Samotná výše úroků ve vztazích mezi podnikateli bez dalších okolností nepředstavuje naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy. V souzené věci žalovaný žádné konkrétní okolnosti netvrdil, vyjadřoval se pouze obecně. Okresní soud tedy neshledal předpoklady pro aplikaci korektivu dobrých mravů. Dodal, že ve vztazích mezi podnikateli se nelze dovolat neplatnosti smlouvy z důvodů lichvy (§ 1797 o.z.) a že ujednání o smluvní pokutě za prodlení dlužníka ve výši 50 % z dlužné částky nelze pokládat za nemravné.4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Navrhl jej zrušit a věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně zneužila postavení silnější strany k jednostrannému vnucení nemravných smluvních podmínek žalovanému, což vedlo ke zjevné nerovnováze ve vzájemných právech a povinnostech stran. Žalobkyně je profesionálkou zaměřenou na nebankovní úvěry, zatímco žalovaný je v tomto odvětví finančních služeb lajkem – podniká v pojišťovnictví. Okresní soud nesprávně bagatelizoval výši odměny za poskytnutí úvěru 17 043,40 Kč, jež je rozporná s dobrými mravy a likvidační pro žalovaného. A nezabýval se kumulativním účinkem sankčních mechanismů smluvní pokuty a smluvního úroku z prodlení, jejichž účelem nebyla ochrana věřitele, nýbrž ekonomická likvidace dlužníka. Čerpaná jistina narostla během několika měsíců na více než 100 tis. Kč.5. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila.6. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, jež jeho vydání předcházelo, při jednání konaném v nepřítomnosti omluvených účastníků (§ 211, § 101 odst. 3 o.s.ř.). Dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné pouze částečně.7. K odvolacím námitkám žalovaného, jež se v řízení opakují, lze nad rámec přehledného odůvodnění napadeného rozsudku dodat následující. Na žalovaného se nevztahuje ochrana spotřebitele, neboť z obsahu smlouvy vyplývá, že tuto uzavřel jako podnikatel za účelem financování své podnikatelské činnosti. Aplikace korektivu dobrých mravů na sjednané úroky (v tomto případě označeny jako úplata za poskytnutí jistiny úvěru) a další platby za podnikatelský úvěr v případě, že by ujednání o jejich výši představovalo zneužití smluvní volnosti v neprospěch dlužníka, zásadně není vyloučena. Jak však správně uvedl již okresní soud, případný zásah soudu do autonomie vůle stran pro rozpor s dobrými mravy představuje zásah výjimečný a vždy odůvodněný mimořádnými okolnostmi daného případu (kromě rozhodnutí citovaného výše viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 21/2012 a ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019).8. Podle § 433 odst. 1 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.9. Žalovaný využil možnosti dovolat se ochrany slabší strany ve smyslu cit. ustanovení s tím, že podniká v pojišťovnictví, což je jiná finanční služba než poskytování nebankovních úvěrů. Odvolací soud souhlasí s vysvětlením okresního soudu, proč (pouze) z tohoto důvodu nelze na žalovaného pohlížet jako na slabší stranu. Žalovaný totiž netvrdil ani neprokazoval žádné další okolnosti, které by v rámci aplikace tohoto ustanovení soud měl vzít v úvahu a ty měly pak za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy.10. Možnost ujednat si výši úrokové sazby resp. poplatek za poskytnutí úvěru je obsahovým projevem smluvní volnosti stran. Na sjednanou výši představující konkrétní úplatu za hlavní plnění přistoupil žalovaný ve smlouvě o úvěru dne 30. 12. 2024 s tím, že ji v budoucnu bude muset uhradit (, hodnota, ). Téhož dne byly finanční prostředky poukázány na účet žalovaného. Poté od února 2025 měl žalovaný začít splácet úvěr dohodnutým způsobem, neuhradil vůbec ničeho. Ani sama skutečnost, že úrok z prodlení byl mezi podnikateli sjednán ve výši 0,5 % denně z dlužné částky za každý den prodlení, nezpůsobuje neplatnost takového ujednání pro rozpor s dobrými mravy (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019). Nelze tedy uzavřít, že by se ujednání účastníků v úvěrové smlouvě příčila dobrým mravům či sledovala nemravný cíl.11. Uplatněný nárok však zčásti je v rozporu s ust. § 122 odst. 5 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění, dle něhož se odstavce 1, 2 a 4 použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby.12. Dle odst. 1 tohoto ustanovení věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, neboc) smluvní pokutu.13. Dle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.14. Dle odst. 4 u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.15. Z uvedeného plyne, že žalobkyni náleží smluvní pokuta pouze ve výši 0,5 krát 35 000 Kč (úvěr) a za dobu od 91. dne prodlení žalovaného tj. od 19. 5. 2025 do zaplacení úrok z prodlení pouze v zákonné sazbě 12 % ročně (repo sazba ČNB 4 %+8 procentních bodů) z částky 52 343,40 Kč (dlužná jistina a poplatek za poskytnutí úvěru).16. S ohledem na výše uvedené odvolací soud potvrdil prvoinstanční rozsudek v části, jíž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni ve stanovených splátkách 70 643,40 Kč (jistina 35 000 Kč+poplatek 17 043,40 Kč+smluvní pokuta 17 500 Kč+náklady účelně vynaložené v souvislosti s prodlením žalovaného 800 Kč za upomínky) s úrokem