22 CO 233/2021-560 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud rozhodl tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 2 880 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 450 000 Kč od 13. 7. 2014 do zaplacení (výrok I.) zamítl žalobu co do částky 2 760 000 Kč (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), rozhodl, že Česká republika nemá vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.), rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit České republice náklady řízení ve výši 8 950 Kč (výrok V.), a konečně uložil žalované povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 144 000 Kč (výrok VI.). 2. Žalobce se svou žalobou podanou dne 16. 6. 2014 domáhal částky 5 640 000 Kč jako náhrady za ztížení společenského uplatnění, včetně jejího navýšení podle § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb. 3. Okresní soud již v mezitímním rozsudku ze dne 6. 11. 2018, č. j. 10 C 44/2014-359, jenž byl potvrzen rozsudkem zdejšího krajského soudu ze dne 21. 4. 2020, č. j. 22 Co 121/2019-453, po skutkové stránce dospěl k závěru, že žalobce jako zaměstnanec žalované utrpěl při dopravní nehodě dne 15. 1. 2008 těžký pracovní úraz, přičemž dopravní nehodu zavinil [jméno] [příjmení] jako řidič vozidla, které se střetlo s vozidlem žalované společnosti řízeným žalobcem. Žalobce v důsledku toho utrpěl těžká zranění zahrnující zhmoždění mozku, subarachnoidální krvácení a také otevřenou zlomeninu levého kotníku. Po tomto úrazu hlavy žalobce trpí zejména těžkou organickou poruchou osobnosti, těžkou chronickou depresí a progredující deteriorací kognitivních funkcí. Pro následky úrazu byl žalobce v dlouhodobé pracovní neschopnosti a následně byl od 15. 1. 2009 uznán plně invalidním, neboť není schopen žádné výdělečné činnosti, a byl mu přiznán plný invalidní důchod v původní výši 11 737 Kč měsíčně. Byl mu přiznán též příspěvek na péči, který byl z původní výše 800 Kč měsíčně zvýšen v říjnu 2012 na 8 000 Kč měsíčně. Žalobce byl za bolestné a ztížení společenského uplatnění utrpěné jako následek daného úrazu odškodněn částkami 180 000 Kč v roce 2009 a stejnou částkou v roce 2013, když se měl jeho zdravotní stav dále zhoršit. 4. Po právní stránce okresní soud věc zhodnotil v mezitímním rozsudku tak, že žalovaná odpovídá podle § 366 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění platném a účinném do 13. 4. 2008 (dále též zák. práce) v plném rozsahu za škodu, kterou žalobce utrpěl v důsledku předmětného pracovního úrazu (§ 380 odst. 1 a 2 zák. práce), včetně ztížení společenského uplatnění (§ 369 odst. 1 písm. b) zák. práce), jehož výše je podle § 372 zák. práce určena vyhláškou č. 440/2001 Sb., přičemž podle § 388 zák. práce může soud výši takto určeného odškodnění zvýšit. 5. Po právní moci mezitímního rozsudku okresní soud pokračoval v řízení ohledně výše škody, kterou žalobce v důsledku pracovního úrazu utrpěl. 6. Okresní soud dospěl po skutkové stránce k závěru, že žalobce trpí duševní poruchou vzniklou jako důsledek„ působení otřesného zážitku, nepříznivých psychologických činitelů a tísnivých situací“, která je v seznamu diagnóz vedena pod kódem F 06.32. Trpí proto, že si je schopen plně uvědomit dopadů jeho úrazu v roce 2008 na současnou kvalitu jeho života. Je trvale v obtížné finanční situaci, trpí sebevražednými myšlenkami, léčbou nelze nijak trýzeň žalobce zmírnit. Je trvale medikován vysokou dávkou psychofarmak a podrobuje se dlouhodobé psychoterapii. 7. K výši bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění ve smyslu vyhl. č. 440/2001 Sb. měl okresní soud k dispozici celkem tři znalecké posudky. Předně šlo o posudek [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 9. 12. 2013, vypracovaný ještě před zahájením řízení na objednávku žalobce. Podle tohoto žalobce trpí posttraumatickou demencí ve stadiu rozpadu osobnosti F 07.0 a organickou depresivní poruchou F 06.32, za obě diagnózy znalkyně ohodnotila ztížení společenského uplatnění žalobce po zvýšení o 50% celkem 6.750 body, které navrhuje ještě přiměřeně zvýšit podle § 7 odst. 3 vyhlášky vzhledem k charakteru případu hodného mimořádného zřetele. Za tento posudek žalobce zaplatil částku 8 750 Kč. 8. Dále byl okresním soudem opatřen znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy, nemoci z povolání a posudkové lékařství ze dne 27. 6. 2016, 9. Konečně jako třetí v pořadí byl v řízení vypracován posudek [titul] [jméno] [příjmení], [titul], znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ze dne 29. 10. 2017. Závěry tohoto posudku se prakticky shodovaly se závěry znalkyně [příjmení] [příjmení], tedy že u žalobce v důsledku předmětného úrazu došlo k rozvoji organicky podmíněné poruchy osobnosti a chronické depresivní poruchy, které znalec ohodnotil 6.750 body s tím, že v obou případech základní bodové ohodnocení podle § 6 písm. c) uvedené vyhlášky zvýšil o 50% a potvrdil zásadní negativní změnu funkčních schopností žalobce. 10. Okresní soud dospěl k závěru, že společenské uplatnění žalobce bylo v důsledku úrazu podstatně sníženo. Žalobce se před úrazem aktivně věnoval sportu, hrál rekreační tenis, squash, věnoval se cyklistice, jízdě na motocyklu, což byl jeho největší koníček, pro zájem o motorismus také pracoval jako řidič, v minulosti měl i licenci na závodní motorky. S partnerkou měli hospodářství, pečoval o dům a zahradu, plánoval založení rodiny, jezdili na výlety, cestovali. Žalobce před úrazem tedy vedl aktivní a plnohodnotný život, v době úrazu mu bylo [číslo] let. Ze všech těchto aktivit byl v důsledku pracovního úrazu zcela vyloučen. Po úrazu žalobce není schopen žádné soustavné výdělečné činnosti, je odkázaný na pomoc druhých osob, nemůže vykonávat své koníčky, je permanentně medikován, došlo k degradaci jeho osobnosti, snížení intelektového výkonu na IQ 83, trpí úzkostnými a depresivními stavy se sebevražednými tendencemi, stav je trvalý, nevyléčitelný, s negativní progresí. Okresní soud se přiklonil při hodnocení ztížení společenského uplatnění k závěrům znalců [titul] [příjmení] a [titul] [příjmení], tedy že ztížení společenského uplatnění žalobce je správně ohodnoceno 6.750 body, v čemž je zahrnuto zvýšení podle § 6 písm. c) vyhl. č. 440/2001 Sb.. 11. S ohledem výše uvedené skutečnosti pak dospěl okresní soud k závěru, že se v daném případě jedná o zvlášť výjimečný případ vhodný zvláštního zřetele, proto využil možnosti dané § 7 odst. 3 vyhlášky číslo 440/2001 Sb., resp. v § 388 zák. práce, a rozhodl o mimořádném zvýšení výše odškodnění. Bodové ohodnocení ztíženého společenského uplatnění žalobce podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. činilo 6 750 bodů. Při hodnotě bodu 120 Kč, tedy 810 000 Kč. Za přiměřené navýšení okresní soud považoval zvýšení odškodnění na čtyřnásobek výše odškodnění stanoveného podle vyhlášky, tedy na 3 240 000 Kč. Od této částky potom okresní soud odečetl již vyplacených 360 000 Kč, a došel tak k částce 2 880 000 Kč, ohledně které žalobě vyhověl. Dále vyhověl též požadavku na úrok z prodlení z částky 450 000 Kč ode dne následujícího po doručení žaloby žalované. Ohledně žalobcem požadované další částky 2 760. 000 Kč okresní soud žalobu zamítl. 12. K výrokům o nákladech řízení okresní soud uvedl, že s ohledem na skutečnost, že úspěch a neúspěch každého z účastníků byl v řízení prakticky stejný, ponese si každý z účastníků sám své náklady řízení. Každý z nich by pak byl povinen nahradit státu jednu polovinu nákladů řízení, avšak u žalobce jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř., proto uložil pouze žalované, aby na ni připadající polovinu státu nahradila. Konečně podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/91 Sb. o soudních poplatcích zavázal okresní soud žalovanou k úhradě soudního poplatku z částky, ve které v řízení podlehla. 13. Proti výrokům II. a III. rozsudku okresního soudu podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že okresní soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru o tom, jaké odškodnění je přiměřené následkům úrazu žalobce. Odškodnění přiznané žalobci nevyjadřuje dostatečně újmu, která mu byla způsobena. Žalobce zdůraznil jak svůj aktivní a plnohodnotný život před úrazem, tak tíživé negativní důsledky úrazu zasahující prakticky všechny oblasti jeho života. Žalobce také poukázal na to, že v jiných, podle žalobce srovnatelných, případech, byly poškozeným soudy přiznány podstatně vyšší částky, než jaká je přiznávána žalobci. Takto označil zejména rozsudky Městského soudu v Praze ve věcech sp. zn. 53 Co 358/2016, 58 Co 303/2017 a 23 Co 20/2014, a dále rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 968/2008, 25 Cdo 290/2012. 14. Dále žalobce namítal, že okresní soud nesprávně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Poukázal na to, že žalobce měl co do základu nároku plný úspěch ve věci, a že rozhodnutí soudu o výši odškodnění žalobce záviselo jak na znaleckém posudku, tak na úvaze soudu. Proto mělo být o nákladech řízení mezi účastníky rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobci měla být přiznána plná náhrada nákladů řízení vyčíslená z přiznané částky. K tomu opět žalobce poukáza