22 CO 301/2021-157 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Citovaným rozsudkem okresní soud ve výroku I. zamítl žalobu o zaplacení částky 47 200 Kč se zákonným úrokem ve výši 8,25 % ročně od 21. 11. 2020 do zaplacení. Ve výroku II. žalobkyni uložil povinnost zaplatit státu – České republice na náhradu nákladů řízení částku 2 011 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku na účet okresního soudu a ve výroku III. žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 28 120 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení sjednané smluvní pokuty, spolu se zákonným úrokem z prodlení od 21. 11. 2020 do zaplacení. Tvrdila, že na základě závazné objednávky žalované ze dne 11. 3. 2020 byla mezi účastníky uzavřena kupní smlouva ohledně dodání vozidla zn. Peugeot 3008 žalované za kupní cenu 672 000 Kč včetně DPH. Žalovaná však nesplnila svoji povinnost vozidlo převzít, přestože vozidlo bylo ve sjednaném termínu k převzetí řádně a včas připraveno a žalovaná o tom byla vyrozuměna. Proto se žalobkyně domáhala povinnosti žalované povinnost k zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 % z celkové kupní ceny včetně DPH dle bodu 6) objednávky, podle něhož platí, že žalovaná od kupní smlouvy odstoupila. Po započtení žalovanou zaplacené zálohy ve výši 20 000 Kč však ani na výzvu ze dne 20. 10. 2020 k zaplacení zbývající částky 47 200 Kč nedošlo, přestože žalobkyni vznikla tímto porušením povinnosti ze strany žalované škoda ve vyšším rozsahu. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Zdůraznila, že dle objednávky ze dne 11. 3. 2020 byl termín dodání vozidla do 30. 4. 2020. Potvrdila, že dne 16. 3. 2020 zaplatila zálohu 20 000 Kč, ale namítla, že v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu následně dne 9. 4. 2020 žalované oznámila, že objednávku vozidla ruší z existenčních důvodů a žádala vrácení zaplacené zálohy, neboť se širší rodinou provozuje restauraci a penzion, jejichž uzavřením přišla o zdroj příjmů. Žalobkyně však zálohu nevrátila a naopak žalovanou dne 17. 9. 2020 vyzvala k převzetí vozidla dne 25. 9. 2020 a k plnému uhrazení kupní ceny. Žalovaná měla za to, že od kupní smlouvy odstoupila a že žalobkyně ani nedodržela termín dodání dle smlouvy, a proto vozidlo nepřevzala a smluvní pokutu nezaplatila ani na výzvu žalobkyně doručenou dne 20. 10. 2020. K tomu žalovaná odkázala na všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, podle nichž, pokud dodavatel nedodá objednateli předmět koupě ve lhůtě 30 dnů po dni uvedeném v kupní smlouvě jako termín dodání, je povinen objednateli vrátit skutečně zaplacenou zálohu na kupní cenu spolu s příslušenstvím. Dále se žalovaná dovolávala povinnosti jednat v právním styku poctivě s tím, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu ani z protiprávního stavu, který vyvolal, a zdůraznila, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Žalovaná k tomu uvedla, že ve vztahu k žalobkyni vystupovala ve slabším postavení spotřebitele, a měla za to, že uzavřený smluvní vztah je nerovnovážný, neboť z něho hrozí smluvní pokuta pouze jí, a to oproti jediné povinností žalobkyně případné vrátit složenou zálohu při nedodržení termínu. Proto žalovaná namítla neplatnost sjednané smluvní pokuty a její neurčitost. Namítla také, že žalobkyně nesplnila smluvní povinnost oznámit pět dní předem možnost odběru vozidla, neboť to prokazovala pouze telefonicky a e-mail zaslala na adresu manžela žalované se špatným příjmením„ [příjmení]“. Žalovaná také navrhla případnou moderaci smluvní pokuty (na částku zaplacené zálohy 20 000 Kč) tak, aby odpovídala náhradě škody, když zdůraznila, že po ní nelze požadovat, aby nesla odpovědnost za způsob nabízení předmětného vozidla žalobkyní k dalšímu prodeji. 4. Okresní soud vycházel z právní úpravy smluvní pokuty dle § 2048 a násl. o.z., včetně její moderace dle § 2051 o.z., a odkázal na zvýšenou právní ochranu spotřebitele dle § 1813 a § 1815 o.z. 5. Na základě provedeného dokazování vzal okresní soud za prokázané, že žalovaná si jako fyzická osoba u žalobkyně jako podnikatele v rámci podnikatelské činnosti dne 11. 3. 2020 objednala dodání nového vozidla zn. Peugeot 3008 za kupní cenu 672 000 Kč včetně DPH s termínem dodání 30. 4. 2020 Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, podle nichž bylo ujednáno, že pokud žalobkyně nedodá žalované předmět koupě ve lhůtě 30 dnů po dni uvedeném v kupní smlouvě jako termín dodání, je žalobkyně povinna žalované vrátit skutečně zaplacenou zálohu na kupní cenu spolu s příslušenstvím, které tvoří úrok z této částky ve výši diskontní sazby stanovené ČNB platné v den složení zálohy žalovanou. Dále byla sjednána smluvní pokuta pro případ nepřevzetí vozidla žalovanou ve výši 10% z celkové kupní ceny včetně DPH. Smluvní pokuta pro případ neplnění povinností žalobkyní sjednána nebyla. Okresní soud vzal za prokázané, že žalobkyně zaslala dne 27. 3. 2020 na e-mail manžela žalované k zaplacení zálohovou fakturu na doplatek kupní ceny za předmětné vozidlo, které bylo ke dni 7. 4. 2020 dopraveno ze Slovenska. Žalovaná telefonicky dne 9. 4. 2020 žádala žalobkyni o posečkání s dodáním vozidla kvůli ekonomické situaci v souvislosti s nouzovým stavem a následně přípisem ze dne 25. 5. 2020 sdělila, že tím zrušila objednávku vozidla z existenčních důvodů, což uvedla i v e-mailu ze dne 2. 6. 2020. Žalobkyně však trvala na splnění uzavřené kupní smlouvy, tj. na uhrazení doplatku kupní ceny a převzetí vozidla a dne 14. 9. 2020 žalovanou vyzvala k převzetí připraveného vozidla, které však žalovaná nepřevzala. Proto žalobkyně přípisem ze dne 20. 10. 2020 žalovanou vyzvala k zaplacení smluvní pokuty 67 200 Kč do sedmi dnů od odeslání výzvy. 6. Okresní soud vycházel z toho, že mezi účastníky se nesporně jednalo o právní vztah mezi žalobkyní jako podnikatelem při její podnikatelské činnosti a žalovanou jako fyzickou osobou a spotřebitelem. Proto uzavřel, že je třeba přihlédnout ke zvýšené právní ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany podle citovaných ustanovení občanského zákoníku, která odpovídají evropským předpisům. Okresní soud takto posuzoval ujednání o smluvní pokutě s odkazem na citovanou judikaturu s tím, že je obsaženo ve formulářové objednávce a podle § 1813 o.z. podléhá jako zajištění spotřebitelské smlouvy režimu ochrany spotřebitele, bez ohledu na to, že není výslovně uvedeno mezi zakázanými ujednáními v demonstrativním výčtu dle § 1814 o.z. Okresní soud zdůvodnil, že je třeba provést primárně test proporcionality (přiměřenosti) s tím, že ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, jsou zakázaná. Přitom je třeba posoudit, jakým způsobem byla smluvní pokuta sjednána, zejména zda spotřebitel měl reálnou možnost ovlivnit obsah ujednání (tedy zda byla sjednána individuálně) a dále i to, zda je obsahem přímých ujednání ve smlouvě, anebo je sjednána nepřímo v obchodních podmínkách. Při posuzování rovnováhy práv a povinností smluvních stran okresní soud uvedl, že je třeba srovnat, jaké je postavení spotřebitele se sjednanou smluvní pokutou vůči postavení spotřebitele bez sjednané smluvní pokuty, tj. podle zákonných pravidel. Uvedl, že smluvní pokuta plní funkci paušalizované náhrady škody, a proto se musí promítnout to, že pokud by nebyla sjednána, musel by spotřebitel nahradit škodu, která by v konkrétním případě mohla být vyšší či nižší než sjednaná pokuta. Dále uvedl, že je třeba nerovnováhu posoudit také s hlediska vzájemnosti s tím, že pokud obě strany čelí podobným rizikům, měla by na ně sankční ujednání reagovat obdobně. Spolu s tím je třeba také přezkoumat, zda zjištěná nerovnováha je významná a zda je v neprospěch spotřebitele. 7. V dané věci měl okresní soud za to, že rizika byla rozložena mezi obě smluvní strany, ale smluvní pokuta byla upravena jen jako povinnost při odstoupení ze strany žalované, oproti tomu, že při nedodržení smlouvy žalobkyní (dodat vozidlo ve sjednané lhůtě) byla sjednána jen povinnost vrátit žalovanou zaplacenou zálohu. S odkazem na předmět kupní smlouvy, výši smluvní pokuty a výši zálohy okresní soud shledal, že jde o nerovnováhu významnou. Dále uzavřel, že smluvní pokuta nebyla v kupní smlouvě sjednána individuálně, ale v rámci obchodních podmínek formulářového charakteru, jejichž obsah žalovaná neměla příliš šanci ovlivnit za situace, že měla zájem o koupi vozidla, což měla. Uvedl, že tento zájem samozřejmě trval do doby, kdy nastal vliv vis maior - naprosto neočekávaná a do té doby bezprecedentní epidemiologická situace v ČR, pro kterou byla přijata vládní opatření spočívající v uzavření restaurací, což je zdroj příjmů žalované. Pod vlivem těchto okolností se žalovaná rozhodla smlouvu zrušit, protože v té době už bylo dle okresního soud jasné, že nepůjde o situaci krátkodobou. Za dané situace, kdy nejde o individuální sjednání smluvní pokuty, je tak dle okresního soudu mnohem evidentnější, že byl narušen požadavek přiměřenosti. Uvedl, že ve všeobecných obchodních podmínkách je smluvní pokuta jako povinnost žalované upraven