23 CO 308/2021-179 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 121 082 Kč spolu se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), žalobu zamítl v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 2 900 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši za dobu od 18.11.2020 do zaplacení (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 46 656 Kč k rukám advokáta žalobce (výrok III.). 2. Z odůvodnění vyplývá, že se právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]), jako pojistitel, domáhal svého regresního nároku podle § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále také jen zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), s tvrzením, že žalovaný dne 14.9.2018 ve 14:50 hod. řídil vozidlo značky Škoda Fabia [registrační značka] [číslo], aniž by byl držitelem příslušného řidičského oprávnění, na silnici č. [číslo] ve směru od [územní celek] na [územní celek], nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla a povětrnostním podmínkám a po projetí pravotočivé zatáčky v km 7,653 dostal na mokré komunikaci smyk. Přejel do protisměru, kde se čelně srazil s vozidlem značky Peugeot [registrační značka] [číslo] ve vlastnictví [jméno] [příjmení]. Odpovědnost z provozu vozidla řízeného žalovaným byla v době nehody pojištěna u právního předchůdce žalobce [právnická osoba] smlouvou [číslo]. Právní předchůdce žalobce vyplatil z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pojistné plnění poškozenému [jméno] [příjmení] ve výši 40 618 Kč, poškozené řidičce vozidla [příjmení] [jméno] [příjmení] ve výši 38 564 Kč, HZS [územní celek] za zásah jednotky požární ochrany ze stanice [obec] ve výši 22 400 Kč a městu [obec] za zásah výjezdové jednotky Sboru dobrovolných hasičů [obec] 22 400 Kč. 3. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout s tvrzením, že proti němu právnímu předchůdci žalobce nevznikl regresní nárok, neboť jím uplatněný důvod (řízení vozidla bez příslušného řidičského oprávnění) nebyl příčinou vzniku škody. Současně namítal, že právní předchůdce žalobce nedoložil oprávněnost vyplaceného plnění, a že rozhodnutí [stát. instituce], jímž mělo dojít k odnětí řidičského oprávnění, mu nebylo doručeno, a proto ani nemohlo nabýt právní moci. 4. Po provedeném dokazování učinil soud prvého stupně zjištění, že žalovaný, jako řidič vozidla Škoda Fabia [registrační značka] [číslo] způsobil dne 14.9.2018 dopravní nehodu, přičemž v době nehody nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění. Za toto své jednání byl rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 19.11.2019, č.j. [číslo jednací], pravomocně (ke dni 22.11.2019) odsouzen. 5. Právní předchůdce žalobce dne 9.11.2018 vyplatil poškozenému [jméno] [příjmení] za poškozené vozidlo Peugeot při likvidaci jeho poškození formou totální škody částku 38 500 Kč (jako rozdíl mezi zprůměrovanou cenou vozidla před poškozením 51 000 Kč a cenou vozidla – použitelných zbytků – po nehodě) a dne 25.1.2019 částku 1 452 Kč jako parkovné poškozeného vozidla za dobu od 19.9.2018 do 30.9.2018 (tj. od vzniku pojistné události do okamžiku oznámení, že pojistná událost bude likvidována formou totální škody). HZS [územní celek], stanici [obec], vyplatil za zásah částku 22 400 Kč za 4 hodiny zásahu a městu [obec] za zásah výjezdové jednotky Sboru dobrovolných hasičů [obec] částku 22 400 Kč za 4 hodiny zásahu. Následně dne 5.6.2019 vyplatil poškozené [jméno] [příjmení] na bolestném (nemajetkovou újmu vyvažující vytrpěnou bolest v hodnotě 114 bodů dle metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví) částku 33.630 Kč, a to podle posudku o bolestném [titul] [jméno] [příjmení], které za zpracování tohoto posudku vyplatil 500 Kč. Dále poškozené [jméno] [příjmení] vyplatil dne 3.6.2019 částku 1 534 Kč. Ve prospěch poškozené byly likvidovány i poplatky 3 x 200 Kč za potvrzení o léčbě v pracovní neschopnosti, bodové hodnocení a vyplnění úrazové pojistky, právní předchůdce žalobce uznal i zbylou věcnou škodu za oblečení, boty a nákup jako reálnou na základě charakteru dopravní nehody. Celkem právní předchůdce žalobce jakožto pojistitel vyplatil za žalovaného z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem předmětného vozidla částku 123 982 Kč. 6. Po právní stránce soud prvého stupně posoudil nárok žalobce podle § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb. Vyložil, že z hlediska naplnění předpokladů tohoto nároku je zásadní, zda pojištěný za škodu způsobenou provozem vozidla odpovídá, zda pojistitel v rozsahu jeho odpovědnosti za něj plnil a zda pojištěný v době pojistné události byl držitelem příslušného řidičského oprávnění či nikoli. Uzavřel, že všechny tyto předpoklady byly v řízení právním předchůdcem žalobce prokázány, a proto základ nároku byl dán. I výši uplatněného nároku, až na zaplacení věcné škody 2 900 Kč (za oblečení, boty, nákup a 600 Kč za poplatky na potvrzení), shledal soud prvého stupně za prokázanou, tj. ve výši 121 082 Kč. U citované částky 2 900 Kč uzavřel, že toto plnění právní předchůdce žalobce nepovažoval za plnění za žalovaného, k němuž by byl z titulu odpovědnosti za újmu z provozu vozidla povinen, protože nebyla výše těchto nároků (za oblečení, boty, nákup a poplatky) doložena žádnými listinami. Vedle žalované částky 121 082 Kč přiznal právnímu předchůdci žalobce podle § 1970 o.z. i nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když počátek prodlení určil v návaznosti na okamžik vyplacení pojistného plnění. Z těchto důvodů okresní soud žalobě co do částky 121 082 Kč s příslušenstvím jako důvodné vyhověl a v části požadavku na zaplacení dalších 2 900 Kč s příslušenstvím ji jako nedůvodnou zamítl. 7. Rozsudek okresního soudu ve výrocích I. a III. napadl odvoláním žalovaný. Namítal, že i v případě uplatněného regresního nároku je soud povinen zkoumat oprávněnost vyplaceného plnění. Soud prvého stupně však vyšel pouze z neurčitého tvrzení právního předchůdce žalobce, že jím poskytnuté plnění bylo oprávněné, ale sám ho nepřezkoumal. V tomto směru vytýkal soudu prvého stupně zejména to, že nijak nezkoumal, zda bylo adekvátní, aby na místo dopravní nehody vyrazilo více jednotek hasičů. Brojil i proti vyplacené výši nákladů za zásah za každou jednotku v částce 22 400 Kč, protože dle jeho názoru byl v době rozhodování soudu prvého stupně právní předpis, na jehož základě byla tato částka vyčíslena, již neúčinný. Dával též ke zvážení otázku, zda byl nárok na výplatu regresní náhrady opodstatněn z toho pohledu, zda žalovaný byl či nebyl schopen v daném okamžiku řídit motorové vozidlo. Navrhl zrušit napadené rozhodnutí okresního soudu pro nepřezkoumatelnost a vrácení věci k dalšímu řízení, eventuálně změnit rozsudek tak, že se žaloba zamítá. 8. Žalobce navrhl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. Ztotožnil se s jeho závěry, které shledal souladnými s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu i komentářovou literaturou. 9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu podle § 212, § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 10. Předně je třeba uvést, že v době od rozhodnutí okresního soudu došlo k zániku právního předchůdce žalobce společnosti [právnická osoba] ke dni 31.8.2021 v důsledku přeshraniční fúze sloučením se společností [právnická osoba], jako společností nástupnickou. Z tohoto důvodu bylo společností [právnická osoba], navrženo vydat rozhodnutí o procesním nástupnictví. Tomuto návrhu pak soud prvého stupně podle § 107 odst. 1, 3 o.s.ř. vyhověl a připustil, aby na místo žalobce vstoupila do řízení společnost [právnická osoba] 11. Dále je třeba uvést, že okresní soud provedl ve věci potřebné dokazování, z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění, která odvolací soud převzal jako správná a pro stručnost na ně odkazuje. Obdobně soud prvého stupně dospěl ke správným právním závěrům, na něž odvolací soud, veden zásadou stručnosti, odkazuje také. Obecně lze uvést, že žalovaný v odvolacím řízení uplatňuje stejné námitky jako před soudem prvého stupně. Okresní soud se s nimi beze zbytku vypořádal a jeho odůvodnění je natolik ilustrativní, že by na něj bylo možné pouze odkázat. Nicméně krajský soud k odvolacím námitkám uvádí následující. 12. Právní předchůdce žalobce uplatnil svůj regresní nárok podle § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb. Ten z povahy věci není právem na náhradu škody, nýbrž originárním nárokem proti pojištěnému na náhradu toho, co za něj pojistitel plnil. Předpoklady vzniku postižního nároku pojistitele stanoví pouze ust. § 10 zákona č. 168/1999 Sb. a nelze je doplňovat dalšími předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody podle ustanovení občanského zákoníku. Jejich použití má význam pouze pro určení pojištěného, tedy toho na jehož odpovědnost za škodu se pojištění odpovědnosti vztahuje (viz. např. usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Cdo 3266/2010, ze dne 22.11.2011). 13. Podle § 10