23 CO 308/2022-295 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud shora uvedeným rozsudkem povolil nezbytnou cestu přes služebný pozemek – stavební parcelu [číslo] v obci a [katastrální uzemí] ve prospěch panujícího pozemku stavební parcelu [číslo] v obci a [katastrální uzemí] – a to k zajištění příjezdu a přístupu ke stavební parcele [číslo] v [katastrální uzemí], jejíž součástí je dům [adresa] v [obec], to ve formě služebnosti cesty a stezky v rozsahu vymezené geometrickým plánem [číslo] ze dne [datum], vypracovaný [titul] [jméno] [příjmení]; takto povolená služebnost přitom zahrnuje právo přístupu a příjezdu přes služební pozemek k pozemku panujícímu s tím, že služebnost cesty odpovídá použití pro osobní motorová vozidla osob, která bydlí v domě [adresa] v [obec] a výjimečně i pro nákladní motorová vozidla užitá za účelem zásobování nebo dovozu materiálu potřebného pro stavební práce na domě [adresa] v [obec], a to vždy v nezbytném rozsahu s tím, že parkování vozidel na služebném pozemku je vyloučeno (výrok I.); služebností stezky a cesty je vázán každý vlastník pozemků stavební parcely [číslo] v k. ú. [obec] a oprávněným ze služebnosti je každý vlastník pozemku stavební parcely [číslo] v k. ú. [obec], jejíž součástí je dům [adresa] v [obec] (výrok II.), žalobci jsou povinni za povolení nezbytné cesty a zřízení služebnosti zaplatit rukou společnou a nerozdílnou solidárně oprávněných žalovaným úplatu ve výši 8.830 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), žalovaní jsou povinni nahradit žalobcům náklady řízení v částce 49.500,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich advokáta [titul] [jméno] [příjmení] (výrok IV.), žalovaní jsou povinni rukou společnou a nerozdílnou nahradit České republice na účet Okresního soudu v Chrudimi náklady řízení ve výši 22.006,92 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V.), přičemž nedílnou součástí tohoto rozsudku je pak uvedený geometrický plán zpracovaný [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], [číslo] (výrok VI.). 2. Okresní soud rozhodoval o požadavku žalobců na povolení práva zřízení nezbytné cesty, a to ve formě služebnosti stezky a cesty přes pozemek stavební parcelu [číslo] v k. ú. [obec] ve vlastnictví žalovaných, vycházejícího s tvrzení o tom, že žalobci jako vlastníci pozemku stavební parcely [číslo] v k. ú. [obec], jejíž součástí je stavba [adresa], a současně vlastníci pozemkové parcely [číslo] v k. ú. [obec], nemají ke svým nemovitostem zajištěný přístup z veřejné komunikace, což jim znemožňuje jejich nemovitosti řádně užívat. Tímto přístupem nemůže být ani věcné břemeno chůze a jízdy zřízené smlouvou ze dne [datum], vložené do katastru nemovitostí dne [datum] a vymezené geometrickým plánem [číslo] když toto věcné břemeno neumožňuje přístup žalobcům k jejich nemovitostem z veřejné komunikace. 3. Žalovaní se požadavku žalobců na povolení nezbytné cesty ve formě služebnosti bránili tím, že stavební parcelu [číslo] s domem [adresa] užívají k trvalému bydlení, stavební parcela [číslo] je uzavřeným dvorem, který je oplocen a opatřen uzamykatelnou bránou právě za účelem ochrany soukromí, a tedy proti pohybu cizích osob. Zřízením služebnosti by byli na svém vlastnickém právu neodůvodněně zatíženi pohybem třetích osob a tím tak byli omezováni v možnosti rozličného užívání uzavřeného dvora. 4. Soud prvého stupně požadavku žalobců, a to i na základě předchozího zrušujícího usnesení odvolacího soudu z 12.5.2020, č.j. 23 Co 66/2020-134 a tam vyslovených závazných názorů, vyhověl. Vycházel přitom ze závěru, že nejvhodnějším řešením pro zajištění přístupu k pozemku a domu žalobců je právě navrhovaný pozemek - stavební parcela [číslo] když ostatní žalovanými navrhovaná řešení jsou nevhodná. V souladu se zásadou vyjádřenou v ust. § 1029 odst. 2 o.z. o minimalizaci zásahu do služebného pozemku povolil nezbytnou cestu v podobě stezky i cesty, a to ve formě služebnosti zavazující každého dalšího vlastníka uvedených nemovitostí v rozsahu vymezeném zpracovaným geometrickým plánem a za náhradu stanovenou znaleckým posudkem. 5. Proti tomuto rozsudku si podali včasné odvolání žalovaní. V něm se snažili zpochybnit správnost rozhodnutí soudu prvého stupně. Vytýkali mu, že se dostatečně nezabýval jinými možnosti zajištění přístupu k pozemku a domu žalobců, a za tím účelem navrhovali zrušení rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení. Jednak poukazovali na historické souvislosti v užívání předmětných nemovitostí, kdy pozemek [číslo] si zakoupili bez toho, že by v textu kupní smlouvy bylo věcné břemeno zmiňováno, když v té době pro příchod k domu, nyní ve vlastnictví žalobců, byla používána takzvaně zadní cesta přes pozemkovou parcelu [číslo]. Namítali dále, že by nezbytná cesta neměla být povolována podle ust. § 1032 odst. 2 o.z., neboť by byla vedena přes uzavřený areál, a takovou cestou by žalovaní byli na svém vlastnickém právu významným způsobem dotčeni. Opětovně žalovaní poukazovali na možnosti zřízení nezbytné cesty jinými způsoby, zejména přes pozemkovou parcelu [číslo] směrem k pozemkové parcele [číslo] v užívání [státní instituce] [země], anebo přes pozemkovou parcelu [číslo] ve vlastnictví obce, kde by bylo možné uvažovat o napojení na místní komunikaci na parcele [číslo]. V této souvislosti se dovolávali ust. § 1032 odst. 1 písm. c/o.z. a toho nezbytná cesta nemá být zřizována jen za účelem nejpohodlnějšího spojení. Argumentem k obraně před požadavkem žalobců bylo i to, že v minulosti žalobcům a jejich právním předchůdcům nebránili a ani nyní nebrání ve využití jejich stavební parcely [číslo] k přístupu k domu a pozemku žalobců a obávají se spíš realizace práva nezbytné cesty pro případ, že by došlo ke změně ve vlastnických poměrech a vlastníkem domu [adresa] s pozemkem - stavební parcelou [číslo] by se stal někdo jiný. K samotnému výkonu práva cesty namítli, že nebyla soudem prvého stupně stanovena konkrétní pravidla a podmínky jejího využívání, stanovená úplata za zřízení nezbytné cesty neodpovídá míře snížení hodnoty jejich nemovitostí a oproti tomu zvýšení hodnoty nemovitostí žalobců a nezahrnuje ani případně vzniklé škody na dotčeném pozemku a potřebu údržby. 6. Žalobci považovali rozsudek okresního soudu za správný a navrhli jeho potvrzení. Odmítli argumentaci žalovaných o tom, že by se vždy jednalo o historicky uzavřený areál nemovitostí, naopak setrvali na tvrzení, že jak k domu [adresa], tak k [adresa] a ostatně i k domu [adresa], byl v minulosti volný přístup právě přes stavební parcelu [číslo], která nebývala oplocena a k oplocení došlo až z aktivity žalovaných. Jiné varianty zajištění dopravní dostupnosti k jejich pozemku a domu se nenabízí, a to buď vůbec, anebo jen za mimořádně vysokých nákladů. Zpochybnili argumentaci žalovaných o tom, že dojde k jejich významnému omezení ve využití jejich pozemku, neboť nezbytná cesta do pozemku žalovaných zasahuje pouze v minimálním rozsahu. Odmítli rovněž variantu, že by nezbytná cesta měla být zřizována ve formě obligačního práva. 7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně včetně řízení, které mu předcházelo, když si za tím účelem k návrhu žalovaných částečně doplnil dokazování kupní smlouvou z [datum]. Přípustnost provedení tohoto důkazu přitom odvolací soud spatřuje v tom, že žalovaní získali tuto listinu až teprve v průběhu odvolacího řízení a mohli ji tak až teprve v odvolacím řízení soudu předložit. 8. Z uvedené kupní smlouvy z [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] zjistil, že Československý stát – domovní správa MNV [obec], uzavřel s manžely [jméno] a [jméno] [příjmení] kupní smlouvu, podle níž na ně do jejich bezpodílového spoluvlastnictví převedl jednu z budov patřících dosud [adresa], a to tu, která stojí na stavební parcele [číslo] to se vším příslušenstvím, se všemi právy a povinnostmi za sjednanou kupní cenu. Součástí kupní smlouvy pak bylo ujednání v bodu 10, že se prodávající zavazuje trpět manželům [jméno] a [jméno] [příjmení] právo doživotně a bezplatně čerpat vodu ze studně vyhloubené na stavební parcele [číslo] právo cesty přes parcelu [číslo] s tím, že účastníci si byli vědomi toho, že nejde o právo věcné, které by bylo zřizováno ve prospěch každého vlastníka domu [adresa], ale že jde toliko o právo osobní ve prospěch manželů [příjmení] (právních předchůdců žalobců), kteří toto právo přijímají. 9. V projednávané věci od počátku nebylo sporu o tom, že žalobci jako spoluvlastníci stavební parcely [číslo] na níž stojí dům [adresa], nemohou tuto parcelu s domem řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, když za toto spojení nelze považovat ani věcné břemeno zřízené smlouvou z 2.12.1993, které sice opravňuje k právu chůze a jízdy na části pozemkové parcely [číslo] ale ústí na pozemkovou parcelu [číslo] v užívání [státní instituce] [země], tedy na pozemek, který je zalesněný a není zde žádná veřejná cesta. Z tohoto důvodu tak byl požadavek žalobců na zřízení nezbytné cesty ve smyslu ust. § 1029 a násl. o.z. důvodným a zůstalo k posouzení, zda žalobci navrhované řešení odpovídá zákonným kritériím, přičemž soud n