27 CO 257/2022-208 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem vypořádal zaniklé společné jmění manželů tak, že do vlastnictví žalobkyně přikázal garáž nacházející se v budově [adresa] na st. [parcelní číslo] v obci [obec], k.ú. [obec] [anonymizováno] [adresa] zapsanou u [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví] a dále ke garáži náležející spoluvlastnický podíl ve výši 102/10000 na bytovém domě [adresa] na st. p. [číslo] na pozemku st. [parcelní číslo] v obci [obec] a k.ú. [obec] [anonymizováno] [adresa] zapsaný na [list vlastnictví] (výrok I), do vlastnictví žalovaného přikázal pozemek označený jako stavební parcela [parcelní číslo], jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa], pozemek označený jako pozemková parcela p. [číslo] se všemi součástmi a příslušenstvím, zapsané na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí] úřadu pro [územní celek], [stát. instituce] (výrok II), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vypořádací podíl 2 802 600 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok III), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV), každému z účastníků uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích 275 Kč na státem zálohované znalečné do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky V a VI) a konečně zastavil řízení ohledně návrhu na vypořádání movitých věcí a peněžních prostředků na bankovním účtu vedeném u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet] (výrok VII). 2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobkyně se domáhala vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění manželů (dále též SJM). Po částečném zpětvzetí žaloby žádala, aby do jejího výlučného vlastnictví byl přikázán pozemek, jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], a dále garáž nacházející se v budově tvořené [adresa] na stavební parcele [číslo] v obci [obec], k.ú. [obec] [anonymizováno] [adresa] a ke garáži náležející spoluvlastnický podíl na bytovém domě [adresa]. Návrh odůvodňovala tím, že v rodinném domě dlouhodobě bydlí spolu s nezletilou dcerou, která v místě navštěvuje základní školu. Žalovaný má zajištěno bydlení v [obec]. Žalobkyně je připravena z obou vypořádávaných nemovitostí vyplatit žalovanému vypořádací podíl 3 054 785 Kč do 2 dvou měsíců od právní moci rozsudku. 3. Žalovaný souhlasil s vypořádáním věcí náležejících do zaniklého SJM, avšak navrhoval, aby rodinný dům s pozemky byl přikázán do jeho výlučného vlastnictví a do vlastnictví žalobkyně pak garáž spolu se spoluvlastnickým podílem na budově a pozemku. Podle žalovaného dům není dosud dostavěný, zbývá dokončit druhé nadzemní podlaží, a to pracemi, které je schopen vykonat sám bez dalších finančních nákladů. Žalovaný potvrdil, že v domě nebydlí, ale opustil jej proto, aby zamezil hádkám mezi bývalými manžely a přispěl tak k zajištění klidného prostředí pro nezletilou dceru účastníků. Žalovaný má k dispozici finanční prostředky na výplatu vypořádacího podílu, zatímco žalobkyně má toliko přislíbený úvěr a dar části financí a není najisto postaveno, že peníze na výplatu vypořádacího podílu bude mít skutečně k dispozici. 4. Okresní soud po provedeném dokazování, kdy vyslechl oba účastníky, svědky, seznámil se s listinnými důkazy, které účastníci předkládali k prokázání svých skutkových tvrzení, a znaleckým posudkem znalkyně [titul] [jméno] [příjmení], dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť účastníci nebyli schopni vypořádat zaniklé SJM mimosoudní dohodou. 5. Po právní stránce okresní soud věc posoudil podle příslušných ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (občanský zákoník, dále jen o.z.), zejména ust. § 740 a následujících o.z. 6. Protože v průběhu řízení účastníci vzali zpět žalobu ohledně všech položek tvořících předmět zaniklého společného jmění manželů vyjma nemovitých věcí, okresní soud v tomto rozsahu řízení postupem dle ust. § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. zastavil. 7. K věci samé okresní soud uvedl, že předmětem vypořádání tak zůstaly pouze nemovité věci, přičemž žalobkyně žádala o přikázání obou nemovitých věcí do jejího výlučného vlastnictví. Žalovaný navrhoval, aby do jeho vlastnictví byly přikázány nemovitosti v [obec], tedy rodinný dům s pozemkem a do vlastnictví žalobkyně garáž v [obec]. S ohledem na shodná stanoviska účastníků byla proto do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázána garáž. 8. Při zvažování, kterému z účastníků by do výlučného vlastnictví měl být přikázán pozemek s rodinným domem, okresní soud prioritně zvažoval, který z účastníků má k dispozici finanční prostředky pro výplatu vypořádacího podílu. Konstatoval, že výpověďmi svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a výpisy z účtu žalovaného bylo prokázáno, že darem od rodičů a půjčkou od známého žalovaný získal celkem 2 800 000 Kč a jeho disponibilní zůstatek na účtu k datu 22. 4. 2020 činil 3 143 377,24 Kč. Žalobkyně naproti tomu pouze tvrdila, avšak žádným způsobem neprokázala, že na výplatu vypořádacího podílu dosáhne prostřednictvím přislíbeného úvěru a dalších 1 100 000 Kč jí je ochoten poskytnout přítel [příjmení] [příjmení]. To, že jmenovaný má k dispozici uvedené finanční prostředky, však v řízení prokázáno nebylo. Okresní soud přihlédl i k tomu, že nemovitost je nedokončená a její dostavbu a následnou údržbu lépe zajistí žalovaný, který tuto budoval převážně svépomocí, což žalobkyně nepopřela. Je pravdou, že žalobkyně užívá dům spolu s nezletilou dcerou a nemá jinou možnost bydlení. Pakliže však obdrží soudem stanovený vypořádací podíl a bude mít k dispozici jí tvrzené finanční prostředky určené k výplatě vypořádacího podílu, bude nepochybně schopna zajistit sobě i dceři odpovídající bydlení ve zvolené lokalitě. Okresní soud proto přikázal pozemek s domem do výlučného vlastnictví žalovaného. 9. Hodnota všech nemovitostí činí celkem 6 157 200 Kč a každému z účastníků by se tak mělo dostat 3 078 600 Kč. Hodnota nemovitostí přikázaných žalobkyni činí 276 000 Kč a žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádací podíl 2 802 600 Kč. 10. O nákladech řízení okresní soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich úhradu, když oba dva účastníci se tohoto práva výslovně vzdali. 11. O nákladech řízení České republiky okresní soud rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni i žalovanému uložil povinnost zaplatit státu 275 Kč, tedy zbývající část znalečného, která nebyla uhrazena z účastníky složených záloh. 12. Proti rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Rozsudek okresního soudu považovala za nesprávný a jeho odůvodnění za nepřesvědčivé a necitlivé. Žalobkyně uvedla, že žalobu podala z důvodu neochoty žalovaného věc řešit mimosoudní cestou. Teprve po podání žaloby žalovaný proklamoval zájem uzavřít dohodu o vypořádání SJM. Nemovité věci pak žalovaný žádal přikázat do podílového spoluvlastnictví účastníků s jejich následným prodejem, s čímž žalobkyně nesouhlasila, zejména ve vztahu k domu v [obec], který je letitým domovem dcery účastníků [jméno], která byla svěřena do péče žalobkyně. Skutečnost, že dům s pozemkem byl nyní přikázán žalovanému, by znamenala nutnost zajištění nového bydliště nejen pro žalobkyni, ale i pro její dceru, s čímž je spojeno i hledání nové základní školy. Sama tato myšlenka je pro nezletilou dceru účastníků nepřijatelná a traumatizující. Okresní soud svůj závěr o tom, že pozemek s domem je nutno přikázat žalovanému, vybudoval na úvaze, kdo z účastníků disponuje finančními prostředky na výplatu vypořádacího podílu. Takový postup však podle žalobkyně nemá oporu v zákoně, když ust. § 742 o.z. jednoznačně upravuje pravidla pro vypořádání SJM. Okresní soud z neznámého důvodu nepovažoval za relevantní svědectví přítele žalobkyně pana [příjmení] stran poskytnutí finančních prostředků na vyplacení žalovaného či tvrzení žalobkyně o možnosti získat bankovní úvěr. Ten má žalobkyně po jednání s hypotečním poradcem [právnická osoba] již přislíben. Podkladem pro poskytnutí úvěru je pro banku však buď mimosoudní dohoda účastníků, anebo příslušné rozhodnutí soudu o přikázání nemovité věci do výlučného vlastnictví žalobkyně. Na straně žalobkyně však neexistují žádné překážky, které by poskytnutí úvěru bránily. Je pravdou, že žalovaný dům z 80 % postavil svépomocí, to žalobkyně nepopírá. Žalobkyně se však v té době jako jeho manželka starala o rodinu, děti, zahradu, tak jak tomu je v drtivé většině manželství, kdy je-li manželka na rodičovské dovolené, má pochopitelně jiné starosti nežli budovat společné bydlení. Žalobkyně na stavbě domu v [obec] pomáhala dle svých možností a schopností. V odvolání popsala, jaké práce během této doby dělala. Zejména ale pečovala o děti a rodinnou domácnost, což nepochybně svědčí jednoznačně ve prospěch žalobkyně ohledně úvahy o tom, komu nemovitou věc přikázat do výlučného vlastnictví. Přehlédnout nelze ani skutečnost, že žalovaný na počátku řízení o přikázání věcí do svého výlučného vlastnictví nestál, preferoval jejich prodej bez jakéhokoliv zájmu o to, aby rodinný domek v [obec] byl přikázán jemu a on zde se svou novou