16 CO 18/2022-223 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud napadeným rozsudkem částečně zastavil řízení co do částky 234 047 Kč (výrok I) a co do částky 3 896 Kč (výrok II), zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 104 862 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 60 953 Kč ode dne [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 60 000 Kč ode dne [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 17 000 Kč ode dne [datum] do zaplacení, a byla povinna zaplatit částku 1 389 Kč (výrok III), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 175 000 Kč od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 45 000 Kč od [datum] do [datum] a úrok z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 14 047 Kč od [datum] do [datum], a částku 5 611 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok [příjmení]), a žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 31 634 Kč (výrok V). 2. Okresní soud konstatoval, že žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od [datum] do [datum] a za období od [datum] do [datum] a dále náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od [datum] do [datum] a za období [datum] do [datum]. V průběhu řízení pojišťovna za žalovanou uhradila žalobkyni náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od [datum] do [datum] ve výši 116 929 Kč a za období od [datum] do [datum] ve výši 68 896 Kč a náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od [datum] do [datum] ve výši 63 671 Kč. V případě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti pojišťovna vycházela z pravděpodobného měsíčního výdělku před vznikem škody ve výši 17 043 Kč za období 1. čtvrtletí roku 2018. Žalobkyně se stanoviskem pojišťovny nesouhlasila a tvrdila, že k poklesu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z důvodu nemoci z povolání u ní došlo již v lednu [rok] přeřazením na jinou práci (z práce montážní strojírenské dělnice na lince [anonymizováno] byla převedena na linku [anonymizováno] s nižším rizikem svalové zátěže), nikoli až po rozvázání pracovního poměru, ke kterému došlo ke dni [datum]. Žalobkyně byla přesvědčena, že nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti jí vznikl i za období od [datum] do [datum], proto je třeba vycházet z pravděpodobného měsíčního výdělku před vznikem škody ve výši 19 714 Kč za období 4. čtvrtletí roku [rok]. 3. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy od [datum] do [datum] se sjednaným druhem práce„ montážní strojírenská dělnice“. Nemoc z povolání (oboustranný syndrom karpálního tunelu) byla u ní zjištěna na základě lékařského posudku ze dne [datum] (datum zjištění nemoci z povolání [datum]). Pracovní poměr mezi účastníky byl ukončen dohodou ke dni [datum]. Spornou otázkou tedy mezi účastníky zůstalo, zda k poklesu mzdy, kterou žalobkyně dosahovala po zjištění nemoci z povolání, došlo v příčinné souvislosti s nemocí z povolání přeřazením žalobkyně na jinou pracovní pozici nebo až po rozvázání pracovního poměru. Okresní soud dospěl k závěru, že náhrada, kterou obdržela žalobkyně od pojišťovny, vycházela ze správného výpočtu pravděpodobného měsíčního výdělku. Žalobkyně sice byla z důvodu nemoci z povolání na základě lékařského posudku ze dne [datum] převedena na jinou práci, a to z linky [anonymizováno] na pracovní linku [anonymizováno], ovšem všichni montážní dělníci jsou u žalované odměňováni na základě„ stejných podmínek a pravidel“. Základem pro výpočet mzdy je tzv. mzdová křivka. Další část mzdy tvoří příplatky za práci o sobotách, nedělích a za odpolední a noční směny, což má zásadní vliv na konečnou výši dosažené mzdy. Na úseku [anonymizováno] žalobkyně pracovala v třísměnném provozu a dosahovala vyššího výdělku mimo jiné i díky tomu, že součástí mzdy byly příplatky za práci nejen v odpoledních, ale také nočních směnách. Žalobkyně na lince [anonymizováno] plnila normu pro účely mzdové křivky okolo 100 % a ve stejném rozsahu plnila normu i lince [anonymizována dvě slova], nicméně na posledně uvedeném úseku žalobkyně požádala o možnost práce toliko ve dvousměnném provozu (pouze ranní a odpolední směny). Právě tato okolnost měla podle názoru okresního soudu zásadní vliv na výši mzdy. Jelikož žalobkyně nepobírala již příplatky za noční směnu, muselo„ reálně dojít k poklesu mzdy“, který však nemá žádnou souvislost s přeřazením žalobkyně na linku [anonymizováno] v kategorii 2 svalového zatížení, tedy pokles výdělku není v příčinné souvislosti se zjištěnou nemocí z povolání. Soud proto žalobu zamítl, včetně požadovaného úroku z prodlení. 4. Proti rozsudku okresního soudu, a to proti zamítavému výroku III, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 104 862 Kč s příslušenstvím, jež představuje náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od [datum] do [datum] a doplatek náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od [datum] do [datum], podala odvolání žalobkyně, která namítala, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že k poklesu výdělku při převedení na jinou výrobní linku nedošlo v příčinné souvislosti s nemocí z povolání. Poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které není rozhodné, zda poškozený vykonává jinou práci než před úrazem, či nikoli. Poškozený může mít v důsledku poškození zdraví ztrátu na výdělku, i když se nezmění jeho pracovní zařazení, jestliže dosahuje pracovních výkonů nižších anebo sice stejných, ale při zvýšeném pracovním úsilí. V daném případě je nepochybné, že u žalobkyně po převedení na jinou výrobní linku k poklesu výdělku došlo. Příčinná souvislost mezi vznikem škody a nemocí z povolání je v projednávané věci dána tím, že žalobkyně z důvodu zjištění nemoci z povolání musela být převedena z výrobní linky s vyšší svalovou zátěží kategorie III. na výrobní linku s nižší svalovou zátěží kategorie II. Žalobkyně sice měla příležitost vydělat si na novém pracovišti„ stejné peníze“, ovšem za podmínky, že by na novém pracovišti docházela na noční směny a na přesčasovou práci, případně plnila úkolové normy na více procent, než na předchozím pracovišti. K výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se však nepřihlíží. Skutečnost, že žalobkyně na novém pracovišti nepracovala na nočních směnách, jí nelze klást k tíži, protože o rozvržení pracovní doby rozhoduje zaměstnavatel. Nadto pokles výdělku na novém pracovišti byl mnohem vyšší, než kolik činily příplatky žalobkyně za noční práci na původním pracovišti. Žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části změnil a žalobě vyhověl. 5. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu v napadené části jako věcně správného, přičemž zdůraznila, že není dána příčinná souvislost mezi poklesem na výdělku, k němuž došlo v souvislosti s převedením žalobkyně na jinou linku v lednu [rok], a nemocí z povolání, neboť podle lékařského posudku mohla žalobkyně pracovat na nočních směnách. 6. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné. 7. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně se domáhá z důvodu nemoci z povolání, která u ní byla zjištěna dne [datum], náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od [datum] do [datum] a za období od [datum] do [datum] – podle zásad nepravé zpětné účinnosti (retroaktivity) podle právních předpisů platných a účinných v době, kdy tento dílčí nárok na náhradu škody vznikl (měl vzniknout). Znamená to, že základ nároku žalobkyně se řídí zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce, ve znění účinném do 27. 2. 2017 (dále jen„ zákoník práce“), zatímco změny významné pro výši nároku na jednotlivá plnění náhrady za ztrátu na výdělku se řídí zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce, ve znění účinném v době, kdy nárok na jednotlivá plnění měl vznikat. 8. Podle ustanovení § 269 odst. 2 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen. 9. Předpoklady povinnosti zaměstnavatele nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání jsou podle § 269 odst. 2 zákoníku práce nemoc z povolání, vznik škody a příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a vznikem škody. 10. Škoda, která vzniká následkem nemoci z povolání, spočívá též ve ztrátě na výdělku po sko