16 CO 282/2021-226 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím jako náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od dobu od [měsíc] [rok] do [měsíc] [rok] s tím, že jde o nároky z pracovního úrazu ze dne [datum] Okresní soud dospěl k závěru, že došlo ke změně poměrů, protože u žalobce bylo dne [datum] zjištěno obecné onemocnění – syndrom karpálního tunelu oboustranně a tato nemoc sama o sobě vylučuje žalobce z výkonu práce [povolání], kterou zastával u žalované před pracovním úrazem. 2. Proti rozsudku okresního soudu podal žalobce v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) odvolání a namítal, že žalovaná změnu poměrů u žalobce neprokázala. Onemocnění krční páteře, které má být podle žalované obecným onemocněním, je poúrazového původu. Pokud jde syndrom karpálního tunelu, pak bylo ve znaleckém posudku [titul] [příjmení] uvedeno, že nelze s jistotou prokázat, zda syndrom karpálního tunelu je obecným onemocněním, nebo zda se jedná o pokračování nálezu, který mohl být přítomen ještě v době, kdy žalobce pracoval jako [povolání] a pracoval s vibrujícími nástroji, od té doby mohl zůstat stav stacionární. Uvedené je v případě žalobce přiléhavé, protože žalobce má trpět pouze lehkou formou syndromu karpálních tunelů a příznaky tohoto onemocnění nepociťuje. Žalovaná neprováděla u žalobce průběžné lékařské prohlídky zaměřené na prevenci vzniku syndromu karpálních tunelů, v rámci vstupní, průběžné ani výstupní lékařské prohlídky nebyla prováděna EMG vyšetření zaměřující se na tuto nemoc, čímž zapříčinila nemožnost prokázání okamžiku vzniku syndromu karpálních tunelů u žalobce. Toto jednání žalované je v rozporu s dobrými mravy, a jako takové nepožívá právní ochrany. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl. 3. Žalovaná navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. 4. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení mu předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 5. Z hlediska skutkového stavu bylo prvostupňovým soudem zjištěno, že žalobce pracoval u žalované od [datum] jako [povolání]. Dne [datum] se žalobci přihodil pracovní úraz a žalobce byl pro následky tohoto úrazu uznán trvale nezpůsobilým výkonu dosavadní práce [povolání] na [místo]. Žalobce pracovní poměr u žalované rozvázal pro následky pracovního úrazu dohodou ke dni [datum] a žalovaná vyplácela žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti do [datum] (náhrada za ztrátu na výdělku za [měsíc] [rok] byla žalobci vyplacena). Od [datum] byla výplata náhrady za ztrátu na výdělku zastavena s poukazem na znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení], podle kterého žalobce trpí obecnými onemocněními (onemocnění páteře a syndrom karpálních tunelů obou horních končetin), obecné nemoci žalobce by byly i v současné době důvodem k vyřazení z původní profese [povolání], kterou zastával před pracovním úrazem. Žalobce je od [datum] zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno] jako [povolání] [anonymizováno], neboť byl uznán způsobilým k výkonu této práce s tím, že je osvobozen od nošení a zvedání břemen, je zařazen na dílnu s rovnou vybetonovanou podlahou, v teple, s tím, že se zapojí do práce v dílně, kde se vyvaruje práce v předklonu, popřípadě v jiných vynucených polohách s přetěžováním páteře. Dne [datum] bylo u žalobce poprvé provedeno elektromyografické vyšetření (dále jen EMG vyšetření), jím bylo zjištěno onemocnění – syndrom karpálního tunelu lehkého stupně oboustranně, další EMG vyšetření bylo provedeno dne [datum], stav zůstal nezměněn. Žalobce trpí také onemocněním krčního úseku páteře, které je následkem pracovního úrazu. 6. Skutková zjištění prvostupňového soudu odvolací soud jako správná přejímá, protože plně odpovídají důkazům, které byly v řízení provedeny, především znaleckým posudkům z oboru zdravotnictví. 7. Otázku, zda se podstatně změnily poměry žalobce, které byly rozhodující pro určení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, je třeba i v současné době posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce ve znění účinném ke dni [datum], kdy mělo dojít ke změně poměrů, tj. ve znění účinném do 31. 7. 2013 (dále jen„ zákoník práce“). 8. Předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci za škodu při pracovním úrazu jsou podle ustanovení § 366 odst. 1 zákoníku práce pracovní úraz, vznik škody a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody. O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem pracovního úrazu (tj. bez pracovního úrazu by škoda nevznikla tak, jak vznikla). 9. Škoda, která vzniká následkem pracovního úrazu, spočívá též ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Ke ztrátě na výdělku dochází proto, že pracovní schopnost zaměstnance byla následkem pracovního úrazu snížena (omezena) nebo zanikla, a účelem náhrady za ztrátu na tomto výdělku je poskytnout přiměřené odškodnění zaměstnanci, který není schopen pro své zdravotní postižení způsobené pracovním úrazem dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením. Škoda spočívající ve ztrátě na výdělku je majetkovou újmou, která se stanoví ve výši rozdílu mezi výdělkem zaměstnance před vznikem škody a výdělkem po poškození, k němuž je třeba připočítat případný invalidní důchod poskytovaný z téhož důvodu; tímto způsobem jsou vyjádřeny snížení (omezení) nebo ztráta pracovní způsobilosti poškozeného zaměstnance a jeho neschopnost dosahovat pro následky pracovního úrazu stejný výdělek jako před poškozením. 10. Jestliže všechny předpoklady odpovědnosti za škodu při pracovních úrazech byly splněny, je zaměstnavatel povinen hradit zaměstnanci škodu, dokud nenastane skutečnost, která představuje změnu okolností, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, tj. dokud nedojde ke změně poměrů ve smyslu ustanovení § 390 odst. 1 zákoníku práce. 11. Změna v okolnostech, které byly rozhodující pro určení výše škody, má podle ustanovení § 390 odst. 1 zákoníku práce význam jen tehdy, týká-li se poměrů poškozeného, spočívá-li změna poměrů přímo v osobě poškozeného a jde-li o změnu podstatnou. Pro závěr, zda došlo k podstatné změně poměrů ve smyslu tohoto ustanovení, je nezbytné porovnat poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, a nové poměry poškozeného. 12. Podstatnou změnu v poměrech poškozeného (ve smyslu ustanovení § 390 odst. 1 zák. práce) představují také onemocnění nebo zhoršení zdravotního stavu poškozeného, jež nejsou v příčinné souvislosti s pracovním úrazem (jeho následky) a jež samy o sobě vylučují jakoukoliv výdělečnou činnost, nebo jež sice nemají za následek úplnou ztrátu pracovní způsobilosti poškozeného, ale znemožňují mu výkon práce, kterou konal před vznikem škody a která byla určující pro zjištění průměrného výdělku před vznikem škody. Za této situace je totiž zřejmé, že poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, se změnily, neboť poškozený by stejně, i kdyby neutrpěl pracovní úraz, nemohl s ohledem na svůj zdravotní stav konat stejnou práci jako před vznikem škody a dosahovat stejný výdělek jako před poškozením a že jde o změnu ve srovnání s dosavadním stavem podstatnou. 13. V posuzovaném případě došlo podle tvrzení žalované (jež opřela o znalecký posudek znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání [titul] [jméno] [příjmení]) ke změně poměrů na straně žalobce spočívající v tom, že zdravotní stav žalobce se vlivem obecných nemocí (onemocnění krčního úseku páteře a syndromem karpálních tunelů lehkého stupně oboustranně) zhoršil do té míry, že žalobce, i pokud by netrpěl následky pracovního úrazu ze dne [datum], by nemohl vykonávat práci [povolání] v [anonymizována dvě slova], ze které ho (již předtím) vyřadily následky pracovního úrazu. 14. Jelikož žalobce se závěry tohoto znaleckého posudku nesouhlasil a trval na tom, že jeho„ nově zjištěné obecné choroby“ souvisí s následky pracovního úrazu, ustanovil okresní soud v řízení znalce z oboru zdravotnictví – neurologie ([titul] [jméno] [příjmení], [titul]) a poté znalce z oboru zdravotnictví – posudkové lékařství ([titul] [jméno] [příjmení]). Závěry obou znaleckých posudků byly jednoznačné, pokud jde o onemocnění krčního úseku páteře; toto onemocnění souvisí s následky pracovního úrazu žalobce. Pokud jde o syndrom karpálních tunelů oboustranně, oba znalci vyslovili domněnku, že (vzhledem k tomu, že u žalobce bylo provedeno EMG vyšetření až [datum]), nelze vyloučit, že žalobce touto nemocí trpěl již dříve, protože v době výkonu práce u žalované pracoval s vibrujícími nástroji. 15. Při posuzování otázky, zda na straně poškozeného zaměstnance došlo k podstatné změně poměrů, t