16 CO 36/2022-118 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalovaná dopisem ze dne [datum] oznámila žalobci, že s ním okamžitě ruší pracovní poměr založený pracovní smlouvou ze dne [datum] podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce pro zvlášť hrubé porušení povinností vztahujících se k jím vykonávané práci, které spatřovala v neomluvených absencích od [datum] do [datum] s tím, že dočasná pracovní neschopnost žalobce byla ukončena dne [datum], přičemž žalobce se dostavil do zaměstnání a předložil žalované doklad o ukončení pracovní neschopnosti teprve dne [datum]. Svou nepřítomnost v práci od [datum] do [datum] žalobce nijak neomluvil a nezdůvodnil. 2. Žalobce se žalobou podanou u okresního soudu dne [datum] domáhal určení, že pracovní poměr mezi žalobcem a žalovanou vzniklý na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] trvá, in eventum určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum]. Žalobu odůvodnil tím, že okamžité zrušení pracovního poměru mu nebylo v souladu s ustanovením § 334 zákoníku práce doručeno do vlastních rukou, proto vůbec nemohly nastat účinky okamžitého zrušení pracovního poměru. Žalovaná mu totiž doručovala dopis ze dne [datum] prostřednictvím držitele poštovní licence doporučenou zásilkou na adresu jeho bydliště, nikoli ovšem s poznámkou„ do vlastních rukou“. Předmětnou zásilkou převzal jeho otec [jméno] [příjmení], který mu ji sice následně předal, avšak povinnost žalované doručit okamžité zrušení do jeho vlastních rukou tím splněna nebyla. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že účinky doručení okamžitého zrušení pracovní poměru nastaly, žalobce namítal, že se jedná o neplatné právní jednání, protože nebyly dány předpoklady pro okamžité zrušení pracovního poměru. Žalobce dne [datum] požádal o prodloužení dočasné pracovní neschopnosti a měl za to, že bude prodloužena, protože jeho zdravotní stav po pracovním úrazu, který utrpěl dne [datum], nebyl ustálen. Bohužel k tomu nedošlo a o ukončení pracovní neschopnosti ke dni [datum] se dozvěděl až na konci července [rok] a obratem o tom informoval žalovanou. K osobnímu jednání s žalovanou došlo až dne [datum]. Od [datum] byl opětovně uznán dočasně práce neschopným z důvodu pracovního úrazu ze dne [datum]. Nepřítomnost v práci od [datum] do [datum] nelze považovat za neomluvené absence, neboť v tomto období nebyl objektivně zdravotně způsobilý k výkonu sjednaného druhu práce„ stavební zámečník a údržbář budov“. Navíc s ohledem na délku dočasné pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] byla žalovaná povinna podle § 12 vyhlášky č. 79/2013 Sb. žalobce před nástupem do práce vyslat na mimořádnou lékařskou prohlídku. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Tvrdila, že žalobce si okamžité zrušení pracovního poměru řádně převzal dne [datum]. Žalobce ji po ukončení pracovní neschopnosti dne [datum] nekontaktoval, resp. doklad o ukončení pracovní neschopnosti jí předal až [datum], proto důvodně považovala žalobcovu nepřítomnost na pracovišti od [datum] do [datum] jako neomluvenou. 4. Okresní soud napadeným rozsudkem určil, že okamžité zrušení pracovního poměr ze dne [datum] je neplatné (výrok I) a žalovanou zavázal zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 18 945,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupkyně (výrok II). Doplňujícím rozsudkem doplnil výrok III, kterým zamítl žalobu, aby bylo určeno, že pracovní poměr mezi žalobcem a žalovanou vzniklý na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] trvá. Co se týče otázky doručení, tak svědkyně [jméno] [příjmení] sice ve shodě s žalobcem potvrdila, že předmětné okamžité zrušení pracovního poměru nepřevzal žalobce, nýbrž jeho otec [jméno] [příjmení]. Nicméně žalobce s ním byl velmi dobře seznámen, neboť osobě jménem„ [anonymizováno]“ bylo okamžité zrušení pracovního poměru podle dodejky doručeno dne [datum] a již [datum] udělil žalobce plnou moc k zastupování v této věci. Navíc dne [datum] sdělil žalované, že okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné a reagoval přitom na jeho obsah. Dle okresního soudu by za této situace bylo formalistické dovozovat, že„ toto právní jednání je neplatné pro nedoručení do vlastních rukou“. Smyslem ustanovení § 334 odst. 1 zákoníku práce je předejít situacím, kdy je pracovní poměr rozvázán, aniž by se to dotčený zaměstnanec dozvěděl. O takový případ se však v projednávané věci nejedná. Předmětné okamžité zrušení pracovního poměru proto není„ nicotný (nulitní) právní úkon“. Z těchto důvodů okresní soud doplňujícím rozsudkem zamítl primární petit. Důvodný ovšem shledal eventuální petit, neboť vytýkané jednání nelze hodnotit jako porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem. Podle § 12 odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 79/2013 Sb. byla žalovaná povinna žalobce po ukončení dočasné pracovní neschopnosti trvající od [datum] do [datum] vyslat na mimořádnou lékařskou prohlídku. Pokud to žalovaná neučinila, a nebylo tak postaveno najisto, zda je žalobce zdravotně způsobilý k výkonu dosavadní práce, nebyl žalobce povinen práci vykonávat. 5. Proti rozsudku okresního soudu, a to proti výroku o zamítnutí žaloby o určení trvání pracovního poměru, podal odvolání žalobce, který namítal, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil. Okamžité zrušení pracovního poměru nebylo doručeno do vlastních rukou žalobce, proto nemohlo vyvolat vůbec žádné účinky. Okresní soud rozhodl v rozporu s ustálenou judikaturou, kterou žalobce obsáhle citoval. Požadavek na řádné doručení okamžitého zrušení pracovního v souladu s kogentními ustanoveními zákoníku práce má význam z důvodu právní jistoty stran pracovněprávního vztahu. Jde o zákonný požadavek, nikoli o přepjatý formalismus, což konstatoval i Ústavní soud v rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 2535/17. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a vyhověl žalobě o určení trvání pracovního poměru mezi účastníky, současně aby zrušil výrok o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, neboť vyhoví-li soud primárnímu petitu, nerozhoduje již o petitu eventuálním. 6. Proti rozsudku okresního soudu, a to proti výroku o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru a výroku o nákladech řízení, podala odvolání i žalovaná, která namítala, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zdůraznila, že neměla od žalobce žádné informace ohledně délky trvání dočasné pracovní neschopnosti. O ukončení dočasné pracovní neschopnosti ke dni [datum] se žalovaná dozvěděla teprve [datum]. Z pohledu žalované je třeba nepřítomnost žalobce v práci od [datum] do [datum] považovat za neomluvené absence. Otázka zdravotní způsobilosti žalobce k výkonu sjednaného druhu práce není rozhodující. Pokud by žalobce včas žalovanou informoval o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, mohlo dojít například k dohodě o změně obsahu pracovního poměru a převedení na jinou vhodnou práci. Žalobce se proto vytýkaným jednání dopustil porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru zamítl jako nedůvodnou. 7. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání obou účastníků proti rozsudku soudu prvního stupně byla podána ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že důvodné je toliko odvolání žalobce. 8. V daném případě je nepochybné, že žalovaná poslala žalobci okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] prostřednictvím České pošty jako doporučenou zásilku s dodejkou (doručenkou) bez poznámky„ do vlastních rukou“ (tj. sice doporučeně, ovšem bez dodání do vlastních rukou adresáta). Z hlediska skutkového stavu proto považoval odvolací soud za významné zejména zjištění, zda žalobce převzal osobně doporučenou zásilku obsahující předmětné okamžité zrušení pracovního poměru či nikoliv. Prvostupňový soud v tomto směru provedl důkaz dodejkou a výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] (matky žalobce), která ve shodě s žalobcem potvrdila, že okamžité zrušení pracovního poměru převzal otec žalobce [jméno] [příjmení]. Z dodejky okresní soud zjistil, že okamžité zrušení pracovního poměru převzala dne [datum] osoba, která se na dodejce podepsala jako„ [anonymizováno]“. Z odůvodnění napadeného rozsudku, který neobsahuje závěr o skutkovém stavu, není zcela zřejmé, jak okresní soud tyto důkazy vyhodnotil a zda z nich vzal vskutku za prokázáno, že okamžité zrušení pracovní poměru adresované žalobci převzal dne [datum] jeho otec, lze pouze usuzovat, že to tak mínil, ovšem blíže se tomu nevěnoval, neboť považoval za rozhodné, že tato listina se minimálně následně dostala do dispoziční sféry žalobce. Jelikož důkazní břemeno k prokázání skutečnosti, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo doručeno zaměstnanci do vlastních rukou, nese zaměstnavatel, odvolací soud z důvodu procesní opatrnosti poučil žalovanou podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila potř