8 Co 91/2024-75 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 116.291,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 4. 11. 2023 do zaplacení (odstavec I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku).2. Okresní soud po provedení důkazů listinami předloženými s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu žalobu zamítl se závěrem, že žalobkyně neprokázala, že by účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu. Uvedl, že žalobkyně předložila listinu – úvěrovou smlouvu č. , číslo, ze dne , datum, , která však nebyla podepsána, a ač písemnou smlouvu lze uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků, vždy je podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Z hlediska dokazování je pak podstatné prokázat identitu jednající a integritu, tedy následnou nezměnitelnost podepsaného dokumentu, což však v řízení prokázáno nebylo. Tím, že se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohla být poučena o nesplnění své povinnosti důkazní ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. Z hlediska možného posouzení nároku uplatněného žalobou z titulu vydání bezdůvodného obohacení pak okresní soud uvedl, že předloženými doklady o provedených platbách nebylo prokázáno, že by číslo účtu, ze kterého byly finanční prostředky zasílány, byl účtem žalobkyně, a že by účet č. , č. účtu, či účet č. , č. účtu, byly účty žalovaného, případně že by žalovaný těmito účty disponoval a že by se tedy finanční prostředky dostaly do sféry dispozice žalovaného, kdy ani v tomto směru žalobkyně z důvodu své nepřítomnosti u jednání okresního soudu nemohla být poučena o splnění své povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu o absenci podpisu žalovaného na smluvní dokumentaci, tedy o absenci uzavření úvěrové smlouvy. Poukázala na kompletní smluvní dokumentaci předloženou ve formátu PDF, který neumožňuje jeho následnou změnu, jakož i skutečnost, že stejný postup při uzavírání smluvní dokumentace prostřednictvím připojení dat klienta k jiným datům využívají rovněž jiné bankovní instituce, a to zcela běžně. Dále uvedla, že k ověření totožnosti žalovaného měla k dispozici jeho ofocený občanský průkaz a jako doplňující průkaz ofocený řidičský průkaz žalovaného, přičemž verifikační platbou byla prokázána i skutečnost, že bankovní účet č. , č. účtu, je právě účtem žalovaného. Zdůraznila zásadu volného hodnocení důkazů a odkázala i na judikaturu vyšších soudů, z níž vyplývá, že smlouva je uzavřena platně v písemné formě i s podpisem na dálku ve smyslu ust. § 562 odst. 1 o. z., pokud je podepsána pomoci vygenerovaného kódu, který oferent spolu s návrhem smlouvy zašle oblátovi. Žalobkyně má navíc za to, že soud I. stupně měl a mohl postupovat ve smyslu ust. § 120 odst. 2 o. s. ř. a vyžádat si informaci o vlastníkovi bankovního účtu, pokud měl o něm pochybnosti, jak běžně soudy postupují v jiných věcech a jak si s ohledem na bankovní tajemství není schopna učinit sama žalobkyně. Dále uvedla, že před soudem I. stupně dostatečně prokázala pravost a správnost předložených listin ve smyslu ust. § 565 o. z., když předložila smluvní dokumentaci, jíž žalovaná autorizovala SMS kódem a v průběhu řízení nikdy nerozporovala. Pro účely možného posouzení jejího nároku na vydání bezdůvodného obohacení pak má žalobkyně za to, že řádně osvědčila, že úvěr byl žalovanému vyplacen v souladu s platně uzavřenou smluvní dokumentací, přičemž z hlediska posouzení nároku na vydání bezdůvodného obohacení je potřeba zohlednit jak částku, která byla žalovanému vyplacena na účet, tak také částku, která byla vyplacena na umoření jeho předešlého dluhu. K tomu odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, č.j. 33 Icdo 154/2022 z něhož plyne, že skutečnost, že část peněz z poskytnutého úvěru dlužník použil na zaplacení úvěru, který mu věřitel poskytl již dříve na základě jiné smlouvy, nemůže mít vliv na to, že v případě neplatnosti pozdější smlouvy o úvěru musí dlužník věřiteli vrátit nesplacenou část jistiny poskytnutého úvěru. To, zda v závazkovém vztahu vzniklém podle předchozí smlouvy o úvěru zaplatil dlužník věřiteli více, než měl, mohlo být řešeno jen v rámci takového závazkového vztahu.4. Žalovaný se k podanému odvolání žádným způsobem nevyjádřil.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. , právnická osoba, a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.6. Odvolací soud v prvé řadě v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování listinami, a to detaily pohybu – bezhotovostní platba z 19. 9. 2022, platba převodem uvnitř banky ze dne 19. 9. 2022, okamžitá příchozí platba z 19. 9. 2022, smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , upomínkou ze dne 5. 5. 2023 včetně podacího lístku, potvrzením o vyplacení úvěru ze dne 19. 9. 2022, jakož i předžalobní výzvou z 21. 9. 2023 včetně podacího lístku, kdy zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , číslo, , která byla žalovaným podepsána formou SMS kódu – odeslaného z telefonního čísla , tel. číslo, který žalovaný uvedl při sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to dne 19. 9. 2022 v 10:31:13 hod. V souladu s jednáním ve smlouvě (článek 10.7. a 10.8.) si smluvní strany ujednaly, že pro dostatečné ověření a určení identity jednající je Spotřebitel povinen uhradit Poskytovateli tzv. „verifikační platbu“ ve výši 1 Kč ze svého osobního bankovního účtu, přičemž smlouva je uzavřena a platná v okamžiku spotřebitelova podpisu jejího navrhovaného znění autorizačním SMS kódem dle odst. 10.5. smlouvy a účinnou se stává až v okamžiku přijetí verifikační platby Spotřebitele na účet Poskytovatele. Z detailu pohybu – okamžitá příchozí platba ze dne 19. 9. 2022 pak bylo zjištěno, že na účet žalobkyně č. , č. účtu, byla z protiúčtu č. , č. účtu, s názvem , Jméno zainteresované osoby 0/0, , vedený u , právnická osoba, , zaslána částka 1 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, . Ve smlouvě o úvěru č. , číslo, si smluvní strany v článku IV.3. sjednaly čerpání spotřebitelského úvěru v celkové částce 120.000 Kč tak, že částka 43.122 Kč bude vyplacena na účet spotřebitele č. , č. účtu, , částka ve výši 57.378 Kč měla být vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku spotřebitele ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne 15. 9. 2022 a částka 19.500 Kč měla být započtena na náklady poskytovatele specifikované v článku 4.8. smlouvy, tj. na náklady na lustrum v registrech ve výši 400 Kč, na zpracování úvěru ve výši 100 Kč, na ostatní administrativní náklady poskytovatele ve výši 9.400 Kč, na odměnu zprostředkovatele za jeho činnost ve výši 7.200 Kč a na náklady na ověření úvěrového případu v částce 2.400 Kč. Předžalobní výzvou z 21. 9. 2023 pak žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy č. , číslo, v částce 128.451,99 Kč ve lhůtě do 25. 10. 2023. Tato předžalobní upomínka byla zaslána žalovanému na adresu uvedenou v úvěrové smlouvě jako doporučená zásilka téhož dne.7. Na základě takto provedeného dokazování vzal odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, za prokázané, že žalobkyně svá tvrzení ohledně uzavření úvěrové smlouvy se žalovaným, prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku, prokázala. K ověření totožnosti žalované totiž byla z účtu vedeného na jméno žalovaného zaslána žalobkyni verifikační platba ve výši 1 Kč, jejímž připsáním na účet žalobkyně nabyla úvěrová smlouva účinnosti, když toto jednoznačně vyplývá z potvrzení o provedení platby – detailu příchozí platby ze dne 19. 9. 2022, přičemž žalovaný uvedenou platbou rovněž potvrdil svůj souhlas se smlouvou o úvěru, jejíž číslo bylo použito jako variabilní symbol této platby, a to poté, co smlouva byla podepsána již dříve zaslaným SMS kódem z telefonního čísla, které žalovaný uvedl u sjednání úvěrové smlouvy.8. Odvolací soud tak má v souladu s ust. § 562 odst. 1 a 2 o. z. za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena písemná smlouva o úvěru č. , číslo, dne , datum, žalobkyní tvrzeného obsahu, a to ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., která současně podléhá právnímu režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), byla-li uzavřena mezi podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem a předmětem smlouvy bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, jak vyplývá z textu samotné smlouvy. Při závěru o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru se pak odvolací soud dále zabýval otázkou, zda žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru pře