11 Co 212/2025-87 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost platit na výživu žalobce s účinností od 1. 11. 2024 částku 1.800 Kč měsíčně a s účinností od 1. 6. 2025 částku 1.200 Kč měsíčně, rozhodl o splatnosti výživného (odst. I. výroku), rozhodl, že výživné splatné za dobu od 1. 11. 2024 do konce měsíce, v němž bude rozsudek doručen, je žalovaná povinna zaplatit do tří dnů od doručení rozsudku (odst. II. výroku), rozhodl o náhradě nákladů řízení (odst. III. výroku).2. Proti rozsudku podala včasné odvolání žalovaná. Napadla výrok ohledně výživného za dobu od 1. 11. do 30. 11. 2024, kdy navrhovala žalobu v celém rozsahu zamítnout s tím, že v tomto měsíci ještě žalobce bydlel u ní a ona svou vyživovací povinnost plnila. Za období od 1. 12. 2024 do 31. 5. 2025 napadla výrok ohledně výživného ve výši 600 Kč měsíčně s tím, nechť je výživné stanoveno ve výši 1.200 Kč měsíčně. Dále brojila proti povinnosti zaplatit nedoplatek na výživném do tří dnů od doručení rozsudku a navrhovala měsíční splátky po 300 Kč.3. Žalobce navrhoval potvrzení napadeného rozsudku.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek v rozsahu, jak byl napaden odvoláním, včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.5. Z obsahu spisu se podává, že žalobou došlou soudu dne 19. 2. 2025 se žalobce domáhá po žalované stanovení výživného ve výši 1.800 Kč měsíčně od 1. 11. 2024. Okresní soud provedl dokazování tak, jak je zachyceno v protokole o jednání a vzal za prokázány skutečnosti tak, jak jsou uvedeny v bodech 4. – 22. odůvodnění napadeného rozsudku.6. Odvolací soud považuje skutková zjištění okresního soudu za zcela správná a provedeným důkazům za odpovídající. V úplnosti na ně odkazuje.7. Za listopad 2024 dospěl okresní soud ke správnému závěru, že zde již žalobce nežil ve společné domácnosti s žalovanou a ona k němu neplnila svou vyživovací povinnost. Žalobce ve své výpovědi výslovně uvedl, že od listopadu 2024 bydlí u své babičky a nikoliv u žalované. Žalovaná jeho výpověď žádným relevantním způsobem u jednání dne 21. 8. 2025 nezpochybnila. Okresní soud proto vyšel ze skutkového závěru, že od 1. 11. 2024 má žalobce vůči žalované právo na výživné, neboť již od uvedeného data s žalovanou nebydlel a ona k němu svou vyživovací povinnost nesplnila.8. Dle názoru odvolacího soudu je na místě stanovit výživné od počátku žalovaného období ve výši 1.200 Kč měsíčně. Tato částka ve smyslu § 913 o. z. odpovídá nejen potřebám oprávněného, ale také majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem žalované jako povinné. Nelze totiž odhlédnout také od § 915 o. z., dle kterého životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.9. Je nutno přijmout závěr, že žalovaná jako žalobcova matka může být zavázána pouze k plnění výživného v té výši, které je žalovaná schopna. Od listopadu 2024 je žalovaná v pracovní neschopnosti do 7. 5. 2025. Od října 2024 její manžel pobírá příspěvek na péči ve výši 14.800 Kč. Příspěvek na péči je sociální dávkou určenou lidem, kteří kvůli dlouhodobému nepříznivému zdravotnímu stavu potřebují pomoc jiné osoby při těžkých denních činnostech, přičemž uvedený příspěvek má pokrýt náklady na zajištění této péče, další sociální služby, pobyty ve zdravotním zařízení či jiné formy podpory. Z příspěvku na péči si manžel žalované hradí částku zhruba 3.000 Kč měsíčně na léky a dietu. Proto lze částku 11.000 Kč započítat jako příjem žalované, která o manžela pečuje. V období od září 2024 do prosince 2025 činil průměrný čistý příjem žalované u jejího zaměstnavatele 7.140 Kč. S připočtením částky 11.000 Kč jako příspěvku na péči má měsíční příjem v listopadu a v prosinci 2024 žalovaná ve výši 18.140 Kč. Od ledna 2025 nemá žalovaná žádný příjem ze zaměstnání, po dobu nemocenské pobírala dávku 10. 000 Kč měsíčně až do května 2025, kdy jí byl přiznán invalidní důchod. Opět od ledna 2025 při připočtení částky 11.000 Kč jako příspěvku na péči o manžela činí příjem žalované 21.000 Kč. Odvolací soud považuje v období od 1. 11. 2024 do 31. 5. 2025 za přiměřenou částku výživného 1.200 Kč měsíčně. Připočetl totiž ještě další částku za školné, které v školním roce 2024/2025 činilo 4.000 Kč ročně a hradila je žalovaná. V průměru za 10 měsíců školního roku tak žalovaná přispěla další částkou 400 Kč žalobci na zaplaceném školném.10. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je přiměřené výživné, které odpovídá § 913 a § 915 o. z. ve výši 1.200 Kč měsíčně. Napadené rozhodnutí proto potvrdil tak, jak je uvedeno v odst. I. výroku, což znamená, že za období listopad 2024 je žalované stanovena vyživovací povinnost vůči žalobci v částce 1.200 Kč. Ohledně období od 1. 11. 2024 do 31. 5. 2025 byl napadený rozsudek změněn tak, že výživné stanovené okresním soudem ve výši 1.800 Kč bylo sníženo na částku 1.200 Kč, ohledně částky 600 Kč měsíčně byl rozsudek změněn tak, že v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta.11. Odvolací soud dále vypočítal dlužné výživné za dobu od 1. 11. 2024 do 31. 5. 2025, dlužné výživné činí 8.400 Kč celkem (7 x 1.200 Kč), dle shodných skutkových tvrzení účastníků žalovaná částku 800 Kč již zaplatila a zbývá k úhradě částka 7.600 Kč.12. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o splatnosti dlužného výživného za odvoláním napadené období od 1. 11. 2024 do 31. 5. 2025 a uložil povinnost žalované zaplatit dlužné výživné do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu, přičemž nutno podotknout, že rozsudek nabude právní moci dnem, kdy bude doručen oběma účastníkům. Dle názoru odvolacího soudu žalovaná s ohledem na datum podání žaloby věděla, že jí výživné bude stanoveno a nelze k plnění dlužného výživného poskytnout žalované delší lhůtu než ze zákona plynoucí tři dny od právní moci rozsudku. Právě s ohledem na to, že se jedná o dlužné výživné, na které má žalobce nárok a které žalovaná dobrovolně neplnila, nejsou splněny podmínky pro delší lhůtu než tři dny.13. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn tou skutečností, že žádný z účastníků náhradu nákladů řízení nepožadoval.