16 Co 44/2025-33 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud vyhověl žalobě a určil, že žalobkyně od 4. 1. 2021 není vlastnicí motorového vozidla , název, (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 356 Kč (výrok II.). Výrok II. zdůvodnil tím, že náhrada nákladů úspěšné žalobkyně sestává mimo jiné z odměny advokátky za dva úkony právní služby v podobě převzetí a přípravy zastoupení a žaloby po 1 500 Kč podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 4. vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále jen a. t.).2. Proti výroku II. rozsudku podala žalobkyně odvolání s návrhem na změnu usnesení v podobě přiznání náhrady procesních výloh ve výši 12 164 Kč, které odůvodnila tím, že zástupkyně žalobkyně učinila také předžalobní výzvu a že by tarifní hodnota věci za 1 úkon právní služby měla správně činit částku 2 500 Kč [§ 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bodem 5. a. t.].3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.4. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal bez nařízení jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] napadený výrok rozsudku, a v tomto rozsahu i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že je odvolání žalobkyně částečně důvodné.5. Přestože ve věci nešlo o žalobu na plnění, žalobkyně žalovanému nejpozději 7 dnů před podáním žaloby odeslala předžalobní upomínku se základním právním i skutkovým rozborem věci, v níž jej vyzvala k tomu, aby na příslušném úřadu nahlásil změnu vlastníka vozidla, tedy vozidlo „přepsal na sebe“ [§ 142a odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) a. t.]. Protože tak neučinil, byla podána žaloba. Předžalobní výzva byla tudíž potřebná k účelnému uplatnění práva proti žalovanému (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Tato odvolací námitka byla tedy důvodná.6. Pokud jde o tarifní hodnotu věci, prvostupňový soud správně aplikoval § 9 odst. 1 a. t. Ust. § 9 odst. 3 písm. a) a. t., podle nějž se „částka 35 000 Kč považuje za tarifní hodnotu ve věcech určení, zda tu je právní vztah nebo právo, určení neplatnosti právního jednání, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné nebo jde-li o určení neplatnosti právního jednání, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné,“ upravuje pouze určení práv k věci, která je penězi neocenitelná. Osobní motorové vozidlo však ocenitelným bezpochyby je. Nelze tu přitom vyjít z kupní ceny ve výši 102 000 Kč podle doložené kupní smlouvy ze dne 4. 1. 2021 (§ 8 odst. 1 a. t.), poněvadž je obecně známo, že osobní motorová vozidla, obzvlášť jsou-li pravidelně užívána, což je obvykle jejich účel, velmi rychle ztrácejí na ceně a navíc zde vzhledem k uplynulé době není zřejmé, v jakém stavu se tento konkrétní automobil aktuálně nachází – může být třebas i bezcenným vrakem. Objasnění těchto okolností, dost možná i pomocí znaleckého posudku, v poměru k délce a předmětu tohoto řízení znamenají nepoměrné obtíže při zjišťování ceny automobilu, které vedou k aplikaci § 9 odst. 1 a. t. Prvostupňový soud tudíž tarifní hodnotu určil správně.7. Náhrada nákladů prvostupňového řízení tak činí 8 534 Kč. Odvolací soud ve zbytku pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného výroku. Proto byl napadený výrok změněn způsobem výše zachyceným (§ 220 odst. 1 o. s. ř. per analogiam).8. Žalobkyně se v odvolacím řízení domáhala přiznání náhrady o 5 808 Kč vyšší (12 164 Kč – 6 356 Kč), bylo jí však přisouzeno pouze o 2 178 Kč více, což znamená, že uspěla na 37,50 % a že tedy čistý procesní úspěch žalovaného činí 25 %, pročež by proti žalobkyni měl právo náhrady 25 % nákladů odvolacího řízení, které mu však podle obsahu spisu nevznikly. Proto odvolací soud výrokem II. rozhodl tak, že nemá žádný z účastníků na náhradu nákladů odvolacího řízení právo.