57 Co 108/2025-65 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud zamítl žalobu, aby bylo určeno, že pozemky parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , hodnota, , a parc. č. , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, , vše v katastrálním území , adresa, , nejsou zatíženy právem odpovídajícímu věcnému břemenu užívání, zřízenému ve prospěch žalovaných 1 a 2 na základě darovací smlouvy a smlouvy o věcném břemenu ze dne , datum, (výrok I), dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným 1, 2 a 3 společně a nerozdílně na nákladech řízení 36 240,89 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich zástupce (výrok II).2. Soud prvního stupně vyšel ze závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož jsou žalobkyně a žalovaný 3 podílovými spoluvlastníky nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrálním území , adresa, (tedy i pozemku parc. č. , hodnota, - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. , hodnota, ) s podílem ve výši jedné ideální třetiny pro žalobkyni a dvou ideálních třetin pro žalovaného 3. Žalovaný 3 svůj spoluvlastnický podíl v původní výši jedné třetiny nabyl na základě smlouvy ze dne , hodnota, , kterou žalovaní 1, 2, jako původní vlastníci nemovitostí, tyto darovali svým třem dětem (každému v rozsahu jedné ideální třetiny). Touto smlouvou bylo současně zřízeno ve prospěch původních vlastníků právo odpovídající věcnému břemeni doživotního užívání nemovitostí, spočívající v bezplatném a nedílném právu bydlení. Podle obsahu smlouvy mohli oprávnění užívat celou převáděnou nemovitost, jak ji doposud užívali, tedy konkrétně výlučně sami užívat přízemí, dále ložnici a obývací pokoj a společně užívat hlavní vchod, verandu, kuchyň, koupelnu, WC, půdu, sklep, hospodářskou budovu, zahradu, s právem příchodu a odchodu ke všem místům a místnostem. Toto věcné břemeno užívání je zapsáno v katastru nemovitostí na LV č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, pod č. , číslo, .3. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil nárok žalobkyně ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a dále § 151n, § 34 a § 35 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) s tím, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť pro případný zápis do katastru nemovitostí je rozhodnutí soudu o určení existence věcného břemene zcela zásadní, její nárok však není důvodný. Vyslovil, že darovací smlouva ze dne 2. 8. 1993, kterou bylo současně zřízeno i věcné břemeno doživotního užívání nemovitostí, spočívající v bezplatném a nedílném právu bydlení ve prospěch žalovaných 1, 2, byla uzavřena platně, když její obsah je dostatečně jasný, srozumitelný a určitý. Danými ujednáními bylo na jedné straně založeno oprávnění bezplatného a doživotního práva bydlení a na straně druhé povinnost strpět toto užívání ve prospěch oprávněných. Ze smlouvy jasně vyplývá vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku práv a povinností a není zde důvod k pochybnosti o platnosti tohoto právního úkonu. Obsah smlouvy rovněž odpovídá dobrým mravům a obsahu obč. zák. Okresní soud nesdílí pochybnosti o obsahové stránce smlouvy namítané žalobkyní ve vztahu k rozsahu oprávnění užívat rodinný dům, neboť z odst. V první věty smlouvy jasně plyne, že oprávnění z věcného břemene mohou užívat celou převáděnou nemovitost, jak ji doposud užívali, tedy výlučně celé přízemí. Minimálně z této části smlouvy je zřejmé, že ve prospěch oprávněných bylo zřízeno věcné břemeno užívání v rozsahu výlučného užívání celého přízemí rodinného domu č. p. 182. Případné pochybnosti ohledně oprávnění užívat i ložnici a obývací pokoj v patře nejsou natolik zásadní, aby mohly vést k absolutní neplatnosti dané smlouvy jako celku, když zákon disponuje jinými prostředky k odstranění pochybností o obsahu věcného břemene. Poukázal konečně na to, že i podle právní úpravy provedené obč. zák. bylo na místě na právní úkony nahlížet primárně jako na platné, než jako na neplatné. I tehdy bylo třeba respektovat vůli stran a výkladovými pravidly se snažit vyložit skutečný úmysl účastníků právního úkonu. Z obsahu darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene je zcela evidentní, jaká byla vůle všech účastníků, tj. že původní vlastníci, rodiče obdarovaných, převedli na své tři děti veškeré nemovitosti, včetně rodinného domu č. p. 182, obdarovali je každého stejným dílem a na druhé straně od obdarovaných přijali oprávnění doživotního bezplatného užívání těchto nemovitostí, tj. svědčilo jim a svědčí právo bydlet v rodinném domě a užívat předmětné nemovitosti, počínaje chovem domácího zvířectva a konče přijímáním návštěv. Z těchto důvodů soud žalobě nevyhověl a tuto v celém rozsahu zamítl.4. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně. Rozsudek napadla v celém rozsahu a domáhala se jeho změny tak, aby žalobě bylo vyhověno. Okresní soud na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc rovněž nesprávně právně posoudil, když smlouvu o věcném břemeni posoudil jako platný právní úkon dle § 37 obč. zák. Žalobkyně s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu (např. ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3774/2010, ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2293/2023, ze dne 31. 7. 1996, sp. zn. 3 Cdon 227/96 nebo sp. zn. 26 Cdo 3358/2009), od kterých se podle ní okresní soud odchýlil, aniž by uvedl důvody tohoto svého odklonu, má za to, že pokud okresní soud považuje tuto dohodu alespoň z části za neurčitou, nelze tuto neurčitost překlenout způsobem, jakým to činí okresní soud, tj. že je zřejmé, že účastníci smlouvy chtěli, aby dárci mohli minimálně přízemí užívat výlučně sami. Není ani rozhodné, že strany smlouvy o věcném břemeni tehdy věděly, co ujednáními chtějí říct, neboť podstatné je to, aby určitost obsahu projevu vůle vyplývala z textu listiny, na níž je tento projev vůle zaznamenán, a to tak, aby i právním nástupcům bylo zjevné, které části budovy se věcné břemeno týká. Není rovněž správný závěr okresního soudu o skutkovém stavu, když ze spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 15 C 118/2022, který byl proveden k důkazu, vyplývá závěr zcela jiný, neboť oba spoluvlastníci (a ve shodě se žalovaným 3 i jeho rodiče žalovaní 1 a 2) vykládají obsah smlouvy o zřízení věcného břemene, tj. jaké části domu mohou žalovaní 1 a 2 užívat výlučně sami, naprosto odlišně, když žalovaný 3 tvrdí, že jeho rodiče jsou oprávněni výlučně sami užívat celé přízemí a dále dvě místnosti, tj. ložnici a obývací pokoj v patře, zatímco žalobkyně tvrdí, že žalovaní 1 a 2 jsou oprávněni užívat výlučně sami pouze přízemí, včetně ložnice a obývacího pokoje v tomto přízemí. Ostatně také z obsahu svědecké výpovědi , jméno FO, (ve smlouvě ze dne , datum, označené příjmením , jméno FO, ), učiněné u jednání dne 11. 4. 2023 ve věci sp. zn. 15 C 118/2022, vyplynulo, že je-li ve smlouvě o zřízení věcného břemene zmíněna ložnice a obývací pokoj, jedná se o místnosti v přízemí (v 1. nadzemním podlaží). Podle žalobkyně úmyslem smluvních stran nebylo zatížit věcným břemenem dvě místnosti ve 2. nadzemním podlaží, když v těchto měla bydlet a také bydlela jedna z obdarovaných se svým manželem. Pokud dále svědkyně uvedla, že rodiče měli také přístup do patra, na celé věci to nic nemění.5. Žalovaní v rámci svého vyjádření k odvolání navrhli potvrzení rozsudku okresního soudu. Odkázali na svoji argumentaci učiněnou v řízení před soudem prvního stupně a dále doplnili, že pokud se žalobkyně odvolává na konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu, tato řeší jiné situace, kdy přímo z textu smlouvy není seznatelné, co je předmětem věcného břemene. V daném případě je však předmět vymezen jako celé přízemí domu a ložnice a obývací pokoj v 1. nadzemním podlaží, neboť jiné místnosti tehdy v 1. nadzemním podlaží vybudovány ani nebyly a nelze tak uvažovat o neurčitosti v označení místností způsobem jejich užívání. Stejně tak vymezení zatížení celého přízemí nebylo v době zřízení věcného břemene možno zaměnit s jiným prostorem v přízemí a zároveň pokud byly v 1. nadzemním podlaží vybudovány v době zřízení věcného břemene pouze ložnice a obývací pokoj, pak je nelze již určením jejich užívání zaměnit s jakýmikoliv jinými prostory v 1. nadzemním podlaží, a to ani kdyby takové jiné prostory v tomto podlaží v dané době existovaly. Dobudování dalších prostor v 1. nadzemním podlaží po uzavření smlouvy o věcném břemeni nemá vliv na rozsah v ní zřízeného věcného břemene a ani na platnost ujednání stran o věcném břemeni. Ani judikatura přijatá za účinnosti obč. zák. nerezignovala na výklad vůle a úmyslu jednajících stran, neboť pouze měl-li obsah projevu vůle takové nedostatky, které nebylo možno překlenout ani s použitím interpretačních pravidel, mohlo se jednat o neurčitost právního úkonu. K dotazu odvolacího soudu doplnili, že v 1. nadzemním podlaží se v době uzavření smlouvy nacházel pouze obývací pokoj a ložnice, hlavní vchod i veranda se nacházely