57 Co 246/2024-186 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům jednak 54 700 Kč (výrok I), jednak náklady řízení 42 699 Kč k rukám jejich zástupce (výrok II), to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.2. Soud prvního stupně vyšel ze závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož jsou žalobci vlastníky bytu č. , hodnota, na adrese , adresa, (dále jen „byt“), přitom na základě žaloby podané dne 30. 4. 2022 byla rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 5. 2023, č. j. 64 C 185/2022-119, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2023, č. j. 57 Co 187/2023-164, který nabyl právní moci dne 3. 11. 2023, žalovanému uložena povinnost žalobcům dodat řádné vyúčtování skutečné výše nákladů a záloh za jednotlivé služby spojené s užíváním bytu za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018. Žalovaný, jakožto poskytovatel služeb, byl podle zákona povinen za zúčtovací období roku 2018 doručit žalobcům řádné vyúčtování nejpozději do 30. 4. 2019, ke dni vyhlášení shora citovaného rozsudku odvolacího soudu však svoji povinnost nesplnil. Pokud žalobcům doručil listiny obsahující vyúčtování, tyto neměly náležitosti stanovené zákonem, navíc žalobci doručené „vyúčtování“ za rok 2018 reklamovali e-mailem ze dne 21. 5. 2019, stejně jako i předchozí „vyúčtování“ za roky 2015, 2016 a 2017.3. Zjištěný skutkový stav okresní soud podřadil pod § 7 odst. 2, § 13 odst. 1, 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění účinném do 30. 6. 2020, a vyslovil, že žalovaný dobrovolně nesplnil svoji povinnost dodat žalobcům řádné vyúčtování služeb, která mu vyplývá ze zákona, a to přesto, že k této povinnosti byl zavázán i pravomocným rozhodnutím soudu, pročež žalobcům vznikl dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. nárok na pokutu ve výši 50 Kč za každý započatý den prodlení s dodáním řádného vyúčtování v celkové výši 54 700 Kč, která odpovídá žalovanému období od 1. 5. 2019 do 30. 4. 2022, tj. za 1094 dnů. Dále konstatoval, že opravné vyúčtování ze dne 31. 5. 2019, dodané žalovaným žalobcům, není možno s ohledem na výše citovaná pravomocná rozhodnutí soudu, jakož i dostupnou, v rozsudku citovanou judikaturu, považovat za vyúčtování řádné, pročež žalobcům nikdy žádné vyúčtování služeb doručeno nebylo. I toto nikoli řádné vyúčtování žalobci reklamovali. Žalovaný nemůže přenášet odpovědnost za vady vyúčtování na společnost, která pro něj zpracovávala vyúčtování tepla, neboť za správnost vyúčtování je odpovědný on jako poskytovatel služeb. Obranu žalovaného spočívající v tom, že původní právní úprava byla chybná, a proto došlo ze strany zákonodárce k její změně, okresní soud rovněž neshledal důvodnou, když nevyvratitelnou právní domněnku správnosti vyúčtování při nepodání námitek zavedl zákonodárce do zákona teprve s účinností od 1. 1. 2023 a její zpětné použití by znamenalo nepřípustnou pravou retroaktivitu. Jako nepřiléhavou shledal i námitku promlčení vznesenou žalovaným k tomu, že žalobci namítli, že vyúčtování služeb za rok 2018 bylo provedeno vadně, až ve svém podání ze dne 10. 10. 2022, s tím, že žalobci jednak namítali nesprávnost vyúčtování již e-mailem ze dne 21. 5. 2019, jednak žaloba v této věci byla podána již dne 30. 4. 2022. Okresní soud dále neshledal důvod ani pro moderaci pokuty s tím, že žalovaný neuvedl žádné konkrétní důvody pro tento postup ze strany soudu. Zdůraznil, že žalovaný namísto toho, aby se snažil svou zákonnou povinnost splnit a vyvinul veškerou možnou snahu k vypracování řádného vyúčtování za rok 2018, po celou dobu řízení soustavně zpochybňoval a ignoroval pravomocná rozhodnutí soudů a ničím nepodloženými tvrzeními napadal jednání žalobců jako nepoctivé. Přitom ze skutečnosti, že žalobci nebo jejich rodinní příslušníci vlastní více bytů a domáhají se ve více sporech pokut z důvodu nedodání řádných vyúčtování, nelze dovozovat nepoctivost jejich jednání. Neshledal důvodnou ani námitku žalovaného, že v roce 2018 nevěděl o změnách, které byly v bytě žalobců provedeny a které mají vliv na stanovení koeficientu a započitatelnou podlahovou plochu, tj. na výsledek vyúčtování, neboť v řízení bylo prokázáno, že o těchto změnách neměli povědomí ani žalobci, když od doby, kdy se stali jeho uživateli a vlastníky, nedošlo k žádné stavební úpravě předsíně a změny výměry předsíně vyšly najevo až po právní moci rozsudku ve věci sp. zn. 64 C 185/2022, kdy žalovaný konečně začal činit kroky k vystavení řádného vyúčtování za rok 2018. Tato skutečnost neměla žádný vliv na to, že v období od 1. 5. 2019 do 30. 4. 2022 žalovaný odmítal vystavit žalobcům řádné vyúčtování za rok 2018.4. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Rozsudek napadl v celém rozsahu a domáhal se jeho změny tak, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, když soud nárok žalobců nesprávně právně posoudil. Poukázal na to, že již z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ve věci sp. zn. 64 C 185/2022 vyplývá, že soud nevěřil tvrzení žalobců o tom, že jim žádné vyúčtování služeb za rok 2018 nebylo doručeno, i přesto žalobci v tomto řízení popírali jeho doručení. Žalovaný proto za situace, kdy věděl, že vyúčtování služeb za r. 2018 vyhotovil a žalobcům zaslal, stejně jako ostatním uživatelům bytů, současně věděl, že žalobci přijali přeplatek za služby za toto období a nepodali vůči vyúčtování v zákonné lhůtě žádné námitky, zcela pochopitelně vyhodnotil výzvu žalobců k dodání vyúčtování až po třech letech jako neoprávněnou. Jednání, kterého se žalobci dopouští nejen v tomto soudním sporu, ale ve sporech naprosto totožných, je zcela evidentním zneužitím práva a nemůže požívat právní ochrany. Opětovně poukázal na to, že úmysl zákonodárce ve vztahu k § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. byl zcela jistě od počátku takový, že pokud příjemce služeb neuplatnil námitky zákonodárcem předjímaným způsobem bez jakéhokoli vážného důvodu, nemohl mu vzniknou nárok na smluvní pokutu. Právě proto, aby se zabránilo případným sporům a výkladovým problémům, implementoval zákonodárce do tohoto zákonného ustanovení větu, podle níž nepředloží-li příjemce služeb námitky ve lhůtě 30 dnů od doručení vyúčtování, platí, že se způsobem a obsahem vyúčtování souhlasí. Jak plyne ze zápisu 10. schůze Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, důvodem požadovaných a následně do právní úpravy zapracovaných změn bylo donutit soudy k tomu, aby neschvalovaly nepoctivé jednání některých příjemců služeb, kteří by čekali, až jim naroste soukromoprávní pokuta do tří let a teprve potom by si začali stěžovat na problém s vyúčtováním. Právě z tohoto důvodu žalovaný po celou dobu řízení apeloval na soud, aby smluvní pokutu moderoval až do výše způsobené škody, která žalobcům v daném případě nevznikla, jak vyplývá z vyúčtování služeb, pročež smluvní pokutu by bylo možno moderovat až na nulu. V tomto směru se okresní soud v rozporu s judikaturou Ústavního soudu odchýlil i od své dosavadní praxe, když například ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 32 C 4/2023 byla tato moderace aplikována. Okresní soud rovněž pomíjí, že bez poskytnutí řádné přílohy k vyúčtování tepla žalovaný nebyl schopen řádné vyúčtování služeb vyhotovit. Přitom dodavatel tepla mu odmítal až do okamžiku, kdy mu bylo sděleno, že Krajský soud v Ostravě rozhodl v intencích rozhodnutí prvoinstančního soudu, předat potřebnou přílohu. Přesto, že žalovaný ihned po vydání rozsudku Krajského soudu v Ostravě učinil veškerá opatření k tomu, aby mohlo být řádné vyúčtování zpracováno, okresní soud v rozsudku konstatuje, že do dne vyhlášení rozsudku žalovaný řádné vyúčtování žalobcům nedodal. Žalovaný dále popírá, že by mu kdy byla doručena reklamace vyúčtování za roky 2015, 2016, 2017 a 2018 ze strany žalobců, byť okresní soud přijal závěr, že žalobci takovéto námitky podávali a že na jejich základě bylo žalovaným vystaveno opravné vyúčtování za rok 2018. V rozsudku není uvedeno, na základě jakých námitek bylo opravné vyúčtování provedeno a kdo tyto námitky podal, v tomto směru bylo na žalobcích, aby doručení těchto listin žalovanému prokázali, což neučinili. Okresní soud dále vyšel ze zjištění, že žalobci jsou vlastníky bytu již od roku 2015 a že od této doby nedošlo v bytě k žádné stavební úpravě předsíně. Žalovaný v roce 2018 nevěděl o změnách, které byly v bytě dříve provedeny a které mají vliv na stanovení koeficientu a započitatelnou podlahovou plochu, tj. na výsledek vyúčtování, neboť o provedených úpravách nebyl informován. O změně podlahové plochy nevěděli ani žalobci a tuto výměru vůči žalovanému nijak nerozporovali. Změna výměry předsíně vyšla najevo až po právní moci rozsudku ve věci sp. zn. 64 C 185/2022 ze znaleckého posudku vypracovaného v řízení, kdy žalovaný začal činit kroky k vystavení řádného vyúčtování za rok 2018, které však žalobci opět zpochybnili právě pro nesprávnou výměru předsíně. Okresní soud nicméně konstatoval, že tato skutečnost nemá žádný vliv na to,