75 Co 3/2025-78 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem pro zmeškání okresní soud zastavil řízení v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1.333 Kč, úroku ve výši 13,5 % ročně z částky 1.333 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1.333 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení (výrok I.). Dále rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku 58.713,16 Kč, b) kapitalizovaný úrok 7.643,50 Kč, c) kapitalizovaný úrok z prodlení 1.221,30 Kč, d) úrok ve výši 13,5 % ročně z částky 57.254,16 Kč od 16. 11. 2023 do 21. 10. 2024, e) úrok ve výši 13,5 % ročně z částky 55.921,16 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, f) úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 57.254,16 Kč od 16. 11. 2023 do 21. 10. 2024, g) úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 55.921,16 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. O nákladech řízení mezi účastníky pak rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 20.988 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, (výrok III.).2. Výrok o částečném zastavení řízení (výrok I.) okresní soud odůvodnil procesním úkonem žalobkyně, která podáním ze dne 4. 11. 2024 vzala žalobu částečně zpět co do částky 1.333 Kč s příslušenstvím, když žalovaný uvedenou částku uhradil dne 21. 10. 2024, tj. po podání žaloby. Proto okresní soud dle § 96 o. s. ř. řízení částečně zastavil. Ve zbytku (výrok II.) okresní soud zcela vyhověl žalobnímu žádání, kdy vznesené nároky vyplynuly ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 8. 2022, přičemž okresní soud dospěl k závěru o tom, že má splněny podmínky dle § 153b o. s. ř. a o věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Výrok o nákladech řízení pak okresní soud odůvodnil aplikací ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když mimo jiné žalobkyni přiznal náhradu na odměnu jejího zástupce a náhradu na jeho paušalizované výdaje, a to za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby, předžalobní výzva a účast u jednání), vycházejíc při tom z vyúčtování předloženého zástupcem žalobkyně.3. Proti uvedenému rozsudku, a to pouze proti výroku o nákladech řízení (výrok III.), brojí žalobkyně odvoláním, domáhajíc se jeho změny tak, že jí bude na nákladech řízení před okresním soudem přiznána částka 25.634 Kč. Podstatou odvolání žalobkyně je námitka, že žalobkyni nebyla přiznána náhrada na odměnu jejího zástupce z řad advokátů za úkon právní služby – částečné zpětvzetí žaloby, kdy za tento úkon požaduje náhradu ve výši 3.540 Kč, dále tzv. režijní paušál v sazbě 300 Kč, obojí navýšeno o daň z přidané hodnoty.4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.5. Krajský soud při konstatování přípustnosti a včasnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.6. Z obsahu spisu v rozsahu nezbytném pro projednání odvolání žalobkyně vyplynulo, že žalobkyně zastoupena shora označeným advokátem zahájila řízení návrhem na vydání el. platebního rozkazu (dále jen EPR) podaným dne 9. 1. 2024, k výzvě soudu v rámci odstraňování vad učinila žalobkyně podání dne 5. 8. 2024 a následně dne 13. 8. 2024. Podáním ze dne 4. 11. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 1.333 Kč s příslušenstvím. Dne 11. 11. 2024 se jednání ve věci samé před okresním soudem účastnil zástupce žalobkyně. Před podáním návrhu na vydání EPR žalobkyně prostřednictvím svého zástupce dne 27. 11. 2023 žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu a výzvu předala k poštovní přepravě dne 30. 11. 2023.7. Odvolací soud připomíná, že rozhodování o náhradě nákladů řízení v občanském soudním řízení je ovládáno mimo jiné zásadou oficiality, tzn. že soud o náhradě nákladů řízení rozhoduje z úřední povinnosti (§ 151 o. s. ř.), tedy i v případě, že se žádný z účastníků přisouzení náhrady nákladů řízení výslovně nedomáhal, přičemž soud vychází z obsahu spisu a případně z toho, co účastník jako náklad řízení prokáže, vždy však ve světle toho, že se jedná náklad účelně vynaložený (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Rovněž platí, že účastník, kterému vzniká nárok na náhradu nákladů řízení, se této jako celku či části může vzdát, přičemž musí jít o jednoznačný, srozumitelný a určitý projev. Vzdání se práva na náhradu nákladů řízení je totiž úkonem účastníka vůči soudu. Taktéž ve smyslu § 5 o. s. ř. ve spojení s ust. § 118 odst. 4 o. s. ř. platí, že je povinností soudu poučit účastníky řízení o ustanovení § 137 o. s. ř., ve kterém jsou demonstrativně vyjmenovány jednotlivé druhy nákladů řízení tak, aby každý z účastníků mohl posoudit, zda mu některý z těchto nákladů vznikl, a aby mohl uvážit, zda se bude domáhat jeho náhrady nebo zda se práva na tuto náhradu vzdá (usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 1998, sp. zn. 16 Co 69/98). Odvolacímu soudu je znám trend v rozhodovací praxi soudů, podle něhož při aplikaci ust. § 118 odst. 4 o. s. ř. je výše zmiňovaná poučování povinnost omezena ve vztahu k účastníkům zastoupeným advokátem, když se vychází z předpokladu, že takovéto zastoupení zaručuje, že se účastníkům dostane správné a úplné právní pomoci (právní služby) od jejich zástupců a že budou moci svá procesní práva a povinnosti řádně a včas vykonat (splnit). Proto pokud takto zastoupený účastník v rámci nároku na náhradu nákladů řízení požaduje méně, než jeho nárok činí, má se za to, že jeho vůle odpovídá jejímu projevu vůle, a že tedy více nepožaduje.8. Právě o posléze popsanou situaci se v projednávané věci jedná, když okresní soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel z obsahu jejich vyčíslení předloženého zástupcem žalobkyně, v němž nebyla požadována náhrada na odměnu advokáta v souvislosti s procesním úkonem, částečným zpětvzetím žaloby. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně náhrady nákladů řízení za tento úkon právní služby výslovně nevzdala, je však třeba tento v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení zohlednit, když zpětvzetí (i částečné) žaloby je úkonem právní služby dle § 11 odst. 1, písm. d) advokátního tarifu (AT).9. Je ovšem třeba zdůraznit, že předmětem procesního úkonu žalobkyně bylo částečné zpětvzetí žaloby co do částky 1.333 Kč s příslušenstvím, když pohledávka žalobkyně v této části měla být žalovaným uhrazena. Žalobkyně se mýlí, že tarifní hodnotou dle § 8 AT je částka 60.046,16 Kč (celý předmět řízení), když za tarifní hodnotu je třeba považovat část pohledávky ve výši 1.333 Kč, neboť této se právní služba ve formě částečného zpětvzetí žaloby týkala. Za popsané situace tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení před okresním soudem náleží dále náhrada na odměnu advokáta za uvedený úkon právní služby v sazbě 1.000 Kč (§ 7, bod 3 AT), dále paušalizovaná náhrada hotových výdajů v sazbě 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 AT) a náhrada na daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z uvedených položek v částce 273 Kč, tj. celkem 1.573 Kč. Celkem tedy žalobkyni na nákladech řízení před okresním soudem náleží částka 22.561 Kč.10. Pro úplnost je třeba uvést, že žalobkyni nenáleží (ostatně sama toto nepožadovala ani v rámci odvolání) náhrada na odměnu advokáta za podání ze dne 5. a 13. 8. 2024, kterými byly odstraňovány vady návrhu, když tyto náklady nelze považovat za účelně vynaložené. Je tomu tak proto, že žalobkyně zastoupená týmž zástupcem v obdobných věcech, přes nepochybnou znalost relevantní judikatury soudů o požadavcích na obsahovou náležitost a určitost návrhů vyplývajících z úvěrových vztahů (k jednotlivým nárokům), učinila v posuzované věci návrh, který vyžadoval postup podle § 43 o. s. ř.11. Okresnímu soudu je třeba vytknout jeho hodnocení předžalobní výzvy ze dne 27. 11. 2023, která je dle svého obsahu jednoduchou výzvou dle § 11 odst. 2, písm. h) AT, za níž náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny, tedy částka 1.770 Kč, a nikoliv přiznaná částka 3.540 Kč dle § 11 odst. 1, písm. d) AT. Vzhledem k tomu, že výrok o nákladech řízení byl napadnut pouze žalobkyní a nikoliv i žalovaným a s přihlédnutím k aktuální rozhodovací praxi Ústavního soudu (srovnej nález ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. I. ÚS 1238/23), v rámci níž se prosadil závěr o zákazu reformace in peius (zákazu změny k horšímu) i při rozhodování o nákladech civilního sporného řízení, neměl odvolací soud procesní možnost uvedenou nesprávnost odstranit, neboť i s přihlédnutím ke změně napadeného rozhodnutí v souvislosti s přiznáním náhrady na odměnu advokáta za částečné zpětvzetí žaloby, by výsledná náhrada nákladů řízení byla nižší, než jak byla přiznána napadeným rozhodnutím, čímž by došlo k zapovězenému zhoršení procesního postavení žalobkyně. I s ohledem na uvedené okresní soud upraví svou rozhodovací praxi tak, že bude pečlivě vážit obsahovou náležitost a kvalitu předžalobních výzev u žalobců zastoupených advokátem.12. Na základě výše uvedeného tedy krajský soud dle ust. § 220 o. s. ř. změnil usnesení okresního soudu tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení, když neshledal důvo