75 Co 89/2025-76 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 284.209,15 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 17.292,84 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 9.683,30 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 284.209,15 Kč od 24. 11. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,4 % ročně z částky 282.109,15 Kč od 14. 6. 2023 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Okresní soud vyšel ze závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovanou byla dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, uzavřena smlouva o úvěru na částku 400.000 Kč. Okresní soud na základě provedeného dokazování listinnými důkazy jednak dovodil, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně smlouvu s žalovanou vůbec uzavřela. Dále dovodil, že pokud by byla smlouva uzavřena, byla by neplatná, neboť žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně splnila svou povinnost posoudit schopnost žalované úvěr splácet. Dále okresní soud uzavřel, že i pokud by hodnotil smlouvu jako platnou, tak žalobkyně neprokázala, že by splnila svou povinnost z této smlouvy a poskytla žalované částku 400.000 Kč. Při právním hodnocení smlouvy jako neuzavřené, případně neplatné, pak podle okresního soudu nelze nárok žalobkyně posoudit ani jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení dle § 2991 občanského zákoníku.3. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podala žalobkyně včasné odvolání, které zaměřila do výroku I. co do částky 186.755,05 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 24. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a domáhala se změny napadeného rozsudku. Poukázala na to, že v řízení prokázala, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . a žalovanou byla dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, uzavřena smlouva o úvěru, a to ve výši 400.000 Kč. Čerpání úvěru prokázala žalobkyně výpisy z účtu banky s tím, že, jak vyplývá z doložené smlouvy, předmětem byl úvěr typu konsolidace, to znamená úvěr určený na splacení jiných půjček klienta s tím, že se následně tímto splátky sjednotí do jedné větší. Soud svým zamítnutím žaloby zcela popřel smysl tohoto typu úvěru, který pomáhá mnoha dlužníkům konsolidovat jejich dluhy. Odvolatelka považuje za nedůvodné, aby žaloba byla zamítnuta s tím, že u části úvěru, kde se vyplácelo jiným věřitelům, není prokázáno, že se peníze dostaly do dispozice klienta. Navíc okresní soud čerpání sice nejprve potvrzuje, ale nakonec překvapivě uvádí pro jeho neprokázání zamítnutí žaloby. Okresní soud vůbec nereflektoval žalobkyní předložené důkazy, a zejména to, že výpisy z účtu a platební historie jednoznačně prokazují čerpání a vyplacení úvěru. Žalobkyně trvá na tom, že v souladu se soudní praxí jsou výpisy banky způsobilým důkazem k prokázání převodu. Výpis z účtu je řádným důkazem s plnou formální důkazní silou, jeho pravost žalovaná nijak nenapadla a nezpochybnila, naopak zůstala naprosto nečinná a k věci se ani nevyjádřila. Odvolatelka odvoláním napadá pouze rozdíl mezi čerpáním a úhradami, když bylo čerpáno 400.000 Kč a uhrazeno 213.244,95 Kč, a zároveň trvá na nároku rovněž i co do přiznání zákonného úroku z prodlení.4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání, jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je z větší částí důvodné.6. V prvé řadě odvolací soud konstatuje, že závěry okresního soudu jsou vnitřně rozporné a nejsou v souladu s okresním soudem provedenými listinnými důkazy.7. Okresní soud v prvé řadě uvádí, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by její právní předchůdkyně smlouvu s žalovanou vůbec uzavřela, neboť ani po zákonném poučení žalobkyně nedoplnila jakékoliv tvrzení a nenavrhla důkazy k tomu, jakým způsobem došlo k identifikaci žalované při podpisu smlouvy. Tento závěr okresního soudu na základě provedeného dokazování obstát nemůže, neboť je zcela zřejmé, že k uzavření smlouvy i ze strany žalované dne 2. 3. 2020 došlo, úvěr byl žalované poskytnut a žalovaná úvěr splácela, za této situace je zcela zřejmé, že k platnému uzavření smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo.8. Naopak se krajský soud zcela ztotožňuje s dalším závěrem okresního soudu, že žalobkyně neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost řádně posoudit schopnost žalované úvěr splácet. Tento závěr okresního soudu z provedeného dokazování vyplývá, a je tedy třeba konstatovat, že smlouva o úvěru uzavřená dne 2. 3. 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je neplatným právním jednáním.9. Naopak nemůže obstát další závěr okresního soudu, že žalobkyně ani na výzvu po zákonném poučení nedoplnila tvrzení a nenavrhla důkazy k prokázání toho, že žalované byla celá částka skutečně poskytnuta tvrzeným způsobem, to znamená, že se celá částka dostala do dispozice žalované. Zde se odvolací soud zcela ztotožňuje s odvolací argumentací žalobkyně, že výpisy z účtu a platební historie jsou důkazy postačující k prokázání poskytnutého úvěru, který byl poskytnut jako úvěr konsolidační, takže není rozhodující, zda se celá částka 400.000 Kč dostala do dispozice žalované.10. Odvolací soud tak uzavírá, že smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 2. 3. 2020 byla uzavřena, byla uzavřena platně, avšak je neplatným právním jednáním dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně řádně ověřila a přezkoumala úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá ustanovení § 86 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. Naopak žalobkyně v řízení prokázala, že žalované poskytla úvěr ve výši 400.000 Kč a že žalovaná na tento úvěr uhradila 213.244,95 Kč.11. Vzhledem k neplatnosti smlouvy má žalobkyně nárok na vrácení bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, které představuje právě rozdíl mezi čerpanou částkou 400.000 Kč a částkou uhrazenou, tj. částkou 213.244,95 Kč, tj. částka 186.755,05 Kč.12. Z tohoto důvodu krajský soud dle ustanovení § 220 o. s. ř. rozsudek okresního soudu ve výroku I. v odvoláním napadeném rozsahu, tj. co do částky 186.755,05 Kč změnil a žalobě žalobkyně v tomto rozsahu vyhověl.13. Pokud žalobkyně požadovala i úrok z prodlení ve výši 15 % ročně od 24. 11. 2023 do zaplacení, není tento její nárok dle názoru odvolacího soudu důvodným.14. Krajský soud zastává názor reprezentovaný rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 a vychází ze závěru, že již samotné podání žaloby v sobě zahrnuje spor o době odpovídající možnostem spotřebitele, a dále, že již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a že vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 občanského zákoníku), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad), a rovněž, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje soukromoprávní sankci spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků a nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž tento výklad, tedy výklad ve prospěch ochrany spotřebitele, je výkladem eurokonformním ve smyslu příslušných směrnic, na základě nichž byla uvedená právní úprava přijata.15. S ohledem na vyložené tedy odvolací soud uvádí, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení z titulu vrácení poskytnuté jistiny (bezdůvodného obohacení dle speciální úpravy zákona na ochranu spotřebitele) ke dni vyhlášení rozhodnutí krajského soudu není splatný, z čehož plyne závěr, že žalovaná tak ke dni rozhodnutí krajského soudu nebyla v prodlení a nárok žalobkyní uplatněný na úrok z prodlení tak důvodný není.16. Jde-li o náklady řízení před soudem prvého stupně, pak ani změna rozsudku okresního soudu nemění ničeho na aplikaci ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když s ohledem na výsledek řízení je namístě rozhodnout tak, že žádný z účastníků nemá