8 Co 2/2025-72 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 7.732,47 Kč spolu s úrokovým přísl. a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5.601 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalobkyně. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. , IBAN, , jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 19.005 Kč. Úvěr byl použit na úhradu předmětu financování , Anonymizováno, , a to převodem části úvěru na bankovní účet prodejce vyplývající z úvěrové smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v pravidelných splátkách po 1.117 Kč. Žalovaný nehradil dohodnuté splátky úvěru řádně a včas, proto žalobkyně dopisem ze dne 31. 7. 2023 rozhodla o zesplatnění dlužné pohledávky ke dni 16. 7. 2023. Žalobkyně předžalobní upomínkou ze dne 15. 3. 2024 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky úvěru spolu s přísl., když výzva byla předána dne 15. 3. 2024 k poštovní přepravě. Žalovaný na dluh uhradil celkem částku 13.404 Kč.3. Skutková zjištění podřadil okresní soud pod ust. § 86 odst. 1 a 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že daná smlouva je absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný v části hodnocení klienta uvedl, že je zaměstnán u obchodní společnosti , právnická osoba, v pracovním poměru na dobu neurčitou, na pracovní pozici , Anonymizováno, , je svobodný, žije s partnerkou ve společné domácnosti, má 4 vyživovací povinnosti a jeho forma bydlení je nájem nebo pronajatý byt. Dále uvedl, že má náklady na splátky úvěrů a zápůjček, které splácí částkou 1.750 Kč měsíčně a jeho náklady na bydlení činí 8.000 Kč a jako další výdaje uvedl částku 0 Kč. Dále okresní soud uvedl, že závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě zjištění o příjmech a podávajících se z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, které nebyly doloženy pracovní smlouvou nebo jiným potvrzením zaměstnavatele o výši příjmů a vyšel pouze z prohlášení žalovaného, aniž by tyto údaje ověřoval. Splatnost nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru určil soud do tří dnů od právní moci rozhodnutí, jelikož nedošlo k dohodě mezi účastníky a žalovaný se v době vydání rozhodnutí nemohl dostat ve smyslu ust. § 1970 o. z. do prodlení s úhradou (viz NS ČR 33 Cdo 3675/2021).4. Proti tomuto rozsudku, a to proti odstavci I. výroku, podala žalobkyně včas odvolání a domáhala se jeho změny tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 5.601 Kč od 21. 8. 2023 do zaplacení ve výši 15 % a že žalobkyni budou přiznány náklady odvolacího řízení. Uvedla, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto byl úvěr zesplatněn a v návaznosti poté byla žalovanému zaslána písemná výzva ze dne 31. 7. 2023, ve které byl žalovaný informován a poučen o tom, že došlo k zesplatnění dluhu a byl vyzván k úhradě ve lhůtě do 20. 8. 2023. Žalobkyně je tak přesvědčena, že soud pochybil, když nepřihlédl k této písemné výzvě, ze které vyplývá, že v případě neuhrazení dojde dnem následujícím po posledním možném dni k úhradě dlužné částky k prodlení žalovaného s úhradou. Soud neměl potřebné informace či podklady od samotného žalovaného o jeho majetkové situaci a bez těchto nemohl sám soud za žalovaného uplatnit tuto námitku a shledat, od kdy je žalovaný v prodlení. Shodný názor měl i Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 28. 5. 2024, č. j. 27 Co 20/2024-105. Dle tohoto rozsudku „je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmům spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. Pojem spor je třeba vykládat jen jako aktivní a nevyřešený střet (konflikt) rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pasivita naproti tomu konflikt nezakládá a lze ji naopak interpretovat jako konkludentní akceptaci (shodu). Totéž platí, pokud věřitel vyzval dlužníka k plnění a dlužník proti takové výzvě v přiměřené době bez zbytečného odkladu aktivně nevystoupil právě s argumentem, že taková doba plnění není přiměřená jeho možnostem. V takovém případě není spor, neboť se uplatní konkludentně sjednaná doba plnění. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba uvedená věřitelem není přiměřená aktuálním možnostem spotřebitele, má právo spotřebitel (dlužník). Ten také musí své právo aktivně a v přiměřené době u věřitele uplatnit a případně též u soudu dokázat. Pokud však dlužník žádnou obranu neuplatnil a nová doba plnění uplynula, je v prodlení. Splatnost předmětného nároku nastala v daném případě již na shora uvedenou výzvu k okamžitému splacení celého dluhu, zaslanou žalovanému ze strany věřitele, když přiměřenost takto určené doby plnění nebyla nikdy žalovanou sporována, ale lze naopak vyjít z toho, že byla konkludentně z její strany akceptována…“. V daném případě se tak žalovaný dostal do prodlení 21. 8. 2023, tedy ode dne následujícího po uplynutí určené doby k plnění dle výzvy se sdělením o okamžité splatnosti ze dne 31. 7. 2023, kdy lhůta k plnění byla žalobkyní stanovena do 20. 8. 2023.5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.6. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.7. Odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění, jak je učinil okresní soud, když ta nebyla ani odvolatelem zpochybňována, stejně tak nebyl zpochybňován závěr okresního soudu, že nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného a že je tak nutno požadovanou částku přiznat z titulu bezdůvodného obohacení.8. Odvolací soud se rovněž ztotožnil s právním závěrem okresního soudu, pokud uvedl, že splatnost určil soud, neboť nedošlo k dohodě mezi účastníky, a tu okresní soud určil do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Jelikož se žalovaný v době vydání rozhodnutí nemohl dostat ve smyslu ust. § 1970 o. z. do prodlení s úhradou dluhu, pak nemůže žalobkyni náležet ani úrok z prodlení z žalované částky jistiny, tj. z částky 5.601 Kč jako rozdílu mezi částkou žalovanému vyplacenou 19.005 Kč a žalovaným částkou zaplacenou 13.404 Kč.9. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinnosti smluvních stran s přihlédnutím k příjmům spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.10. Okresní soud správně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Ze závěrů Nejvyššího soudu vyplývá, že důvodová zpráva k ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splacení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny b