26 Co 8/2021-323 — Krajský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu, aby bylo zřízeno ve prospěch vlastníka stavby bez č. p. postavené na pozemku parc. č. 219/10 a vlastníka pozemku parc. č. 219/15 v k. ú. , adresa, věcné břemeno odpovídající služebnosti stezky a cesty přes pozemek parc. č. 416/3 a parc. č. 411/36 v k. ú. , adresa, (dále již jen bez uvádění katastrálního území) v rozsahu vyznačeném na geometrickém plánu na dobu neurčitou za úplatu stanovenou znaleckým posudkem splatnou do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované.2. Soud I. stupně při posuzování žaloby vycházel z tvrzení žalobce, že je vlastníkem pozemku a stavby v oploceném areálu v , adresa, (dále případně jen „areál“), avšak nemá k nim zajištěn právní přístup. Fakticky používá k přístupu a příjezdu jednak pozemky ve vlastnictví České republiky parc. č. 411/9 a parc. č. 411/10, ohledně kterých v průběhu řízení bylo již dohodou zřízena v jeho prospěch služebnost nezbytné cesty a stezky; jednak pozemky ve vlastnictví žalované parc. č. 416/3 a parc. č. 411/36. Podnětem žaloby byla skutečnost, že žalobce hodlal provést rekonstrukci budov na pozemcích parc. č. 219/10 a parc. č. 219/15, úvěrující banka však za účelem zřízení zástavního práva na nemovitostech požadovala, aby žalobce měl zajištěn přístup k těmto nemovitostem formou služebnosti přes pozemky spojující je s veřejnou komunikací. Žalovaná na jeho žádost o zřízení služebnosti nereagovala. Žalovaná tvrdila, že žalobce v minulosti měl a i v současnosti má přístup ke svým nemovitostem v areálu zajištěn, resp. žalovaná mu v tomto přístupu nebránila a ani do budoucna bránit nehodlá. Dosud byl přístup bezplatný, nyní však žalovaná plánuje zprovoznit zpoplatněný vstup do areálu přes bránu s využitím čipového systému. Dle žalované má žalobce navíc možnost i jiného přístupu ke svým nemovitostem v areálu.3. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že žalobce je v současné době výlučným vlastníkem pozemků parc. č. 219/10, parc. č. 219/15 a 411/36. Dále je vlastníkem i stavby na pozemku parc. č. 219/10 a stavby na pozemku parc. č. 219/15. Vlastnické právo ke zmíněným stavbám nabyl žalobce kupní smlouvou z , datum, uzavřenou s prodávající , právnická osoba, , jíž v té době byl jednatelem. Vlastnické právo k pozemku parc. č. 219/10 nabyl od České republiky kupní smlouvou ze dne , datum, a vlastnictví k pozemku parc. č. 219/15 nabyl od ČR kupní smlouvou ze dne , datum, . Žalovaná je výlučným vlastníkem pozemků parc. č. 416/3 a parc. č. 411/36 na základě kupní smlouvy z roku 2002. Všechny zmíněné pozemky a budovy (kromě i dalších) se nacházejí uvnitř oploceného areálu. Dne , datum, sdělila , právnická osoba, . žalobci, že v případě dalšího jednání o úvěru bude po něm požadovat zajištění nemovitým majetkem. Navrhované zajištění výše zmíněnými stavbami by bylo pro banku akceptovatelné jen, pokud žalobce nabyl vlastnické právo k přístupovým pozemkům nebo právo přístupu z věcného břemene. Z výpovědi svědka , jméno FO, , jednatele dřívějšího vlastníka zmíněných budov, soud I. stupně zjistil, že jmenovaný zmíněné budovy kupoval v dražbě s ujištěním, že přístup je zajištěn přes asfaltový dvůr, žalovaná mu průjezd umožňovala. Takto informoval poté i žalobce v pozici jednatele , právnická osoba, , jako dalšího vlastníka budov. Z vyjádření Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze jako vlastníka, mimo jiné, pozemku parc. č. 219/31 (který se nachází mezi předmětnými pozemky ve vlastnictví žalobce a veřejnou komunikací z jiného než žádaného směru), soud I. stupně zjistil, že na tomto pozemku není vybudován žádný vjezd ani cesta (do areálu) s tím, že jmenovaný subjekt zastává stanovisko, že efektivnější je přístup k žalobcovým pozemkům přes pozemky žalovaného, kde již cesta fakticky existuje. Z vyjádření , právnická osoba, , adresa, , jako stavebního úřadu, z , datum, a z , datum, soud I. stupně zjistil, že k pozemkům parc. č. 219/10 a parc. č. 219/15 vede jediný přístup z veřejné komunikace přes pozemky parc. č. 411/36, 411/9, 411/10 a 219/30. Ze smlouvy o zřízení služebnosti uzavřené mezi Českou republikou - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a žalobcem ze dne , datum, soud I. stupně, že touto smlouvou byla zřízena služebnost spočívající v právu stezky a cesty pro zajištění přístupu k panujícím pozemkům parc. č. 219/10, parc. č. 219/15 přes služebné pozemky parc. č. 411/9 a parc. č. 411/10 v rozsahu uvedeném v geometrickém plánu za finanční náhradu , částka, . Z výpovědi žalobce soud I. stupně zjistil, že nemovitosti v areálu kupoval nejprve jako jednatel společnosti , právnická osoba, od společnosti JUFA. Žalovaná umožňovala přístup přes své pozemky v areálu, a to přes vrátnici, která byla přes den otevřená, na noc se zavírala a žalobce neměl od vrátnice klíče. Když to zjistil, začal to řešit. V té době se ohledně pozemků v areálu řešily církevní restituce, po jejich dořešení začal jednat se státem o umožnění přístupu přes pozemky v jeho vlastnictví. V době, kdy své nemovité věci v areálu nabyl, se na žalovanou ohledně umožnění přístupu neobracel, protože většinu pozemků v areálu, které potřeboval k zajištění přístupu, vlastnil stát. Žalobce má v areálu dvě haly, které pronajímá je komerčním účelům (balírna SIM karet, sklad světelné techniky a natáčení reklamních spotů). Některé pozemky v areálu jsou nadále ve vlastnictví státu, o jejich koupi má zájem žalobce i žalovaná. Žalobci mělo být slíbeno, že stát pozemky v areálu nebude prodávat, dokud nebude zajištěn přístup žalobce ke zmíněným nemovitostem. Z výpovědi jednatele žalované , jméno FO, soud I. stupně zjistil, že ani žalobce a ani společnosti, které předmětné nemovitosti před žalobcem vlastnili, s žalovanou nikdy nejednali, jak dosáhnout právního přístupu k těmto nemovitostem přes pozemky žalované. Žalovaná nikdy v minulosti, a to až do současné doby, po žalobci a ani po jiných subjektech, které využívají pozemky v areálu v jejím vlastnictví pro příjezd ke svým nemovitostem, žádné peníze za tento příjezd nepožadovala, v budoucnu to však hodlá změnit, když potřebuje, aby se tyto subjekty podílely jednak na nákladech na údržbu cesty, ale i na nákladech nově budované příjezdové brány (s využitím čipového systému). Z návrhu smlouvy o povolení nezbytné cesty vypracovaného žalovanou soud I. stupně zjistil, že žalovaná nabízí žalobci obligační zajištění nezbytné cesty v dosud užívaném rozsahu pěšky i vozidly za podmínky podílení se na nákladech spojených s užíváním nezbytné cesty včetně nákladů na provoz příjezdové brány. Záloha na tyto náklady by byla vybírána na základě čipového kontroly vstupů do areálu (např. za průjezd osobního automobilu částka , částka, ). Ročně by pak došlo k vyúčtování dle skutečně vzniklých nákladů s tím, že smlouva by byla uzavřena na dobu neurčitou.4. Na takto zjištěném skutkovém podkladě soud I. stupně uzavřel, že v řízení bylo sice prokázáno, že žalobcovy pozemky v areálu nejsou spojeny s veřejnou cestou, avšak před uzavřením smlouvy, na jejímž základě nabýval vlastnické právo k těmto nemovitostem se žalobce dostatečně účinně nezajímal o právní zajištění přístupu, spokojil se pouze s informací od svého právního předchůdce o faktické možnosti přístupu. Na žalovanou, která v té době již požadované služebné pozemky vlastnila, se s dotazem na možnost a podmínky přístupu vůbec neobrátil, a to ani později. V takovém jednání žalobce shledal soud I. stupně jeho hrubou nedbalost ve smyslu § 1032 odst. 1 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), což samo o sobě odůvodňuje zamítnutí žaloby. Na tomto závěru dle soudu I. stupně nic nemění skutečnost, že se žalobce v minulé, blíže neurčené době, obracel na stát, aby mu byl příjezd k jeho nemovitostem v areálu umožněn přes pozemky ve vlastnictví státu. Stejně tak není významné, že v mezidobí byla přes některé pozemky ve vlastnictví státu v areálu smluvně zřízena služebnost nezbytné cesty. Dle soudu I. stupně bylo navíc v řízení prokázáno, že žalobce má reálnou možnost obligačně zajištěného přístupu od žalované ke svým nemovitostem v areálu, jak vyplývá z obsahu návrhu smlouvy již výše zmíněného. Žalobce tento návrh odmítl, aniž by předložil návrh vlastní, když striktně požaduje umožnění přístupu jen prostřednictvím zřízení služebnosti nezbytné cesty.5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. Po stránce procesní především namítl, že soud I. stupně opomněl před vyhlášením rozhodnutí ve věci samé rozhodnout o jeho návrhu na změnu žaloby uplatněným s ohledem na skutečnost, že v průběhu řízení žalobce nabyl do vlastnictví i pozemek pod druhou z hal, tzn. pozemek parc. č. 219/10. Napadeným rozsudkem tak bylo rozhodnuto o žalobě v její původní nezměněné podobě.6. Z hlediska věcného žalobce v odvolání především namítl, že soud I. stupně nesprávně aplikoval na případ ustanovení § 1032 o. z. o negativní