22 Co 203/2023-254 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví rozhodl soud prvního stupně o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 196 760,13 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 196 760,13 Kč od 17. 8. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části, v které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 205,95 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 27 504,55 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 391,81 Kč, úroku ve výši 12,99 % ročně z částky 199 171,08 Kč od 17. 8. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 410,95 Kč od 17. 8. 2021 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 97 883,99 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.).2. Proti tomuto rozsudku, jeho výrokům I. a III., podal žalovaný včasné odvolání. Namítá, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a vyvodil z nich nesprávné právní závěry. Žalovaný již v řízení před soudem prvního stupně učinil sporným, že by s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel elektronicky (prostřednictvím internetového bankovnictví) dne 1. 4. 2020 smlouvu o půjčce na kliknutí. Žalovaný sice v roce 2017 uzavřel smlouvu o bankovních službách, kterou mu bylo zřízeno internetové bankovnictví, v mezidobí však mohlo dojít k odcizení identity žalovaného a k zneužití jeho přístupových údajů do internetového bankovnictví. Nelze proto bez dalšího uzavřít, že smlouvu o půjčce na kliknutí uzavřel právě žalovaný. Žalobkyně byla povinna prokázat, že údaje i potvrzovací SMS pochází od žalovaného. Poukázal na odborné články a rozhodovací praxi ohledně přísných formálních požadavků na elektronický podpis, přičemž soud prvního stupně v rozsudku nesdělil, o jaký druh elektronického podpisu se jedná a zda se jedná alespoň o zaručený podpis. Soud prvního stupně uzavřel, že smlouvu o úvěru uzavřel žalovaný, ale neučinil závěr o tom, že kombinace jména, hesla a autorizační SMS pochází od žalovaného a na základě jakého důkazu k tomuto závěru dospěl. Žalovaný také sporoval poskytnutí částky 200 000 Kč, neboť nebylo prokázáno, že by se do internetového bankovnictví přihlásil právě on. Souhlasil sice se soudem prvního stupně, že nebyla řádně zkoumána ani jeho úvěruschopnost, ale i pokud by žalobkyně měla vůči žalovanému nárok na zaplacení částky 196 760,13 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, soud prvního stupně nesprávně určil okamžik prodlení. Žalovanému nebylo doručeno oznámení o splatnosti, oznámení o postoupení pohledávky ani předžalobní výzva. Přitom právní jednání je podle § 570 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) účinné vůči nepřítomné osobě až od okamžiku, kdy jí dojde. Jednající tak nese riziko dopravy písemnosti. Žalobkyně neprokázala doručení dokumentů do dispoziční sféry žalovaného. Soud prvního stupně nesprávně vztáhl aplikaci § 142a o. s. ř. i na oznámení o zesplatnění a postoupení pohledávky, přitom výzva k úhradě pohledávky z bezdůvodného obohacení je hmotněprávním jednáním dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Úrok z prodlení by v případě důvodného nároku na vydání bezdůvodného obohacení mohl být přiznán nejdříve od okamžiku prokazatelného doručení žaloby opatrovníku žalovaného. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zcela zamítne a přizná žalovanému právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.3. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že vzhledem k závěru soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy považuje za nadbytečné se vyjadřovat k řádnému uzavření smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 1. 4. 2023 žalovanému částku 200 000 Kč na jeho osobní účet, což prokázala výpisem z tohoto účtu. Žalovanému byly řádně doručeny oznámení o splatnosti, postoupení pohledávky i předžalobní výzva a odkázala na své vyjádření z 25. 4. 2023, v kterém se k uvedené skutečnosti vyjadřovala. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Žalovaný je státním příslušníkem , jméno FO, (toho času neznámého pobytu, naposledy bydlištěm v ČR), jedná se tak o věc s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém). Žalovaný v době uzavření smlouvy (1. 4. 2020) pobýval na území České republiky (měl povolený přechodný pobyt za účelem zaměstnání od 4. 7. 2011 do 3. 7. 2021, v době od 7. 6. 2011 do 1. 6. 2012 měl evidovanou adresu , adresa, ), v současné době nemá registrovaný žádný druh pobytu. Od 7. 6. 2011 do 3. 7. 2021 byl u něj evidován zaměstnanecký vztah k , Anonymizováno, , IČO: , IČO, (nyní , právnická osoba, .). , jméno FO, má vedený pobyt bezdomovce. Podle žalobkyní předložených listin byl žalovaný smluvní stranou smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb z 14. 6. 2017 a smlouvy o půjčce na kliknutí z 1. 4. 2020, v kterých sdělil právní předchůdkyni žalobkyně svou trvalou adresu na , jméno FO, a sdělil kontaktní adresy v České republice (, adresa, ) a zavázal se nahlásit jejich změny, což učinil 15. 12. 2020, od kdy právní předchůdkyně žalobkyně evidovala změnu korespondenční adresy žalovaného na , adresa, . V době uzavření smlouvy měl žalovaný ve smyslu § 80 odst. 2 o. z. své bydliště v České republice, kde také vykonával svou výdělečnou činnost. Smlouvu uzavřel jako spotřebitel, neplyne z ní, že by byla uzavřena pro účel, který by se týkal jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti. Na území České republiky žalobkyně provozovala podnikatelskou činnost, do jejíhož rozsahu smlouva spadá. Uzavřená smlouva tak z hlediska určení mezinárodní příslušnosti naplňuje znaky spotřebitelské smlouvy ve smyslu článku 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis (srov. rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci Commerzbank AG C-296/20). Ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebylo možné uzavřít, že by měl žalovaný bydliště na území České republiky, zároveň žádné okolnosti nenasvědčovaly tomu, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie. V rozsudku ze dne 17. 11. 2011, ve věci C – 327/10, , Anonymizováno, . proti , jméno FO, dvůr Evropské unie konstatoval, že článek 16 odst. 2 nařízení Brusel I (čl. 18 odst. 2 Brusel I bis) se užije i na takové případy, kdy soudy nejsou schopny určit aktuální bydliště žalovaného (spotřebitele) a nemají průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie. Pokud spotřebitel své poslední známé bydliště opustil dříve, než na něj byla podána žaloba, a neinformoval svého smluvního partnera o adrese svého nového bydliště, pravomoc rozhodnout o žalobě směřující proti spotřebiteli mají soudy členského státu, na jehož území se nacházelo poslední známé bydliště spotřebitele (srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Nd 25/2014, rozsudek velkého senátu Soudního dvora EU ze dne 25. 10. 2011 ve spojených věcech C-509/09 a C-161/10, eDate Advertising, případně výše uvedený rozsudek ve věci , jméno FO, ). Pravomoc českých soudů je tak dána podle posledního známého bydliště žalovaného spotřebitele. Soud prvního stupně, přestože to v odůvodnění svého usnesení výslovně neuvedl, tak správně dovodil svou mezinárodní příslušnost k projednání věci. Soud prvního stupně také správně určil rozhodné právo české podle čl. 3 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I) ve spojení s čl. 17 produktových podmínek pro osobní úvěry , právnická osoba, .5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a III., jakož i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. Výrok II. nebyl odvoláním napaden a nabyl samostatně právní moci.6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 10. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 201 966,08 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, .) uzavřela s žalovaným elektronicky prostřednictvím mobilního internetového klíče – formou SMS zprávy (sjednaného v tzv. přímém bankovnictví, v rámci kterého bylo žalovanému přiděleno jedinečné klientské číslo , hodnota, ) dne 1. 4. 2020 smlouvu o půjčce na kliknutí č. , Anonymizováno, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních i nebankovních registrů, kontrolou veřejných databází, dále vych