103 Co 7/2024-389 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v , adresa, rozsudkem č.j. , spisová značka, ze dne 9. 11. 2023 (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá určení, že je vůči ní kupní smlouva uzavřená dne 29. 12. 2017 mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, jako prodávající a žalovanou jako kupujícím, jejímž předmětem byl převod vlastnických práv pozemku stavební parcela č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., pozemku stavební parcela č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., pozemku parcela č. , Anonymizováno, a pozemku parcela č. , Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, (dále též jen „předmětná kupní smlouvy“), právně neúčinná (výrok I.). Dále rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení , částka, k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Soud prvního stupně uzavřel, že nejsou splněny podmínky pro vyslovení neúčinnosti právního jednání – předmětné kupní smlouvy ze dne 29. 12. 2017, s právními účinky vkladu vlastnického práva ve prospěch žalované dne 25. 1. 2018, stanovené v ustanovení § 589 odst. 1 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále též jen „občanský zákoník“). Žalobkyně je věřitelem vymahatelné pohledávky s příslušenstvím, ve výši , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 8. 2016 do zaplacení, za dlužníkem (převodkyní) společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále též jen „dlužník“), přesahující v současné době celkem částku , částka, , která jí byla přiznána pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne 26. 11. 2021, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. , spisová značka, ze dne 19. 10. 2002. Vymahatelná pohledávka žalobkyně za dlužníkem vznikla na základě uzavíraných kupních smluv o odběru zboží v roce , Anonymizováno, . Pro uvedenou vymahatelnou pohledávku vede žalobkyně vůči tomuto dlužníku exekuci, v exekuci bylo vymoženo dosud , částka, , jiný postižitelný majetek dlužníka nebyl soudním exekutorem zjištěn. Předmětná kupní smlouva byla mezi dlužníkem coby převodcem a žalovanou coby nabyvatelkou ohledně předmětných nemovitostí uzavřena za sjednanou kupní cenu , částka, ; kterážto byla žalovanou na účet dlužníka uhrazena dne 19. 2. 2018. Předmětné (převáděné) nemovitosti byly přitom znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, oceněny dle cenových předpisů (ke dni 29. 12. 2017) na částku , částka, . Z uvedeného soud prvního stupně, s odkazem na (v odůvodnění svého rozsudku) blíže označená rozhodnutí Nejvyššího soudu, uzavřel, že v dané věci byla ze strany žalované coby kupující za předmětné nemovitosti uhrazena dlužníku coby převodci jejich obvyklá cena – bylo tak poskytnuto ekvivalentní plnění. Tím v majetkové sféře dlužníka byla kupní smlouvou převáděná věc „nahrazena“ odpovídajícím peněžním plněním (kupní cenou). Již proto nelze dovodit, že by taková kupní smlouva vedla ke zmenšení majetku dlužníka, a že by tak zkracovala uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele. Změna ve „skladbě“ dlužníkova majetku zde významná není. Jednalo se totiž o tzv. ekvivalentní právní jednání, v jehož důsledku nenastalo zmenšení dlužníkova majetku; k uspokojení pohledávky věřitele tak může sloužit nadále dlužníkův majetek - i když změnil podobu svých aktiv – ve stejné hodnotě (ceně), jako kdyby k předmětnému právnímu jednání nedošlo. V dané věci byla sjednána kupní cena za převáděné nemovitosti dokonce vyšší, než jak byla zjištěna „cena odhadní“. Není proto splněna podmínka pro uplatnění odpůrčího práva žalobkyně, „a to zmenšení majetku dlužníka žalobkyně v důsledku napadeného právního jednání, neboť napadeným právním jednáním došlo toliko ke změně složení aktiv dlužníka, kdy za převáděné nemovitosti dostal dlužník odpovídající protiplnění v penězích“. Je nepodstatné, jakým způsobem následně dlužník s penězi naložil, zda je užil k uspokojení svých dluhů či nikoliv. To nemůže jít k tíži žalované, která své povinnosti z kupní smlouvy vyplývající splnila, a to „i pokud se dle tvrzení žalobkyně jedná ve svém důsledku o propojené osoby, mající však vlastní kapitál“. Na základě z provedeného dokazování současně nelze učinit závěr o absolutní neplatnosti předmětné kupní smlouvy; bylo-li by však namístě takový závěr učinit, bylo by třeba žalobu zamítnout, neboť takovému závěru by neodpovídalo žalobní žádání žalobkyně. Proto nebylo hospodárné se skutečnostmi, které by měly vést k takovému závěru o absolutní neplatnosti, blíže zabývat.2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, kterým jej napadla v celém rozsahu. V odvolání namítá, že smysl odpůrčího práva spočívá v ochraně věřitele před právními jednáními dlužníka, která vedou ke zmenšení majetku dlužníka, a tím i ke zmaření možnosti uspokojení věřitele z majetku dlužníka. Dle žalobkyně podmínka „zmenšení majetku dlužníka“ není rozhodující; podstatné je, že se věřitel v důsledku odporovatelného jednání nemůže z majetku dlužníka uspokojit buď vůbec, nebo jen s obtížemi. Zdůrazňuje, že předložila soudu prvního stupně důkazy, z nichž vyplývá, že občan Ruské federace , jméno FO, , narozen , Anonymizováno, , ovládá jako vlastník společnost dlužníka , právnická osoba, a rovněž tak společnost žalované. Propojení je dáno rovněž přes společnost , Anonymizováno, , jejíž ovládající osobou je rovněž , jméno FO, , narozen , Anonymizováno, . Dlužník přitom převedl celou svou ekonomickou činnost na žalovanou, včetně předmětných nemovitostí představujících jeho jedinou provozovnu. Dlužník tak učinil v době, kdy již byla pohledávka žalobkyně vůči němu, přiznaná následně pravomocnými rozhodnutími soudu, existentní. Soud prvního stupně se nezabýval vzájemnou propojeností společností dlužníka a žalované, odmítl v tomto směru provést ze strany žalobkyně označené důkazy. Nesouhlasí s právním závěrem soudu prvního stupně, že „formální převod nominální hodnoty kupní ceny sám o sobě definuje ekvivalentní plnění“. Soud prvního stupně se nezabýval (ačkoliv k tomu žalobkyně označila důkazy) otázkou, zda vůbec mohla žalobkyně coby věřitel „dosáhnout uspokojení z převodu kupní ceny, když věřiteli nebyla pohledávka nikdy zaplacena a ze zprávy exekutora vyplynulo, že dlužník naložil s plněním způsobem, který uspokojení věřitele vyloučil“. Současně namítá nesprávný závěr, že kupní cena dle předmětné kupní smlouvy sjednaná a uhrazená byla cenou obvyklou; v tomto směru nelze vycházet ze závěrů soudem prvního stupně aprobovaného znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, . Soud prvního stupně ani nezkoumal samu platnost předmětné kupní smlouvy. Soud prvního stupně nesprávně a předčasně uzavřel, že „došlo k tzv. ekvivalentnímu plnění“. Cena stanovená uvedeným znaleckým posudkem je totiž „cenou zjištěnou podle cenového předpisu, tj. cenou administrativní, a nikoliv cenou v místě a čase obvyklou“. Jak se podává z ustanovení § 2 odst. 7 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, je cena zjištěná určena jinak, než cena obvyklá. Proto nelze jen na základě uvedeného znaleckého posudku učinit závěr o ekvivalentnosti poskytnutého plnění. Dlužník, s ohledem na velikost areálu a výnosy z produkce, vykázal za rok , Anonymizováno, čistý obrat, tel. číslo, Kč a za rok 2018 čistý obrat, tel. číslo, Kč; žalovaná sama pak za rok 2022 čistý obrat, tel. číslo, Kč. I to nutno při úvaze o stanovení obvyklé ceny předmětných nemovitostí ke dni převodu zohlednit. Současně je nutno při posouzení závěru o ekvivalentnosti plnění ve smyslu § 589 a násl. občanského zákoníku postavit též najisto, zda dlužník za převedené věci „reálně, nikoliv jen naoko, obdržel jejich obvyklou cenu“. V dané věci dlužník coby převodce se zbavil ve prospěch žalované veškerého svého majetku a utlumil svou produkci v době, kdy žalobkyně uplatnila vůči dlužníkovi svou pohledávku postoupenou jí od úvěrující banky. Ze zprávy exekutora se podává, že dlužník se ve prospěch žalované zbavil prakticky všech postižitelných majetkových hodnot; pak je podstatné i to, jak bylo naloženo se zaplacenou „administrativní cenou“. , právnická osoba, s komentářovou literaturou je nutno učinit takový výklad § 589 a následujících občanského zákoníku, podle něhož nelze na jednání dlužníka nahlížet „čistě formální optikou, ale třeba jej vnímat i v ekonomickém smyslu“. Postavení věřitele se „citelně zhorší, pokud mu dlužník zabrání se uspokojit z nemovitosti zapsané ve veřejném seznamu tím, že ji zcizí“. Sám znalecký posudek přitom vychází z tzv. „plné ceny nemovitostí“ převyšující , částka, . U dlužníka při uzavření předmětné kupní smlouvy nešlo o jednání odůvodněné ekonomickými důvody apod. V roce 2016 původní věřitel pohledávky , právnická osoba, . uplatnila svou pohledávku vůči dlužníku, docházelo ke komunikaci o splátkovém kalendáři, za dlužníka jednal pan , jméno FO, , narozen , Anonymizováno, . Nejprve nabízel splátky, banka