22 Co 116/2024-328 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali po žalovaném zaplacení částky 1 240 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 6. 8. 2021 do zaplacení, výrokem II. uložil žalobcům povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 190 461 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného a výrokem III. ve spojení s usnesením uložil žalobcům povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu Praha-západ náhradu nákladů řízení ve výši 15 600 Kč, do tří dnů od právní moci usnesení, kterým budou náklady státu vyčísleny.2. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včasné odvolání. Vytkli soudu prvního stupně, že nesprávně vyložil právní úpravu v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a to konkrétně ustanovení § 2095. V daném případě nešlo o porušení ujednání o vymíněné vlastnosti (zdravotní nezávadnost materiálu), ale o to, že soud prvního stupně neposuzoval stav domu z hlediska jeho vhodnosti sloužit k obvyklému účelu, kterým bylo užívání rodinného domu bez zdravotních rizik, zejména pokud jde o rizika vyplývající z výskytu nebezpečných plynů či jiných chemických látek. Skutečnost, že se jednalo o rodinný dům, který byl v celkově zhoršeném stavebně-technickém stavu, na uvedeném ničeho nemění. Starší věc sice může mít důsledkem svého stáří a opotřebení zhoršené vlastnosti, tyto však nesmí být překážkou pro to, aby věc sloužila účelu patrnému ze smlouvy, případně účelu obvyklému. Za projev běžného opotřebení u starší věci nelze považovat takový nedostatek jakosti, který by bránil účelu koupě. Na uvedeném nic nemění to, že pro další užívání rodinného domu byla zjevně vhodná jeho rekonstrukce a žalobci zamýšleli tuto provést. Je však rozdíl mezi standardní rekonstrukcí rodinného domu a protiradonovými opatřeními, která je třeba realizovat výlučně vzhledem ke zvýšenému množství radonu v pozemku a nad rámec běžné rekonstrukce. Pokud by žalobci věděli, že se v rodinném domě vyskytuje zvýšená koncentrace radonu a že pro jeho bezpečné užívání budou muset vynaložit extra finanční prostředky na zajištění protiradonových opatření, byli by nepochybně ochotni uhradit kupní cenu nižší, než kdyby mohli rodinný dům užívat bez dalšího, popřípadě po provedení běžné rekonstrukce. Při stejném stavebně-technickém stavu rodinného domu mohli být naměřeny hodnoty průměrné či podprůměrné, nebylo-li by vysoké množství radonu v podloží. Rozhodující nebyl původ radonu v objektu rodinného domu, ale to, zda dům je způsobilý sloužit k trvalému bydlení. Dále soud prvního stupně nesprávně vyložil úpravu zákona č. 263/2016 Sb., atomový zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „atomový zákon“) ve spojení s vyhláškou č. 422/2016 Sb., o radiační ochraně a zabezpečení radionuklidového zdroje, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o radiační ochraně“). Poukázali na judikaturu soudů včetně rozsudku Nejvyššího soudu (dále též jen „NS“) sp. zn. 33 Cdo 3235/2020, v němž byl učiněn závěr, že při překročení směrné hodnoty by se mohlo uvažovat o vadě prodávané nemovité věci a na to navazující slevě z kupní ceny. Pokud soud prvního stupně vycházel z toho, že o vadě předmětu koupě lze uvažovat až tehdy, kdy koncentrace radonu překročí hodnotu, při níž je vlastníku uložena povinnost provést protiradonová opatření, tento výklad neobstojí. Z pohledu soukromého práva je nerozhodné, jaké povinnosti ukládají vlastníkům normy práva veřejného, když rozhodující je pouze to, zda má předmět koupě sjednané, případně obvyklé vlastnosti vzhledem k jeho účelu. Žalobci vytýkají soudu nesprávný skutkový závěr, že žalobce mohl z jedné či dvou běžných prohlídek rodinného domu odhalit netěsnosti v jeho kontaktních konstrukcích, umožňující vnik radonu do objektu, neboť tito jako laici nejsou schopni rozeznat, zda má dům izolaci a v jakém je stavu, jaké byly stavební postupy v minulých letech. Nesprávný je i skutkový závěr soudu prvního stupně, učiněný ze znaleckého posudku Státního ústavu radiační ochrany (SÚRO) s tím, že výsledky měření byly podhodnoceny, neboť pokud by byl dům vytápěn, byly by hodnoty radonu vyšší. Skutkový stav nemůže obstát ani z toho důvodu, že nebylo provedeno úplné dokazování, když soud prvního stupně neprovedl navrhovaný důkaz doplněním znaleckého posudku vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , aby odhad nákladnosti protiradonových opatření reflektoval ceny materiálu a prací ke dni rozhodnutí soudu. Stejně tak nebylo vyhověno důkaznímu návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku ke konkrétním protiradonovým opatřením. Ve vztahu k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení poukázali žalobci na to, že žalovanému byly přiznány i některé náklady, které nebyly účelně vynaložené k bránění jeho práva, např. za neodůvodněný odpor a dále za tři různá vyjádření učiněná mezi daty 13. 6. 2022 a 22. 8. 2022, mezi kterými neproběhlo žádné jednání, přičemž dvě ze tří těchto vyjádření se vztahovala ke stejnému důkaznímu prostředku. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.3. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedl, že prodaný dům netrpí žádnou vadou, přičemž k jeho užívání za účelem bydlení postačí provádět dostatečné větrání. Zvýšená koncentrace radonu není vlastnost objektu, ale je to vlastnost vnitřního vzduchu ovlivnitelná jak stavbou, tak uživateli. Aby se zvýšená koncentrace radonu stala vadou, musí se zohlednit intenzita větrání, resp. se musí prokázat, že k překročení referenční úrovně dojde při splnění požadavku na minimální intenzitu větrání. Spor není o to, zda je či není překročena referenční úroveň, překročení není nikým zpochybněno. Spor se vede o to, co je příčinou překročení referenční úrovně. Existuje jediný předpis, který říká, jak se hodnotí kvalita ochrany stavby proti radonu, a tím je ČSN 73 0601:2019, která v odstavci 8.4 jednoznačně požaduje, aby se kvalita ochrany proti radonu prověřovala současným měřením koncentrace radonu a intenzity větrání. Porovnává se návrhová hodnota koncentrace radonu (v tomto případě je 300 Bq/m3) se změřenou koncentrací (485 Bq/m3 při intenzitě větrání 0,3 h-1 dle měření SÚRO) přepočtenou na návrhovou hodnotu intenzity větrání 0,5 h-1. Výsledkem je koncentrace radonu 291 Bq/m3, což je hodnota nižší, než je stanovená referenční úroveň. Kdyby byl dům větrán alespoň minimální intenzitou větrání, nedošlo by v něm k překročení referenční úrovně. Žalobci zcela pomíjí skutečnost, že předmětný rodinný dům byl po svém dokončení kolaudován jako stavba k trvalému bydlení, přičemž od jeho dokončení až do doby prodeje předmětného domu, tedy do listopadu 2019, nedošlo k žádné změně stavby, ani k takovému zhoršení technického stavu, které by umožňovalo přístup radonu z podloží. Rodinný dům byl majiteli užíván od svého dokončení v nezměněném stavu, přičemž vzhledem k tomu, že radon je všudypřítomný plyn, docházelo k jeho uvolňování, tedy k jeho přístupu do rodinného domu, již od samého počátku. Tím, že byl dům obydlen a větrán, mohl být a byl řádně užíván. Za jeho řádné užívání tedy odpovídá majitel, nikoli zhoršený technický stav. Ke vstupu radonu z podloží docházelo od samého počátku, neboť dům byl postaven bez jakýchkoliv protiradonových opatření a tuto skutečnost je třeba hodnotit jako běžné opotřebení odpovídající stáří stavby. Dále žalovaný poukázal na to, že měření pro znalecký posudek nebylo provedeno za provozu, nebylo prováděno větrání, nebyla osazena sanita v koupelně, opravena dřevěná podlaha v ložnici apod. Vyjádření znaleckého ústavu, že pokud by byl dům vytápěn, byla by koncentrace radonu v domě vyšší, je pouhou spekulací. Pro toto tvrzení nebyl předložen žádný důkaz.4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích § 212 věty prvé o. s. ř. podle § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že je zde důvod pro změnu nákladového výroku, jinak shledal odvolání žalobců nedůvodným.5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobci se žalobou podanou k soudu prvního stupně dne 6. 12. 2021 domáhali po žalovaném zaplacení částky 1 240 000 Kč s příslušenstvím z titulu nároku z vadného plnění. Žalobu odůvodnili tím, že na základě kupní smlouvy ze dne 26. 11. 2019, s právními účinky vkladu k 2. 12. 2019, nabyli od žalovaného pozemek p. č. st. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, a pozemek p. č. , Anonymizováno, zahrada o výměře , Anonymizováno, m2 v k. ú. , adresa, , obec , adresa, (dále též jen „nemovitosti“), za kupní cenu 3 150 000 Kč. Rodinný dům byl zakoupen za účelem bydlení. V rámci plánované rekonstrukce (výměna oken, zateplení stěn) nechali z opatrnosti dne 4. 9. 2020 přeměřit hodnoty radonu v domě a zjistili několikanásobné překročení hranice stanovené atomovým zákonem. Po zjištění zvýšené koncentrace radonu v domě žalobci skrytou vadu ozn