22 Co 257/2023-111 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům a), b) a c) každému z nich částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci d) částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku a výrokem III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku , částka, , do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců.2. Všechny dále uvedené nemovité věci se nachází v k. ú. a obci , adresa, .3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Činí nesporným, že užívá pozemky parc. č. 89/1, 89/4, st. 217 a 598 tak, že na předmětných pozemcích se nachází objekt pošty, fotbalové hřiště a autobusová zastávka, které provozuje ve veřejném zájmu občanů obce, nesouhlasí však s tím, že by k užívání těchto pozemků nedisponovala žádným právním titulem a že by byla povinna vydat žalobcům bezdůvodné obohacení. Žalované totiž svědčí věcné břemeno v podobě služebnosti užívacího práva spočívajícího v právu žalované osobně či prostřednictvím svých oprávněných zástupců, zaměstnanců nebo jím pověřených osob, zatížené pozemky užívat, na zatížených pozemcích se zdržovat, vjíždět na zatížené pozemky motorovými i nemotorovými vozidly, po zatížených pozemcích chodit, v nezbytném rozsahu na nich parkovat motorovými vozidly. Má za to, že soud prvního stupně učinil nesprávné skutkové zjištění, že žalovaná nemohla být oprávněným držitelem tohoto práva, když neexistoval žádný, byť jen domnělý soukromoprávní titul, na základě kterého by mohla dané právo vydržet a že takovým titulem nemůže být veřejnoprávní rozhodnutí, např. stavební povolení či kolaudační rozhodnutí. Dle ní však soud prvního stupně nevzal v potaz rozhodnutí Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) sp. zn. , spisová značka, , v němž byl přijat závěr, že rozporují-li žalobci existenci užívacího práva (věcného břemene) žalované k jejich pozemkům za účelem provozu dotčených staveb žalované, měli by za daných okolností především oni prokázat, že žalované takové užívací právo nesvědčí, tedy že důkazní břemeno je na straně žalobců. Soud prvního stupně se vůbec nezabýval argumentací žalované, která v řízení poukazovala na to, že byť se konkrétní listiny o převedení pozemků do správy a užívání žalované s největší pravděpodobností nedochovaly, tak s ohledem na řadu nepřímých důkazů, jako je kopie listu vlastnictví, ve kterém byla žalovaná označena jako uživatel předmětných pozemků, dále rozhodnutí o umístění staveb, stavební povolení, kolaudační rozhodnutí, je zřejmé, že takové listiny existovaly a opravňovaly žalovanou k užívání pozemků. Ustanovení § 58 zákona č. 50/1976 Sb., stavební zákon, v tehdy platném znění (dále jen „stavební zákon“), vyžadovalo, aby žádost stavebníka o vydání stavebního povolení obsahovala doklad o vlastnictví k pozemku, kterého se výstavba týkala, nebo o užívacím právu k pozemku. Bez takového dokladu by stavební úřad stavební povolení, potažmo následné kolaudační rozhodnutí, nevydal. V tomto směru žalovaná poukazovala na judikaturu NS sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , která hovoří o tom, že existenci písemné smlouvy, která se nedochovala, lze prokázat i nepřímými důkazy, přitom je třeba přihlížet také k chování účastníků při uzavření tvrzené smlouvy. Smlouva, jakožto právní titul užívání, je obdobným titulem jako povolení/převedení pozemku do správy žalované s ohledem na právní a politické poměry v předmětné době. Chování žalované po převedení pozemků do její správy/užívání napovídá o existenci platného právního důvodu užívání pozemků. S touto argumentací se soud prvního stupně nevypořádal. Dále žalovaná nesouhlasí s nákladovým výrokem, neboť má za to, že soud prvního stupně nesprávně určil tarifní hodnotu, když vycházel z celkové částky , částka, ve vztahu ke každému z žalobců, přičemž každému z žalobců měla náležet pouze částka dle jejich spoluvlastnických podílů. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Žalobci navrhli potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Dle jejich názoru žalovaná opakuje argumenty, se kterými se soudy již vypořádaly v řadě dřívějších identických sporů, byť se týkaly jiného časového období. Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, na základě jakých konkrétních důkazů a nesporných tvrzení dospěl soud prvního stupně ke svému rozhodnutí. Co se týče nákladů řízení, soud prvního stupně správně vycházel při určení tarifní hodnoty z ustanovení § 8 odst. 1 a § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Je zřejmé, že výše peněžitého plnění, o nějž se v době započetí příslušného úkonu právní služby jednalo, činila , částka, , přičemž advokát činil společné úkony za celkem čtyři zastupované osoby.5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v celém rozsahu podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že je zde důvod pro změnu nákladového výroku, jinak shledal odvolání žalované nedůvodným.6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne , datum, žalobci podali k soudu prvního stupně žalobu, jíž se vůči žalované domáhali zaplacení peněžité částky z důvodu, že žalovaná užívá pozemky v jejich spoluvlastnictví za účelem umístění budovy pošty, autobusové zastávky a provozování fotbalového hřiště, aniž by platila za toto užívání náhradu. Nárokovali si hodnotu odpovídající obvyklému nájemnému za období od , datum, do , datum, v celkové výši , částka, s tím, že každému z žalobců náleží tato náhrada dle výše jejich spoluvlastnických podílů. K zaplacení peněžité náhrady byla žalovaná vyzvána.7. Žalovaná nesporovala to, že pozemky žalobců užívá k danému účelu. Nesouhlasila však s tím, že by k jejich užívání neměla žádný právní titul. Tímto titulem je služebnost bezplatného užívacího práva. Pozemky nabyli žalobci do svého vlastnictví na základě dědění, resp. jejich právní předchůdci na základě restituce. V době vybudování staveb byl vlastníkem stát, jde o stavby vybudované ve veřejném zájmu, dle veřejných předpisů byly označovány jako „občanská vybavenost“. S ohledem na data vybudování má za to, že žalovaná, jakožto vlastník budovy pošty a jakožto správce a provozovatel fotbalového hřiště a zastávky autobusu, vydržel služebnost bezplatného užívání pozemků za účelem umístění a užívání těchto staveb. Držbu užívání lze tedy popsat jako řádnou, poctivou a pravou. Každopádně za časově neomezené právo stavebníka k pozemku je možné považovat užívací instituty minulých právních úprav, které nebyly prostřednictvím zákona transformovány na nájem nebo vlastnické právo. Užívací právo vzniklé v minulosti tedy odpovídá svým obsahem právu služebnosti, proto není žalovaná povinna žalobcům platit žádnou náhradu.8. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru: Pozemky parc. č. 89/1 ostatní plocha, sportoviště a rekreační plocha o výměře 8 987 m2, parc. č. 89/4 ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře 87 m2, parc. č. st. 217 zastavěná plocha a nádvoří o výměře 84 m2, parc. č. , hodnota, orná půda o výměře 20 482 m2, jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a), žalobce b) a žalobce c) s podílem o velikosti 1/12 a žalobce d) s podílem o velikosti ¾. Žalobci a ) a c) a právní předchůdkyně žalobce b) nabyli své spoluvlastnické podíly na základě usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , žalobce d) na základě usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a žalobce b) pak na základě usnesení Okresního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (list vlastnictví č. , hodnota, a , adresa, k. ú. a obec , adresa, ).9. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná všechny pozemky užívá, když na pozemku parc. č. st. 217 je umístěna budova pošty č. p. 59 v jejím vlastnictví, pozemek parc. č. 89/4 žalovaná užívá za účelem provozu autobusové zastávky a pozemek parc. č. 89/1 a část pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 1 678 m2 užívá za účelem provozu fotbalového hřiště.10. K budově pošty bylo zjištěno, že rozhodnutím Stavebního úřadu , adresa, ze dne , datum, , č. j. Výst. 328/1-480/85-Km bylo rozhodnuto o umístění stavby – přístavby budovy MNV a pošty na části pozemku č. k. 89/1 k. ú. , adresa, . Na základě stavebního povolení Stavebního úřadu MNV , adresa, ze dne , datum, č. j. Výst. 332/2-837/85-Km bylo rozhodnuto o tom, že se povoluje přístavba a přestavba budovy MNV , adresa, . Kolaudačním rozhodnutím Stavebního úřadu MNV , adresa, ze dne , datum, , č. j. Výst. 332/2-269/87-Km bylo povoleno užívání stavby: přístavba b