25 Co 161/2023-135 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 13. 4. 2023, č. j. 12 C 425/2022-56, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 7. 2023, č. j. 12 C 425/2022-97, Okresní soud v Berouně (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl výrokem I., že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 43 420 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 43 420 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba byla v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení z částky 43 420 Kč ve výši dalších 5 % ročně od 1. 11. 2022 do zaplacení, zamítnuta (výrok II.). Dále bylo výrokem III. rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 14 811 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce. Jistina 43 420 Kč byla dle odůvodnění rozsudku přiznána žalobci z titulu následného regresu ve smyslu ust § 1876 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). Uvedenou částku plnil žalobce nad rámec svého zákonného podílu dle smlouvy o hypotečním úvěru, kterou účastníci uzavřeli za trvání manželství jako spoludlužníci. Soud prvního stupně žalobě vyhověl co do celé žalované jistiny a dále v části příslušenství-zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z., nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). V části požadovaného úroku z prodlení (ve výši 5 % ročně z žalované jistiny za žalované období) žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), byť deklaroval, že žalobce měl neúspěch ve zcela nepatrné části žaloby.2. Proti výrokům I. a III. tohoto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. V něm zejména uvedla, že soud prvního stupně se dostatečně nezabýval otázkou, zda je předmětný dluh z hypotečního úvěru součástí společného jmění manželů (dále jen „SJM“), což je pro posouzení věci a nároku žalobce podstatné. Ust. § 1876 odst. 2 o. z. je obecným pravidlem a neuplatní se na vnitřní poměry mezi manžely, kdy je třeba aplikovat ust. § 709 a následující o. z., zejména pak ust. § 710 o. z. Komentářová literatura k § 1876 o. z. mj. uvádí, že „ke vzniku regresu nedojde ani tehdy, pokud to vylučuje vnitřní vztah mezi spoludlužníky, typicky např. SJM“. Žalovaná poukázala rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 22 Cdo 753/2020, ze kterého vyplývá, že vypořádání SJM je důležité pro uplatnění následného regresu ve smyslu § 1876 o. z., přičemž logickým předpokladem vypořádání SJM, ať již dohodou nebo aplikací § 742 o. z., je především určení rozsahu aktiv a pasiv, které do SJM náležely. Dále namítala, že primární povinností žalobce je tvrdit, že hypoteční smlouva byla uzavřena za trvání manželství, a prokázat, kdy bylo manželství uzavřeno, pokud z těchto tvrzení pro sebe vyvozuje pozitivní výsledek sporného řízení. Negativní skutečnosti se v civilním sporném řízení zásadně neprokazují. Vzhledem k tomu, že žalobce uvedené neprokázal, mělo mít neunesení důkazního břemene za následek jeho procesní neúspěch ve věci. Žalobce nedoložil oddací list, kterým by bylo prokázáno, kdy bylo uzavřeno manželství účastníků, tedy ani to, že příslušná úvěrová smlouva byla uzavřena za trvání manželství. Nebyl tak prokázán základ nároku. Soud prvního stupně měl žalobce poučit dle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. I dle usnesení NS ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1202/2019 „účastník, který navrhuje vypořádání finančních prostředků, musí prokázat jejich nabytí v průběhu trvání manželství některým z manželů…“. Poté, co by bylo prokázáno, zda hypoteční smlouva byla či nebyla uzavřena za trvání manželství, a tedy zda dluh byl či nebyl součástí SJM, se měl soud zabývat (dle výsledku dokazování) tím, zda byly prostředky použity v rámci SJM. Žalovaná namítala, že prostředky z hypotečního úvěru byly použity převážně na výlučný majetek žalobce. Tato skutečnost zakládá disparitu podílů. Žalobce tedy neplatil víc, než činí jeho podíl. Břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, že zde není namístě disparita podílů a že prostředky z úvěru byly použity na zhodnocení SJM a potřeby rodiny, tíží žalobce (viz usnesení NS ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2150/2011). Žalovaná má za to, že vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že prostředky z hypotečního úvěru byly použity na zhodnocení SJM nebo na úhradu potřeb rodiny, nárok žalobce není dán. Z uvedené judikatury a komentářové literatury vyplývá, že je nutné zkoumat, zda byl dluh z předmětného hypotečního úvěru v minulosti součástí SJM, a v takovém případě nelze bez dalšího § 1876 odst. 2 o. z. aplikovat. Žalovaná odkázala rovněž na rozsudek NS ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3128/2013, který uvádí, že manžela, který vybral finanční prostředky z účtu u finančního ústavu, tíží povinnosti tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, jakým způsobem s takovými prostředky naložil. Toto rozhodnutí rovněž uvádí, že pokud jeden z manželů poruší režim správy SJM, předvídaný v § 714 o. z., jde tato skutečnost k jeho tíži při vypořádání SJM (viz rovněž rozsudek NS ze dne 14. 3. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2465/2010). Soud prvního stupně dále pochybil, pokud bez dalšího uvěřil obsahu a pravosti listin, předložených žalobcem, konkrétně výpisům z banky a výtiskům z počítače. Žalovaná k tomu navrhovala provést důkaz originálními bankovními výpisy, neboť zpochybňovala pravost předložených kopií, jakož i pravdivost jejich obsahu, tedy věrohodnost těchto listin. Dále soud prvního stupně pochybil, pokud žalovanou nepoučil dle § 118a o. s. ř. o tom, že neunáší důkazní břemeno a břemeno tvrzení. Rozhodnutí soudu prvního stupně je tak pro žalovanou překvapivé (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. I. ÚS 212/06, či rozsudek NS ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3211/2010). Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu tak, že se žaloba v plném rozsahu zamítá, a přiznal žalované náhradu nákladů řízení, případně aby jej v napadeném rozsahu zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a zjistil, že odvolání není důvodné.4. Výrok II. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).5. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že účastníci jsou bývalí manželé, přičemž jejich manželství, uzavřené dne 12. 6. 2004 před , právnická osoba, v , Anonymizováno, , bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 28. 5. 2019, č. j. 11 C 1/2018-28, který nabyl právní moci dne 25. 6. 2019. Dne 15. 10. 2014 uzavřeli oba účastníci jako (spolu)dlužníci se společností , právnická osoba, . jako věřitelem smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě jim byl poskytnut úvěr ve výši 1 545 000 Kč na úhradu úvěrového pojištění Cardif v částce 45 000 Kč a v částce 1 500 000 Kč na zpětné proplacení vlastních finančních prostředků, investovaných do nemovitosti v k. ú. , adresa, . Čerpaný úvěr se oba účastníci zavázali splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 17 567 Kč, a to na účet č. , č. účtu, , vedený u , právnická osoba, . V internetové aplikaci UniCredit Bank je u úvěrového účtu číslo , hodnota, uvedena celková výše úvěru 1 545 000 Kč, nesplacená částka 35 206,27 Kč, číslo úvěrového účtu 2161326, a splátkový kalendář na nadcházející období s tím, že poslední splátka připadala na 25. 11. 2022. Dne 24. 6. 2022 podala žalovaná k soudu prvního stupně návrh na vypořádání zaniklého SJM účastníků. Vypořádání úvěru ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 10. 2014, poskytnutého účastníkům řízení jako bývalým manželům společností , právnická osoba, ., ve výši 1 545 000 Kč, předmětem tohoto vypořádání není. Řízení o vypořádání zaniklého SJM účastníků je u soudu prvního stupně vedeno pod sp. zn. 12 C 243/2022. Žalovaná se na splátkách úvěru nikterak nepodílí. V prosinci 2019 žalobce pravidelnou splátku hypotečního úvěru neprovedl, banka ze zůstatku na účtu započetla částku 1 530,36 Kč (z toho 210,51 Kč na splátku jistiny a 1 319,85 Kč na splátku úroků). Dne 16. 1. 2020 žalobce zaplatil částku 17 700 Kč na účet č. , č. účtu, , vedený u , právnická osoba, . s tím, že dne 27. 1. 2020 byla započtena částka 1 284,55 Kč na splátku úroků, částka 16 389,45 Kč na splátku jistiny, a částka 199 Kč na poplatek (balíček služeb). Dne 7. 2. 2020 žalobce zaplatil částku 17 700 Kč na účet č. , č. účtu, , vedený u , právnická osoba, . s tím, že dne 25. 2. 2020 byla započtena částka 1 249,17 Kč na splátku úroků a částka 16 424,83 Kč na splátku jistiny. Dne 10. 3. 2020 zaplatil žalobce částku 17 700 Kč na účet č. , č. účtu, , vedený u , právnická osoba, . s tím, že dne 25. 3. 2020 byla započtena částka 1 213,73 Kč na splátku úroků a částka 16 460,27 Kč na splátku ji