27 Co 24/2023-146 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud , adresa, -západ rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“), ve výroku I. tak, že vyhověl plně žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení 8,25 % p.a. z této částky od , datum, do zaplacení. Žalobkyně svůj nárok opírala o dohodu o uznání dluhu, která byla mezi stranami uzavřena dne , datum, v návaznosti na předchozí uzavřenou rezervační smlouvu a smlouvu o uzavření budoucí smlouvy kupní. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že v předmětné dohodě o uznání dluhu si strany potvrdily, že předtím uzavřely rezervační smlouvu a následně smlouvu o uzavření budoucí smlouvy kupní, v níž se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni do , datum, částku , částka, , což neučinila. Žalovaná v dohodě o uznání uznala, že žalobkyni dluží částku , částka, , a učinila nesporným, že v této výši vznikla žalobkyni jejím jednáním škoda. V dohodě o uznání dluhu se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku , částka, do , datum, , kdy v případě zaplacení této částky do uvedené lhůty se žalobkyně zavázala nevymáhat po žalované zbytek dluhu. Žalovaná z této částky zaplatila pouze první splátku ve výši , částka, , nic dalšího již neuhradila. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě částky , částka, jako smluvní pokuty ze smlouvy o smlouvě budoucí kupní dopisem z , datum, . Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když zdůraznil účinek uznání dluhu, jímž je existence vyvratitelné domněnky, že dluh v okamžiku jeho uznání trvá. Žalovaná dle soudu prvního stupně až po lhůtě poskytnuté soudem nově začala tvrdit, že nebyla schopna porozumět následkům svého jednání v době podpisu dané smlouvy o smlouvě budoucí a dohody o uznání závazku, a proto k platnému uznání nedošlo. Soud prvního stupně považoval tuto obranu za opožděnou a účelovou. Žalovanou k těmto tvrzením předložený důkaz lékařskou zprávou ze září 2022 praktické lékařky žalované , tituly před jménem, , jméno FO, , v níž daná lékařka dovozovala, že žalovaná nemohla v únoru 2021 porozumět důsledkům podepsané rezervační smlouvy, nepovažoval soud prvního stupně za způsobilý vyvrátit domněnku o existenci závazku. Odmítl taktéž žalovanou navržený důkaz znaleckým posudkem (k jejímu zdravotnímu stavu) jako rozporný se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Jako opožděnou obranu označil i tvrzení žalované o rozporu účastníky sjednané smluvní pokuty ve smlouvě o uzavření budoucí smlouvy kupní, kdy žalovaná dle soudu prvního stupně ani nenavrhla k důkazu tuto smlouvu, kde měla být smluvní pokuta sjednána. Právně věc posuzoval s odkazem na ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), upravující uznání dluhu. O nákladech řízení rozhodl za použití § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) v souladu se zásadou procesního úspěchu ve věci.2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné odvolání. Namítala nesprávnost a formalismus postupu soudu prvního stupně, pokud se ten odmítl zabývat její obranou spočívající v námitkách ohledně její způsobilosti k právnímu jednání při uzavírání dané smluvní dokumentace, či rozporu ujednání s dobrými mravy. Poukázala na to, že tyto své námitky jednoznačně vyjádřila ve svém podání (činěném prostřednictvím svého zástupce, kterého si v průběhu řízení vzala) ze dne , datum, . Dle žalované měl soud postupovat za použití § 120 odst. 2 o.s.ř., kdy potřeba provést důkaz (i bez návrhu stran) smlouvou o uzavření budoucí smlouvy kupní vyšla minimálně právě po podání žalované z , datum, najevo. Namítala, že soud prvního stupně nevzal v potaz ani to, že se v daném případě jednalo o spotřebitelský vztah. Důvody, proč se nezabýval duševním stavem žalované při podpisu dotčených listin, byly soudem prvního stupně vysvětleny jen lakonicky, nedostatečně se soud vypořádal i s argumentací o rozporu s dobrými mravy, zdůraznila, že k absolutní neplatnosti určitého jednání přihlíží soud z úřední povinnosti. Navrhovala změnu rozsudku soudu prvního stupně a zamítnutí žaloby v plném rozsahu.3. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované k jejím námitkám poukazovala na to, že v daném případě nebyla naplněna žádná z výjimek z koncentrace řízen. Soud prvního stupně postupoval dle žalobkyně správně, pokud k později žalovanou uvedeným skutečnostem a důkazům nepřihlédl. Obranu žalované označila za účelovou a v rozporu s jejími dřívějšími vyjádřeními. Lékařskou zprávu ze dne , datum, , jež měla prokazovat neschopnost žalované porozumět důsledkům jejího jednání při podpisu smluv, označila za nevěrohodnou, poukázala na časový odstup mezi podpisy smluv a vyhotovením této zprávy, a i na to, že dotčená (praktická) lékařka nemá potřebnou odbornost. Ve vztahu k námitce o neprovedení důkazu smlouvou o smlouvě budoucí kupní pak zdůrazňovala, že „žalobním titulem je zde Dohoda o uznání dluhu a splátkovém kalendáři ze dne , datum, , nikoli smlouva o smlouvě budoucí kupní“. Účinkem této dohody je existence vyvratitelné právní domněnky trvání dluhu a není úkolem soudu přebírat povinnost žalované vyvracet danou právní domněnku. Pokud zástupce žalované uváděl, že i ze způsobu obrany žalované před tím, než si jej jako právního zástupce v tomto řízení vybrala, lze mít důvodné pochybnosti o tom, zda je schopna se sama v řízení efektivně bránit, žalobkyně poukazovala na to, že žalovaná byla již dříve zastoupena a pokud si vzala zástupce v tomto řízení až po nastalé koncentraci, jedná se o její rozhodnutí a nelze to přičítat soudu. Navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. a po zčásti zopakovaném dokazování podle § 213 odst. 2 o.s.ř. shledal odvolání žalované důvodným.5. Ve věci takto již jednou odvolací soud rozhodl svým rozsudkem ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , jímž změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl v souladu se zásadou procesního úspěchu ve věci. Tento rozsudek byl následně zrušen k dovolání žalobkyně rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, .6. V tomto zrušujícím rozhodnutí Nejvyšší soud konstatoval, že v dovolacím řízení nelze úspěšně uplatňovat nové skutečnosti nebo navrhovat nové důkazy. Uvedl, že až v odvolacím řízení přichází žalobkyně s novým tvrzením, že žalovaná částka ve výši , částka, (správně , částka, – zažalována jen část tvrzeného nároku – pozn. odvolacího soudu) představuje smluvní pokutu za porušení povinnosti uhradit zálohu na kupní cenu, a nikoliv – oproti žalobním tvrzením – požadavek na zaplacení zálohy na kupní cenu. Dovolací soud proto k tomuto novému tvrzení žalobkyně nemohl přihlédnout. Dovolací soud dále konstatoval, že je výrazem ustálené rozhodovací praxe závěr, podle něhož uznání dluhu není samostatným zavazovacím důvodem, nelze jím tedy založit nový závazek, ale jen uznat závazek již existující. Tímto právním jednáním přechází důkazní břemeno z věřitele na dlužníka. Neexistence uznaného dluhu přitom nečiní uznání dluhu neplatným. Dále konstatoval, že nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít tuto skutečnost za prokázanou. Je-li prokázáno, že dluh vůbec nevznikl, pak tato skutečnost je způsobilá právní domněnku existence dluhu vyvrátit, neboť je jejím opakem. Dovolací soud dále uvedl, že „uzavřel-li odvolací soud, že dohoda o uznání dluhu nemohla vyvolat věřitelem zamýšlené účinky uznání ve smyslu § 2053 OZ, neboť v době sepisu dohody o uznání dluhu již nárok žalobkyně na zaplacení dříve sjednané zálohy neexistoval, stejně jako již neexistoval závazek stran uzavřít budoucí smlouvu kupní, pak jeho právní posouzení věci není správné.“ Dohoda o uznání dluhu vyvolala dle Nejvyššího soudu účinky uznání dluhu dle citovaného ustanovení, v řízení nicméně mohlo být prokázáno, že uznaný závazek zanikl, případně vůbec neexistoval, což by mělo za následek vyvrácení založené domněnky. Nejvyšší soud dále uvedl, že „nelze proto považovat za správný názor odvolacího soudu, že z důvodu neexistence závazku zaplatit zálohu na kupní cenu v době jeho uznání, dohoda nemohla vyvolat věřitelem zamýšlené účinky uznání dluhu ve smyslu § 2053 o.z.“. S takto vyslovenými názory Nejvyšší soud předchozí rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.7. Odvolací soud věc po uvedeném zrušení jeho předchozího rozhodnutí znovu projednal. V daném případě pak opětovně předně považuje za nezbytné zdůraznit zejména to, čeho se vlastně žalobkyně v daném sporu domáhala. Jak ve své žalobě, tak v dalších podáních a při přednesech u soudu, včetně soudu odvolacího, tato zdůrazňovala, že jí uplatněný nárok na zaplacení částky , částka, se opírá o ujednání stran v dohodě o uznání dluhu a splátkovém kalendáři ze dne , datum, , žalovanou podepsané již , d