27 Co 260/2024-245 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně č.j. 3 C 82/2023-167 ze dne 25.4.2024 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), bylo určeno, že žalobce , Jméno žalobce, , narozen , Datum narození žalobce, , r.č. , RČ, , bytem , adresa, , , adresa, , je vlastníkem pozemku označeného parc. č. , Anonymizováno, , orná půda, nacházejícího se v katastrálním území , adresa, , obci , adresa, (dále také jako „předmětný pozemek“), kde správu katastru nemovitostí vykonává , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , vymezeného dle geometrického plánu vyhotoveného , právnická osoba, ., sídlem , adresa, , pod č. , hodnota, , který byl úředně ověřen oprávněným zeměměřickým inženýrem , tituly před jménem, , jméno FO, dne , právnická osoba, .2024 pod č. , Anonymizováno, s tím, že tento úředně ověřený geometrický plán vyhotovený , právnická osoba, . pod č. , hodnota, je nedílnou součástí tohoto rozsudku (výrok I.). Dále bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 69 332 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce , Jméno advokáta, (výrok II.).2. Soud prvního stupně zjistil, že jde o určení vlastnického práva k části pozemku parc. č. , Anonymizováno, , připlocené u žalobce a označené nově dle uvedeného geometrického plánu jako parc. č. , Anonymizováno, . Tato část, o výměře , Anonymizováno, , navazující na další sporný pozemek řešený v paralelním řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 18 C 145/2023), byla podle skutkových zjištění soudu prvního stupně žalobcem také užívána jako (domnělá) součást jeho sousedního pozemku parc. č. , Anonymizováno, , který nabyl na základě kupní smlouvy z roku 1994 (původně evidováno pod parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ). Žalobce podle soudu prvního stupně tvrdil a prokázal, že v době nabytí pozemku (nyní sloučeného do parc. č. 414/1) byl zakoupený pozemek oplocen tak, jak je tomu dosud, tedy fakticky včetně předmětného pozemku (nyní parc. č. , Anonymizováno, ), a oplocení tvořilo „přirozenou hranici pozemku.“ Teprve při pozdější kontrole hranic v roce 2016 (iniciované novým sousedem , Anonymizováno, a nikoli žalovanou, která o nesrovnalostech ani tehdy nic netušila) žalobce zjistil, že část pozemku, kterou užívá, je evidována v katastru nemovitostí jako součást sousedního pozemku ve vlastnictví žalované. S odkazem na letité užívání předmětného pozemku v dobré víře žalobce tvrdil, že spornou část pozemku vydržel, neboť o ni od počátku pečoval, užíval ji jako vlastní a nikdy nebyl ze strany žalované ani jiné osoby vyzván k jejímu vyklizení.3. K tomu soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování, včetně výslechu svědků, listinných důkazů a místního šetření. Bylo zjištěno, že plot, který odděluje parcely po pravé straně zespoda od ulice směrem , právnická osoba, , se podle svědeckých výpovědí nachází na stejném místě po celou dobu. Svědci (převážně z řad starousedlíků) potvrdili, že žalobce oplocenou část pozemku využíval jako vlastní, aniž by si byl vědom jakékoliv nesrovnalosti ohledně hranic. Svědek , Anonymizováno, sice vypověděl, že žalobce odstranil geodetické značky po měření v roce 2016 a že se v místě „roztahuje,“ že boural plot, nicméně nebyl ve své výpovědi přesný a soud prvního stupně i z dalších vymezených důvodů, včetně odlišných výpovědí svědka , Anonymizováno, a svědkyně , jméno FO, , jeho výpovědi dílem neuvěřil a dílem (co do tvrzené likvidace zaměřovacích kolíků po uvedeném zaměření) ji nepovažoval ani za právně významnou. Stáří plotu bylo podle soudu prvního stupně „seznatelné i z místního šetření,“ kdy pletivo plotu je již „zrezlé, potrhané, prověšené, rovněž sloupky, na kterých je zachycen, jsou již dosti poškozené, beton, v němž jsou umístěny rovněž není nový.“ K tomu byly pořízeny i fotografie. Plot byl s největší pravděpodobností zhotoven již v roce 1971 tehdejším sousedem napravo, předchůdcem svědka , Anonymizováno, , panem , Anonymizováno, , který podle předložených listin tehdy žádal , právnická osoba, o „náhradu shnilého plotu“ a také o „zrušení cesty,“ která v těchto místech původně vedla dozadu na pole a „kdysi sloužila držitelům usedlosti č. , hodnota, k přístupu na jejich pole, když nyní je pole zapojeno v JZD, které má , právnická osoba, přístup z několika jiných cest.“ Další navržené důkazy nebyly pro nadbytečnost provedeny.4. Na tomto skutkovém základě pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce splnil podmínky vydržení podle § 134 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.12.2013, neboť předmětný pozemek držel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu patří, po dobu 10 let. Vyloučil, že by došlo k posunu rozhodného plotu ze strany žalobce, naopak z chování žalobce po celou dobu od prosince roku 1994 bylo podle soudu prvního stupně zřejmé, že jednal v omylu, že nyní sporná část pozemku je v jeho vlastnictví, neusurpoval si půdu žalované. Soud prvního stupně přihlédl i k tomu, že se jedná o spornou plochu o výměře , Anonymizováno, , Anonymizováno, , tedy s ohledem na celkovou plochu pozemku žalobce plochu malou, a nelze klást k jeho tíži, že nerozpoznal odlišný rozměr kupovaného pozemku od rozměru pozemku, který reálně užíval. Ztráta dobré víry po zaměření pozemků v roce 2016 již není podle soudu prvního stupně významné, neboť v té době již vlastnické právo žalobce vzniklo. Podle výsledku řízení pak soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení, které podrobně vyčíslil.5. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná, a to v celém rozsahu. Namítá, že soud prvního stupně opomněl zohlednit, že spor zahrnuje nejen parc. č. , Anonymizováno, ale i část pozemku parc. č. , Anonymizováno, (ostatní plocha, výměra , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, ). Tyto pozemky tvoří jeden funkční celek („cestu“) a nelze je fakticky oddělit, ačkoliv procesně jsou vedeny samostatně. Argumentace soudu, že plocha , Anonymizováno, je zanedbatelná vzhledem k celkové ploše připloceného pozemku, je proto chybná a nepřesná. Soud prvního stupně dále podle žalované tendenčně vybral důkazy, které podporovaly závěry ve prospěch žalobce, a důležité důkazy žalované považoval za nadbytečné nebo je zamítl. Výslech svědků , jméno FO, a , jméno FO, byl soudem ignorován, přestože jejich výpovědi zásadně zpochybňovaly věrohodnost tvrzení žalobce. Zamítnutí návrhu na doplnění dokazování dopisem , právnická osoba, z roku 2015, vyzývajícího žalobce k odstranění překážek na předmětném pozemku, představuje podle žalované zásadní pochybení. Výpověď svědka , Anonymizováno, je podle žalované zjevně zaujatá, neboť svědek má k věci přímý vztah, a k poměrům před rokem 2015 je jeho výpověď irrelevantní. Naopak výpověď svědka , jméno FO, podle žalované potvrzuje, že žalobce využíval „cestu“ až od roku 2010 a že kolíky vytyčující hranice pozemků odstraňoval. Svědek potvrdil výzvy žalované a jejího manžela k vyklizení žalobce v roce 2014 a 2018 a také uvedl, že sice žalobce přímo neviděl, ale že žalobce „plot směrem od silnice v pravé části zrušil a tím rozšířil svůj pozemek,“ takže „oplocení posouval.“ Do roku 2010 se v místě dalo volně procházet, dokud žalobce cestu nezahradil. Existenci „uličky“ potvrdil i svědek , Anonymizováno, . Navíc tvar hranic oplocených pozemků je podle žalované odlišný od skutečných hranic pozemku žalobce. Tyto skutečnosti jsou podle žalované v rozporu se závěry soudu o dobré víře žalobce. Provádění důkazu náhledem do leteckých snímků Google map žalovaná považuje za irelevantní, neboť soud nezohlednil období, ze kterého fotografie pocházejí, a tyto důkazy zohlednil při vydání rozhodnutí. Žalovaná považuje napadený rozsudek za nespravedlivý, protože část pozemku, který byl jejímu manželovi vrácen v restituci, je opět odnímána. Poukazuje na historický tlak ze strany státu a předchozí bezplatné převody vlastnictví.6. Žalovaná napadla explicitně i výrok o náhradě nákladů řízení. Má zato, že náklady jsou nepřiměřené, neboť jejich výše převyšuje hodnotu předmětu sporu. Poukazuje na svou sociální situaci (starobní důchodkyně s příjmem pod 15 000 Kč měsíčně) a žádá o aplikaci § 150 o.s.ř. Podle žalované by odvolací soud měl zohlednit i skutečnost, že ke dni podání žaloby nebyl geometrický plán úředně ověřen ani schválen katastrálním úřadem, což činí žalobu procesně neúplnou. Úkony žalobce před schválením geometrického plánu by proto neměly být zohledněny při nákladech řízení.7. Na základě těchto skutečností žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl, případně aby změnil výrok o náhradě nákladů řízení tak, aby žalobci náhrada nebyla přiznána.8. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že odvolání není důvodné. Soud prvního stupně věc posoudil po skutkové i právní stránce správně. Podle žalobce je to naopak svědek , Anonymizováno, , kdo má na výsledku sporu vlastní zájem. Jeho výpovědi proto soud prvního stupně správně neuvěřil. Svědek , Anonymizováno, mimo jiné vypověděl, že žalobce měl pozemek na