28 Co 142/2024-309 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud , adresa, -východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl výrokem I. rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (dále jen „napadené rozhodnutí“), o zrušení podílového spoluvlastnictví žalobce a druhého žalovaného k pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , které jsou zapsány v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -východ, pro obec a k. ú. , adresa, na LV č. , hodnota, (dále jen „pozemky“), a o přikázáním těchto pozemků prvnímu žalovanému. Výrokem II. napadeného rozhodnutí bylo rozhodnuto o zrušení podílového spoluvlastnictví žalobce a obou žalovaných ke stavbě č. ev. , Anonymizováno, , která se nachází na pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zapsané tamtéž na LV č. , hodnota, (dále jen „stavba“), a o přikázáním této stavby prvnímu žalovanému. Výrokem III. napadeného rozhodnutí byla prvnímu žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádacím podílu částku , částka, , výrokem IV. byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši , částka, . Výrokem V. byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení státu, přičemž výše těchto nákladů měla být stanovena samostatným usnesením.2. Soud prvního stupně vyšel z návrhu žalobkyně, kterým se domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ke shora specifikovaným nemovitostem s odůvodněním, že již nechce setrvávat v majetkovém společenství se žalovanými, avšak není reálná šance, že by k vypořádání spoluvlastnictví došlo dohodou účastníků. Žalobkyně tvrdila, že nabyla spoluvlastnické právo k předmětným nemovitostem na základě usnesení o příklepu soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, , ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , přičemž je jí znemožněno předmětné nemovitosti jakkoli užívat, a náleží jí tak pouze holé vlastnické právo. Žalobkyně taktéž tvrdila, že ve vztahu k pozemkům vlastní podíl o velikosti 5/6, druhý žalovaný vlastní podíl o velikosti 1/6, dále tvrdila, že ve vztahu ke stavbě vlastní podíl o velikosti 1/3, první žalovaný 3/6 a druhý žalovaný 1/6. S ohledem na faktickou nedělitelnost nemovitostí navrhla žalobkyně jejich přikázání do svého výlučného vlastnictví za současného poskytnutí odpovídající náhrady žalovaným, kdy ke zjištění hodnoty nemovitostí navrhla zadání znaleckého posudku soudem. Uvedla, že kritérium solventnosti je u ní splněno, nemá však žádné podklady, které by k této otázce soudu prvního stupně předložila.3. Soud prvního stupně se zabýval i tvrzeními žalovaných, kteří nesouhlasili se způsobem vypořádání spoluvlastnictví navrženým žalobkyní. Namítali, že jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí dlouhodobě a mají k nim osobní citové vazby. Žalobkyně k nim podle jejich názoru naopak žádný vztah ani vazbu nemá, neboť nemovitosti nabývá pouze v rámci své podnikatelské aktivity za účelem jejich dalšího obchodování. Navrhli proto, aby nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví prvního žalovaného, který je dlouhodobě užíval a bude tak činit i nadále do roku 2027, a který má dostatek peněžních prostředků na zaplacení vypořádacího podílu.4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně a oba žalovaní jsou evidováni v katastru nemovitostí jako spoluvlastníci nemovitostí tak, jak tvrdila žalobkyně. Tržní hodnota nemovitostí byla znaleckým posudkem č. 02/268/2023 ze dne , datum, vypracovaným znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, stanovena částkou , částka, . Z výpisu z bankovního účtu prvního žalovaného soud prvního stupně zjistil, že ke dni , datum, činil konečný zůstatek na jeho bankovním účtu , částka, . Z přehledu portfolia u , právnická osoba, ., soud prvního stupně zjistil, že první žalovaný byl ke dni , datum, majitelem portfolia s hodnotou , částka, , do kterého investoval částku , částka, s nerealizovaným ziskem , částka, . Mezi stranami nebylo sporu o tom, že mají zájem na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, jakož i to, že předmětné nemovitosti nejsou reálně dělitelné.5. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), konkrétně postupoval při řešení otázky zrušení spoluvlastnictví podle § 1140 o. z. a § 1143 o. z., způsob vypořádání řešil podle § 1147, věty první, o. z., přičemž uzavřel, že v souladu s touto úpravou nelze po žádném ze spoluvlastníků požadovat, aby proti své vůli setrvával ve spoluvlastnictví. Co do způsobu vypořádání zvažoval soud prvního stupně jejich zákonnou posloupnost, když dospěl k závěru, že vzhledem k nesporným tvrzením účastníků o nedělitelnosti nemovitostí nelze realizovat jejich reálné rozdělení. Dále vyšel soud prvního stupně z toho, že o přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví projevil zájem první žalovaný, jehož solventnost byla prokázána, neboť může disponovat částkou vyšší , částka, . Proto soud prvního stupně přikázal nemovitosti do výlučného vlastnictví prvního žalovaného. Naproti tomu žalobkyně (byť také projevila o nemovitosti zájem) uvedla, že svou solventnost nemá jak prokázat, takže jí nemohlo být vyhověno. Výši přiměřené náhrady určil soud prvního stupně s přihlédnutím ke znalkyní stanovené ceně nemovitostí a velikosti spoluvlastnických podílů žalobkyně, když naopak nepřisvědčil námitce žalobkyně v tom směru, že cena předmětných nemovitostí byla zjištěna nesprávně, neboť znalkyně znalecký posudek při svém výslechu řádně obhájila.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tak, že přiznal zcela úspěšným žalovaným právo na náhradu nákladů řízení ve výši , částka, .7. O náhradě nákladů řízení vzniklých státu rozhodl soud prvního stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř., přičemž uvedl, že tyto náklady spočívají ve státem vynaložených nákladech na přiznané znalečné, které nebylo kryto zálohami složenými účastníky, v částce , částka, a dále v nákladech, které státu vzniknou v souvislosti s vyplacením účtovaného znalečného za účast znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, na jednání soudu prvního stupně konaného dne , datum, .8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Uvedla, že má za to, že zvolený způsob vypořádání je v rozporu se zákonnými a judikaturními pravidly, když u prvního žalovaného nelze dovozovat naplnění podmínky dostatečné solventnosti. Na té je přitom dle přesvědčení žalobkyně třeba bezpodmínečně trvat, neboť přikázáním věci jednomu ze spoluvlastníků fakticky dochází k nucenému odejmutí vlastnického práva spoluvlastníkům ostatním, což je následek natolik závažný, že nedostatečným zkoumáním solventnosti dochází dle ustálené judikatury k porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces. Solventnost přitom není posuzována pouze z hlediska samotné schopnosti náhradu za spoluvlastnický podíl zaplatit, ale i z hlediska včasnosti této úhrady. Žalobkyně měla za to, že solventnost prvního žalovaného nebyla v řízení před soudem prvního stupně dostatečně prokázána, neboť bylo pouze zjištěno, že na svém bankovním účtu disponuje částkou , částka, , zbytek má v úmyslu hradit prostřednictvím prostředků ve svém bankovním portfoliu. Podmínky uvolnění těchto prostředků však nebyly soudem prvního stupně nijak zkoumány. Takový postup žalobkyně považuje za zcela nepřijatelný, a to i s ohledem na zcela reálné riziko, že bude následně nucena vymáhat přiznanou náhradu za svůj spoluvlastnický podíl v exekučním řízení. Dále uvedla, že nesouhlasí ani s částkou, která jí má být uhrazena, neboť je přesvědčena, že závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, č. 02/268/2023 ze dne , datum, , na jehož základě byla výše této náhrady stanovena, neobstojí. Má za to, že tímto posudkem byla zjištěna cena tržní namísto judikaturou i zákonem předpokládané ceny obvyklé. V neposlední řadě žalobkyně namítla, že nesouhlasí ani s výrokem o náhradě nákladů řízení, neboť tento byl učiněn v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, podle které je pravidlo úspěchu ve věci v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví třeba interpretovat tak, že na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, je třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zpravidla nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Závěrem žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.9. V odvolacím řízení žalobkyně sdělila, že nadále netrvá na přikázání předmětných nemovitostí do svého výlučného vlastnictví, nebrání se ani prodeji ve veřejné dražbě. Taktéž uvedla že souhlasí s cenou nemovitostí tak, jak byla znalkyní předestřena v rámci jejího doplnění podaného znaleckého posudku do protokolu při jednání odvolacího soudu.10. Žalovaní se vyjádřili k od