17 Co 418/2024-75 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem Okresního soudu , adresa, -západ (dále jen soud prvního stupně) ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, byl zamítnut návrh na uznání rozhodnutí Soudu prvého stupně v provincii Rudé moře, Hurghadský soud pro rodinné záležitosti, ze dne , datum, , č. 1576/2021, kterým bylo rozvedeno manželství navrhovatelky , Jméno navrhovatelky, , nar. , datum, , občanky České republiky a , jméno FO, Elnagdy, nar. , datum, , občana Egyptské arabské republiky.2. Soud prvního stupně po zhodnocení předložených listinných důkazů potvrzujících plně skutková tvrzení navrhovatelky s odkazem na ustanovení § 4 a § 15 odst. 1 písm. e) zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), čl. 5 Protokolu č. , hodnota, k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (sdělení č. 209/1992 Sb., o sjednání Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů na tuto Úmluvu navazujících) a čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) návrh zamítl. Své rozhodnutí založil na tom, že předmětný rozsudek, respektive v něm aplikovaná právní úprava, odporuje všeobecně uznávaným lidskoprávním standardům a základním právům navrhovatelky z hlediska práva na rovné zacházení bez ohledu na pohlaví a jeho uznání v České republice by se zjevně příčilo veřejnému pořádku. Tím není dotčeno právo navrhovatelky na přístup k soudu, resp. dosažení rozvodu také z hlediska českého práva, neboť jí nic nebrání v tom, aby se rozvodu manželství za splnění zákonných podmínek domohla podáním návrhu k příslušnému českému soudu.3. Navrhovatelka podala proti rozsudku odvolání, v němž navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že vyhoví jejímu návrhu a uzná na území ČR rozhodnutí Soudu prvého stupně v provincii Rudé moře, Hurghadský soud pro rodinné záležitosti, ze dne , datum, , č. 1576/2021. Navrhovatelka uvedla, že předřazení „veřejného pořádku” před jí projevenou vůli nesetrvat v manželství, uzavřeném podle egyptského práva, a před účinky pravomocného rozsudku egyptského soudu v konečném důsledku znamená, že navrhovatelka je sice rozvedená podle práva platného v Egyptské arabské republice (dále jen „EAR”), avšak nikoli podle práva českého, a předřazení veřejného pořádku před její právo na rozvod manželství, pokud v něm nechce setrvávat, ji pak staví do situace výrazně omezující její možnost uzavřít sňatek v budoucnu, a v konečném důsledku pak zasahuje i do práva nezletilé dcery žít v úplné rodině. Aplikací zásady rozporu s veřejným pořádkem je pak navrhovatelka, která splnila podmínky pro rozvod podle práva platného v EAR i za cenu toho, že se, jak tamní právo žádá, vzdala svého majetku na území EAR, paradoxně omezena ve svobodě svého života na území České republiky, zejména pak v oblasti možnosti a volby uzavření případného dalšího manželství, přičemž je přesvědčena, že takovýto důsledek nebyl zákonodárcem ani zamýšlen, ani sledován, a z hlediska Listiny tedy není tento postup zcela ústavněprávně konformní, a to ani tehdy, pokud soud argumentuje možností navrhovatelky zahájit řízení o rozvodu manželství podle českého práva, neboť pravděpodobnost úspěchu v takovémto řízení je v zásadě pouze teoretická. Odvolatelka dále uvedla, že pokud je v rozporu s veřejným pořádkem České republiky uznání účinků rozsudku vydaného podle práva platného v EAR proto, že nebylo dodrženo rovnoprávné postavení manželů ve smyslu platné judikatury českých soudů, soudů EU a ESLP, pak se ovšem stejné důvody vztahují již na prvotní rozhodnutí, kterým byl naopak sňatek s jednoznačně nerovnoprávným postavením manželů Nejvyšším soudem ČR uznán, a tímto uznáním tedy byl, byť nikoli výslovně, Nejvyšším soudem akceptován nerovnoprávný vztah účastníků podle práva platného na území EAR. Navrhovatelka přijala z vlastního rozhodnutí důsledky sňatku v tom smyslu, že nebude rovnoprávnou osobou s manželem v podobě pravidel platných na území Evropské unie, a tomu pak odpovídá i forma jejího rozvodu, kdy s vědomím toho, že se hlediska práva země manžela a země, ve které uzavřela sňatek, od pravidel platných v České republice a Evropské unii liší, akceptovala její nerovnoprávné postavení i v rámci rozvodového řízení. Nesprávné právní posouzení spatřuje odvolatelka i v tom, že nenašla v dostupných zdrojích informaci o tom, že by EAR byla signatářem Haagské úmluvy ze dne , datum, , o uznávání rozvodů a zrušení manželského soužití, publikované jako vyhláška ministra zahraničních věcí č. 131/1976 Sb. (dále jen „Haagská úmluva“) v oblasti uznávání rozhodnutí o rozvodu manželství, a podle jejího přesvědčení je tedy aplikace tohoto předpisu poněkud sporná.4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“) za souhlasu účastníků řízení nenařizoval ve věci jednání (§ 214 odst. 3 o.s.ř.) a po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas, subjektem tomu oprávněným a obsahuje zákonné odvolací důvody (§ 201, § 202, § 204, § 205 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 věta první a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., a dospěl k následujícím závěrům.5. Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že navrhovatelka uzavřela v Káhiře dne , datum, manželství s , jméno FO, Elnagdy, nar. , datum, . Manželství je zapsáno v knize manželství matričního úřadu Úřadu městské části města , adresa, -střed, , adresa, ve svazku ZM/II/43, ročník 2018, strana 223, poř. č. , hodnota, . Navrhovatelka se návrhem domáhá uznání rozsudku Soudu prvého stupně v provincii Rudé Moře, Hurghadského soudu pro rodinné záležitosti ze dne , datum, , č. 1576/2021, kterým bylo rozvedeno její manželství s egyptským občanem , jméno FO, Elnagdy, nar. , datum, . Z odůvodnění rozsudku plyne, že rozvod proběhl k návrhu navrhovatelky tzv. khul’em a vzhledem k tomu, že manžel s rozvodem nesouhlasil, vzdala se všech svých finančních a fyzických práv a vrátila manželovi věno, které jí u uzavření manželství zaplatil, složila hodnotu věna do soudní pokladny (úschovy). Po neúspěšných pokusech o smír mezi manžely bylo návrhu manželky na rozvod manželství vyhověno a rozhodnuto o neodvolatelném rozvodu manželství.6. Manželům se dne , datum, narodila dcera Sarah Elnagdy. Rozsudku Okresního soudu , adresa, -západ ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , byly upraveny poměry nezletilé dcery tak, že tato byla pro dobu před a po rozvodu manželství svěřena do péče navrhovatelky, otci bylo stanoveno výživné a byl upraven styk nezletilé s otcem.7. K námitce odvolatelky, že je sporné, zda jsou oba smluvní státy signatáři Haagské úmluvy, je třeba zdůraznit, že úmluva je účinná na území Egyptské arabské republiky ode dne , datum, , v České republice pak od , datum, . To ostatně navrhovatelka mohla zjistit i z jí doručeného usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, .8. Soud prvního stupně při právním hodnocení návrhu proto zcela správně citoval přiléhavá zákonná ustanovení § 4 a § 15 odst. 1 písm. e) ZMPS, čl. 10 Haagské úmluvy, čl. 5 Protokolu č. , hodnota, k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (sdělení č. 209/1992 Sb., o sjednání Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů na tuto Úmluvu navazujících) i čl. 16 odst. 1 písm. c) Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen (vyhláška č. 62/1987 Sb., o Úmluvě o odstranění všech forem diskriminace žen). Všechna tato ustanovení totiž dopadají na projednávanou věc, kdy rozvod manželství navrhovatelky zakládá její nerovnoprávné postavení (což navrhovatelka nepopírá). Pokud se tedy soud prvního stupně zabýval uznávaným rozsudkem z pohledu jeho souladu s veřejným pořádkem České republiky, tak nepochybil.9. Pokud se pak navrhovatelka dovolává ochrany svých práv zaručených jí Listinou, do nichž bylo zasaženo tím, že soud prvního stupně s ohledem na výhradu veřejného pořádku neuznal rozvodový rozsudek vydaný v EAR, pak je třeba odkázat na obecné závěry týkající se procesu uznávání rozhodnutí, které přijal Nejvyšší soud v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , publik. ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 46/2022. Podle tohoto rozhodnutí „Obecná teorie mezinárodního práva soukromého vychází z široce akceptovaného názoru, že uznání cizího rozhodnutí představuje činnost, resp. proces soudu (jiného orgánu), v rámci které je zkoumáno, zda rozhodnutí vydané orgánem cizího státu (§ 14 ZMPS) splňuje podmínky pro to, aby mu mohly být přiznány právní účinky v České republice. Uznání rozhodnutí lze chápat také jako stav, jehož se má právním postupem dosáhnout a v jehož důsledku nastává stejná situace, jako by o téže věci rozhodly české soudy. Přiznání účinnosti cizímu rozhodnutí přitom znamená, že nese tytéž právní účinky jako pravomocné rozhodnutí českého orgánu veřejné moci, jestliže nabylo podle potvrzení příslušného cizího orgánu právní moci. Z procesu uznávání cizích rozhodnutí je zcela zřejmé, že rozhodnutí