21 Co 86/2025-69 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Nymburce (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. 9 C 97/2024 – 47 ze dne 7. 1. 2025 rozhodl výrokem I. tak, že se rozvádí manželství účastníků, uzavřené dne , datum, ve , Anonymizováno, , před , adresa, , , adresa, ., Anonymizováno, Výrokem II. bylo dále rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Vzal za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, a narodily se z něj tři dosud nezletilé děti, o jejichž výchově a výživě bylo rozhodnuto jeho pravomocným rozsudkem ze dne , datum, , jímž byly na základě dohody rodičů děti svěřeny do jejich střídavé péče. Manželé nevedou od ledna 2024 společnou domácnost, nežijí jako manželé, intimně se nestýkají a od ukončení jejich společného soužití mezi nimi dochází k zásadním neshodám. Dne , datum, bylo jeho usnesením nařízeno předběžné opatření ve věci ochrany manželky proti domácímu násilí ze strany manžela, a to na základě osvědčení, že se manžel vůči manželce choval agresivně, fyzicky ji napadal, opakovaně se domáhal kontaktu s ní v jejím bytě, kdy se rovněž pokusil do bytu vniknout násilím. Toto bylo následně prodlouženo do , datum, z důvodu opětovného vyhrožování manželce ze strany manžela a nedodržování zákazu přibližovat se k ní. Manžel byl z tohoto důvodu pravomocně uznán vinným porušováním zákazu přiblížit se k manželce na méně než deset metrů. Manželka zcela vyloučila možnost obnovení manželského soužití, neboť k manželovi ztratila citový vztah, bojí se ho, a navíc má od srpna 2024 nového partnera.3. Soud prvního stupně rozhodl podle ust. § 755 odst. 1, 2, 3 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), když dovodil, že jsou splněny podmínky pro rozvod manželství. Konstatoval, že je hluboce trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť manželé spolu od , datum, nevedou společnou domácnost, bydlí odděleně a intimně se nestýkají. Konstatoval, že manželé nahlíží na průběh jejich manželství a nastalou situaci zcela odlišně, kdy manželka za důvod rozvratu manželství považuje fyzické a psychické násilí, kterého se vůči ní manžel dopouštěl, manžel toto zcela popírá a je přesvědčen o tom, že si manželka vše vymyslela jen proto, aby tím zakryla svou opakovanou nevěru. Uvedl, že pokud manžel i přesto trval na zachování manželství, tak zcela postrádá jakýkoli náhled na situaci a neuvědomuje si, že manželka byla ve vztahu dlouhodobě nespokojená, a proto také zcela vyloučila možnost obnovení manželského soužití. Zdůraznil, že ke zlepšení vzájemných vztahů mezi manžely v průběhu uplynulého roku nedošlo, ze strany manžela nebyly učiněny žádné kroky, které by mohly směřovat k obnovení manželského soužití účastníků, resp. žádné kroky směřující ke zlepšení jejich vzájemných vztahů; manželka má navíc od srpna 2024 nového partnera a k manželovi ztratila citový vztah. Uzavřel, že rozvod manželství není v rozporu se zájmy nezletilých dětí, neboť ty jsou již v současné době ve střídavé péči rodičů a rozvod manželství nepřinese v jejich životě žádnou faktickou změnu, neboť rodiče žijí odděleně již od ledna 2024. Upozornil, že ze strany manžela nebyly tvrzeny žádné konkrétní skutečnosti o tom, že rozvod manželství je v rozporu se zájmy nezletilých dětí. Akcentoval, že za situace, kdy jsou děti vystavovány konfliktům mezi rodiči, včetně fyzického násilí, je i rozvod manželství v jejich zájmu, neboť oddělené bydlení rodičů a rozvod jejich manželství by měly přispět ke zklidnění situace. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“).4. Proti tomuto rozsudku podal manžel včas odvolání s tím, že s rozvodem nesouhlasí. Soudu prvního stupně vytýkal, že nedostatečně zjistil a nevzal v potaz veškeré rozhodné skutečnosti pro učinění závěru, že v případě účastníků řízení jsou splněny všechny podmínky rozvodu manželství. Poukazoval na to, že dostatečně nezohlednil jeho opakovaný postoj, že i přes opakované neshody mezi manželi lze manželství zachovat. Připomínal, že ze strany prvostupňového soudu nebyl učiněn jakýkoli úkon směřující ke smíření manželů, ačkoli on opakovaně deklaroval, že manželství nepovažuje za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené. Zdůrazňoval, že pokud mezi manželi docházelo k neshodám, on se vždy snažil tyto konstruktivně řešit. Dovozoval, že byť manželé v této chvíli nesdílí společnou domácnost, existuje reálná šance na obnovení společného soužití mezi manželi. Vyslovil své přesvědčení o tom, že by rozvod manželství byl ve významném rozporu se zájmy nezletilých dětí účastníků řízení. Před odvolacím soudem dále uvedl, že manželka je psychicky nemocná, když byla hospitalizována v psychiatrické léčebně poté, co se pokusila vzít si život, ale na negativní revers byla v dubnu 2025 propuštěna. Poukazoval na to, že v mezidobí rozhodl soud prvního stupně v opatrovnické věci znovu tak, že všechny děti svěřil do jeho péče, a to bez styku s matkou, která se ale o styk s dětmi snaží. Uvedl, že má děti od , datum, ve své výhradní péči a že dětem matka chybí. Soudu prvního stupně vytýkal, že se nijak nevypořádal s jeho nesouhlasem s rozvodem a s tím, že manželka je psychicky nemocná, když trpí schizofrenií a bipolární poruchou. Poukazoval na to, že v opatrovnickém řízení bylo prováděno dokazování různými zprávami, a to i z léčebny a nyní bude provedeno znalecké zkoumání. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že návrh manželky na rozvod manželství účastníků řízení zamítne, eventuálně ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně zpět k novému projednání a rozhodnutí.5. Manželka navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, že na dalším setrvání v manželství nemá zájem, s poukázáním na to, že manželství účastníků je trvale a nenávratně rozvráceno. Vyslovila nesouhlas s argumentací manžela, že by případný rozvod mohl nějakým způsobem negativně zasáhnout do života nezletilých dětí účastníků. Zdůrazňovala, že v jejich poměrech se nic nezmění, protože manželé žijí odděleně a o výchově a výživě dětí bylo pravomocně rozhodnuto soudem tak, že byla schválena opatrovnická dohoda, podle které byly všechny děti svěřeny do střídavé péče rodičů. Nepopírala, že na její straně došlo k mimořádné situaci, ale v současné době vše aktivně řeší, spolupracuje s odborníky a pracuje na zlepšení svého zdravotního stavu. Pokud bylo v opatrovnické věci vydáno předběžné opatření, jednalo se o úpravu na tři měsíce a ona proti tomuto rozhodnutí podala odvolání.6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení), v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [ust. § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o.s.ř.], přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení ve smyslu ust. § 212 písm. a) o.s.ř. a ust. § 212a odst. 2 a 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání manžela není důvodné.7. Soud prvního stupně vystihl ve svém rozsudku projednávanou problematiku věcně správně a způsobem zcela vyčerpávajícím a náležitým vyložil, které skutečnosti při svém rozhodování vzal za prokázané a které nikoliv, o které opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil a jaký z nich učinil závěr o skutkovém stavu spolu s přesvědčivým právním hodnocením (ust. § 157 odst. 2 o.s.ř.). Pokud jde o hodnocení provedených důkazů, tak soud prvního stupně vycházel zcela ze zásady volného hodnocení důkazů, upravené v ust. § 132 o.s.ř. a své závěry zformuloval naprosto jasně, srozumitelně a přesvědčivě. Toto hodnocení tedy nevykazuje znaky libovůle, má vnitřní logiku, vychází ze vzájemných souvislostí a je založeno na rozumných úvahách s vysokou mírou přesvědčivosti. Soud prvního stupně tedy pro své rozhodnutí dostatečným způsobem zjistil skutkový stav, když provedl poměrně podrobné dokazování. Svá zjištění učinil na základě listinných důkazů, účastnických výpovědí a nesporných skutečností, takže odvolací soud mohl vyjít ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Rozsudek tedy není možno označit za nepřezkoumatelný, jak to ve svém odvolání konstatoval manžel.8. V první řadě odvolací soud odmítá odvolací argumenty manžela, směřující do vadného postupu prvostupňového soudu, spočívajícím v tom, že neučinil jakýkoli úkon směřující ke smíření manželů. Z protokolu o ústním jednání jednoznačně vyplývá, že stanovisko manželky k rozvodu manželství bylo zcela kategorické, neboť ta výslovně odmítla nadále v manželství setrvávat. Pokud by tedy soud prvního stupně činil pokus o smír účastníků, jednalo by se toliko o formální, zjevně marný a ryze alibistický pokus z jeho strany. Tzv. opakované deklarování manžela, že manželství nepovažuje za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené,