22 Co 169/2024-131 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítl soud prvního stupně žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. č. , Anonymizováno, , zapsaných na LV č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, pracoviště , adresa, (výrok I.) a rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 1 886 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. V něm namítá, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva k pozemkům p. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , neboť uplatnil nárok na tyto pozemky v restituci podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě) a v této části o jeho nároku nebylo dosud rozhodnuto. Navíc se žalobce domáhá určení svého výlučného vlastnického práva, ačkoliv v restitučním řízení uplatnili nárok společně dvě oprávněné osoby. Žalobce však neměl jinou možnost, než se svého práva domáhat určovací žalobou a docílit zápisu poznámky spornosti do katastru nemovitostí, neboť žalovaná předmětné pozemky chtěla prodat ve veřejné dražbě. Žalobce užíval sporné pozemky od roku 2003, kdy mu a zesnulému , jméno FO, byly v restitučním řízení rozhodnutím Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu , adresa, , č. j. , Anonymizováno, vydány do podílového spoluvlastnictví pozemky p. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . Mezi spoluvlastníky byla uzavřena dohoda, podle které část majetku, do které spadaly i pozemky v katastrálním území , adresa, , měl výlučně užívat žalobce. Tato dohoda pak byla podkladem dohody o vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne 19. 11. 2021, na základě které žalobce nabyl označené pozemky do svého výlučného vlastnictví. Sporné pozemky jsou spolu s vydanými pozemky součástí lesní cesty, tvoří s nimi jednotný celek a od roku 2003 jsou žalobcem užívány pro svoz dřeva a pohyb lesní techniky. Žalobce je považoval za součást svých pozemků a neměl pochybnost, že je z titulu restituce jejich vlastníkem. Tuto vědomost nabyl až dne 5. 1. 2024 poté, co byl kontaktován žalovaným s nabídkou účasti na elektronické aukci za účelem prodeje sporných pozemků. Stal by se tak jejich vlastníkem i z titulu mimořádného vydržení podle § 1095 o. z., neboť on ani druhá oprávněná osoba nejednali v nepoctivém úmyslu. Ani rozhodnutí v restitučním řízení, v rámci kterého byly vydané pozemky vymezeny geometrickým plánem, tento nepoctivý úmysl neprokazuje. Žalobce požádal , právnická osoba, o přezkoumání restitučního řízení ve vztahu k sporným pozemkům p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ,, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , soud prvního stupně tak mohl řízení přerušit podle § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. do vydání rozhodnutí v restitučním řízení a v případě, že by pozemky žalobci nebyly vydány, mohl přistoupit k projednání žaloby a řešit nabytí vlastnického práva žalobce z titulu mimořádného vydržení podle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Pokud by napadený rozsudek nabyl právní moci, byla by založena překážka věci pravomocně rozhodnuté pro případný následný opakovaný spor. Pokud tedy žalobce tvrdí, že je vlastníkem předmětných pozemků, ke kterým je v katastru nemovitostí evidováno vlastnické právo žalovaného, zakládá uvedený rozpor naléhavý právní zájem žalobce na určení jeho vlastnického práva. Současně v době podání žaloby bylo vlastnické právo žalobce ohroženo také hrozícím prodejem sporných pozemků ve veřejné aukci. Žalobce také nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že by uplatnění nároku na vydání sporných pozemků podle zákona o půdě, o němž nebylo rozhodnuto, bránilo vkladu vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí. Žalobce chtěl tyto skutečnosti prokazovat navrženými důkazy (např. svým účastnickým výslechem) již v řízení před soudem prvního stupně, ten však žádné dokazování neprovedl a žalobu zamítl. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě zcela vyhoví a přizná žalobci právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.3. Žalovaný se ve vyjádření k odvolání žalobce ztotožnil se závěry rozsudku soudu prvního stupně. Zdůraznil, že žalobce byl účastníkem restitučního řízení, v němž mu byly vydány do podílového spoluvlastnictví s další oprávněnou osobou pozemky p. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, v rozsahu podle vypracovaného geometrického plánu, musel si být vědom, jaké konkrétní pozemky nabyl, neboť tato informace vyplývala přímo z rozhodnutí, kterým byly pozemky vydány. Žalobce své právo opírá o § 130 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.) s tím, že sporné pozemky tvoří součást lesní cesty užívané k svozu dřeva. Podle tohoto ustanovení by však muselo jít o držbu oprávněnou, jejímž předpokladem je nejen faktický výkon panství nad věcí ale také vůle nakládat s věcí jako vlastní, přičemž žalobce netvrdí ani žádný titul, který by oprávněnou držbu zakládal. Žalovaný již v řízení před soudem prvního stupně poukázal na to, že sporné pozemky jsou svým účelem lesní cestou, nevyužívá je pouze žalobce, ale jsou volně přístupné široké veřejnosti, žalobce se proto nemohl cítit jako oprávněný vlastník. Žalobce pozemky užívá obdobně jako jiné osoby jako cestu. Soud prvního stupně zcela přesvědčivě a přezkoumatelně vysvětlil důvody svého rozhodnutí. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věta první o. s. ř. v celém rozsahu podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou soudu prvního stupně dne 8. 1. 2024 se žalobce domáhal určení svého vlastnického práva k pozemkům p. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . Uvedl, že označené pozemky jsou předmětem jeho restitučního nároku podle § 9 zákona o půdě, zahájeného u , Anonymizováno, , v letech 1991 a 1993, přičemž o nich v tomto rozsahu dosud nebylo rozhodnuto. Dne 12. 3. 2023 vydalo Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad , adresa, , rozhodnutí, kterým určilo, že žalobce spolu se zesnulým , jméno FO, jsou vlastníky mimo jiné pozemků p. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . Uvedené pozemky tvoří spolu se spornými pozemky celistvou lesní cestu, kterou žalobce od března 2003 užívá ke svozu dřeva a považoval je po celou dobu za součást svého vlastnictví. Dne 5. 1. 2024 žalobce obdržel výzvu žalovaného, aby se zúčastnil elektronické aukce za účelem prodeje sporných pozemků. Až v tomto okamžiku zjistil, že není jejich vlastníkem. Žalobce po celou dobu neměl žádné pochybnosti o svém vlastnickém právu, má za to, že ho řádně vydržel podle § 130 obč. zák., neboť byl v dobré víře, že mu pozemky podle restitučního řízení náleží. Současně splnil podmínky i pro mimořádné vydržení podle § 1095 o. z., neboť je užíval nepřetržitě více než dvacet let nikoliv v nepoctivém úmyslu.6. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Poukázal na to, že žalobci muselo být zřejmé, jaké konkrétní pozemky mu byly vydány podle zákona o půdě, neboť součástí rozhodnutí o vydání pozemků v restitučním řízení byl i geometrický plán, kterým byly vydané pozemky jednoznačně vymezeny. Pokud nad rámec tohoto rozhodnutí užíval i sporné pozemky, nesvědčí mu oprávněná držba. Žalobce se přihlásil do elektronické aukce na předmětné pozemky a složil požadovanou kauci 2 100 Kč, je zřejmé, že ani on sám se necítil být jejich vlastníkem. Sporné pozemky jsou navíc součástí cesty, kterou užívá nejen žalobce, ale je přístupná široké veřejnosti. Žalobce se nemůže již z tohoto důvodu považovat za vlastníka sporných pozemků, neboť je nedrží, pouze je užívá obdobně jako další osoby.7. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce společně s oprávněnou osobou , jméno FO, uplatnil v letech 1991 a 1993 mimo jiné také nárok na vydání nemovitostí zapsaných v knihovních vložkách č. , hodnota, a , Anonymizováno, pro katastrální území , adresa, . Rozhodnutím Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu , adresa, , ze dne 12. 3. 2003, č. j. , Anonymizováno, bylo rozhodnuto, že obě oprávněné osoby jsou vlastníky pozemků p. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , každá se spoluvlastnickým podílem ½. Účastníkem restitučního řízení byla i Česká republika – Ministerstvo obrany, neboť se jednalo o pozemky, na nichž byla v minulosti vystavěna železniční vlečka pro výstavbu , Anonymizováno, . V 90. letech minulého století byla železniční trať rozebrána a pozemky mohly být vydány. O pozemcích p. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, nebylo rozhodnuto v rámci restitučního řízení, žalobce činí kroky k jejich vydání. Vl