22 Co 36/2025-148 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalované povinnost uhradit žalobci a), žalobkyni b), částku 17 859,77 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 859,77 Kč od 31. 8. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci a) částku 2 350 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a žalobkyni b) částku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že podanou žalobou se žalobci domáhali zaplacení částky uvedené v bodě 1. tohoto rozsudku jako poloviny nákladů na stavbu plotu postaveného na hranici pozemků p. č. , Anonymizováno, ve vlastnictví žalobců a p. č. , Anonymizováno, ve vlastnictví žalované v katastrálním území , adresa, . Účastníci se v roce 2021 ústně dohodli na výstavbě společného drátěného oplocení o výšce 170 cm včetně betonové podhrabové desky, aby vizuálně navazovalo na oplocení okolních staveb a na společné úhradě nákladů na tuto výstavbu. Plot měl být realizován svépomocí, nákup a dopravu materiálu zajišťovali žalobci. Stavba plotu byla dokončena dne 31. 7. 2022. V souladu s § 1024 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), tvoří plot rozhradu mezi pozemky, z tohoto důvodu spadá do spoluvlastnictví účastníků a o náklady na vybudování plotu by se měli účastníci dělit stejným dílem. Žalobci vynaložili na zhotovení plotu celkem částku 35 719,54 Kč a dopisem ze dne 1. 8. 2022 vyzvali žalovanou k zaplacení poloviny této částky do sedmi dnů od doručení výzvy. Žalovaná odmítla uvedenou částku zaplatit z důvodu, že po předchozím přívalovém dešti došlo ke stečení dešťové vody z pozemku žalobců na pozemek žalované, s čím žalované vznikly další náklady.3. Žalovaná nárok žalobců rozporovala s tím, že jí žádná povinnost k úhradě nákladů na stavbu plotu nevznikla. Odmítla, že by mezi účastníky byla uzavřena dohoda o společné výstavbě plotu, žalovaná se také nikdy nezavázala podílet na stavbě plotu finančně a neobdržela k ní dokumentaci ani rozpočet. Není jí známo, že by žalobci disponovali stavebním povolením. Výstavbu plotu provedli výhradně žalobci na hranicích pozemků účastníků, žalovaná ani její partner se jí neúčastnili. Ustanovení § 1024 o. z. stanoví pouze vyvratitelnou právní domněnku společného vlastnictví rozhrady, nelze ho ale založit jednostranným jednáním, bez vůle žalované. Postavením plotu zčásti na pozemku žalované se tak žalovaná nemohla bezdůvodně obohatit, navíc je sporná i výše nákladů na výstavbu plotu.4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že žalobci jsou vlastníci (v režimu společného jmění manželů) pozemku p. č. st. , Anonymizováno, a pozemku , Anonymizováno, katastrální území , adresa, a žalovaná je vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, a pozemku , Anonymizováno, katastrální území , adresa, . Na hranici pozemků p. č. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, byl v létě 2022 žalobci postaven plot s betonovým základem, do něhož byly vloženy sloupky spojené drátěným pletivem. Před započetím výstavby byly zaměřeny hranice pozemků účastníků a byly vyznačeny geodetické body. V červenci 2022 proběhla elektronická komunikace mezi žalobcem a) a žalovanou, v rámci které bylo řešeno přetékání nádrže žalobců a současně žalobce a) oznamoval žalované posun termínu stavby plotu z důvodu poruchy motoru vozidla žalobců. Žalovaná v reakci na změnu termínu sdělovala, že je to v pořádku a že se jedná o jejich věc. Dne 23. 8. 2022 žalovaná (po provedení stavby) sdělila žalobci a), že nebyl dán souhlas k postavení plotu na společné hranici pozemků účastníků. Stavbě plotu byl přítomen tehdejší partner žalované , jméno FO, (s ním žalovaná vedla do roku 2024 rodinnou domácnost), který spolupracoval s žalobcem a) při vymezení hranice pozemků za účelem umístění plotu a pomáhal mu se složením materiálu, jinak se na stavbě on ani žalovaná nepodíleli (viz fotodokumentace ve spojení s výpovědí svědka). Žalovaná nikdy neměla zájem se podílet na nákladech na výstavbu plotu. Dopisem ze dne 1. 8. 2022 žalobci vyzvali žalovanou k úhradě nákladů společného oplocení do 7 dnů od doručení výzvy. Žalobce dne 9. 6. 2022 zaplatil společnosti , právnická osoba, , za materiál na plot částku 16 654 Kč (podle faktury č. , Anonymizováno, ), částku 132 Kč (podle faktury č. , Anonymizováno, ), částku 8 939,54 Kč (podle faktury č. , č. účtu, ) a částku 4 564 Kč (podle faktury č. , Anonymizováno, ), společnosti , právnická osoba, částku 516 Kč v hotovosti (podle dokladu č. , hodnota, ), společnosti , právnická osoba, částku 922 Kč za pronájem jamkovače (podle faktury č. , hodnota, ) a společnosti , právnická osoba, částku 992 Kč v hotovosti za dodávku betonu (podle daňového dokladu č. , Anonymizováno, ).5. Soud prvního stupně věc posoudil podle § 1024, § 1084 a § 2991 o. z. a uzavřel, že mezi účastníky nebyla prokázána existence dohody o společné výstavbě plotu, ani o úhradě nákladů na tuto výstavbu, plot však byl postaven na hranici pozemků účastníků, jedná se tak o rozhradu ve smyslu § 1024 o. z. a s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4043/2018 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2005/2010 se za absence dohody uplatní právní domněnka společného vlastnictví účastníků. Žalovaná má podle § 2991 o. z. povinnost plnit, oč se výstavbou rozhrady obohatila. Námitku žalované, že se nestala spoluvlastníkem plotu, neboť žalobci plot vybudovali sami za své vlastní finanční prostředky a bez dohody s žalovanou, neshledal důvodnou, neboť se jedná o stavbu spojenou se zemí pevným základem, která se nezapisuje do katastru nemovitostí a jako stavba zřízená na cizím pozemku připadá podle § 1084 o. z. vlastníku pozemku. S ohledem na uplatnění zásady superficies solo cedit se stavba stala součástí pozemku, a tedy žalovaná je povinna k úhradě poloviny nákladů na výstavbu rozhrady v prokázané výši 17 859,77 Kč. Současně žalobcům přiznal i úrok z prodlení z přiznané částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě.6. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšným žalobcům přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení.7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. V něm uvádí, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru o povinnosti žalované hradit náklady poloviny plotu z titulu nově vzniklého spoluvlastnictví. Žalobci postavili plot na své náklady bez jakékoliv dohody s žalovanou, nemůže se tak uplatnit právní domněnka podle § 1024 o. z. o společném vlastnictví plotu. Žalovaná nikdy neprojevila vůli k výstavbě plotu, plot vybudovali a finančně se na něm podíleli pouze žalobci, nabyli tak vlastnictví k plotu originárním způsobem. Rozsudky, na které soud prvního stupně odkazuje ve svém odůvodnění, se vztahují k obecnému zákoníku občanskému, řešila se v nich letitá stavba, u které z důvodu stáří nebylo zřejmé, kdo je jejím vlastníkem, mohla se tak uplatnit vyvratitelná domněnka. V posuzované věci však byl současný plot vybudován za účinnosti o. z. Na poměry účastníků nelze aplikovat právní domněnku společného vlastnictví. Spoluvlastnictví nelze založit jednostranným jednáním bez vůle žalované. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne.8. Žalobci se ve vyjádření k odvolání ztotožnili s rozsudkem soudu prvního stupně. Žalovaná se na stavbě plotu podílela minimálně konkludentně, nevyjádřila žádný nesouhlas se stavbou až do doby, kdy byl vůči ní uplatněn nárok na částečnou náhradu nákladů stavby. Jednalo se o oplocení, které bylo totožné s oplocením postaveným mezi pozemky žalobců a pozemky jejich dalších sousedů. Soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že výstavbou došlo k obohacení žalované, neboť plot je užíván jako společný a zvýšil užitnou hodnotu nemovitosti žalované. Žalobcům tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., přičemž výše požadovaných nákladů činí polovinu skutečně vynaložených nákladů. Pokud žalovaná poukazovala na WhatsAppovou komunikaci, kterou sdělovala žalobci a), že se jedná o jejich věc, tak podle žalobců nelze přesně určit, zda její sdělení směřovalo k informaci o poruše motoru nebo stavbě oplocení, neboť tato zpráva byla doručena až poté, co již dohoda o stavbě společného oplocení vznikla. Žalobci tak považují argumenty žalované za účelové. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal žalobcům právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích § 212 o. s. ř. podle § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.10. Soud prvního stupně dospěl ke správným skutkovým závěrům, pokud jde o vlastnictví pozemků, provedení stavby plotu žalobci a jeho konkrétní podobu, i umístění na společné hranici pozemků účastníků,