23 Co 104/2025-781 — Krajský soud v Praze

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky ve výši 155 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 155 000 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že dne 1. 7. 2021 byla mezi žalobcem v postavení kupujícího a žalovaným v postavení prodávajícího uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl prodej vozidla značky , Anonymizováno, , rok výroby 2008, VIN: , VIN kód, (dále jen „automobil“). Kupní cena ve výši 155 000 Kč byla žalobcem uhrazena v den podpisu smlouvy a tentýž den byl i předán automobil žalobci. Již dne 2. 7. 2021 se automobil stal nepojízdný. Byl dopraven do autoservisu, kde byla zjištěna řada závad (mj. přehřívání motoru, poškození rozvodového řemene, chybějící chladicí kapalina v motoru, nefunkční těsnění motoru, neměněný olej a filtr). Tyto vady byly synem žalobce telefonicky sděleny žalovanému dne 2. 7. 2021. Žalobce se nejprve domáhal opravy automobilu. Poté zjistil, že oprava není ekonomicky efektivní. Od smlouvy proto odstoupil a požadoval vrácení kupní ceny. Žalovaný si musel být vad vědom již v okamžiku prodeje. Naopak žalobce jako laik nebyl schopen tyto vady odhalit.2. Okresní soud Praha - západ (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 55 939,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 55 939,85 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalobu zamítl co do zaplacení částky ve výši 99 060,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 99 060,15 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení (výrok II.), žalovanému uložil zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 154 108 Kč k rukám zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.), žalovanému uložil zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 6 086,44 Kč na účet soudu prvního stupně do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.) a určil, že vlastníkem automobilu je žalobce (výrok V.).3. Napadený rozsudek soud prvního stupně odůvodnil tím, že bylo v řízení prokázáno, že žalobce od žalovaného koupil dne 1. 7. 2021 automobil. Tentýž den si ho žalobce od žalovaného převzal a zaplatil žalovanému kupní cenu ve výši 155 000 Kč. Oba účastníci ve smlouvě vystupovali jako nepodnikatelé. Již následující den se však automobil stal nepojízdný, což bylo žalovanému oznámeno. Automobil byl žalovaným žalobci prodán s vadami (zejména špatný stav motoru a únik chladicí kapaliny). Tyto vady existovaly již v okamžiku prodeje. Automobil tak neměl sjednané vlastnosti. Vadou automobilu byla i skutečnost, že vozidlo bylo v minulosti masivně poškozeno, což má vliv na jeho obvyklou cenu. Žalobce žalovanému vadu vytkl včas sdělením, jak se vada projevuje. Žalobce se domáhal zaplacení slevy (nikoliv opravy vozidla žalovaným). Takto učiněnou volbu již nemohl žalobce bez souhlasu žalovaného změnit. Žalobce následně dopisem ze dne 26. 9. 2021, žalovanému doručeným dne 6. 10. 2021, od smlouvy odstoupil. Jelikož však bylo započato s opravou automobilu, což bylo spojeno s nevratnými změnami na něm, nemohl již být automobil vrácen v původnímu stavu, a proto žalobce nemohl od smlouvy odstoupit. Může se tak nadále domáhat pouze přiměřené slevy z kupní ceny. Obvyklá cena automobilu k 1. 7. 2021 bez vad (odpovídající pouze stáří a najetým kilometrům) činila 133 000 Kč. Obvyklá cena automobilu k 1. 7. 2021 s prokázanými vadami (zejména s přihlédnutím ke špatnému motoru a k dopravní nehodě, která způsobila masivní poškození automobilu) byla 85 000Kč. Rozdíl tak činí 48 000 Kč, což je 36,0902256 % ze 133 000 Kč. Při úvaze o výši slevy je třeba přihlédnout ke sjednané kupní ceně účastníky ve výši 155 000 Kč. Přiměřená sleva z kupní ceny tak v daném případě činila 36,0902256 % ze 155 000 Kč, tj. 55 939,85 Kč. Soud prvního stupně proto co do této částky včetně úroku z prodlení žalobě vyhověl a ve zbylém žalobu zamítl. Jelikož žalobce nebyl oprávněn odstoupit od kupní smlouvy, vyhověl soud prvního stupně i vzájemnému návrhu žalovaného na určení, že žalobce je vlastníkem automobilu. Žalobci rovněž přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Předně vyšel ze závěru, že řízení o žalobě i o vzájemném návrhu je jedním řízením, a proto rovněž rozhodoval pouze jedním výrokem o těchto nárocích. V případě žaloby byl žalobce se svým návrhem sice částečně neúspěšný, avšak rozhodnutí soudu prvního stupně záviselo na znaleckém zkoumání. Žalobce má proto i právo na plnou náhradu nákladů řízení. Pokud šlo o řízení o určení vlastnického práva k automobilu, představovalo toto řízení naprosto nepatrnou část jeho předmětu. Současná cena automobilu není známá, a proto při úvaze o významu tohoto řízení vycházel soud prvního stupně z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč. Žalobce byl v řízení úspěšný co do 88 %. Velká část nákladů řízení nadto vznikla v souvislosti se zjišťováním přiměřené slevy, nikoliv se stanovením vlastnictví k automobilu. Tento závěr odpovídá i okolnostem případu a jeví se dle soudu prvního stupně za spravedlivý. V řízení totiž bylo bez pochyb prokázáno, že předmětné vozidlo bylo prodáno žalovanému s vadami, které hned druhý den po jeho koupi znemožnily jeho užívání a které byly zcela evidentně podstatným porušením smlouvy. Žalovaný to však po celou dobu řízení popíral. Soudní řízení zjevně vyvolal žalovaný. I z tohoto důvodu se soudu prvního stupně jeví jako nespravedlivé, aby měl žalobce nést, byť jen část svých nákladů řízení (tvořené mj. spotřebovanými zálohami na náklady důkazů v celkové výši 62 838 Kč). S ohledem na uvedený závěr o náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně i o náhradě nákladů státu ve výši 6 086,44 Kč, které uložil zcela k úhradě žalovanému.4. Proti napadenému rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, které nejprve směřoval do výroku I., II., III. a IV. Následně vzal své odvolání zpět do zamítavého výroku II. Navrhl napadený rozsudek změnit a žalobu zcela zamítnout, žalovanému přiznat náhradu nákladů řízení a žalobci uložit zaplatit náhradu nákladů státu. Své odvolání odůvodnil tím, že žalovaný plnil řádně a bez vad. I kdyby nějaké vady existovaly, nebyly vytčeny včas (bez zbytečného odkladu), což bylo žalovaným v řízení namítnuto. Řadu skutkových zjištění soud prvního stupně učinil ze svědeckých výpovědí blízkých rodinných příslušníků žalobce, kteří mají zájem na výsledku sporu. Žalovaný sporoval telefonickou komunikaci se synem žalobce a se svědkem , Anonymizováno, dne 2. 7. 2021. Žalovanému nebyla sdělena nepojízdnost automobilu. V řízení bylo naopak prokázáno, že svědek , jméno FO, automobil zkontroloval až po měsíci, co ho měl u sebe. Žalobce tak ani do té doby žádné vady vytknout nemohl, neboť nemohl vědět, zda automobil nějaké vady skutečně má. Vady tak byly reálně oznámeny až dopisem ze dne 10. 10. 2021. Tyto vady pak žalovaný i rozporoval. Soud prvního stupně v této souvislosti pominul skutečnost, že autorem protokolu o vadách není svědek , jméno FO, , ale žalobce. Žalobce tak od počátku předkládal listinu, o které věděl, že ji sepsal sám. Naopak ručně psaná listina byla předložena až po koncentraci. Takový důkaz již neměl být v řízení proveden. Není správný závěr, že by vady mohly být vytčeny pouze obecně. Vady mohly být namítnuty nejdříve po jejich zjištění v autorizovaném servise. Nepojízdnost automobilu dne 2. 7. 2021 mohla být způsobena řadou různých důvodů, mj. i tím, že došly pohonné hmoty. S touto námitkou se však soud prvního stupně nevypořádal. Soud prvního stupně zjištěné vady opřel o výpověď svědka , jméno FO, , který nemá odborné vzdělání v této oblasti. Znalec naopak v řízení konstatoval, že s ohledem na provedené zásahy nelze stav automobilu zpětně zjistit. Pokud by měl vady, které uzavřel soud prvního stupně, nemohl by ani odjet zkušební jízdu. Svědci , jméno FO, a , jméno FO, se nezmiňovali o zahřívání motoru a znalec nezjistil významné poškození chladicí soustavy, aby během jízdy mohla chladicí kapalina unikat. Svědek , jméno FO, zmínil chybějící kapalinu až po měsíci, co u něj automobil stál. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že automobil byl v minulosti masivně poškozen, zcela však opomněl skutečnost, že byl i opraven. Následně byl pravidelně servisován. Žádná vada mající původ v nehodě se neprojevila. Takovou vadu ostatně ani žalobce žalovanému nevytkl a žalovaný o nehodách automobilu nevěděl. V otázce náhrady nákladů řízení měl být poměřován úspěch a neúspěch každého z účastníků. Soud prvního stupně pominul, že žalobce od počátku žaloval nárok z bezdůvodného obohacení, nikoliv slevu z kupní ceny. Závěr tak nezávisel pouze na znaleckém zkoumání. Rovněž nárok žalovaného uplatněný vzájemnou žalobou nebyl v řízení nepatrný s ohledem na hodnotu automobilu. Soud prvního stupně pak vyšel i z nesprávné tarifní hodnoty (správně mělo být vycházeno z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč). Není důvodu, aby žalovanému nebyla náhrada nákladů řízení přiznána pouze pro majetkové a zdravotní poměry žalobce. Žalovaný po celou d