23 Co 249/2024-88 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha - východ (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným usnesením (dále jen „usnesení soudu prvního stupně“ nebo „napadené usnesení“) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhaly, „aby soud uložil žalovanému povinnost zdržet se rušení držby žalobkyň k pozemkům parc. č. st. , Anonymizováno, , v kat. území , adresa, , obec , adresa, “ (výrok I.), dále zamítl žalobu, „aby soud uložil žalovanému povinnost zdržet se stavby oplocení na pozemcích parc. č. st. , Anonymizováno, , v kat. území , adresa, , obec , adresa, , a odstranit toto oplocení tvořené 7 plotovými sloupky zelené barvy a 8 drátěnými plotovými dílci zelené barvy, umístěné na hranici těchto pozemků tak, že probíhá od rohu kůlny (stavby stojící na uliční čáře) k rohu garáže (stavby umístěné ve vnitřním rohu pozemku st. , Anonymizováno, ) a zasahující částečně na pozemek , Anonymizováno, ; a uvést pozemky parc. č. st. , Anonymizováno, , v kat. území , adresa, , obec , adresa, , do původního stavu, zejména zasypat díry vzniklé hloubením patek sloupků“ (výrok II.) a konečně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že účastníci jsou spoluvlastníky dotčených pozemků s tím, že každý vlastní podíl ideální 1/3 na dotčených pozemcích, mezi pozemky se v období od roku 2015 nejméně do , datum, nenacházel plot, v mezidobí žalovaný na dotčených pozemcích postavil plot a připravil další díry pro umístění sloupků, a to tak, že fakticky oddělil část dotčených pozemků a připojil je k sousednímu domu. Podle soudu prvního stupně „z žalobních tvrzení je nepochybné, že jednoznačným posledním pokojným stavem byl stav před tím, než žalovaný odstranil plot mezi dotčenými pozemky a pozemkem žalovaného. Dle žaloby tímto odstraněním plotu po vyřízení dědictví dotčené pozemky ″fakticky připojil ke svému domu na pozemku st. 41/1 a žalobkyně vyloučil z jejich užívání.″ Žalobkyně dále tvrdily, že dotčené pozemky doposud výlučně užíval žalovaný.“ Z tvrzení žalobkyň soud prvního stupně dovodil, že „žalovaný nejpozději v roce 2015 vypudil žalobkyně z užívání (toto jednání žalovaného však nebylo předmětem žaloby), které tak pro sebe nevykonávaly žádné užívací právo, čímž v září 2024 nenaplňovaly podmínky držby takového práva“. Uzavřel, že „neexistuje-li držba práva, není možné zkoumat její řádnost, poctivost nebo pravost a není možné z ní nikoho vypudit. Pokud žalovaný svým jednáním v roce 2024 žalobkyně nevypudil z jejich držby, nebyla naplněna hypotéza ustanovení § 1007 o. z. a není možné žalobě vyhovět.“3. Proti tomuto usnesení podaly žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání. Vytýkaly soudu prvního stupně chybný skutkový závěr, že poslední stav pokojné držby byl stav z roku 2015 a dále nesprávný závěr, že žalobkyně do září 2024 fakticky nevykonávaly držbu předmětných pozemků. Poukazovaly na to, že z předložených dokumentů je zřejmé, že v období od , datum, „žalobkyně vykonávaly držbu vlastnického práva k předmětným pozemkům právě např. tím, že na pozemky bez zásadního omezení vstupovaly spolu s dalšími osobami, které zde prováděly obhlídku a zaměření“, přičemž nejpozději k , datum, takto vykonávaly držbu na celé ploše pozemků, zatímco po , datum, , kdy na pozemky umístil žalovaný inkriminovaný plot, došlo k omezení jejich držby v rozsahu té části pozemků, které se nachází za plotem. Navrhovaly, aby odvolací soud napadené usnesení změnil, jejich žalobě vyhověl a uložil žalovanému, aby jim nahradil náklady řízení.4. Žalovaný ve vyjádření k odvolání potvrdil, že v září 2024 oplotil drátěným pletivem a užívá část předmětných pozemků odpovídající výměře jeho podílu ve výši id. , Anonymizováno, , která přímo přilehlá k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , který má žalovaný v podílovém spoluvlastnictví se svou manželkou. Zbylou část pozemků odpovídající podílu žalobkyň na pozemcích žalovaný neužíval a žalobkyně z jejich užívání nevylučoval, když tato zbylá část pozemků má vlastní vjezd s bránou, od které mají žalobkyně klíče. Podle žalovaného umístěním drátěného oplocení, jako rozhrazení pozemků na oplocenou část pozemků užívanou žalovaným a zbylou část pozemků, na níž mají přístup žalobkyně, žalovaný nijak nenarušil poslední pokojnou držbu, když „umístění drátěného oplocení pouze vizuálně rozlišilo část pozemků, kterou žalovaný užívá už téměř tři desetiletí, a část pozemků, na něž mají žalobkyně samostatnými vraty přístup.“ Dále poukázal na rozpornost tvrzení žalobkyň v žalobě a odvolání, která vedle sebe nemohou obstát, kdy žalobkyně na jedné straně tvrdí, že je žalovaný svévolně vyloučil z práva spoluužívat pozemky, kdy tento stav má trvat mnoho let a současně označily jako pokojný stav situaci k , datum, , kdy na pozemcích nebylo vystavěno drátěné oplocení. Podle žalovaného, „pokud žalobkyně tvrdí, že jsou z užívání pozemků dlouhodobě ze strany žalovaného vyloučeny, pak současně nemohou mít k pozemkům volný přístup umožňující jim jejich užívání. Stejně tak, pokud mají být žalobkyně z užívány pozemků vyloučeny, nemůže zřízení drátěného oplocení vést k tomu, že budou z užívání pozemků vyloučeny ″více″.“ Podle žalovaného by tak měl odvolací soud zvážit odmítnutí žaloby pro neprojednatelnost z důvodu její vnitřní rozpornosti. Jinak navrhoval potvrzení napadeného usnesení a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.5. Protože v průběhu odvolacího řízení žalovaný převedl svůj třetinový spoluvlastnický podíl na předmětných pozemcích na svou manželku, odvolací soud na návrh žalobkyň připustil její vstup do řízení jako 2. žalované a současně i na tento stav reagující úpravu žaloby.6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Pro potřeby rozhodnutí vycházel odvolací soud z těchto skutečností patrných z obsahu spisu:Obě žalobkyně a 2. žalovaná jsou spoluvlastnicemi pozemků parc. č. st. , Anonymizováno, (zastavěná plocha a nádvoří), o výměře 201 m2, a parc. č. , hodnota, (zahrada), o výměře 844 m2, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, (dále i jen „dotčené pozemky“), každá podílu o velikosti 1/3. Na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, stojí budova využívaná (žalovaným) jako garáž a další k vnějšímu oplocení přiléhající budova (obě východní stěnou částečně zasahují i na pozemek parc. č. , hodnota, ). Pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, sousedí s pozemkem parc. č. st. , Anonymizováno, ve spoluvlastnictví žalovaných, kteří obývají na něm stojící dům čp. , Anonymizováno, . Na pozemek parc. č. , hodnota, je možný samostatný vstup z veřejné komunikace vraty, od nichž mají žalobkyně klíče. Podle tvrzení účastníků stál až do roku 2015 přibližně na hranicích pozemků parc. č. st. , Anonymizováno, a parc. č. , hodnota, plot, který v tom roce 1. žalovaný odstranil. U soudu prvního stupně je souběžně vedeno pod sp. zn. , spisová značka, řízení o vypořádání spoluvlastnictví k pozemkům parc. č. st. , Anonymizováno, a parc. č. , hodnota, . Někdy v polovině září 2024 1. žalovaný zahájil stavbu oplocení zhruba v linii mezi jihovýchodním rohem budovy využívané jako garáž a severovýchodním rohem k vnějšímu oplocení přiléhající budovy, kdy je při porovnání ve spisu založených fotografií se snímky z katastrální mapy zřejmé, že oplocení je střídavě vedeno po obou dotčených pozemcích.8. Jakkoliv je z okolnosti, že se žalobkyně o stavbě oplocení zahájené v polovině září 2024, v níž žalobkyně spatřují rušení své držby, dozvěděly dne 19. 9. 2024, zřejmé, že žaloba podaná dne 7. 10. 2024 byla podána včas, je třeba soudu prvního stupně vytknout, že se k otázce včasnosti žaloby na ochranu rušené držby ve smyslu ustanovení § 1008 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé, v odůvodnění napadeného usnesení nijak nevyjádřil. Nicméně z toho, že se žalobou zabýval věcně, lze dovodit, že lhůtu dle ustanovení § 1008 odst. 1 o. z. správně vyhodnotil jako dodrženou.9. Podle ustanovení § 1003 o. z., držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.10. Podle ustanovení § 1007 o. z., byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil.(odstavec 1) Vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.(odstavec 2)11.