23 Co 262/2024-363 — Krajský soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalované (její matce) uloženo přispívat jí na výživu částkou 7 000 Kč měsíčně počínaje 1. 2. 2021. Při prvním jednání vzala žalobkyně žalobu částečně zpět za období od 1. 2. 2021 do 3. 4. 2021, neboť žaloba byla podána až 4. 4. 2021. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně žije se svým otcem (, jméno FO, ) v rodinném domě, který je ve společném jmění jejích rodičů. Žalovaná se v září roku 2023 odstěhovala ze společné domácnosti z důvodu jejího mimomanželského vztahu. V době podání žaloby žalobkyně studovala čtvrtý (maturitní) ročník střední zdravotnické školy v Kolíně. Od září 2024 studuje soukromou vysokou školu. Její výdaje jsou na stravu, dopravu do školy, ošacení, obuv, léky, mobil, drogerii, kosmetiku, kadeřnici, osobní hygienu, fitness, solárium, kulturu, na domácího mazlíčka nebo na roční permanentku na lední hokej. Žalovaná má měsíční příjem ve výši cca 18 500 Kč u společnosti , právnická osoba, , kde pracuje deset let jako asistentka vývojáře, a invalidní důchod ve výši cca 10 273 Kč. Žalovaná již nemá další vyživovací povinnost. Starší sestra žalobkyně od ledna 2023 bydlí sama a pracuje. Žalovaná žalobkyni ničeho nehradí od 1. 2. 2021. Otec žalobkyně pracuje jako kominík a hradí veškeré výdaje žalované. Rovněž hradí veškeré výdaje s domem, tj. elektriku ve výši 3 102 Kč měsíčně a plyn ve výši 5 300 Kč měsíčně.2. Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) řízení o návrhu žalobkyně, aby žalovaná byla povinna přispívat na výživu žalobkyně od 1. 2. 2021 do 3. 4. 2021, zastavil (výrok I.), návrh žalobkyně, aby žalovaná byla povinna přispívat na výživu žalobkyně od 4. 4. 2021 částku 7 000 Kč měsíčně, zamítl (výrok II.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 90 946 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované (výrok III.).3. Soud prvního stupně zamítavý výrok napadeného rozsudku odůvodnil tím, že byť bylo prokázáno, že vyživovací povinnost žalované vůči žalobkyni do současnosti stále trvá, žalovaná ji plní naturálně. Žalované období od 4. 4. 2021 soud prvního stupně rozdělil do tří rozhodných úseků. V prvním období od 4. 4. 2021 do 10. 9. 2023 nebylo možné dle soudu prvního stupně uvažovat o uložení povinnosti žalované hradit žalobkyni výživné, neboť žalovaná žila s žalobkyní a svým manželem ve společné domácnosti. Živobytí členů domácnosti bylo hrazeno z prostředků náležejících do společného jmění. Žalovaná se aktivně na úhradě nákladů na živobytí podílela. Za druhý časový úsek od 11. 9. 2023 do 31. 8. 2023, kdy již žalovaná netvořila s manželem a s žalobkyní společnou domácnost a žalobkyně byla studentkou střední zdravotnické školy, již měla žalovaná vůči žalobkyni vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost měla žalovaná vůči žalobkyni rovněž za třetí období od 1. 9. 2024 do současnosti, po které je žalobkyně studentkou soukromé vysoké školy v Praze. Soud prvního stupně uzavřel, že byť si žalobkyně vybrala vysokou školu v jiném oboru, než jaký studovala na střední škole, mělo by jí toto studium zvýšit šanci na lepší uplatnění na pracovním trhu. Za druhé, ani za třetí uvažované období však nebylo žalované uloženo platit žalobkyni výživné, neboť bylo přihlédnuto ke zjištěným majetkovým poměrům žalobkyně, žalované a otce žalobkyně. Žalobkyně od 11. 9. 2023 do současnosti bezplatně bydlí v domě, který je rovněž ve vlastnictví žalované. Vedle tohoto domu žalobkyně i bezplatně užívá auto, které je rovněž ve společném jmění žalované a jejího manžela – otce žalobkyně. Otec žalobkyně hradí žalobkyni veškeré výdaje ze společných peněz s žalovanou. Žalobkyně vyčíslila v řízení řadu nákladů, které nejsou nezbytné. Žalobkyně má od svého otce k dispozici nadstandardní objem finančních prostředků. Hrubý příjem otce je 150 000 Kč, z něhož jsou hrazeny náklady spojené s živnostenským podnikáním. Naopak průměrný čistý měsíční příjem žalované je 18 254 Kč a k tomu pobírá invalidní důchod ve výši 10 603 Kč, z čehož hradí veškeré výdaje včetně nájmu a dalších nákladů spojených s bydlením. Pouhé porovnání příjmů a výdajů žalované a otce žalobkyně ukazuje, že žalovaná má výrazně nižší životní úroveň než žalobkyně. Žalované tak její finanční situace neumožňuje hradit žalobkyni výživné. Žalované pak nelze vyčítat nezbytnost vybavit novou domácnost po odstěhování ze společného domu. Soud prvního stupně považoval za nemravnou námitku žalobkyně, že si žalovaná mohla pořídit levnější bydlení, když sama žalobkyně má k dispozici rodinný dům s bazénem ve vlastnictví žalované. Žalovaná má snížit své životní výdaje, aby mohla žalobkyni hradit nadstandardní život. Za stejně nemravnou lze považovat námitku žalobkyně, že žalovaná užívá k cestě do práce vozidlo, přestože má žalovaná každodenní bolesti zad. Naopak žalobkyně, která je bez zdravotního omezení, vozidlo užívá na cestu do školy a za svými koníčky. Soud prvního stupně rovněž neakceptoval námitku žalobkyně, že by mohla žalovaná dosahovat vyšších příjmů v oboru, který vystudovala (tj. obor mechanik silnoproudého zařízení), neboť v tomto oboru nikdy nepracovala a je pochybnost, že by takovou práci mohla se svým zdravotním omezením vykonávat. S ohledem na tyto závěry soud prvního stupně žalobu zcela zamítl. Žalobkyni rovněž uložil uhradit žalované plnou náhradu nákladů řízení.4. Proti II. a III. výroku napadeného rozsudku (po upřesnění, že do I. výroku odvolání nesměřuje) podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání. Namítala, že v době, kdy žalobkyně žila společně s žalobkyní a manželem žalované v rodinném domě, vše platil manžel žalované. Žalovaná si svou výplatu schovávala. Ani v té době se tak žalovaná na výživě žalobkyně nepodílela. Žalovaná netvrdila a neprokázala, jakou část příjmu vynakládala na společnou domácnost a na plnění vyživovací povinnosti. Soud prvního stupně ignoroval zásluhovost, zápočty, péči o rodinu, jakož i skutečnost, že žalovaná ze společné domácnosti odešla a vzala si z domu movité věci a hotovost. Důvodem odchodu žalované ze společné domácnosti byla její nevěra. Tím se však soud prvního stupně rovněž nezabýval. Žalovaná spotřebovala společné peníze na účtech. Po opuštění společné domácnosti žalovanou nemohla být vyživovací povinnost plněna naturálně. Žalovaná se nijak nepodílí na nákladech rodinného domu. Tento výpadek musel vyplnit otec žalobkyně. Žalovaná nemá stejně velké právo k rodinnému domu, neboť musí být vzata v úvahu zásluhovost. Mezi žalovanou a otcem žalobkyně neexistuje žádná dohoda, že bude žalovaná svou vyživovací povinnost plnit naturálně, což je nezbytný předpoklad. S ohledem na vzdálenost vysoké školy a bydliště nemůže žalobkyně jezdit veřejnou dopravou. Žalobkyně řádně studuje vysokou školu na denním studiu, patří mezi nejlepší studenty. Obvykle jezdí do školy pět dní v týdnu. Rozvrh je blokový, není každý týden stejný. Někdy jsou předměty až do večera. Rodiče žalobkyně nejsou dosud pravomocně rozvedeni. Auto, které dostala jako dárek, rovněž užívá k nákupům do společné domácnosti s otcem. Skutečnost, že po dobu trvání manželství jsou příjmy žalované a jejího manžela ve společném jmění, nezbavuje žalobkyni povinnosti plnit vyživovací povinnost na žalobkyni. Žalovaná odčerpala ze společných peněz nezákonně částky v celkové výši 526 000 Kč. Žalobkyně rovněž nesouhlasila, že by měla žalovaná nižší životní úroveň než žalobkyně. Žalovaná si zjevně koupila od svého bratra auto. Byt, do kterého se přestěhovala, si pronajala jako zařízený. Žalovaná rovněž mohla bezplatně bydlet u svého bratra. Peníze, které odčerpala, tak nevynaložila účelně, jak uzavřel soud prvního stupně. Spořicí účet vedený na jméno žalované měl sloužit pro účely obou manželů. Nepřiznání výživného žalobkyni je v rozporu s dobrými mravy. Soud prvního stupně tím zbavil žalovanou její zákonné vyživovací povinnosti, kterou má vůči žalobkyni. S ohledem na chování žalované (opuštění rodinné domácnosti, nevěra nebo zpronevěra peněz) je nesprávný i nákladový výrok. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl, popř. stanovil vyživovací povinnost dle své úvahy a žádnému z účastníků nepřiznal náhrada nákladů řízení.5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že považuje napadený rozsudek za věcně správný. Měl by být včetně nákladového výroku odvolacím soudem potvrzen. Nebylo třeba vést dokazování ke skutečnostem, které nejsou rozhodné pro toto řízení. Žalovaná měla v minulosti s žalobkyní velmi pěkný vztah. Nakupovali spolu, žalovaná jí přispívala na zábavu, vozila ji k lékaři. Problematický vztah měla naopak žalobkyně s otcem. Dnes otec žalobkyni poskytuje vysoký nadstandard. Žalobkyně pomáhala žalované vybírat nový byt. Žalobkyně a její sestra však následně žalované vyčetly její snahu o vypořádání společného jmění, přestaly s ní mluvit. Žalobkyně žalovanou nikdy o žádné peníze nežádala. Cílem žaloby je odradit žalovanou od vypořádání společného j