23 Co 57/2023-266 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Berouně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) rozhodl, že se určuje, že věcné břemeno doživotního užívání pro pana , Jméno žalovaného, , r. č. , RČ, , spočívající v oprávnění žalovaného doživotně a bezplatně užívat byt 2+1 s příslušenstvím v přízemí rodinného domku č. p. , Anonymizováno, , část obce , adresa, , založené smlouvou darovací a smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne , datum, , neexistuje (výrok I.), v části, ve které se žalobci po žalovaném domáhali určení, že neexistuje věcné břemeno doživotního užívání pro pana , Jméno žalovaného, , r. č. , RČ, , spočívající ve spoluužívání pozemků parc. č. st. , Anonymizováno, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, – rodinný dům, pozemek parc. č. , Anonymizováno, , pozemek parc. č. , Anonymizováno, , pozemek parc. č. , Anonymizováno, , pozemek parc. č. , Anonymizováno, , pozemek parc. č. , Anonymizováno, , pozemek parc. č. , Anonymizováno, , vše v k. ú. , adresa, , se žaloba zamítá (výrok II.), a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Soud prvního stupně dovodil, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán. Ve vztahu k právu z věcného břemene osobního užívání bytu 2+1 v přízemí domu specifikovaném ve výroku I. dospěl k závěru, že jeho vymezení v darovací smlouvě a smlouvě o zřízení věcného břemene ze dne , datum, (dále jen „předmětná smlouva“) je neurčité, a tudíž absolutně neplatné, když v době uzavření předmětné smlouvy byly v přízemí domu tři obytné místnosti. Naproti tomu formulaci věcného břemene spočívajícího ve spoluužívání pozemků specifikovaných ve výroku II. považoval soud prvního stupně za určitou a věcné břemeno tedy za platně sjednané.2. Proti výrokům I. a III. napadeného rozsudku podal žalovaný včas odvolání. V něm se obsáhle vyjadřoval k výsledkům dokazování. Poukázal na to, že ani jeden ze svědků nebyl schopen říct, jak přesně a v jakém čase došlo k rekonstrukci pokoje č. , hodnota, . Podle žalovaného nebyl v době uzavření předmětné smlouvy pokoj č. , hodnota, obyvatelným, jeho využitelnost je přitom pro posouzení věci zásadní. Jestliže totiž byla místnost č. , hodnota, používána k hospodářským účelům (chlév), nemohla být obyvatelná, v důsledku čehož je zřejmé, co bylo míněno bytem 2+1 v přízemí. Rovněž poukázal na to, že žalobci při koupi předmětných nemovitostí (na základě kupní smlouvy ze dne , datum, ) byli seznámeni s jejich zatížením věcným břemenem ve prospěch žalovaného, bylo to zohledněno i ve výši kupní ceny. Žalobci přitom proti věcnému břemeni žádné námitky nevznášeli, zpochybňovat je začali až po více jak šesti letech touto žalobou. V této souvislosti připomněl zásadu materiální publicity zápisů v katastru nemovitostí. Žalovaný svého práva nijak nezneužívá, předmětnou nemovitost užívá v rozsahu 2+1. Ze všech uvedených důvodů žalovaný navrhoval napadený rozsudek změnit a žalobu zamítnout.3. Žalobci považovali napadený rozsudek za správný, navrhovali jeho potvrzení.4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v rozsahu, ve kterém byl odvoláním napaden (proti výroku II. nebylo odvolání podáno a v tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně nabyl samostatně právní moci), a ve věci rozhodl původně rozsudkem (v pořadí prvním) ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil a žalobu na určení, že věcné břemeno doživotního užívání pro žalovaného spočívající v oprávnění žalovaného doživotně a bezplatně užívat byt 2+1 s příslušenstvím v přízemí rodinného domku č. p. 106, část obce , adresa, , založeného smlouvou darovací a smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne 1. 12. 2012, neexistuje, zamítl (výrok I.) Rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, se kterými se v plném rozsahu ztotožnil, o tom, že žalobci jsou v katastru nemovitostí zapsáni jako vlastníci (v režimu společného jmění) pozemků: parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, (dříve označované jako parc. č. st. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , adresa, pozemky v katastrálním území , adresa, . V darovací smlouvě bylo ve prospěch žalovaného zřízeno věcné břemeno „bezplatného doživotního užívání bytu 2+1 s příslušenstvím v přízemí rodinného domu č. p. , Anonymizováno, , část obce , adresa, , a spoluužívání pozemků st. č. , Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, s veškerým příslušenstvím“. Uvedené věcné břemeno bylo zapsáno v katastru nemovitostí. V přízemí rodinného domu č. p. , Anonymizováno, se nacházejí tři pokoje, kuchyň, chodba, schodiště a koupelna a toto dispoziční uspořádání bylo již v době uzavření předmětné smlouvy.5. Právně věc odvolací soud posoudil shodně se soudem prvního stupně v souladu s ustanovením § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle právní úpravy účinné v době, kdy byla smlouva uzavřena, tj. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a to podle § 151o odst. 1 obč. zák. Uzavřel, že rozsah věcného břemene doživotního užívání pomocí označení „byt 2+1 s příslušenstvím v přízemí“ konkrétního domu je nepochybné každému, neboť v české společnosti je dispozice bytu vymezena počtem obytných místností plus počtem kuchyní a příslušenstvím se míní vedlejší místnosti a prostory sloužící k tomu, aby byly s bytem užívány. Uzavřel, že žalovanému tedy přísluší užívat v přízemí domu dva pokoje, kuchyň, chodbu a koupelnu. Poukázal na potřebu priority výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, a dospěl k závěru, že neurčitost vymezení věcného břemene nemůže být v dané věci dána jen tím, že v přízemí domu jsou místnosti tři, nikoliv dvě. Pro případ vzniku pochybností, které dvě ze tří místností je žalovaný oprávněn užívat, není dle závěru odvolacího soudu vyloučeno, aby volbu provedli žalobci jako povinní z věcného břemene. V tomto směru odkázal na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3833/2012.6. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 23. 10. 2023, č. j. 22 Cdo 2293/2023 - 162, rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Neshledal správným odkaz odvolacího soudu na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3833/2012, kterým odvolací soud podpořil svou úvahu, že i v případě spornosti, které konkrétní místnosti jsou předmětem věcného břemene a žalovaný je tedy oprávněn je užívat, mohou provést volbu žalobci jako povinné osoby. Uvedené rozhodnutí se však týká věcného břemene cesty a na rozdíl od věcného břemene cesty či vedení elektrické přípojky je věcné břemeno užívání bytu, není-li stanoveno jinak, výlučné, a fakticky zasahuje do celého prostoru, který má být věcným břemenem zatížen. V takovém prostoru tedy nelze samotný výkon práva bydlení omezovat jen na část prostoru tak, aby byl povinný z věcného břemene zatížen co nejméně. V dané věci tedy nebylo třeba řešit otázku určitosti ujednání o věcném břemeni, kterým je zatížena celá nemovitost, ale otázku určitosti výslovného vymezení části nemovitosti, kterou je žalovaný oprávněn k bydlení užívat. Dovolací soud však odvolacímu soudu vytkl, že se nezabýval tím, zda se v přízemí předmětné nemovitosti v době uzavření darovací smlouvy nacházel nezaměnitelný prostor, který odpovídá vymezení věcného břemene v této smlouvě, tedy skutečností, kdy vznikla po stavebních úpravách v přízemí domu další místnost, která byla užívána jako obytná, neboť za stavu, že by se tak stalo po uzavření darovací smlouvy, kterou bylo věcné břemeno zřízeno, by to na platnost ujednání o věcném břemeni nemělo vliv. Pokud by tedy skutečné faktické užívání přízemí domu matkou žalovaného, případně žalovaným, v době uzavření darovací smlouvy odpovídalo užívání bytu o velikosti 2+1 s příslušenstvím a skutečně obývaný prostor v přízemí o této dispozici by tak nebylo možno zaměnit s jiným prostorem s přízemím, šlo by o vymezení věcného břemene bydlení dostatečně určitě v souladu s judikaturou Ústavního i Nejvyššího soudu.7. Odvolací soud po doplnění řízení o výslechy svědků , jméno FO, a , jméno FO, vyšel ze shodného skutkového stavu, tak jako v případě v pořadí prvního rozsudku, tedy skutečností týkajících se uzavření darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene a pokud jde o dispoziční uspořádání přízemí předmětné nemovitosti ke dni uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene, tj. 1. 12. 2012 pak za stavu, že od vstupu z ulice se po pra