23 Co 60/2025-203 — Krajský soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou na žalovaných domáhala zaplacení 89 000 Kč s úrokem z prodlení z titulu smluvní pokuty za pozdní oznámení nezájmu na automatickém prodloužení smlouvy o poskytování služeb výuky ze dne , datum, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat dceři žalovaných, , jméno FO, , výuku základního vzdělávání a doplňkového vzdělávání, a žalovaní se zavázali uhradit žalobkyni sjednané školné za školní rok. Smlouva obsahovala i ujednání o smluvní pokutě v případě, že by žalovaní oznámení nezájmu na automatickém prodloužení smlouvy neučinili řádně a včas, tj. do , Anonymizováno, aktuálního školního roku, k čemuž došlo v roce , Anonymizováno, , kdy žalovaní žalobkyni oznámili, že jejich dcera nebude ve školním roce , Anonymizováno, /, Anonymizováno, navštěvovat školu žalobkyně až dne , datum, .2. Okresní soud Praha - východ (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) uložil žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 89 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 89 000 Kč jdoucím od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a v téže lhůtě jim uložil zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na nákladech řízení 45 571,20 Kč, k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).3. Soud prvního stupně vzal po provedeném dokazování za prokázané, že žalobkyně, jako soukromá základní škola, a žalovaní podepsali dne , datum, , právnická osoba, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat dceři žalovaných výuku základního vzdělávání a doplňkového vzdělávání a žalovaní se zavázali za tyto služby zaplatit žalobkyni školné. Smlouva byla automaticky prodlužována a dcera žalovaných tak absolvovala ve školních letech od roku 2018/2019 do roku , Anonymizováno, /, Anonymizováno, výuku základního vzdělávání, na což žalovaní řádně hradili školné. V čl. 7 Smlouvy si strany sjednaly povinnost žalovaných oznámit žalobkyni nezájem o automatické prodloužení smlouvy do , Anonymizováno, daného roku, jinak jim vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši pětinásobku měsíčního školného. Přijímací zkoušky na osmiletá gymnázia se konaly dne , datum, , přičemž ředitelům základních škol měly být výsledky žáků zpřístupněny dne , datum, a příslušný ředitel měl dva pracovní dny na sdělení výsledků přijímacího řízení. Dcera žalovaných byla na gymnázium přijata až na základě odvolání, a tak žalovaní oznámili žalobkyni nezájem na automatickém prodloužení smlouvy na další školní rok až dne , datum, . Žalobkyně následně žalovaným za pozdní oznámení vyúčtovala emailovou zprávou ze dne , datum, smluvní pokutu ve výši pětinásobku měsíčního školného ve školním roce , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , a to v celkové výši 117 500 Kč, tato zpráva byla žalovaným doručena. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalované k úhradě této smluvní pokuty. Žalobou žalobkyně uplatnila smluvní pokutu ve výši 89 000 Kč, tj. pětiměsíčního školného za školní rok , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , přičemž výše školeného byla na tento školní rok stanovena Dodatkem č. 1 ke Smlouvě ve výši 178 000 Kč.4. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že účastníci mezi sebou uzavřeli nepojmenovanou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytovat dceři žalovaných základní a doplňkové vzdělávání, kdy konstatoval, že žalobkyně je soukromou základní školou zřízenou ve formě společnosti s ručením omezeným zapsanou v rejstříku škol a školských zařízení, jejíž činností je poskytování základního vzdělávání a školských služeb za úplatu ve smyslu zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen „školský zákon“). Dále se soud prvního stupně zabýval otázkou, zda na základě kritérií stanovených v judikatuře Nejvyššího soudu, lze považovat Smlouvu mezi účastníky za smlouvu spotřebitelskou či nikoliv a dospěl k závěru, že „s ohledem na to, že žalobkyně poskytuje veřejnou službu, je financována částečně z veřejných rozpočtů a má stanovený způsob nakládání se ziskem, nelze ji považovat za podnikatelku, a na Smlouvu uzavřenou mezi účastníky tudíž nelze aplikovat ustanovení občanského zákoníku o ochraně spotřebitele (§ 1810 a násl. o. z)“. Konečně se soud prvního stupně zabýval posouzením smluvní pokuty a konstatoval, že „tím, že žalovaní sdělili záměr, že jejich dcera nebude v docházce do školy provozované žalobkyní pokračovat dopisem ze dne , datum, , došlo z jejich strany k porušení smluvní povinnosti sjednané v čl. VII. odst. 7.2. Smlouvy, čímž žalobkyni vznikl nárok na sjednanou smluvní pokutu ve výši pětinásobku měsíčního školného“. Výši smluvní pokuty shledal „zcela adekvátní“, s přihlédnutím k tomu, že „žalobkyně touto výší sanuje výpadek v příjmech, který jí v následujícím školním roce za žáka bude chybět“. Podmínky pro moderaci smluvní pokuty, navrhovanou žalovanými, neshledal.5. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní v zákonné lhůtě odvolání. Vytýkali soudu prvního stupně chybný závěr o nespotřebitelském charakteru Smlouvy, který založil na „nesprávné, mechanické a selektivní aplikaci závěrů kontroverzního rozsudku Nejvyššího soudu“, které „jsou v rozporu s platným právem a jako takové jsou terčem kritiky ze strany odborné veřejnosti“. Namítali, že se soud prvního stupně náležitě nevypořádal s jejich argumentací judikaturou, tuzemskou i evropskou, jež dospěla k odlišným závěrům. Poukazovali na nesprávnost konstatování soudu prvního stupně, že žalobkyní vymáhaná smluvní pokuta utvrzuje „povinnost“ žalovaných oznámit svůj nezájem na pokračování smlouvy do , Anonymizováno, příslušného roku, kdy žalovaní namítali, že neměli povinnost, nýbrž právo oznámit svůj „nezájem“ na pokračování smlouvy, z čehož dovozují, že „smluvní pokuta tak trestá výkon práva a neutvrzuje jakoukoli povinnost žalovaných“, z čehož žalovaní dovozují neplatnost takového ujednání. V této souvislosti poukazovali i na obsah e-mailu žalobkyně ze dne , datum, , v němž jim vyúčtovávala „Smluvní poplatek za ukončení smlouvy“, tedy, podle žalovaných, „i žalobkyně sama přiznala, že žalované sankcionuje za výkon práva neprodloužit smlouvu“. Rovněž namítali vnitřní rozpornost odůvodnění napadeného rozsudku, podle něhož žalobkyně smluvní pokutou sanuje výpadek v příjmech, který jí v následujícím školním roce za žáka bude chybět a na jiném místě se uvádí, že je činnost žalobkyně financována z veřejných rozpočtů. Dále uvedli, že (odůvodnění napadeného rozsudku) „současně také přehlíží argumentaci žalovaných, že žalobkyně jako profesionál v oboru koncipovala Smlouvu tak, aby nebylo v 5. třídě základní školy prakticky možné oznámit zájem nepokračovat ve studiu do , Anonymizováno, daného roku. To proto, že výsledky přijímacích řízení na gymnázia z 5. tříd se žáci a rodiče dozví až po tomto termínu. Uvedené je pak umocněno tím, že smluvní pokuta je schovaná v nepřehledném čl. 7.2 Smlouvy, mimo část Smlouvy týkající se sankčních ujednání. Smluvní pokuta je tak zcela zřejmě nepřiměřená a ujednání je v rozporu s dobrými mravy.“ V doplnění odvolání se pak žalovaní na podporu své argumentace o spotřebitelském charakteru Smlouvy odvolávali na v průběhu odvolacího řízení přijatý nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, . Navrhovali, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobu zamítl a přiznal jim náhradu nákladů řízení, popřípadě, aby ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání namítala nepřiléhavost nálezu Ústavního soudu sp. zn. , Anonymizováno, projednávané věci s tím, že nález se týkal soukromé vysoké školy, zatímco žalobkyně provozuje základní školu, což s sebou přináší zcela zásadní specifika, která se nepojí s vysokou školou a která je při posouzení smlouvy o poskytování výuky třeba brát v potaz. K odvolací argumentaci žalovaných dále uvedla, že smluvní pokuta byla sjednána přímo ve smlouvě o poskytování výuky, nikoliv v přílohách či obchodních podmínkách, kdy Smlouva byla vyhotovena standardním způsobem – černý text na bílém podkladu, běžná velikost písma a čitelný font, což umožnilo každému, včetně žalovaných, snadné seznámení s jejím obsahem. Ustanovení o smluvní pokutě je podle žalobkyně jasné, srozumitelné a jednoznačně určuje, kdo má pokutu platit, komu, proč a v jaké výši. Ustanovení o pokutě je umístěno logicky v části smlouvy týkající se oznamovací povinnosti, a nelze tedy tvrdit, že by šlo o ustanovení na neobvyklém místě. Poukazovala na to, že text Smlouvy je srozumitelný i pro průměrného člověka, její rozsah smlouvy není nepřiměřený a odpovídá charakteru soukromé základní školy. Žalovaní měli dostatek času se s návrhem smlouvy seznámit a případně navrhnout změny, což neučinili. Dále uvedla, že ochrana slabší strany není bezbřehá a nikdo nesmí těžit z vlastní nepozornosti či lehkomyslnosti a i spotřebitel