24 Co 11/2025-94 — Krajský soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem Okresní soud v Mělníku uložil výrokem I. žalované zaplatit žalobkyni částku 9 949 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z této částky od 6. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. soud prvního stupně zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 11 795 Kč s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 21 744 Kč od 27. 5. 2024 do 25. 8. 2024, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 21 744 Kč od 26. 8. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21 744 Kč od 27. 5. 2024 do 5. 6. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 795 Kč od 6. 6. 2024 do zaplacení, částky 1 585 Kč, částky 400 Kč, částky 1 996 Kč a částky 1 143 Kč. Výrokem III. pak o náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení v rozsahu 30,4% v částce 182 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Soud po provedeném dokazování učinil závěr o skutkovém stavu takový, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované č. , č. účtu, dne 7. 10. 2022 částku ve výši 27 500 Kč, k tomuto bankovnímu účtu neměla žádná jiná osoba než žalovaná dispoziční oprávnění. Žalobkyni byla uhrazena pouze částka ve výši 17 551 Kč. Žalovaná poskytla přístupové údaje k tomuto účtu své dceři , jméno FO, , dále jí poskytla přístupové údaje ke své e-mailové schránce , e-mail, a umožnila jí přístup i ke svému občanskému průkazu. , jméno FO, pak v přesně neurčené době v neurčeném množství sjednávala s poskytovateli úvěrů smlouvy, v nichž vystupovala jménem žalované, avšak bez jejího vědomí. V řízení nebylo prokázáno, která osoba dne 6. 10. 2022 jednala se žalobkyní o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, v důsledku které žalobkyně vyplatila na účet žalované částku 27 500 Kč. Žalobkyně v řízení předložila nepodepsanou smlouvu, nijak blíže netvrdila ani neprokazovala, jak byla zjištěna veřejná identita jednající osoby. Skutečnost, kdo projevil vůli uzavřít se žalobkyní předmětnou smlouvu o úvěru zůstala neprokázána. Stejně tak nebylo však prokázáno, že by žalovaná neměla možnost nakládat s těmito finančními prostředky na svém bankovním účtu, na který žalobkyně tuto částku zaslala. Bylo naopak jednoznačně prokázáno, že žádná jiná osoba neměla k tomuto účtu v bance zřízeném dispoziční oprávnění. Soud tak dospěl k závěru, že na bankovní účet žalované odeslala žalobkyně částku v celkové výši 27 500 Kč bez právního důvodu, když uzavření příslušné smlouvy o spotřebitelském úvěru žalovanou nebylo prokázáno. Bezdůvodné obohacení vzniklo tedy pouze žalované a jen ona mohla z hlediska hmotného práva být nositelkou závazku k jeho vydání. Žalobkyni již byla uhrazena částka 17 551 Kč a zůstává tak povinnost k plnění částky 9 949 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění s tím, že soud prvního stupně vzal za prokázané, že první výzva k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované byla předžalobní výzva odeslaná dne 26. 5. 2024, která se do dispozice žalované dostala dne 30. 5. 2024. Splatnost dluhu dle této výzvy nastala dne 5. 6. 2024 a od následujícího dne náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 pouze v jí požadované výši. Lhůtu plnění soud prvního stupně určil v souladu s § 160 o. s. ř.. Ve zbytku soud prvního stupně nárok žalobkyně zamítl, neboť nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s tvrzeným obsahem a žalobkyně tak nemá nárok na sjednané úroky, poplatky či smluvní pokuty a ani na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení dle poměru úspěchu a neúspěchu v částce 182 Kč.3. Proti tomuto rozsudku, pouze jde-li o výrok I. tohoto rozsudku, podala včasné odvolání žalovaná s tím, že úvěr nežádala, s financemi nijak nenakládala a nemohla se nijak obohatit. Její dcera finanční prostředky odeslala na účet vedený u , právnická osoba, a žalované ve všem lhala. Celá situace ji mrzí, kdyby jí finance zůstaly, vrátila by je zpátky, ale nemá je. Dcera chce své dluhy splácet. S bodem I. rozsudku tedy nesouhlasí.4. Žalobkyně se k odvolání písemně vyjádřila spolu s omluvou z nařízeného odvolacího jednání pouze tak, že navrhla potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně.5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu prvého stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb. (o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo přezkoumáváno pouze v rozsahu napadeného výroku I., pokud bylo žalované uloženo žalobkyni zaplatit částku 9 949 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z této částky od 6. 6. 2024 do zaplacení a souvisejícího výroku o nákladech řízení, výrok II. nebyl odvoláním napaden a nabyl samostatně právní moci.7. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 11. února 2025, žalobkyně i žalovaná byly k tomuto jednání řádně a včas předvolány. Žalobkyně se k jednání nedostavila, z jednání se předem omluvila a vyslovila souhlas s projednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti. Rovněž žalovaná se k jednání nedostavila, ačkoliv požádala o odročení jednání z důvodu vyčkání výsledku trestního řízení její dcery, která se k činu přiznala, a dále z důvodu péče o její matku, ale i z důvodu jejího psychického zdraví, odvolací soud této žádosti nevyhověl, neboť nebyla důvodná. Není třeba v dané věci vyčkávat do skončení trestního řízení z důvodu popsaných níže s tím, že bezdůvodné obohacení vzniklo pouze žalované, která umožnila její dceři přistup k jejímu bankovnímu účtu a k dokladům. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř.8. Především je nutno konstatovat, že soud prvního stupně v řízení provedl potřebné dokazování, důkazy správně zhodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě uzavřel správně o skutkovém stavu věci. Rozhodnutí soudu prvního stupně, v němž soud popisuje zjištěný skutkový stav na základě výsledků dokazování, je zcela výstižné, proto odvolací soud na tyto skutkové závěry soudu prvního stupně v plném rozsahu odkazuje, neboť by ve své podstatě zásadně jen opakoval soudem prvního stupně správně zjištěné skutečnosti. Ostatně ani odvolací námitky odvolatelky nesměřují do skutkového závěru soudu prvního stupně.9. Vzhledem k výstižnému hodnocení skutkového stavu soudem prvého stupně lze tedy ke skutkovému stavu jen stručně shrnout, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované, k níž jiná osoba neměla dispoziční opatrávnění, dne 6. 10. 2022 částku 27 500 Kč. V řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyní po poskytnutí fnanční částky bylo zaplaceno pouze 17 551 Kč.10. Odvolací soud se zásadně ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, na které lze plně odkázat.11. Odvolací soud má za to, že soud prvního stupně svá skutková zjištění také zcela správně právně posoudil. Soud prvního stupně zcela správně dospěl k závěru, že, jde-li o bezdůvodné obohacení, pak je nutno postupovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona, (dále jen „o.z.“), a to konkrétně podle § 2991 a násl. o.z.12. Soud prvního stupně poté správně právně uzavřel o záležitosti vzniku bezdůvodného obohacení žalované na základě plnění žalobkyně bez právního důvodu ve smyslu § 2991 o.z. V této části lze na rozhodnutí soudu prvého stupně plně odkázat (ostatně v těchto částech rozhodnutí soudu prvního stupně není ani zpochybněno). Odvolací soud zcela ztotožňuje se závěry soudu prvnho stupně v tom, že žalovaná je povinnou k vrácení bezdůvodného obohoacení, když na její bankovní účet byly finanční prostředky žalobkyní poukázány, žalovaná mohla s tímto účtem disponovat, jiná osoba neměla dispoziční oprávnění s tímto účtem. I v těchto závěrech je možné na zcela správné právní posouzení věci soudem prvního stupně zásadně odkázat. Je tedy zcela správný závěr soudu prvního stupně, že připsáním poukázaných finančních prostředků došlo ke zvýšení hodnoty práv a povinností spojených s účtem žalované a tím ke zvýšení majetku žalované, které tvoří bezdůvodné obohacení.13. Pokud třetí osoba po poukázání finanční částky na účet žalované s tímto účtem neoprávněně disponovala, netýká se to nijak vztahu žalobkyně a žalované vzniklého poukázáním částky na její účet bez právního důvodu za situace, kdy byla taková (neoprávněná) dispozice žalovanou této třetí osobě vědomě umožněna poskytnutím takových údajů k účtu, které umožnily třetí osobě s prostředky na účtu nakládat.14. Na základě výše uvedeného lze tedy právně jednoznačně uzavřít, že zjištěný skutkový stav vede k závěru, že žalovaná se bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně