24 Co 110/2025-132 — Krajský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu žalobce, kterou se domáhal proti žalované určení, že vlastníkem pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, o výměře 2 115 m², jehož součástí je stavba čp. , Anonymizováno, - rodinný dům, v obci , adresa, , k. ú. , adresa, , byla zůstavitelka, , jméno FO, , , datum, , posledně bytem , adresa, , k datu své smrti, tj. , datum, , a, že tak žalovaná, která je aktuálně zapsána v KN u příslušného KÚ, jako vlastník tohoto pozemku, jehož součástí je tato stavba, není vlastníkem tohoto pozemku, jehož součástí je stavba domu. Výrokem II. tohoto rozsudku pak uložil žalobci za povinnost zaplatit žalované náklady řízení 14 451 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta, se sídlem v , adresa, .2. K důvodům tohoto svého zamítavého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že žaloba žalobce, kterou se, co do své podstaty, domáhá určení vlastnického práva své již zemřelé matky, tj. zůstavitelky , jméno FO, , k datu její smrti, ke konkrétnímu nemovitému majetku, k němuž je aktuálně v KN u příslušného KÚ zapsána, jako vlastnice, žalovaná, s vyslovením toho (předběžného) závěru, že tato katastrálně zapsaná vlastnice není vlastníkem předmětného nemovitého majetku, nemůže být úspěšná pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na jím požadovaném určení z hlediska § 80 občanského soudního řádu, dále jen o.s.ř. Bylo totiž v řízení zjištěno, že matka účastníků zemřela a její pozůstalostní řízení bylo zastaveno pozůstalostním soudem s právní mocí 24. září 2020 z toho důvodu, že zůstavitelka zanechala majetek jen nepatrné hodnoty, který byl vydán vypravitelce pohřbu, konkrétně její dceři, , Jméno žalované, (usnesením Okresního soudu v Nymburce, č. j. , spisová značka, ), aniž by byla řešena otázka dědického práva po této zůstavitelce v tomto jejím pozůstalostním řízení. Tuto otázku dědického práva konkrétní zůstavitelky ovšem nelze řešit věcně v jiném, než v pozůstalostním, řízení této zůstavitelky, a to ani jako otázku předběžnou. Podaná žaloba žalobcem je tak přinejmenším předčasná, chybí zde otázka aktivní a pasivní věcné legitimace účastníků, nebylo-li dosud v pozůstalostním řízení matky účastníků rozhodnuto o tom, kdo je jejím dědicem. V souvislosti s tímto závěrem pak ani není splněna procesní podmínka úspěšnosti této jeho žaloby, totiž existence naléhavého právního zájmu žalobce na jím požadovaném určení. Tento naléhavý právní zájem žalobce na určení by zde případně i mohl být dán, ovšem až v té situaci, kdy bude v pozůstalostním řízení zůstavitelky rozhodnuto o dědickém právu a bude i naplněn zákonný procesní postup v pozůstalostním řízení podle z. č. 292/2013 Sb., dále jen „z.ř.s.“ při existenci skutkově sporného majetku zůstavitelky k datu její smrti, k němuž se nepřihlíží (§ 172 z.ř.s., resp. § 189 z.ř.s.). Nenastal-li tak dosud tento procesní postup z pozůstalostního řízení matky účastníků, pak je bez dalšího dán důvod k zamítnutí žaloby žalobce v tomto řízení, aniž by bylo zapotřebí v řízení provádět a vyhodnocovat navržené dokazování ze strany účastníků k věcnému posuzování platnosti konkrétní darovací smlouvy, uzavřené zůstavitelkou a její dcerou, ohledně konkrétního nemovitého majetku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., tedy podle úspěchu ve věci, kdy plně úspěšné žalované svědčí proti neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení, které představují náklady právního zastoupení advokátem, jež byly vypočteny podle advokátního tarifu, v platném znění do 31. 12. 2024.3. Včasná a přípustná odvolání si, prostřednictvím svých zástupců, proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali žalobce (tento proti věcnému zamítavému výroku I. rozsudku soudu prvního stupně) a žalovaná (tato proti samostatnému výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky – II.)., právnická osoba, důvodům svého odvolání žalobce namítá, že posouzení soudu prvního stupně shledává být příliš formalistickým. Z jeho pohledu nelze mít žádných pochyb o tom, kdo přichází v úvahu jako dědic po jeho zemřelé matce, že jsou to její dva potomci, kdy není nalzena žádná závěť. Pozůstalostní řízení jeho matky bylo skutečně zastaveno, aniž by bylo zkoumáno dědické právo, ovšem došlo k tomu jen za té situace, že nebyl tvrzen žádný hodnotný majetek zůstavitelky vypravitelkou pohřbu, tedy jeho sestrou. V těchto poměrech, kdy neměl dánu žádnou možnost jakkoliv sám ovlivnit průběh pozůstalostního řízení své matky, nejsou z jeho pohledu dány podmínky pro dodatečné projednání pozůstalosti, resp. nové projednání pozůstalosti, po jeho matce, je-li zde již v dané situacei z rozporných tvrzení účastníků jasně zřejmé to, že mezi možnými dědici zůstavitelky existuje spor o konkrétní majetek zůstavitelky k datu její smrti, sporují-li se o otázku platnosti konkrétní darovací smlouvy, kterou za svého života zůstavitelka uzavřela (30. července 2020). Je tak nadále přesvědčen o tom, že je oprávněn tzv. přímo se domáhat určení vlastnického práva své matky k datu její smrti ke konkrétnímu nemovitému majetku a, že v tomto řízení je tak zapotřebí se pro věcné rozhodnutí zabývat jeho námitkami proti platnosti konkrétní darovací smlouvy na podkladě provádění dokazování a jeho vyhodnocení skutkově i právně. Navrhl tak napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení., právnická osoba, odvolání žalované se pak vyjádřil tak, že má za to, že není důvodné, že soud prvního stupně provedl výpočet výše nákladů řízení správně, nicméně, bude-li vyhověno jeho odvolání, bude tato záležitost posuzována znovu v novém rozhodnutí (věcném) soudu.6. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že jej nepovažuje za důvodné. Navrhla rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. (zamítavém), jako věcně správný, potvrdit.7. Z jejího pohledu žalobce ve své odvolací argumentaci zcela pomíjí ten správný argument soudu prvního stupně, že o tom, kdo je zjištěn za dědice konkrétního zůstavitele, může rozhodovat výlučně jen pozůstalostní soud v každé konkrétní jednotlivé pozůstalostní věci zůstavitele, v jiném řízení toto nelze řešit, ani jako otázku předběžnou. Je tak přesvědčena o tom, že rozhodnutí soudu prvního stupně je správné, že žalobce není aktivně věcně legitimován k podání žaloby a není splněna podmínka existence naléhavého právního zájmu na jím požadovaném určení. Nebylo tak v řízení před soudem prvního stupně zapotřebí provádět jakékoliv dokazování a jeho vyhodnocení. Nejde o žádný vadný postup ze strany soudu prvního stupně. Navrhla, aby napadený rozsudek soudu prvního stupně odvoláním žalobce byl v zamítavém věcném výroku I. potvrzen.8. Jde-li o odvolání žalované do nákladového výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil v tomuto výroku rozsudek soudu prvního stupně tak, že nově (správně) stanoví výši nákladů řízení, a to částku 55 039 Kč, k tíži žalobce v její prospěch.9. K důvodům namítá, že soud prvního stupně provedl nesprávný výpočet výše jejích nákladů řízení na právním zastoupení advokátem i jejích nákladů, pokud předně přehlédl, že požadovala na nákladech řízení paušální náhradu 300 Kč/3 úkony dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., tedy 900 Kč, jako náhradu jinak nevyúčtovaných nákladů nezastoupeného účastníka řízení (dvě písemná podání ve věci, jedno jednání s protistranou). O těchto jí vyúčtovaných nákladech se v důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně žádným způsobem nezmiňuje. Dále pak soud prvního stupně nesprávně stanovil tarifní hodnotu, z níž se vypočítává odměna za služby advokáta, využil-li pro svůj výpočet (vadně) advokátní tarif, účinný do 31. prosince 2024, třebaže právní služby advokáta v řízení jí byly poskytnuty (všechny) až po 1. lednu 2025. Hodnota , hodnota, úkonu právní služby advokáta má být vypočtena podle § 9a odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, v aktuálním znění, tj. z částky 500 000 Kč, jde-li v daném řízení svou podstatou o věc určení vlastnického práva k nemovité věci, u níž lze hodnotu vyjádřit v penězích, a to nejméně částkou 500 000 Kč. Z tohoto předpokladu pak vyplývá hodnota , hodnota, úkonu právní služby advokáta ve výši 10 300 Kč. Ustanovení § 9a odst. 1 písm. d) advokátního tarifu v aktuálním znění je ustanovením speciálním k ustanovení § 9 advokátního tarifu, v aktuálním znění. Celkem její advokát v řízení před soudem prvního stupně vykonal účelně 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, prostudování spisu, písemné podání ve věci – vyjádření, účast u jednání soudu). Přiznání úkonu prostudování spisu nebrání z jejího pohledu nikterak ta okolnost, že nahlížení do soudního spisu realizovala přímo ona sama, pořídila kopii spisu na svůj mobilní telefon, pokud podklady logicky musel prostudovat a vyhodnotit její advokát, kterému byly poskytnuty. Nesprávně byla stanovena i paušální výše hotových výdajů advokáta, jde-li o částku 450 Kč/1 úkon právní služby dle účinného znění advokátního tarifu. S připočtením náhrady za ztrátu času a cestovních v