24 Co 84/2025-704 — Krajský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. nahradil projev vůle žalovaného k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu náhradních pozemků podle z. č. 229/1991 Sb. z vlastnictví státu do spoluvlastnictví žalobců; žalobkyně 1) v ideálním spoluvlastnickém podílu 55/100, žalobců 2) až 4) v ideálním spoluvlastnickém podílu 15/100 každého z nich, s konkrétním textem smlouvy, uvedeným v tomto výroku I. rozsudku, ohledně konkrétních náhradních pozemků konkrétních parc.č., a to v k.ú. , právnická osoba, , k.ú. , adresa, a k.ú. , adresa, (tj. parc.č. 2452, parc. č. 1848/49, obě v k.ú. , Anonymizováno, , parc. č. 483/1 v k.ú. , adresa, a parc. č. 120, parc. č. 142/2, parc. č. 143, parc. č. 118/2, parc. č. 118/5, všechny v k.ú. , adresa, ),výroky II. až V. tohoto rozsudku pak rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců, a to žalobkyni 1) částku 185 865,30 Kč a každému z žalobců 2) až 4) částku 50 690,50 Kč.1. K důvodům tohoto svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že z konkrétních správních rozhodnutí vyplývá pro všechny žalobce aktivní legitimace pro uplatňování práva na vydání náhradních pozemků (nároky dalších oprávněných osob , jméno FO, a , jméno FO, nabyla žalobkyně 1) na základě smlouvy o darování restitučních nároků ze , datum, a dědického rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), všechny projednávané náhradní pozemky, jejichž vydání se nakonec po úpravách svých tvrzení žalobci v tomto řízení domáhají, jsou ve vlastnictví státu, žalobci ve své snaze o uspokojení svého restitučního nároku byli dostatečně aktivní, míra jejich aktivity přitom není rozhodující, žalobkyně 1) se účastnila čtyř veřejných nabídek v letech 2008 – 2015, žalobce 2) se účastnil čtyř veřejných nabídek, dvě žádosti byly zamítnuty. Ve veřejných nabídkách nebyli tito žalobci úspěšní, neboť žalovaný měl za to, že jejich přihlášky převyšují jejich restituční nároky ve vztahu k jejich hodnotám, evidovaných dosud žalovaným. V roce 2021 se žalobci obrátili na žalovaného se žádostí o přecenění svého restitučního nároku s předložením mu soukromého znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , č. , Anonymizováno, , z , datum, , s nímž žalovaný nesouhlasil. Žalovaný byl tak liknavý při uspokojování restitučního nároku žalobců, neboť nejednal s žalobci ohledně přecenění jejich nároku, resp. nestanovil hodnotu restitučního nároku žalobců aktivně sám ve správné výši. Žalobcům nelze k tíži přičítat, že přecenění svých nároků se domáhali až v roce 2021, neboť obtíže při uspokojování restitučních nároků nelze na oprávněné osoby přesouvat. Při nesprávném ocenění restitučního nároku žalobců není možné po nich spravedlivě požadovat, aby se nadále veřejných nabídek účastnili. Základní povinností žalovaného bylo, aby vytvořil strukturu nabídky náhradních pozemků takové kvality a kvantity, aby mohla být náhrada co možná v nejkratší době a co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob poskytnuta. Této své povinnosti žalovaný nedostál. Namítl-li žalovaný promlčení práva žalobců na přecenění svého restitučního nároku, tak tento argument není důvodný, neboť se nejedná o samostatné majetkové právo žalobců. Nadto je tato námitka v rozporu s dobrými mravy, kdy účast na veřejných nabídkách žalovaného ze strany žalobců je závislá na výši evidovaného restitučního nároku. Konkrétně se tak spor účastníků ohledně správné výše ocenění restitučního nároku žalobců týkal přecenění především nevydaného pozemku PK 588 v k.ú. , adresa, . Soud si pak učinil skutkový závěr o hodnotě tohoto nevydaného pozemku v době jeho odnětí na podkladě žalobci předloženého soukromého znaleckého posudku s potřebnou doložkou, zpracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , ze , datum, , protože shledal jeho odborné závěry za přesvědčivě odůvodněné, jak v písemném textu posudku, tak při osobním slyšení znalkyně před soudem, kdy tato znalkyně přesvědčivě obhájila svůj základní závěr o tom, že tento odňatý pozemek v rozhodnou dobou byl spojen s úmyslem státu na rozšíření kasáren v k.ú. , adresa, , což vyplývá z dobové územně plánovací dokumentace. Správně tak ocenila tento pozemek sazbou 250 Kčs/1 m², ostatní pozemky pak ocenila jako zemědělské sazbou 3 Kčs/1 m2. Tyto závěry ostatní provedené důkazy, zejména výpovědi svědků, nikterak nevyvrátily. Znalkyně své závěry podala z příslušného oboru (ekonomika – stavebnictví). S ohledem na přesvědčivost odborných závěrů této znalkyně nebylo soudem vyhověno návrhu žalovaného na vypracování revizního znaleckého posudku, provádění tohoto dokazování shledal neúčelným. Celková hodnota nevydaných pozemků podle jednotlivých podílů jednotlivých žalobců dle závěrů znalkyně představuje tak částky 2 917 354 Kčs (žalobkyně 1), 808 627 Kčs (žalobce 2), 762 831 Kčs (žalobce 3) a 762 831 Kčs (žalobce 4), kdy celkem jde o částku 5 251 643 Kč. Jak plyne z provedených důkazů i shodných tvrzení účastníků, dosud byli žalovaní ve svých nárocích uspokojeni co do hodnoty 3 866 830,45 Kč celkem (tj. žalobkyně 1) v hodnotě 2 126 756,74 Kč a žalobci 2), 3), 4) každý v hodnotě 580 024,57 Kč). K úplnému uspokojení restitučního nároku žalobců v podobě vydání náhradních pozemků tak zbývá hodnota 1 384 813 Kč. Zjištěná hodnota náhradních pozemků, projednávaných nakonec v tomto řízení, a to žalobci předloženými soukromými znaleckými posudky a shodnými prohlášeními účastníků, činí celkem 476 161 Kč (tj. jednotlivě 111 915,61 Kč parc. č. 2452, 41 774,64 Kč parc. č. 1848/49, 70 487,95 Kč parc. č. 483 a 251 982,30 Kč parc. č. 120, 142/2, 143, 118/5). Z těchto skutečností tak vyplývá, že restituční nárok žalobců nebyl dosud plně uspokojen. U žádného z nakonec projednávaných náhradních pozemků v tomto řízení není dána existence zákonné překážky pro jejich vydatelnost. Jde-li o pozemek parc. č. 2452 v k.ú. , právnická osoba, , tak tento pozemek se částečně nachází v ochranném pásmu přírodní památky , adresa, , ovšem jedná se o velmi malé % celkové výměry tohoto pozemku v tomto ochranném pásmu přírodní památky a ani sama o sobě existence tohoto ochranného pásma přírodní památky zákonnou překážku vydatelnosti tohoto náhradního pozemku nezakládá. Pokud jde o pozemek parc. č. 1848/49 v k.ú. , právnická osoba, , resp. o jeho oddělenou část podle geometrického plánu, tak jedná se o pozemek v chráněném ložiskovém území, přičemž sama o sobě tato skutečnost ještě netvoří zákonnou překážku vydání tohoto náhradního pozemku. Tuto zákonnou překážku pak nezakládá ani ta zjištěná skutečnost, že o koupi, směnu či nájem pozemku projevila zájem třetí osoba. U žádného z projednávaných pozemků nebylo zjištěno, ostatně ani konkrétně žalovaným tvrzeno, že by byly dotčeny pozemkovými úpravami, nejde tedy o žádný z případů, které jsou uvedeny v § 6 odst. 1 zákona o , Anonymizováno, . Ve vztahu k pozemkům v k.ú. , adresa, bylo mezi účastníky nesporné, že zde žádná zákonná překážka pro vydání těchto náhradních pozemků dána není. O nákladech řízení pak bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci, tedy náklady představují náklady právního zastoupení advokátem a náklady na pořízení důkazu (znaleckými posudky a geometrických plánů).2. Včasné a přípustné odvolání si proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný. Navrhl rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že se žaloba žalobce zamítá, případně jej změnit tak, že se žaloba žalobce zamítá ohledně bezúplatného převodu náhradních pozemků parc. č. 245 v k.ú. , právnická osoba, , parc. č. 1849/49 v k.ú. , právnická osoba, , odděleného geometrickým plánem a pozemku p. č. 483/1 v k.ú. , adresa, , odděleného geometrickým plánem, do spoluvlastnictví žalobců k úhradě jejich restitučního nároku.3. K důvodům uvádí, že není pravdou, že by všichni žalobci byli oprávněnými osobami ze všech správních rozhodnutí o nevydání pozemků, s nimiž je spojován nárok na poskytnutí náhradních pozemků. Oprávněnou osobou ze všech rozhodnutí při podání žaloby byla pouze žalobkyně 1), s tím, že na některá rozhodnutí žalobkyně 1) bylo již plněno před podáním této žaloby. Žalobci 2) a 4) jsou oprávněnými osobami již jen z rozhodnutí , Anonymizováno, z důvodu toho, že postoupili svůj nárok na třetí osobu. Žalobce 2) je pak kromě nároku z rozhodnutí , Anonymizováno, nositelem nároku z rozhodnutí , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Ze zbývajících rozhodnutí postoupil své nároky. V tomto je rozhodnutí soudu prvního stupně nejasné. Z pohledu žalovaného zde není dán žádný důvod na straně žalobců dovolávat se liknavosti a svévole žalovaného v tomto řízení při uspokojování jejich restitučního nároku, a to tím spíše, že byly nároky žalobců postupně žalovaným uspokojovány ještě před podáním žaloby. Liknavost a svévole je žalobci namítána v dané věci výlučně jen z důvodu chybného ocenění výše jejich restitučního nároku, kdy žalobci požadují po žalovaném jeho tzv. přecenění, a to od roku 2021, ve vztahu k jimi předl