25 Co 154/2025-271 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 2. 2025, č. j. 11 C 32/2024-218, zamítl žalobu o zaplacení 1 000 459,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 1 000 459,54 Kč do zaplacení (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 190 350 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a povinnost zaplatit vedlejší účastnici na straně žalovaného k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 193 057 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že se žalobce domáhá náhrady škody způsobené mu provozní činností žalovaného podle § 2924 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) s tím, že dne 5. 7. 2022 vykonával žalovaný pro žalobce sklizeň ječmene na žalobcem určeném místě prostřednictvím jeho kombajnu, řízeného synem žalovaného , jméno FO, . Odvoz sklizně z pole zajišťoval žalobce vlastními traktory, přičemž řidič kombajnu při sečení couval, aby odstranil překážku v žací liště a došlo ke střetu s traktorem, jehož řidič zatočil stroj za projíždějící kombajn, aniž by měl zajištěn dostatek prostoru pro bezpečné dokončení manévru. Nejedná se o případ spadající pod právní úpravu odpovědnosti za škodu dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, neboť kombajn při kolizi s traktorem vykonával speciální činnost, pro kterou je určen, resp. vykonával činnost (couval) s hlavní činností (sečením) související. Byl to řidič traktoru, kdo zavinil tuto kolizi, přičemž pro zatočení traktoru a jeho nasměrování do osy jízdy kombajnu nebyl žádný rozumný důvod. Z principu obecné bezpečnosti práce při spolupráci kombajnu a traktoru v průběhu sečení vyplývá, že se traktor má přiblížit pouze na vyzvání, ať už světelnou signalizací, mechanickým vystrčením roury pro přesun materiálu či na základě domluvy prostřednictvím vysílačky.2. U samotné nehody nikdo nebyl, řidič kombajnu uvedl couvání cca 5 m, než narazil do traktoru, řidič traktoru naopak couvání kombajnu cca 20 m a najetí kombajnu do traktoru dvakrát po sobě. Pro výpověď řidiče traktoru měla svědčit svědecká výpověď mechanizátora žalobce , jméno FO, s tím, že traktor mohl být za kombajnem cca 10 – 15 m, avšak na překážku v liště, kterou popřel, se podívat nešel a nemohl tak posoudit vzdálenost místa ukončení sekání kombajnu před couváním. Ve prospěch výpovědi řidiče kombajnu pak svědčila i účastnická výpověď žalovaného, kteří shodně uvedli, že řidič traktoru po nehodě oběma sdělil, že to byl takový „fofr“, že nestačil vůbec zareagovat, tj. ani zatroubit, ani cokoliv zavolat do vysílačky. Po poučení ze strany soudu prvního stupně o důkazní situaci žalobce navrhl k důkazu výpověď dalších tří zaměstnanců žalobce – řidičů traktorů a kombajnu žalobce, kteří v době nehody pracovali na stejném poli a byli všichni ve spojení vysílačkami naladěnými na stejném kanálů, následně však vzal důkazní návrhy zpět s tím, že svědci nemají k věci co uvést. Pro variantu, že se traktor pohyboval v těsné blízkosti kombajnu, svědčí i žalovaným uváděná a fotografiemi žalobce prokázaná přítomnost řezanky, vypuzované při sečení ze zadní části kombajnu, v motorovém prostoru traktoru. Při vzdálenost 20 metrů by k tomuto nedošlo. V rozporu s uvedeným závěrem nejsou ani údaje uvedené v protokolu o prohlídce poškozeného kombajnu ze strany, zanesené pracovníkem , právnická osoba, , neboť údaj o tom, že řidič kombajnu při couvání narazil do traktoru, nevypovídá nic o tom, kdo nehodu zavinil. Střet zavinil řidič traktoru svým nezodpovědným manévrem a nerespektováním obecných pravidel bezpečnosti při spolupráci kombajnu a traktoru, schází tak základní předpoklad pro odpovědnost žalovaného za škodu, která žalobci na traktoru vznikla, neboť ta vznikla v příčinné souvislosti s provozní činností žalobce, nikoliv žalovaného. Za této situace soud prvního stupně žalobu zamítl v celém rozsahu, aniž by se zabýval otázkou tvrzené výše škody.3. Proti shora uvedenému rozsudku podal včas odvolání žalobce s tím, že soud prvního stupně nehodnotil důkazy v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zejména pak v duchu této zásady nehodnotil pravdivost svědeckých výpovědí a věrohodnost svědků. Za rozhodující důkazy považoval svědeckou výpověď svědka , jméno FO, , účastnickou výpověď žalovaného a fotodokumentaci z místa nehody, naopak výpověď svědka , jméno FO, považoval za nepravdivou, resp. osobu tohoto svědka za nevěrohodnou. Soud prvního stupně při hodnocení provedených důkazů postupoval selektivně a nepřihlédl ke všem provedeným důkazům, když nesprávně vyhodnotil věrohodnost svědků , jméno FO, , , jméno FO, a žalovaného jako účastníka řízení. Žalovaný namítal, že do záznamu o nehodě byl jako řidič kombajnu zapsán , jméno FO, , namísto , jméno FO, , který nebyl zkušeným řidičem kombajnu (v době kolize mu bylo 17 let, byla to jeho první sezóna při sklizni, školení na kombajn měl od května 2022). Přestože musel vědět o uplatnění náhrady škody na traktoru z povinného ručení kombajnu, na údaj o nesprávné osobě řidiče nijak nezareagoval. Soud prvního stupně dále nevyhodnotil možnost, že se postoj žalovaného k otázce zavinění kolize a jeho ochotě řešit škodní událost ke své tíži změnil poté, co zjistil, že vedlejší účastnice zaujala odmítavý postoj k otázce pojistného plnění. Žalovaný nebrojil proti závěrům svého pojistitele – , právnická osoba, . - kde v záznamu o prohlídce poškozeného kombajnu bylo u příčiny vzniku škody uvedeno, že „při couvání kombajnem narazil do traktoru za ním“, a u zavinění škodné události „neúmyslné přehlednutí – řidič pan , jméno FO, .“ Toto pak nekoresponduje s výpovědí řidiče , jméno FO, a žalovaného a v kontextu dokumentu se jeví výpovědi jako nevěrohodné. Soud prvního stupně dále nezaregistroval překvapivě přesnou reakci žalovaného a svědka , jméno FO, na tu část výpovědi svědka , jméno FO, , který sdělil, že na řidiče kombajnu před nacouváním kombajnu troubil „podtlakovkami“ a volal do vysílačky. Žalovaný a jeho syn byli vyslechnuti až na dalším jednání po výslechu svědka , jméno FO, , nikoliv náhodou a bez dohody reagovali na jeho výpověď s cílem zpochybnit její podstatnou část. Aplikoval-li soud prvního stupně na věc obecné požadavky bezpečnosti, měl na tento případ aplikovat i zásady bezpečnosti couvání vozidla zakotvené v ustanovení § 24 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Z výpovědi svědka , jméno FO, vyplývá, že nechtěl jet za kombajnem řízeným svědkem , jméno FO, , ale otáčel se kvůli jízdě za jiným kombajnem žalovaného pro vysypání. Zalomení traktoru, patrné na fotodokumentaci, je důsledkem couvání, nikoliv špatného najetí. Z fotografií z místa nehody je zřejmé, že řezanka je navršena v menší hromadě na přední části traktoru, což podporuje závěr, že tam spadla z prostoru zadního kšiltu kombajnu až po intenzivním nárazu. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Proti výroku II. podal žalovaný včasné odvolání z důvodu dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. s poukazem na to, že v odůvodnění nákladového výroku je rozpor mezi celkovým počtem uznaných úkonů právní služby advokáta žalovaného, za něž byla přiznána odměna a paušální náhrada nákladů (15) a počtem vyjmenovaných a započtených úkonů (16), aniž by bylo zřejmé, proč na náhradu za jeden úkon právní služby poskytnutý v roce 2025 nemá žalovaný nárok. Vypočtená náhrada na cestovní výdaje a promeškaný čas (vymezená správně v odůvodnění rozsudku) nebyla zohledněna v celkové částce přiznané ve výroku II. Žalovaný ve vyčíslení náhrady nákladů na právní zastoupení uplatnil celkem 20 úkonů právní služby, které lze považovat za potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva žalovaného. Mezi nimi byla reakce na předžalobní výzvu s návrhem na smírné vyřešení věci ze dne 8. 11. 2023, proběhla další porada s klientem dne 4. 12. 202, kde byl dohodnut další postup, dále písemně reagoval dne 13. 12. 2023 na sdělení pojišťovny, dne 9. 2. 2024 učinil protistraně závěrečný návrh a dne 2. 9. 2024 proběhla další porada s klientem. Žalovaný jednal konstruktivně, efektivně a účelně v mimosoudní fázi, snažil se předejít nadbytečnému navyšování nákladů na spor jako takový a o smírné vyřešení věci. Dále odkázal na judikaturu zejm. Ústavní soudu v tomto směru (např. nález ze dne 22. 5. 2018., sp. zn. IV. ÚS 1374/17). S ohledem na výše uvedené navrhl, aby odvolací soud napadený výrok II. rozsudku změnil tak, že částka náhrady nákladů řízení činí 275 664 Kč.5. K odvolání žalobce se žalovaný vyjádřil s tím, že navrhuje potvrzení rozsudku ve vztahu k výroku I. jako věcně správnému. Žalobce neunesl důkazní břemeno ke skutečnosti, že žalovaný způsobil předmětnou škodu žalobci, ačkoliv o tom byl opakovaně pou