25 Co 162/2024-875 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 21. 3. 2024, č. j. 7 C 202/2017-794, Okresní soud v Kutné Hoře (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl že všichni žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni a) částku 2 357 423 Kč do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně a) (výrok I.), žalobkyni b) částku 320 633 Kč do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně b) (výrok II.), žalobci c) částku 50 000 Kč do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce c) (výrok III.), žalobkyni d) částku 50 000 Kč do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně a) (výrok IV.). Výrokem V. bylo rozhodnuto, že řízení se co do částky 4 879 654 Kč, kterou jako náhradu za nemajetkovou újmu požadovala žalobkyně a), zastavuje. Žalobu pak zamítl, pokud se: žalobkyně a) domáhala po žalovaných zaplacení částky 3 000 000 Kč (výrok VI.), žalobkyně b) domáhala po žalovaných zaplacení částky 200 000 Kč (výrok VII.), žalobce c) domáhal po žalovaných částky 450 000 Kč (výrok VIII.) a žalobkyně d) domáhala po žalovaných částky 200 000 Kč (výrok IX.). Výrokem X. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, výrokem XI. pak, že státu se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Předmětem řízení byl nárok žalobců na náhradu újmy v souvislosti se škodnou událostí ze dne 27. 7. 2014, kdy se žalobkyně a) koupala v požární nádrži v obci , adresa, , užívané jako místní koupaliště, když během čištění požární nádrže, při němž 1. žalovaný bez upozornění otevřel šoupátko stavidla, došlo k vtažení a zaklínění žalobkyně a) do potrubí výpustě a jejímu následnému tonutí. V důsledku tonutí došlo u žalobkyně a) k zástavě srdeční a dechové činnosti, což mělo, i přes úspěšnou resuscitaci, za následek hypoxické poškození mozku s masivním vdechováním vody do plic a řadu dalších zranění a poškození zdraví, vedoucích k trvající poruše vědomí žalobkyně a) a jejímu psychomotorickému poškození. Žalobci se domáhali vůči žalovaným náhrady nemajetkové a částečně majetkové újmy, která jim měla vzniknout v důsledku porušení zákonné povinnosti na straně žalovaných. Žalobkyně a) požadovala bolestné, ztížení společenského uplatnění a náhradu za duševní útrapy, žalobkyně b) (matka žalobkyně a)), žalobce c) (otec žalobkyně a)) a žalobkyně d) (sestra žalobkyně a)) pak nemajetkovou újmu za prodělané duševní útrapy, žalobkyně b) rovněž náhradu ušlé mzdy. Soud prvního stupně shledal všechny tři žalované odpovědné za vznik žalované újmy v příčinné souvislosti s uvedenou škodnou událostí. Žalobě plně vyhověl, pokud jde o bolestné a ztížení společenského uplatnění, požadované žalobkyní a), a dále pokud jde o ušlý výdělek žalobkyně b), jinak žalobě vyhověl pouze zčásti a zčásti žalobu zamítl. Dále aplikoval § 2918 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), když uzavřel, že žalobce c) (jako zákonný zástupce žalobkyně a)) spoluzpůsobil vzniklou škodu z 50 %; v tomto rozsahu tedy nárok tohoto žalobce ponížil. Věc právně kvalifikoval dle § 2894 a násl. o. z. O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1, 2 a § 150 o. s. ř.2. Soud prvního stupně ve věci již ve věci jednou rozhodl rozsudkem ze dne 24. 9. 2021, č. j. 7 C 202/2017-451, kdy žalobu v plném rozsahu zamítl. Usnesením Krajského soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 25. 10. 2022, č. j. 25 Co 58/2022-611, byl tento rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem odvolacího soudu ohledně aktivní věcné legitimace žalobců, pasivní věcné legitimace žalovaných, odpovědnosti žalovaných za škodu dle § 2894 a násl. o. z., skutkového a právního posouzení ohledně tzv. spoluzpůsobení škody v intencích § 2918 o. z., i solidární odpovědnosti za škodu u všech žalovaných dle § 2915 odst. 1 o. z.3. Proti výrokům VI., VII, VIII., IX. a X. (výrok XI. je výrokem závislým – poznámka odvolacího soudu) rozsudku soudu prvního stupně podali včasné odvolání žalobci. Uvedli, že žalobkyně a) vedle nároku na bolestné a ztížení společenského uplatnění, ke kterým byl zpracován znalecký posudek , jméno FO, ze dne 15. 9. 2024, uplatnila rovněž nárok na peněžitou náhradu nemajetkové újmy, která jí byla způsobena duševními útrapami, jež prodělala a doposud prodělává v důsledku škodné události ze dne 27. 7. 2014. Takto žádala částku 4 000 000 Kč. Míra celkové újmy na zdraví je opakovaně popisována v lékařských zprávách, ale také ve znaleckých posudcích, které byly v tomto směru vypracovány, jak již šlo o posudek , jméno FO, či posudek ze dne 17. 10. 2014, vypracovaný , jméno FO, Pro samotné uplatnění nároku žalobkyně a) za duševní útrapy je důležité připomenout, že poté, co byla přibližně po 14 dnech odpojena z umělé plicní ventilace, byla ve stavu, že vůbec nereagovala na zevní podněty, byla schopna minimálního kontaktu s okolím, zcela ztratila polykací reflex, došlo u ní k obrně všech končetin, a navíc prodělávala zánět plic a měla poškozený zrak. Dlouhotrvající tonutí vedlo k poškození mozku a fakticky všech smyslů žalobkyně a). Těmito psychickými procesy plnými obav z budoucnosti, vypořádávání se se ztrátou zdraví a schopností si žalobkyně a) prochází každým dnem, kdy prožívá každodenní problémy, jako když si nemůže v důsledku ztráty jemné motoriky odemknout dveře, kdy při každém jejím stravování musí být přítomna osoba, která na ni dohlíží, kdy musí každý den rehabilitovat, anebo kdy se musí potýkat s projevy zlého chování ve studijních kolektivech v důsledku své neschopnosti zvládat některé běžné úkony, které se od ostatních studentů očekávají a předpokládají. V této souvislosti musela žalobkyně a) ukončit studium na Střední odborné škole a Středním odborném učilišti ve , Anonymizováno, , a přejít na méně náročný obor stravovací a ubytovací služby, a to pouze z toho důvodu, že po fyzické stránce nezvládala výkon činností právě v důsledku trvající ztráty drobné motoriky rukou. Nebyla schopna roznášet talíře s jídlem nebo provádět obsluhu v dostatečné rychlosti. V ostatních studijních oborech přitom vykazovala výborné výsledky. Ke zdravotní újmě žalobkyně a) přitom došlo v době, kdy jí bylo 9 let, a fakticky celé dospívání se potýká s následky újmy na zdraví. V žalobě byly tyto duševní útrapy vyčísleny částkou 4 000 000 Kč a uplatněny předžalobní výzvou u všech žalovaných. Na daný nárok žádný z žalovaných nepřispěl žalobkyni a) jakýmkoliv plněním, dokonce ani omluvou nebo jiným projevem lítosti. Hodnota původně uplatněného nároku v mezidobí značně poklesla, a to minimálně o inflaci. Pokud soud prvního stupně navýšil zjištěné bolestné a ztížení společenského uplatnění o další plnění v podobě nemajetkové újmy za duševní útrapy žalobkyně a) o 1 000 000 Kč, nelze takové navýšení považovat za dostatečné a odpovídající skutečným útrapám žalobkyně a). Žalobkyně a) tedy navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku VI. tak, že jí přizná vůči žalovaným částku 5 357 423 Kč celkem a rovněž náhradu nákladů řízení. Pokud jde o žalobkyni b), ta si jako matka žalobkyně a) procházela v bezprostřední době po škodné události tím vůbec největším utrpením, jakým může rodič dítěte, kterému doslova umírá dítě před očima a jehož šance na přežití jsou jen velice malé, vůbec procházet. Tyto útrapy byly intenzivní nejen krátce po úrazu, který žalobkyně a) utrpěla, ale i po celou dobu jejího dospívání. Jejím osudem a tím, jak bude schopna naplňovat svůj život, se žalobkyně b) trápí doposud, a každodenní komplikace při zajišťování péče o ni jsou jí toho připomínkou. Soudem prvního stupně přiznaný nárok na peněžitou náhradu nemajetkové újmy neodpovídá principům přiměřeného a spravedlivého odškodnění. Žalobkyně b) tak navrhla, aby ji odvolací soud přiznal nemajetkovou újmu v celkové výši 500 000 Kč a v tomto směru změnil výrok VII. rozsudku soudu prvního stupně s tím, že ji bude přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobce c) jako rodič žalobkyně a) prožívá stejně jako žalobkyně b) obdobné utrpení. Vyslovil svůj nesouhlas s mírou jeho spoluodpovědnosti za újmu na zdraví, kterou utrpěla jeho dcera a s tím souvisejícím ponížením jeho nároku o 50 %, když opětovně připomněl, že ke vztažení jeho dcery do výpustě nedošlo v důsledku toho, že by zanedbal svůj dohled nad dcerou, ale v důsledku toho, že 1. žalovaný otevřel výpusť nádrže, aniž by na to kohokoliv upozornil, a dokonce pokynul dětem, které se v místě výpustě koupaly, včetně žalobkyně a), že se mohou koupat dál. Žalobce c) připomíná, že by jej nikdy nenapadlo, že někdo může vypouštět nádrž v době, kdy se v ní koupají lidé. Předtím než 1. žalovaný otevřel výpusť nádrže, koupala se v místě stavidla nejen jeho dcera, ale i další děti, se kterými byl žalobce c) na daném koupališti, přičemž žádné z dětí neutrpělo žádnou újmu a ani mu žádná nehrozila. Žalobce c) navrhl, aby odvolací soud změnil výrok VIII. rozsudku soudu prvního stupně tak, že mu přizná nemajetkovou újmu v celko