25 Co 285/2024-75 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 9. 2024, č. j. 221 C 52/2024–50, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 30 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu co do částky 79 600 Kč zamítl (výrok II.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Soud prvního stupně rozsudek odůvodnil tak, že žalobce po žalovaném požadoval zaplacení smluvních pokut z titulu smlouvy o finanční zápůjčce ze dne 25. 7. 2023 (dále jen „smlouva o zápůjčce“) a z titulu smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 25. 7. 2023 (dále jen „zástavní smlouva“), soud prvního stupně však shledal jako důvodné jen některé sjednané smluvní pokuty, a to nárok na zaplacení smluvní pokuty 10 000 Kč za nepravdivé prohlášení žalovaného v čl. VI. odst. 1 písm. c) zástavní smlouvy, že jeho majetek není předmětem exekučního řízení a ani není důvod k jeho zahájení, a dále nárok na zaplacení smluvní pokuty 20 000 Kč za porušení povinnosti žalovaného pojistit nemovitost nejpozději do 15 dnů od podpisu zástavní smlouvy. Nárok na smluvní pokutu 20 000 Kč za porušení povinnosti žalovaného nezatížit nemovitost po dobu trvání zápůjčky žádným způsobem, kterou měl dle žalobce žalovaný porušit tím, že nemovitost zatížil exekucí, soud důvodným neshledal s tím, že zákaz zatížení se vztahuje toliko na zatížení vzniklá na základě právního jednání dlužníka či v jeho důsledku. Stejně nedůvodnými shledal další nároky na smluvní pokutu vztahující se k porušení povinnosti v souvislosti s včasným (ne)pojištěním nemovitosti a s porušením povinnosti udržovat (neexistující) pojistnou smlouvu v platnosti. Tyto nároky posoudil jako neplatné pro rozpor s dobými mravy, když účel jejich sjednání byl naplněn již jednorázovou pokutou 20 000 Kč a sjednání další smluvní pokuty vázané na délku prodlení žalovaného se splněním (shodné) utvrzované povinnosti je zjevným zneužitím ustanovení o smluvní pokutě za účelem neopodstatněného obohacení věřitele s cílem navýšit závazky žalovaného na nepřiměřenou výši a jedná se rovněž o kumulaci dvou smluvních pokut za porušení téže povinnosti. Po právní stránce soud prvního stupně hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.3. Proti shora uvedenému rozsudku podal včas odvolání žalobce. Uvedl, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, pokud jde o zákaz zatížení nemovitostí. Mezi účastníky bylo vyjasněno, že jde o ujednání, kdy žalovaný podnikne veškeré kroky k tomu, aby právní osud předmětu zástavy nebyl ohrožen. Dále zdůraznil, že žalovaný se v čl. VII odst. 2 zástavní smlouvy zavázal, že a) předmět zástavy nejpozději do 15 dnů od podpisu zástavní smlouvy pojistí, b) bude sjednanou smlouvu udržovat v platnosti a c) zašle žalobci kopii uzavřené pojistné smlouvy včetně dokladu o úhradě prvního pojistného. Uvedené žalovaný nesplnil. Až se zpožděním zaslal žalovaný žalobci návrh pojistné smlouvy z 21. 9. 2023. I přesto, že žalobce neobdržel doklad o zaplacení pojistného, považoval tuto podmínku ke dni 21. 9. 2023 za splněnou. Tím vznikl žalobci, v souladu s čl. VII odst. 4 zástavní smlouvy, nárok na zaplacení smluvních pokut 79 600 Kč. Žalobce zdůraznil, že jednotlivá ujednání nebyla cílena na splnění shodné utvrzované povinnosti, každé ustanovení sledovalo jiný cíl. Jen v důsledku pasivity žalovaného došlo k porušení všech ujednání ve stejnou chvíli a tím i k aktivaci všech smluvních pokut. Judikaturu uvedenou soudem prvního stupně označil za nepřiléhavou, když v této věci nešlo o spotřebitelský vztah. Akcentoval žalobcovo zvýšené riziko, nikoli jeho úmysl docílit „neopodstatněného obohacení věřitele“. Připomněl rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2018, č. j. 23 Cdo 5500/2017-133, z nějž vyplývá, že kumulace vícera smluvních pokut sama o sobě není důvodem neplatnosti takového ujednání. K celkové výši smluvních pokut sjednaných formou určité sazby odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2022, č. j. 33 Cdo 3199/2021-181. Doplnil, že kumulace více smluvních pokut ve formě kombinace jednorázové smluvní pokuty a smluvní pokuty sjednané formou určité sazby za stanovenou časovou jednotku je jediný způsob, jakým lze docílit legitimního zájmu žalobce v podobě náležitého sjednání a udržování platného pojištění předmětu zástavy. Dále uvedl, že za zcela zásadní pochybení soudu prvního stupně považuje aplikaci institutu dobrých mravů a moderaci smluvní pokuty. Žalovaný se nedostavil k jednání před soudem prvního stupně, nijak se nevyjádřil. Přesto soud prvního stupně, v rozporu se zásadou nezúčastněného třetího, převzal procesní obranu žalovaného. V této souvislosti poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2017, III. ÚS 1020/16, o překvapivosti rozhodnutí ohledně uplatnění generální klauzule dobrých mravů. K neplatnosti smluvní pokuty z důvodu nepřiměřenosti uvedl rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 5377/2017, z něhož vyplývá, že korektiv dobrých mravů se u smluvní pokuty nepoužije, neboť ta má speciální úpravu korektivu nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty v § 2051 o. z., kdy ji lze snížit – za splnění určitých podmínek - na návrh dlužníka. Soud prvního stupně tedy pochybil, pokud některé pokuty uznal a jiné odmítl z důvodu nepřiměřené výše. Žalovaný výši smluvních pokut nikterak nesporoval a soud proto nemohl využít moderačního práva. Doplnil, že jednorázová pokuta 20 000 Kč odpovídá přibližně 3,28 % zapůjčené částky a 200 Kč denně je jen 0,0328 %. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených částech zrušil a žalovanému uložil zaplatit žalobci celkem 109 600 Kč a náhradu nákladů řízení.4. Ve výroku I., kterým soud prvního stupně žalobě částečně vyhověl, nebyl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním dotčen, nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.), a není proto předmětem přezkumu odvolacím soudem.5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání žalobce opodstatněným.6. Z hlediska skutkových zjištění odkazuje odvolací soud v podrobnostech na odstavce 4. - 11. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011). O skutkových zjištěních učiněných z provedených důkazů ostatně není s ohledem na odvolací důvody sporu. Jednotlivá zjištění není třeba opakovat, odvolací soud se s nimi zcela ztotožňuje a uvedený skutkový závěr nedoznal změny ani v rámci odvolacího řízení.7. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že žalobce a žalovaný podepsali dne 25. 7. 2023 smlouvu o finanční zápůjčce, jejímž předmětem byla zápůjčka ve výši 610 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobci vrátit spolu s úrokem ve výši 2 % p. m. do 24. 7. 2024. Účastníci se dohodli, že zápůjčka bude zajištěna zástavním právem k pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, to vše v katastrálním území a obci , adresa, (společně dále jen „nemovitost“). Žalovaný se dále zavázal k tomu, že nemovitost žádným způsobem nezatíží a/nebo nezcizí, a pro případ porušení této povinnosti byla sjednána smluvní pokuta ve výši 20 000 Kč. Žalobce dále dne 25. 7. 2023 uzavřel s paní , jméno FO, a paní , jméno FO, , jimž svědčilo vlastnické právo k nemovitosti, smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti. V čl. VI. odst. 1 písm. c) mimo jiné prohlašují, že vůči nim nebylo zahájeno řízení podle insolvenčního zákona, že nejsou v úpadku, že jejich majetek není předmětem exekučního řízení ani není důvod k jeho zahájení, že neexistuje žádné pravomocné soudní rozhodnutí, ze kterých by mohl být veden výkon rozhodnutí na jejich majetek. Podle odst. 2 ukáže-li se prohlášení nepravdivým, vzniká žalobci nárok na smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč. V čl. VII. odst. 2 se dále zavazují nejpozději do 15 dnů od podpisu této smlouvy pojistit nemovitost proti škodám a jiným nebezpečím v rozsahu hodnoty nemovitosti, udržovat pojistnou smlouvu v platnosti a účinnosti po dobu existence zástavního práva a nejpozději do 30 dnů ode dne uzavření této smlouvy zaslat žalobci kopii pojistné smlouvy včetně dokladu o úhradě prvního pojistného. V odst. 4 byla pro případ porušení kterékoliv z těchto povinností sjednána povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 20 000 Kč za každý jednotlivý případ porušení smluvené povinnosti a dále smluvní pokutu ve výši 200 Kč za každý i jen započatý den prodlení se splněním nebo plněním takové povinnosti. V rámci závěrečných ustanovení zástavní smlouvy v čl. X odst. 7 žalovaný