25 Co 31/2025-45 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 4. 12. 2024, č. j. 1 C 240/2024-26, Okresní soud v Kutné Hoře (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal vydání MacBooku Air“ M2 CZ 2022 stříbrný [kód , Anonymizováno, ] (výrok I.), dále zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 25 364 Kč (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 8 952 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo v dubnu 2024 k uzavření nájemní smlouvy k MacBooku Air“ M2 CZ 2022 stříbrný [, Anonymizováno, ] (dále jen “předmětný počítač“) ve smyslu § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), na jejímž základě žalovaná užívala předmětný počítač ve vlastnictví žalobce. Za dané užívání se žalovaná zavázala od dubna 2024 platit žalobci měsíční nájem ve výši 1 492 Kč. Nájemné přes opakované výzvy ze strany ze strany žalobce uhradila pouze jednou. Soud prvního stupně uzavřel, že nájemní vztah mezi účastníky ke dni jeho rozhodování i nadále trvá, proto nevyhověl žalobě na vydání předmětného počítače a uložil žalované zaplatit dosud dlužné nájemné. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žalovaná sice byla v řízení o 48 % úspěšnější, ale žádné náklady jí v daném řízení nevznikly.2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání s tím, že nesouhlasí se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně ani s jeho právními závěry. Namítal, že je sice pravdou, že žalované poskytl předmětnou movitou věc k užívání, avšak učinil tak s podmínkou, že mu žalovaná bude hradit pravidelné měsíční splátky úvěru, po jejichž úplném splacení se stane žalovaná vlastníkem předmětného počítače. Takto se účastníci dohodli a žalovaná mu uhradila i první splátku. Vznik vlastnického práva žalované k věci byl vázán na úhradu zbývajících měsíčních splátek úvěru s tím, že se jednalo o rozvazovací podmínku spočívající v tom, že pokud žalovaná splátky nebude hradit, tak půjde z její strany o neoprávněné užívání věci s následnou povinností věc žalobci vydat. Obsahem jejich právního jednání nebylo ujednání o nájmu věci, jelikož v takovém případě by se žalovaná po úhradě splátek nestala vlastníkem předmětné věci. Jestliže by v daném případě žalovaná uhradila všechny předepsané splátky, stala by se vlastníkem předmětné movité věci, což je prokázáno mimo jiné předžalobní upomínkou ze dne 20. 8. 2024, e-mailovou komunikací i tvrzením jeho právní zástupkyně při jednání před soudem prvního stupně. Pokud tedy byla uzavřena nějaká smlouva, tak se jednalo o smlouvu kupní s ujednáním obsahujícím podmínku o úhradě kupní ceny. Vzhledem k tomu, že v daném řízení prokázal své vlastnické právo k předmětné movité věci i držbu věci žalovanou, tak důkazní břemeno leží na straně žalované. Žalovaná se však k žalobnímu návrhu nevyjádřila, na výzvy soudu nereagovala a na nařízené jednání se bez omluvy nedostavila. Žalovaná tak neprokázala oprávněnost své držby ani její případné pozbytí. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a sám rozhodl dle žalobního návrhu ze dne 17. 9. 2024, nebo aby odvolací soud věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je opodstatněné.5. Soud prvního stupně dokazováním zjistil, že žalobce je vlastníkem předmětného počítače, který zakoupil v únoru 2024, přičemž za účelem úhrady kupní ceny uzavřel úvěrovou smlouvu, na základě které měl splácet poskytovateli úvěru 1 492 Kč měsíčně. Předmětný počítač dal k užívání žalované, která se následně zavázala hradit splátky vyplývající žalobci z úvěrové smlouvy. Dne 22. 5. 2024 žalovaná uhradila žalobci 1 500 Kč, avšak žádné další platby mu nehradila, proto ji žalobce předžalobní výzvou vyzval k vydání předmětného počítače, či k zaplacení zbývající částky představující neuhrazené splátky úvěru ve výši 5 968 Kč. Opětovně byla žalovaná vyzvána prostřednictvím e-mailové komunikace k vydání předmětné věci či k zaplacení dlužných splátek, přičemž žalovaná souhlasila, že pošle částku za sjednané splátky. Právní zástupkyně žalobce žalované upřesnila, že pokud si předmětný počítač bude chtít ponechat, bude třeba doplatit zbytek úvěru žalobce, případně uhradit 5 968 Kč za dlužné splátky a na zbývající částku uzavřít splátkový kalendář.6. Dle odvolacího soudu soud prvního stupně hodnotil věc po právní stránce podle nesprávných ustanovení o. z.7. Podle § 2193 o. z. smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.8. Podle § 2194 o. z. vypůjčitel nabývá právo věc užívat ujednaným způsobem, a nebyl-li ujednán, způsobem přiměřeným povaze věci. Vypůjčitel není oprávněn věc přenechat jiné osobě bez svolení půjčitele.9. Podle § 2198 odst. 1 o. z. se půjčitel nemůže domáhat předčasného vrácení věci; to neplatí, užije-li vypůjčitel věc v rozporu se smlouvou.10. Podle § 1746 odst. 1 o. z. zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv a podle odst. 2 uvedeného ustanovení platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.11. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.12. Odvolací soud dospěl na základě soudem prvního stupně zjištěného skutkového stavu k jinému právnímu závěru. Ujednání mezi účastníky posoudil podle jeho obsahu nikoli jako nájem, ale jako výpůjčku s prvky inominátní smlouvy spočívající v závazku žalované, že bude hradit jednotlivé splátky úvěru dříve poskytnutého žalobci. Byly splněny všechny zákonné náležitosti smlouvy o výpůjčce, konkrétně že žalobce jako půjčitel přenechal žalované jako vypůjčiteli nezuživatelnou věc k dočasnému a bezúplatnému užívání. Není pochyb o tom, že v dubnu 2024 se dostal předmětný počítač do sféry vlivu žalované, přičemž šlo o nezuživatelnou věc, jelikož předmětný počítač je jasně definovaný a nezastupitelný (viz jeho jedinečný kód). Tento počítač byl žalované předán k dočasnému a bezplatnému užívání. Dočasnost lze spatřovat právě v určení doby, kdy dojde k úplnému splacení úvěru žalobce, a následně i k možnému převodu předmětného počítače do vlastnictví žalované. Právě z těchto důvodů nemohl mezi účastníky vzniknout nájemní vztah, jak se mylně domníval soud prvního stupně, neboť z ujednání účastníků je zřejmý úmysl účastníků převést jej po úplné úhradě částky úvěru žalobci prostřednictvím splátek od žalované do jejího vlastnictví. Bezplatnost dané výpůjčky je dána tím, že žalovaná se nezavázala hradit měsíční splátky žalobci za užívání počítače jako takového a platit mu tak nájemné, neboť z emailové komunikace mezi účastníky i z tvrzení žalobce vyplývá, že tyto splátky měly představovat splátky úvěru hrazené žalobcem poskytovateli úvěru. Z e-mailové komunikace mezi účastníky, resp. mezi žalovanou a právní zástupkyní žalobce se podává, že žalovaná v době jejího průběhu měla předmětný počítač ve své dispozici.13. Pokud se žalovaná dostala do prodlení se splácením dohodnuté měsíční částky představující splátky úvěru žalovaného, pak je její jednání v hrubém rozporu se smluvním ujednáním účastníků. Žalovaná porušila svoji sjednanou povinnost hradit dohodnuté měsíční částky úvěru žalobci a žalobce tak měl plné právo domáhat se předčasného vrácení věci. Proto odvolací soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž o lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 o. s. ř. a § 160 odst. 1 o. s. ř.14. Odvolací soud s odkazem na shora uvedené rozsudek soudu prvního stupně dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a rozhodl v souvislosti se změnou meritorního výroku soudu prvního stupně o povinnosti žalované uhradit plně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně dle § 224 odst. 1 a 2, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., a to zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč, náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za 4 úkony právní služby po 1 500 Kč dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném ke dni učinění úkonu (dále jen „AT“), tedy v daném případě vždy ve znění účinném do 31. 12. 2024, z tarifní hodnoty 10 000 Kč, za 4 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 1 písm. a) převzetí a příprava zastoupení, písm. d) kvalifikovaná výzva, sepis žaloby, písm. g) účast při jednání dne 4. 12. 20