25 Co 36/2025-67 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 9. 2024, č. j. 7 C 225/2024-21, výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 61 315 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 24. 11. 2023 do zaplacení (výrok I.) a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 16 537 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.). Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného došlo ke vzniku škody poškozeného , jméno FO, , žalobkyně škodu poškozenému ve výši 61 315 Kč uhradila na základě pojistné smlouvy s ním uzavřené a vznikl jí tak přímý nárok na úhradu pojistného plnění žalovaným.2. Proti shora uvedenému rozsudku podal včas odvolání žalovaný, který namítal, že soud prvního stupně měl zkoumat svou mezinárodní příslušnost podle nařízení Rady (ES) č. 44/2001, neboť žalovaný je občanem , Anonymizováno, , což podle něj zakládá mezinárodní prvek sporu. Dále namítal, že soud prvního stupně neměl mandát k rozhodnutí o návrhu kvůli nedostatku místní příslušnosti. Zpochybnil výši škody přiznané žalobkyni s tím, že škoda byla naddimenzována a že soud prvního stupně nekriticky přisvědčil tvrzení žalobkyně. Dle žalovaného o výši nároku žalobkyně byly viditelné pochybnosti, poškozený získal nové dveře vyšší kvality, než mu žalovaný poškodil. Poukázal na nahlížení práva poškozených z dopravních nehod, jimž zhodnocení vozidla osazením nového vyměněného dílu nenáleží. Žalovaný nesouhlasil s přiznáním náhrady nákladů řízení žalobkyni, namítal, že výše náhrady je nesprávně vysoká, neboť žalobkyně jako právnická osoba disponuje právním oddělením a náhrada nákladů řízení tak měla být přiznána podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování a náhrady nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „Vyhláška“). Poukázal na skutečnost, že žalobkyně se navíc svého nároku domáhala prostřednictvím formulářové žaloby. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne a uloží žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně, aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.3. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného a k jeho odvolacím námitkám uvedla, že pokud jde o námitku nedostatku pravomoci Okresního soudu v Mladé Boleslavi, žalobkyně správně žalovala u soudu státu, kde měl žalovaný trvalé bydliště k rozhodnému dni 6. 2. 2023. Žalovanému byl povolen trvalý pobyt na území České republiky Ministerstvem vnitra od 22. 6. 2022. Je proto dána mezinárodní pravomoc českých soudů. Pokud jde o námitku místní nepříslušnosti, tak k tomu se žalobkyně nevyjádřila s tím, že jí nepřísluší hodnotit procesní postup soudu, který pouze zrušil vydaný elektronický platební rozkaz. Bylo zjištěno, že žalovaný je v centrálních registrech veden bytem na adrese spadající do místní příslušnosti Okresního soudu v Mladé Boleslavi, kam byla věc po právní moci usnesení o místní nepříslušnosti postoupena. Namítá-li žalovaný, že mu měl být ustanoven opatrovník v řízení dříve, než mu byl doručován rozsudek, je jeho námitka lichá, neboť žalovaný nebyl v době vydání rozsudku soudem prvního stupně dne 26. 9. 2024 neznámého pobytu. Jeho pobyt byl evidován na území ČR, na adrese , Adresa žalovaného, , a nebyly tak naplněny důvody, proč by měl být žalovanému ustanoven opatrovník. S ohledem na skutečnost, že povolení k pobytu žalovanému skončilo 30. 9. 2024, tedy teprve po vydání předmětného rozsudku, nezbylo soudu než mu opatrovníka ustanovit. Napadá-li žalovaný výši způsobené škody s tím, že byla značně naddimenzována, neboť orgány Policie byla uvedena škoda nepřesahující hranici 10 000 Kč, žalobkyně postup Policie ČR nemůže komentovat. Policie ČR se na pojistné události nespecializuje a odhad výše škody nemůže být kladen k tíži žalobkyni. Žalobkyně ke svým tvrzením předložila listinné důkazy. Poškozený , jméno FO, , Anonymizováno, se do přestupkového řízení přihlásil s náhradou škody ve výši 1 000 Kč, neboť tolik činila smluvní spoluúčast poškozené na způsobené škodě. Zbývající částku mu uhradila právě žalobkyně. Namítá-li žalovaný, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do výše způsobené škody, konstatuje žalobkyně, že nalézací soud neměl pochybnosti o výši uplatněného nároku a pokud by je měl, vyzval by žalobkyni k dalšímu tvrzení o výši škody a jejímu doložení. Pokud jde o tvrzení žalovaného, že žalobkyni neměla být přiznána náhrada nákladů právního zastoupení s tím, že žalobkyně disponuje právním oddělením a není důvod se nechat zastupovat extérní advokátní kanceláří, odkázala žalobkyně na shodnou judikaturu jako žalovaný s tím ovšem, že jde o spory, kdy na jedné straně sporu vystupuje stát či ústřední orgány státní správy. Žalobkyně je obchodní společností a je jejím právem nechat se zastoupit. V tomto směru odkázala žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 756/2014. Pouze skutečnost, že žalobkyně je společností velkou, neznamená, že by jí mohlo být upřeno právo na zastupování zvoleným advokátem. Skutečnost, že žalobkyně disponuje vlastním právním oddělením, je nerozhodná. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí proti němuž je přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není opodstatněné.5. Odvolací soud se shodně jako soud prvního stupně nejdříve zabýval otázkou mezinárodní příslušnosti, neboť žalovaný je státním příslušníkem , Anonymizováno, . Soud prvního stupně správně mezinárodní příslušnost posoudil podle článku 49 odst. 1 a 2 mezinárodní smlouvy o právní pomoci ve věcech občanských uzavřené mezi Českou republikou a , Anonymizováno, publikované pod č. 123/2002 Sb. m. s., platné od 8. 11. 2002 („odpovědnost za náhradu škody kromě odpovědnosti, která vyplývá ze smluvních závazků, se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, jež se stala předpokladem pro uplatňování nároku na náhradu škody. Přitom, pokud ten, kdo škodu způsobil, nebo ten, komu byla škoda způsobena, jsou občany a bydlí anebo mají své sídlo a jsou registrováni na území druhé smluvní strany, mohou se použít rovněž právní předpisy této druhé smluvní strany. Pravomoc k řízení o sporech týkajících se závazků z odpovědnosti za škodu mají justiční orgány smluvní strany, jejíž právní předpisy se použijí v souladu s odstavcem 1 tohoto článku“). Ustanovení shora uvedené mezinárodní smlouvy má přednost před evropskými předpisy (Brusel I a Brusel I bis), neboť smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou byla uzavřena před vstupem České republiky do Evropské Unie (1. 5. 2004).6. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalovaný se dne , datum, v ubytovně , adresa, , dopustil přestupku proti majetku tím, že úmyslně způsobil škodu na cizím majetku tak, že tyčí poškodil skleněnou výplň vstupních dveří o velikosti 185 x 20 cm, utrhl pant a poškrábal jejich plastový rám, následně nezjištěným způsobem poškodil kliku a zámek vstupních dveří společnosti , právnická osoba, ., čímž způsobil újmu poškozenému , jméno FO, , kterému bylo vyúčtováno za dodávku a montáž vstupních dveří 62 315 Kč, z čehož 1 000 Kč byla spoluúčast , jméno FO, . Žalobkyně na základě nahlášené pojistné události vyplatila poškozenému , jméno FO, pojistné plnění ve výši 61 315 Kč. Žalovaný byl uznán rozhodnutím , adresa, ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. , anonymizováno, , které nabylo právní moci , datum, , vinným z přestupku proti majetku, kterého se dopustil shora uvedeným jednáním. Byl mu uložen správní trest pokuty ve výši 8 500 Kč a povinnost nahradit poškozenému , jméno FO, 1 000 Kč jako škodu způsobenou spácháním přestupku a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného přípisem ze dne 14. 11. 2023 k zaplacení 61 315 Kč a náhrady nákladů spojených s právním zastoupením při uplatnění nároku ve výši 9 390 Kč s tím, aby jí částky byly uhrazeny ve lhůtě sedmi dnů. Zásilku se žalovanému nepodařilo doručit z důvodu absence schránky.7. Se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně se odvolací soud ztotožňuje s tím, že má oporu v listinných důkazech doložených žalobkyní k žalobě.8. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění (dále jen „o. z.“).9. Podle § 2820 odst. 1 o. z. vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou ud