25 Co 45/2025-66 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 11. 2024, č. j. 216 C 101/2024-44, zamítl žalobu na zaplacení částky 45 440 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 6. 4. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně uzavřel, že ačkoliv smlouva o úvěru nemá povinně písemnou formu, je však třeba, aby žalobkyně prokázala uzavření takové smlouvy, včetně jejího obsahu. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný plnit, tíží žalobkyni. Soud prvního stupně měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), aby označila důkazy ke svým tvrzením, jelikož se žalobkyně neúčastnila jednání, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Nelze tedy než uzavřít, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní stran uzavření tvrzené úvěrové smlouvy. Žalobkyni nemohl být přiznán ani nárok na případné bezdůvodné obohacení, když žalobkyně neprokázala, že částku 40 000 Kč zaslala právě žalovanému (nebylo prokázáno, že se jedná o jeho účet) a poučení v tomto směru nemohlo být žalobkyni též dáno. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch v řízení je na straně žalovaného, kterému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, a to z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. Namítala, že doložila veškeré podklady, které má ohledně uzavření dotčené smlouvy o spotřebitelském úvěru k dispozici, a veškeré důkazy, které k těmto okolnostem existují. Žalobkyně nemohla předložit písemně oběma stranami podepsanou smlouvu, neboť s klienty uzavírá smlouvu prostřednictvím komunikace na dálku (v souladu s § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). V procesu žádosti o úvěr žalovaný prokázal svou totožnost skrze doklady totožnosti, občanský a řidičský průkaz. Žalovaný se k těmto otázkám, ale ani k jiným tvrzením uvedeným v žalobě, nevyjádřil. V případě, že soud prvního stupně nevyzval žalovaného k vyjádření tzv. kvalifikovanou výzvou a rozhodoval bez účasti žalobkyně i žalovaného, měl rozhodnout na základě předložených důkazů, jejichž pravost nebyla žalovaným, ani soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakkoliv zpochybněna. Soud prvního nepostupoval v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Dále porušil svou poučovací povinnost a povinnosti plynoucí mu z ustanovení § 5 a § 6 o. s. ř., jakož i obecných právních zásad. V případě, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že nebyla smlouva platně uzavřena, pak se žalovanému dostalo bezdůvodného obohacení a žalovaný tak byl povinen vrátit částku poskytnutého úvěru na základě ustanovení § 2991 o.z. Z předložených důkazů vyplývá, že vlastníkem bankovního účtu č. , č. účtu, , na který byly finanční prostředky poskytnuty, je žalovaný (ve výpisu „, Jméno žalovaného, ). Tento výpis je ze systému Kontomatik, přes který žalobkyně ověřuje úvěruschopnost klientů. Pokud z uvedeného důkazu soud prvního stupně nepovažoval danou skutečnost za prokázanou, mohl si ji ověřit v souladu s ustanovením § 120 odst. 2 o. s. ř. u banky, která daný účet vede. Soudu prvního stupně nic nebránilo tomu, aby žalobkyni zaslal před jednáním, z něhož se žalobkyně řádně a s předstihem omluvila, výzvu k doplnění tvrzení a důkazů s poučením, že v opačném případě může být v řízení neúspěšná. Zde se podle odůvodnění napadeného rozhodnutí již před zahájením ústního jednání ukázalo, že nebyly navrženy všechny důkazy k prokázání všech sporných tvrzení. Absenci poučení tak byla mimo jiné porušena práva žalobkyně na soudní a jinou ochranu zakotvená v čl. 36 odst. 1 LZPS. Současně byla porušena zásada tzv. rovnosti zbraní, když soud prvního stupně „suploval“ obranu žalovaného. V důsledku neprovedení žalobkyní označených důkazů nemohl soud prvního stupně dostatečně zjistit skutkový stav věci. Soud prvního stupně se nevypořádal sni s důkazy předloženými žalobkyní, prokazující její nárok (viz předložený výpis z účtu na jméno žalovaného). Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, dále aby jí přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.3. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.5. Soud prvního stupně vyšel z takto zjištěného skutkového stavu: Dle listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru ve spojení s dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne 2. 1. 2024 měli žalobkyně a žalovaný uzavřít dohodu, dle které měla žalobkyně žalovanému poskytnout celkem částku 40 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat tuto částku žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Částka měla být byla poskytnuta na bankovní účet žalovaného č. , IBAN, . Pro případ prodlení měla být sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Předložené listiny však nebyly žalovaným podepsány. Z účtu označeného jménem žalovaného byly dne 2. 1. 2024 čerpány částky celkem ve výši 1 868 Kč a vložena byla částka 2 000 Kč (v období od 7. 12. 2023 do 31. 12. 2023 byly vybírány a vkládány různé částky). Žalobkyně poukázala dne 2. 1. 2024 částky 25 000 Kč a 5 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, . Dne 3. 1. 2024 byla na stejný účet poukázána částka 10 000 Kč. Soud I. stupně neprovedl další žalobkyní předložené důkazy s tím, že veškeré rozhodné skutečnosti pro věc samou byly s praktickou jistotou prokázány či vyvráceny, provedení dalších důkazů by bylo neúčelné a v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.6. Soud prvního stupně neprovedl dokazování v dostatečném rozsahu, když žalobkyně prokazovala uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku i dalšími důkazy připojenými k žalobě, následně pak vyvodil nesprávné závěry, pokud jde o poskytnutí žalované částky žalobkyní žalovanému.7. Odvolací soud proto zopakoval důkaz listinami nazvanými smlouva o spotřebitelském úvěru a smlouva o spotřebitelském úvěru, dodatek o navýšení úvěrového limitu, kde jako věřitelka je označena žalobkyně a jako dlužník žalovaný (vymezený jménem, příjmením, rodným číslem, adresou pobytu, telefonním číslem a emailovou adresou), a podle nichž měly smluvní strany uzavřít smlouvu o úvěru, na jejímž základě se věřitelka zavázala žalovanému poskytnout na jeho požádání peněžní prostředky do výše limitu 25 000 Kč (navýšeno téhož dne dodatkem na 40 000 Kč) ve formě bezúčelového nezajištěného spotřebitelského úvěru na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání. Žalovaný se měl zavázat tuto částku žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně, , Anonymizováno, Částka měla být byla poskytnuta na bankovní účet klienta č. , IBAN, a účet věřitelky byl vymezen pod č. , č. účtu, . Nedílnou součástí smlouvy měl být sazebník poplatků. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, dále měla mít věřitelka nárok na úrok z prodlení a na účelně vynaložené náklady na úkony spojené s vymáháním dle sazebníku. Předložené listiny nebyly žalovaným podepsány elektronicky ani jiným způsobem.8. Dle potvrzení o provedené platbě vystaveného společností , Anonymizováno, bylo z účtu žalobkyně vedeného u platební brány , Anonymizováno, odesláno na bankovní účet č. , č. účtu, dne 2. 1. 2024, v 16:58 hod., 25 000 Kč a v 17:46 hod. dalších 5 000 Kč, dne 3. 1. 2024 v 8:21 hod. pak částka 10 000 Kč.9. Dle výpisu z databáze žalobkyně označené , Anonymizováno, je u účtu , Anonymizováno, uveden jako vlastník („, Anonymizováno, “) , Jméno žalovaného, a jsou z něj patrné odchozí a příchozí platby za období od 7. 12. 2023 do 2. 1. 2024. V uvedeném období byly ve prospěch účtu připsány částky v celkové výši 69 450 Kč od různých odesílatelů (z toho 22 000 Kč zaslaných společností , právnická osoba, v období od 23. 12. 2023 do 27. 12. 2023). Na straně výdajové převažují platby na účet společnosti , Anonymizováno, .CZ v řádech stovek až nižších tisíců Kč denně, s identifikací „, Anonymizováno, “.10. Odvolací soud dále ve smyslu § 213 odst.